32 Nd 434/2020-704
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně
V., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Josefem
Haščákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22,
proti žalovanému J. Š., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 4 800 000
Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm
194/2010, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, uplatněné žalovaným k
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Nd 115/2020, a o
žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 5. 2020, sp. zn. 30 Nd 115/2020, takto:
I. Námitka podjatosti soudců Nejvyššího soudu Mgr. Víta Bičáka, JUDr.
Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila uplatněná žalovaným k usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Nd 115/2020, se odmítá.
II. Řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Nd 115/2020, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ve shora uvedené věci vznesl žalovaný v podání ze dne 25. 8. 2020, doručeném
Nejvyššímu soudu dne 31. 8. 2020, námitku podjatosti proti soudcům Nejvyššího
soudu Mgr. Vítu Bičákovi, JUDr. Františku Ištvánkovi a JUDr. Davidu Vláčilovi,
kteří usnesením ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Nd 115/2020, rozhodli o
zastavení řízení o návrhu žalovaného ze dne 3. 3. 2020 na vyloučení soudců
Nejvyššího soudu JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka
ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 29 Cdo 2028/2016.
Vedle toho žalovaný napadá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp.
zn. 30 Nd 115/2020, žalobou pro zmatečnost z důvodu dle „§ 29 odst. 1 písm.
e)“ [zjevně správně § 229 odst. 1 písm. e), pozn. Nejvyššího soudu] občanského
soudního řádu, datovanou dnem 27. 8. 2020 a doručenou Nejvyššímu soudu dne 31.
8. 2020, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Nejprve se Nejvyšší soud vyjádří k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu.
Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 15a odst. 2 o. s. ř. účastník je povinen námitku podjatosti soudce
(přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil
soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu
vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů
po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit
jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám
soudců (přísedících).
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu.
Podle § 16 odst. 2 o. s. ř. opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud
uvedený v odstavci 1 odmítne.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve otázkou, zda žalovaný uplatnil námitku
podjatosti včas.
V usnesení ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 4 Nd 303/2009, uveřejněném v Souboru
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C
8020, Nejvyšší soud vysvětlil, že právo účastníků vyjádřit se k osobám soudců
(přísedících) a případně vznést námitku jejich podjatosti, je procesním právem
účastníků, které mohou za zákonem stanovených podmínek a ze zákonem
předvídaných důvodů uplatnit během probíhajícího řízení. Námitka podjatosti
soudce může být vznesena toliko v rámci konkrétního řízení. Námitka podjatosti
vznesená až poté, kdy řízení bylo ukončeno, je opožděná.
V usnesení ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 7 Nd 233/2001, Nejvyšší soud vyložil, že
námitku podjatosti je možné uplatnit pouze do vydání rozhodnutí, a v usnesení
ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. 32 Nd 123/2013, konstatoval, že námitka podjatosti
uplatněná až po skončení řízení (mimo rámec přípustného opravného prostředku)
je nejen opožděná, nýbrž z povahy věci i bezpředmětná, neboť rozhodnutí o ní
již nemůže mít vliv na výsledek řízení (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a
kol., Občanský soudní řád I, II. 1. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 82).
Uplatnil-li žalovaný námitku podjatosti podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne
31. 8. 2020, učinil tak až poté, co bylo řízení o námitce podjatosti soudců
Nejvyššího soudu, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 115/2020,
skončeno, a podal ji tedy opožděně.
Nejvyšší soud proto námitku podjatosti jako opožděnou podle § 16 odst. 2 o. s.
ř. odmítl, aniž se zabýval opodstatněností argumentace, jíž žalovaný tuto
námitku zdůvodňoval.
Zbývá posoudit žalobu pro zmatečnost.
Žaloba pro zmatečnost je ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř. (mimořádným) opravným
prostředkem přípustným pouze v případě, směřuje-li proti pravomocnému
rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení
skončeno.
Podle § 235a odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost projedná a rozhodne o
ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni; žalobu podanou z důvodů
uvedených v § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. projedná a rozhodne o ní soud, jehož
rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním
stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2 o. s. ř.). Pro řízení o žalobě platí
přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li stanoveno jinak.
Z uvedeného vyplývá, že k projednání žaloby pro zmatečnost proti usnesení
dovolacího soudu není založena příslušnost žádného soudu, a proto musí být
řízení o ní podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Učiní tak Nejvyšší soud,
jestliže u něho byla tato žaloba podána (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 289/2002, uveřejněné pod číslem 73/2002
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 21 Nd 3/2013).
Protože nedostatek věcné příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem
podmínky řízení, ke kterému soud přihlíží kdykoli za řízení (§ 103 o. s. ř.),
Nejvyšší soud řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 146 odst. 2 větu první o. s. ř.,
když žalovaný podáním žaloby pro zmatečnost, jejímuž projednání brání
nedostatek funkční příslušnosti soudu, zavinil, že řízení muselo být zastaveno,
a žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu