32 Cdo 3093/2019-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
oprávněného Statutárního města Ostravy, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí
1803/8, identifikační číslo osoby 00845451, proti povinné J. S., narozené XY,
bytem XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Jakovidu Velkou, advokátkou se sídlem v
Ostravě, U Staré elektrárny 291/11, o nařízení exekuce a pověření exekutora pro
částku 9 120 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014, č. j. 66 Co 354/2014-127, vedené
u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 66 Co 354/2014, o dovolání povinné
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2017, č. j. 7 Co
9/2017-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2014, č. j. 66 Co 354/2014-127,
odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 18. 9. 2012, č. j. 90 EXE
13940/2012-12, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil exekuci na majetek povinné
k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 9 120 Kč, jakož i k úhradě nákladů
exekuce. Usnesení Krajského soudu v Ostravě napadla povinná žalobou pro zmatečnost. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 2. 2017, č. j. 66 Co 354/2014-178,
zamítl žalobu, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014, č. j. 66 Co 354/2014-127, bylo zrušeno (výrok I), a rozhodl o povinnosti zmatečnostní
žalobkyně (povinné) zaplatit na náhradu nákladů řízení oprávněnému částku 300
Kč (výrok II). Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu
prvního stupně (první výrok) a uložil povinné zaplatit oprávněnému náhradu
nákladů odvolacího řízení ve výši 363,50 Kč (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost podala povinná dovolání
(výslovně proti všem jeho výrokům), v němž co do přípustnosti uvádí, že „právní
otázka v napadeném rozhodnutí je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být
dovolacím soudem vyřešena jinak“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů
nižších stupňů zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud
projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných
ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další
zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238 odst. 1 písm. c) dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě
dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně
peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, a ze dne 29. 8. 2017, sp. zn.
V projednávané věci dovolatelka podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení
vydanému v exekučním řízení, jímž bylo rozhodováno o peněžitém plnění 9 120 Kč
s příslušenstvím, tj. částce nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž v exekučním
řízení se neuplatní žádná z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20
Cdo 1577/2013). Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, což platí i ve vztahu
k výrokům (část prvního výroku a druhý výrok) o náhradě nákladů řízení o žalobě
pro zmatečnost, jimiž také bylo odvolacím soudem rozhodováno o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení o přípustnosti dovolání
poskytnuté účastníkům v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, neboť
nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost
dovolání nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6.
2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako
nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu