30 Cdo 4499/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci
žalobkyně V. H., zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Revoluční 2, proti žalovanému D. K., zastoupenému JUDr. Ivou
Duchoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35, o určení
vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.
zn. 9 C 21/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 15. dubna 2009, č.j. 23 Co 112/2009-189, takto:
I. Dovolaní žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám JUDr. Ivy Duchoňové, advokátky se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21.
listopadu 2008, č.j. 9 C 21/2007-160, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že
„vlastnicí jednotky č. 489/10 (byt) nacházející se v budově č. p. 849 postavené
na pozemku par. č. 223 a spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 740/21294
na společných částech domu č.p. 489 a pozemku parc. č. 223, vše zapsáno u
Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro
katastrální území S., na LV č. 7092, 2069, je žalobkyně“, a současně rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem
ze dne 15. dubna 2009, č.j. 23 Co 112/2009-189, rozsudek soudu prvního stupně
podle § 219 občanského soudního řádu (dále již „o.s.ř.“) ve věci samé potvrdil
(výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, když vychází
ze správného závěru o skutkovém stavu věci. Uzavřel, že kupní smlouva byla mezi
účastníky uzavřena platně, žalovaný byl na jejím podkladě zapsán do katastru
nemovitostí jako vlastník a dohodli-li se účastníci na změně termínu splatnosti
formou návrhu a jeho akceptace, pak toto nebyl důvod, aby se smlouva stala
neplatnou, potažmo aby od ní žalobkyně platně odstoupila. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost
odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v
naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.. Dovolatelka v
něm opakuje své argumenty, které již uplatnila v odvolacím řízení. Uvádí, že
„pokud součástí ujednání kupní smlouvy bylo v čl. VIII, odst. 1 ohledně jejího
možného způsobu změny, že ji lze měnit pouze písemnými dodatky takto
označovanými a podepsanými smluvními stranami, tak je nepochybné, že dopis
žalovaného ve spojení s dopisem žalobkyně nemají formu doplnění či změny
sjednané v kupní smlouvě“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již
„Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil jak rozhodnutí soudu prvního
stupně, tak i rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně uvedl, že pokud žalobkyně
odkazuje na čl. VIII., odst. 1 kupní smlouvy, má žalovaný za to, že podmínce
písemnosti strany dostály, neboť tento článek výslovně nevyžaduje, aby
eventuálně dodatek byl textem učiněným na jedné listině. Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku, zda v posuzované věci došlo ohledně
splatnosti kupní ceny ke změně předmětné převodní smlouvy, jejíž řešení bylo
určující pro meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, vyřešil odvolací soud v
souladu s hmotným právem i s judikaturou. Dohoda o prodloužení lhůty splatnosti
je změnou vedlejšího ujednání v kupní smlouvě a jako taková není smlouvou o
převodu nemovitostí, která by vyžadovala formální náležitosti podle § 46 odst. 2 obč. zák. Po vkladu vlastnického práva podle smlouvy o převodu nemovitosti
nelze obsah této smlouvy – pokud jde o podstatné náležitosti smlouvy – měnit,
což neplatí v případě změny vedlejších ujednání [srov. např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 200, sp. zn. 22 Cdo 871/2000 (in ASPI), nebo
ze dne 26. července 2007, sp. zn. 33 Odo 720/2005, in www.nsoud.cz). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo
541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo
v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve
spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť
žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení,
které sestávají z odměny za zastupování advokátkou za jeden úkon právní pomoci
(vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [viz. ustanovení § 5 písm. b)
vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o
dalších 50 % podle § 18 odst. 1] a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle § 137 odst. 3 a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu
nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k
rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1
o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.