USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v insolvenční věci
dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., IČO 46711201, se sídlem v Českých
Velenicích, Jana Pernera 159, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, o návrhu věřitele ŠUTKA, s. r. o., IČO
27177424, se sídlem v Praze 8, Čimická 442/33, na vyloučení soudců Nejvyššího
soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Zdeněk Krčmář a JUDr. Helena Myšková nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen.
zn. 29 NSČR 56/2018.
Společnost ŠUTKA, s. r. o., (dále jen „věřitel“) vznesla námitku podjatosti
soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Zdeňka Strnada, který (poté
co mu byla věc přidělena) vede insolvenční řízení (pod sp. zn. KSCB 26 INS
29347/2013) na majetek dlužníka, a to z důvodu možného osobního propojení se
zástupcem dlužníka M. Ž., kdy se oba autorsky podíleli nejen na tvorbě
komentáře k insolvenčnímu zákonu, ale jejich propojení je možné dohledat i na
základě činnosti v Asociaci insolvenčních správců z. s. Ž. zde totiž zastává
pozici předsedy Rady expertů a JUDr. Strnad zde často působí jako lektor. Ačkoliv od přidělení věci danému soudci uplynulo skoro 1,5 roku, nedošlo k
rozhodnutí, jak má být úpadek dlužníka řešen. Krajský soud v Českých Budějovicích předložil věc k rozhodnutí o námitce
podjatosti soudce JUDr. Strnada Vrchnímu soudu v Praze, o níž má rozhodnout
soudce JUDr. Michal Kubín a Mgr. Věra Modlitbová (věc je u tohoto soudu vedena
pod sp. zn. 3 VSPH 409/2018). Věřitel však má pochybnosti, že uvedení soudci
mohli „usnesením ze dne 1. 12. 2017, sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013 a 3 VSPH
1306/2017, kolegiálně pokrýt pochybení soudce JUDr. Strnada, když pouze
akademicky upozornili na chybný postup soudu prvního stupně, jenž ignoroval
návrh insolvenční správkyně na svolání schůze věřitelů za účelem řádného
věřitelského výboru ze dne 1. 12. 2016 na č. d. B-246.“ Dále věřitel uvedl, že
je zde možný vztah JUDr. Kubína a Mgr. Modlitbové vůči Ž., neboť dotyční se
pravidelně účastní vzdělávacích akcí, které pořádá Asociace insolvenčních
správců z. s., kterou založil Ž. Vrchní soud v Praze posléze předložil věc k rozhodnutí o námitce podjatosti
soudců JUDr. Kubína a Mgr. Modlitbové Nejvyššímu soudu. Věc je u Nejvyššího
soudu vedena pod sen. zn. 29 NSČR 56/2018 a k projednání a rozhodnutí o ní je
příslušný senát 29 NSČR tohoto soudu složený z předsedy Mgr. Milana Poláška a
soudců JUDr. Heleny Myškové (zpravodaje) a JUDr. Zdeňka Krčmáře. Věřitel
podáním ze dne 5. 4. 2018, doručeným Nejvyššímu soudu dne 6. 4. 2018, vznesl
námitku podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. Zdeňka Krčmáře. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Krčmáře, spatřuje
věřitel v tom, že vzdělávacích akcí pořádaných Asociací insolvenčních správců
z. s. se účastní i daný soudce, a to i jako lektor, kdy přednášel například dne
20. 10. 2017, 23. 6. 2017 nebo 21. 4. 2017. U všech takových akcí se platí
účastnický poplatek, přičemž je možné předpokládat, že hrubý zisk z takové akce
činí nejméně 150 000 Kč. Významným přednášejícím (jako je předseda senátu
Nejvyššího soudu) pak obvykle náleží odměna nejméně 50 000 Kč za jednu
vzdělávací akci. Podle věřitele si tak JUDr. Krčmář v roce 2017 jako lektor
mohl vydělat 150 000 Kč. Tuto částku mu v roce 2017 mohla poukázat daná
asociace, kterou založil Ž. Pokud tedy Ž. vyhledává lektorské služby JUDr. Krčmáře a platí mu za ně odměny, musí mezi nimi existovat vztah ekonomické
závislosti, který proto může dosahovat intenzity podle § 14 odst. 1 občanského
soudního řádu. Pravidelné odměny jsou tak způsobilé ovlivnit nezávislé
rozhodování.
JUDr. Krčmář podle názoru věřitele může mít vzhledem k častým
přednáškám v asociaci i nadstandardní vztah vůči JUDr. Kubínovi, Mgr. Modlitbové nebo JUDr. Strnadovi. Věřitel dále podáním ze dne 18. 4. 2018, doručeným Nejvyššímu soudu dne 19. 4. 2018, vznesl námitku podjatosti i proti soudkyni Nejvyššího soudu JUDr. Myškové
pro její možný poměr k věci a k účastníkům insolvenčního řízení, společnosti
Gomanold, a. s. (ovládané J. S. z CZECHOSLOVAK GROUP a. s.). K tomu uvedl, že
JUDr. Myšková v insolvenčním řízení s „dlužníkem JOB AIR“ vydala usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2014, č. j. KSOS 25 INS 6866/2012, 1
VSOL 841/2013-B-138, kterým bylo změněno rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
tak, že byl zamítnut již schválený reorganizačního plán, což mělo za následek
prohlášení konkurzu na majetek „dlužníka JOB AIR“ a jeho následný prodej
„zbrojaři J. S.“ V nyní projednávané věci dlužníka (HEAVY MACHINERY SERVICES a. s.) dochází k obdobné situaci, neboť společnost Gomanold, a. s. (jež je
propojená s CZECHOSLOVAK GROUP a. s.) se domáhá prohlášení konkurzu na majetek
dlužníka. O námitce podjatosti proti JUDr. Krčmářovi a JUDr. Myškové má v řízení vedeném
u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 126/2018 rozhodnout senát soudního
oddělení 30 složený z předsedy JUDr. Pavla Simon a soudců Mgr. Víta Bičáka a
JUDr. Bohumila Dvořáka. Předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Krčmář ve vyjádření ze dne 12. 4. 2018
k uplatněné námitce podjatosti uvedl, že k věci, k účastníkům ani k jejich
zástupcům nemá žádný vztah a nejsou mu známy žádné skutečnosti, pro které by tu
měl být důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. K tvrzení, kterým věřitel svou
námitku odůvodnil, konstatoval, že skutečně v roce 2017 ve výše uvedených dnech
uskutečnil v Praze celkem 3 honorované přednášky na základě smluv o dílo,
uzavřených s Insolvenční akademií s. r. o. (jejíž jediným společníkem je spolek
Asociace insolvenčních správců z. s.), za něž mu byla vyplacena dohodnutá
částka. Dále uvedl, že v žádném z těchto subjektů nefiguruje Ž. jako společník
nebo zapsaný člen kolektivního statutárního orgánu. Ž. zná pouze „od vidění“ z
konferencí a akcí týkajících se insolvenčního práva (nad tento rámec se s ním
nestýká). Ve vztahu k namítané „ekonomické závislosti“ poukázal na to, že plat
soudce Nejvyššího soudu obecně garantuje vysokou míru ekonomické nezávislosti
na podobných příjmech přednáškového typu a že žádnou ekonomickou závislost v
namítaném směru ani subjektivně nepociťuje. Shrnul tedy, že ve vazbě na
subjekt, pro který přednášky uskutečnil, nezná a objektivně nenalézá propojení
s Ž. v podobě, jež by odůvodňovala jeho vyloučení z projednávání a rozhodování
dané věci. Soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Myšková ve vyjádření ze dne 2. 5. 2018 k
uplatněné námitce podjatosti uvedla, že byla členkou senátu Vrchního soudu v
Olomouci, který usnesením ze dne 16. 4. 2014, č. j. KSOS 25 INS 6866/2012, 1
VSOL 841/2013-B-138, změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2013, č. j. KSOS 25 INS 6866/2012-B-88, tak, že reorganizační plán dlužníka JOB
AIR – CENTRAL CONNECT AIRLINES s. r.
o., se zamítá (ve věci nebyla referujícím
soudcem). Věřitelem zmiňovaného pana J. S. nezná, když nezná nikoho s tímto
jménem. Prohlašuje, že k věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013 nemá žádný poměr, nemá žádný vztah k
účastníkům tohoto řízení a ani k jejich zástupcům, nejsou jí známy žádné
skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o její nepodjatosti při
rozhodování ve věci. Věřitel dále vznesl námitku podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Pavlíka (podáním ze dne 23. 4. 2018, který byl Nejvyššímu soudu doručen
dne 24. 4. 2018), JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona (podáním ze dne
9. 5. 2018, téhož dne doručený Nejvyššímu soudu), neboť zde mohou být podle
věřitele ve vztahu k JUDr. Krčmářovi nadstandardní (běžný rámec překračující)
kolegiální vztahy vzhledem k mnoha letům společného působení v rámci jednoho
soudu i v rámci několika senátů stejného soudu, což je důvodem pro vyloučení
podle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu. Konečně podáním ze dne 6. 6. 2018,
téhož dne doručený Nejvyššímu soudu, věřitel doplnil, že JUDr. Krčmář, JUDr. Ištvánek a JUDr. Simon přednášeli pro vzdělávací agenturu BOVA POLYGON s. r. o., takže je i z tohoto důvodu mohou pojit nadstandardní kolegiální vztahy. Pochybnosti o jejich nepodjatosti jsou také založeny tím, že mají posuzovat
stejný vztah ekonomické závislosti JUDr. Krčmáře vůči Ž., jako si soudci
vytvořili k agentuře BOVA POLYGON s. r. o. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti
(odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali
nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o
rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4). Podle § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro
kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím
učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odst. 1). Předseda soudu určí
podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného
soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc
jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není
důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí
soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odst. 2). Podle § 16 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne
nadřízený soud v senátě.
O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný
senát téhož soudu (odst. 1). Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud
uvedený v odstavci 1 odmítne (odst. 2). Dokazování k prokázání důvodu vyloučení
soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo
prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k
rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání (odst. 3). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu
brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd
189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017). Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod
číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať
na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být
vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal
o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako
svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho
je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován
jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k
účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah
přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016). Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z
tvrzení věřitele popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených
soudců Nejvyššího soudu. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše
uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo
pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo
„osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2018, a též
judikaturu v něm citovanou, a to nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné
dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří
nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich
vyjádření – žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah,
který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí
věci. Nejvyšší soud uvádí, že s ohledem na skutečnosti shrnuté výše neshledává na
základě tvrzení věřitele důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Krčmáře. V
žádném případě nelze takový důvod spatřovat v tom, že se v rámci přednáškové
činnosti v Asociaci insolvenčních správců z. s., JUDr. Krčmář setkává s
ostatními soudci a advokáty (k tomu obdobně srov. například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 ICdo 4/2011), a ani ve věřitelem domnělé
ekonomické závislosti na dané asociaci. Ve vztahu k JUDr. Myškové nemohou být důvodem pro její vyloučení okolnosti
spočívající v postupu soudkyně v řízení o projednávané věci nebo v jejím
rozhodování v jiných věcech (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 21 Nd 312/2015). Poznatky získané soudcem při rozhodování v
těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (k tomu
srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2018). Ničím
jiným, než propojením rozhodování jmenované soudkyně v jiné insolvenční věci,
přitom věřitel svou námitku neodůvodňuje. Tvrzení věřitele je navíc postaveno
na spekulacích a domněnkách, jež nemohou být důvodem pro vyloučení soudce podle
§ 14 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. Krčmář a JUDr. Myšková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího
soudu pod sen. zn. 29 NSČR 56/2018 (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo
prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž
nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Závěrem Nejvyšší soud dodává, že při rozhodování nepřehlédl podání věřitele ze
dne 23. 4. 2018, 9. 5. 2018 a 6. 6. 2018, ve kterých věřitel vznesl námitku
podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Ištvánka, JUDr. Pavlíka a JUDr. Simona. Vznesenou námitkou podjatosti ve vztahu k JUDr. Ištvánkovi a JUDr. Pavlíkovi se Nejvyšší soud nezabýval, neboť jmenovaní soudci nemají podle
rozvrhu práce Nejvyššího soudu rozhodovat v řízení pod sp. zn. 30 Nd 126/2018 o
námitce podjatosti JUDr. Krčmáře a JUDr. Myškové. K tomu Nejvyšší soud uvádí,
že případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům
řízení nebo k jejich zástupcům, proto tento poměr nutno zjišťovat individuálně
u každého soudce zvlášť. Z dikce ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. totiž
vyplývá, že z podnětu námitky podjatosti může být poměr k věci, k účastníkům
nebo jejich zástupcům zjišťován jen u soudců, kteří se skutečně podílejí na
projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti
vznesena (k tomu dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2001, sp. zn.
11 Nd 54/2001, nebo ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 5 Nd 335/2001). U námitky podjatosti vůči JUDr. Simonovi pak nebylo postupováno podle § 15 o. s. ř. a námitka podjatosti nebyla předložena k rozhodnutí příslušnému senátu,
neboť ze strany věřitele jde o zjevné zneužití daného procesního institutu,
když namítá opakovaně a nedůvodně podjatost (postupně) dalších soudců
Nejvyššího soudu. Není přitom pochyb o tom, že by tak učinil i vůči dalším
soudcům Nejvyššího soudu, kteří by o případné námitce podjatosti proti JUDr. Simonovi měli rozhodovat. I ve vztahu k nim by totiž věřitel mohl argumentovat
existencí kolegiálních vztahů, případně přednáškovou činností zajišťovanou
různými subjekty. Žádný z těchto důvodů přitom není dostatečný k tomu, aby byl
soudce z projednávání věci vyloučen. Podání věřitele tak lze hodnotit jako
obstrukční, a proto odporující § 2 o. s. ř. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; navrhujícímu věřiteli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému
výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně vstoupilo
do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu
Mgr. Vít Bičák
za nepřítomného předsedu senátu