31 Cdo 2389/2019-410
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátě občanskoprávního a obchodního kolegia
složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté,
JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra
Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka
Krčmáře, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka,
JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce: AAAAA
(pseudonym), nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavou Chládkovou,
advokátkou se sídlem Dobrovského 1179, Roudnice nad Labem, proti žalovanému:
hlavní město Praha, se sídlem magistrátu Mariánské nám. 2/2, Praha 1,
zastoupený JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha
2, za účasti vedlejších účastnic na straně žalovaného: 1) Česká pojišťovna a.
s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, a 2) 4-Majetková, a. s., se
sídlem Plamínkové 1592/4, Praha 4, IČO 28477456, o náhradu škody na zdraví,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 2/2012, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. 72
Co 114/2017-366, takto:
Věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu 25.
Tříčlenný senát č. 25, který měl podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu
dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při právním posouzení otázky
pasivní věcné legitimace hlavního města Prahy ve sporu o náhradu škody vzniklé
v souvislosti se správou majetku, jež byla svěřena městské části, k názoru,
který je dle něj odlišný od názoru vysloveného v usnesení ze dne 26. 11. 2009,
sp. zn. 25 Cdo 3373/2007, a v rozsudku ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo
1576/2006. Kromě toho judikatura Nejvyššího soudu řeší otázku pasivní věcné
legitimace hlavního města Prahy a jejích městských částí odlišně v návaznosti
na povahu uplatněného nároku. V restitučních sporech o vydání nemovitostí se
dovozuje pasivní legitimace obou těchto subjektů (srov. např. rozsudek ze dne
20. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 748/97, publikovaný pod č. 64/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), Výhradně městská část je pasivně legitimována ve
sporu o povinnost uzavřít nájemní smlouvu, jejímž předmětem měla být bytová
jednotka ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřená do správy městské části (srov.
usnesení ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2511/2006). Ve sporech o vydání
bezdůvodného obohacení, které spočívá v užívání cizího pozemku tím, že je na
něm umístěna stavba jiného vlastníka, považuje judikatura za směrodatné, kdo je
skutečně vlastníkem, nikoli kdo má stavbu svěřenu do správy (viz rozsudek ze
dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1896/2010, a usnesení ze dne 4. 2. 2010, sp.
zn. 28 Cdo 2542/2009). Proto podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech
a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“)
rozhodl usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 25 Cdo 5764/2017- 403, o
postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“). Senát 25 má za zřejmé, že s
ohledem na různorodost právních vztahů, v nichž uvedené subjekty vystupují, je
třeba otázku jejich právního postavení řešit komplexně a sjednotit přístup
prostřednictvím rozhodnutí velkého senátu.
Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. Plsn
1/2011, k výkladu ustanovení § 20 zákona č. 6/2002 Sb., v otázce, jestli může
velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu přikázat věc senátu, který mu
ji předložil, aby věc projednal a rozhodl, pokud nebyly splněny podmínky k
jejímu předložení velkému senátu kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněného ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1 ročník 2012,
je ustanovení § 20 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb. podkladem pro odnětí věci
zákonným soudcům, kteří jsou členy tříčlenného senátu, jemuž byla věc přidělena
podle rozvrhu práce, a pro projednání a rozhodnutí této věci soudci, kteří jsou
členy velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Postup předpokládaný
citovaným ustanovením se uplatní jen tehdy, jde-li skutečně o právní názor,
který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího
soudu. Velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu) má právo i povinnost
posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby mu byla věc postoupena
k projednání a rozhodnutí. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 20 zákona č.
6/2002 Sb. a byla-li věc přesto postoupena velkému senátu příslušného kolegia
Nejvyššího soudu, rozhodne tento senát o jejím přikázání příslušnému
(tříčlennému) senátu k projednání a rozhodnutí.
Velký senát má za to, že jsou podmínky pro takový jeho postup v dané věci
naplněny, když předně vychází z toho, že povaha usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2542/2009, vylučuje, aby v takovém usnesení o
nepřípustnosti dovolání mohl být vyjádřen právní názor, který by měl
sjednocující význam ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., a
který by zakládal judikatorní rozpor ve smyslu jeho § 20.
Stran údajného rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn.
28 Cdo 1576/2006, senát 25 pak předložení věci velkému senátu neodůvodňuje
právním názorem, který by byl odlišným od právního názoru již vyjádřeného v
uvedeném rozsudku, v němž se Nejvyšší soud vypořádal kladně s pasivní
legitimací hl. m. Prahy ve sporu o náhradu škody vzniklé závadou ve schůdnosti
místní komunikace podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních
komunikacích, ve vztahu ke komunikaci, k níž pražská městská část vykonává
vlastnická práva dle § 34 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě
Praze. V nyní projednávané věci předložené senátem 25 velkému senátu žalobce
utrpěl poškození zdraví po zásahu kusem ledu spadlým ze střechy domu svěřeného
do správy městské části ve Svatoslavově ulici v Praze 4, jenž je ve vlastnictví
žalovaného a odpovědnost žalovaného je zvažována ve smyslu § 415 a § 420 obč.
zák. Je tedy zjevné, že v předkládané věci jde o skutkovou i právní odlišnost,
která dle velkého senátu nezakládá judikatorní prostor pro obecné řešení otázky
právní odpovědnosti hlavního města Prahy za škodu vzniklou v souvislosti se
správou majetku, jež byla svěřena městské části, velkým senátem, jak se
domníval senát 25, když předmětná otázka není dosud řešena Nejvyšším soudem
rozdílně a není ani důvod již dříve vyřešenou právní otázku posuzovat jinak.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu