Nejvyšší soud Usnesení občanské

32 Cdo 3095/2019

ze dne 2019-10-07
ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3095.2019.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně

T. R., narozené XY, v XY, proti žalovaným 1) C Automobil Import s. r. o., se

sídlem v Praze 4, Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo

osoby 26213664, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem, se sídlem v Praze

1, Revoluční 1003/3, 2) P. Z., bytem XY, 3) METEOR CAR, s. r. o., se sídlem v

Orlové, Lutyně, Okružní 1418, PSČ 735 14, identifikační číslo osoby 63323265, a

4) ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlice, Výmolova 353/3, PSČ 150

00, identifikační číslo soby 63998980, o zaplacení částky 500 000 Kč a vrácení

vozidla, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, o

dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10.

2017, č. j. 4 Cmo 184/2015-719, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 10. 2017, č. j. 4 Cmo 184/2015-719

potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2014, č. j. 16 Cm

44/2006-582, jímž soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od

soudních poplatků a neustanovil jí zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě

pro zmatečnost, doručené soudu dne 22. 4. 2014. Uvedené usnesení odvolacího soudu (a zároveň usnesení Vrchního soudu v Olomouci

ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 Cmo 158/2017-726, ve vztahu k němuž však nebyla

věc Nejvyššímu soudu soudem prvního stupně předložena) napadla žalobkyně

dovoláním, v němž současně žádá o „osvobození od soudních poplatků, nákladů

řízení a dále o prodloužení lhůty k těmto složitým právním podáním, a to do

doby ustanovení soudem nezávislého a kvalifikovaného právního zástupce z

Prahy“. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho

vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1 a 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních

soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti

usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku

nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné

proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení

zástupce. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení, která v režimu procesní

úpravy dovolacího řízení účinné od 30. 9. 2017 vylučují přípustnost dovolání

proti rozhodnutím ve věcech soudních poplatků a proti rozhodnutím o žádosti o

ustanovení zástupce, je dovolání žalobkyně proti napadenému rozhodnutí

odvolacího soudu objektivně nepřípustné a Nejvyšší soud je proto podle § 243c

odst. 1 o. s. ř. odmítl. Soud prvního stupně nepochybil, předložil-li spis dovolacímu soudu, aniž

rozhodl o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení

zástupce pro dovolací řízení. Soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž

odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138

o. s. ř., se totiž neplatí (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. usnesení

ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5784/2017, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí

Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách),

a není-li dovolatelka povinna uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je

nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejím návrhu na osvobození od soudních

poplatků pro dovolací řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 20. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 70/2019, a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 20 Cdo

1869/2019).

O žádosti dovolatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pak

není třeba rozhodovat vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věta za středníkem

o. s. ř. O nákladech tohoto dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se

řízení končí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.