33 Cdo 1315/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně
ČEZ Prodej, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo
27232433, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě-
Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti žalovanému D. V., zastoupenému
opatrovníkem JUDr. Františkem Kubínem, advokátem se sídlem v Havířově, Dlouhá
třída 461/3, o 54.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné-
pobočky v Havířově pod sp. zn. 115 C 44/2009, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2010, č. j. 11 Co
47/2010-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl ve
výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočky v
Havířově ze dne 3. prosince 2009, č. j. 115 C 44/2009-57, jímž byla zamítnuta
žaloba o zaplacení 54.253,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo
rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12.
2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo
shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený
rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.
s. ř.) [kromě toho dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu
není přípustné - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003
pod č. 4]. Žalobkyně nesprávně dovozuje z toho, že odvolací soud změnil výrok o
nákladech řízení před soudem prvního stupně, přípustnost dovolání proti
potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Jestliže podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní
stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel
považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž
řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho
zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v § 237
odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp.
zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,
vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). V posuzovaném
případě vytýká žalobkyně odvolacímu soudu, že žalobu neposoudil jako
kvalifikovanou výzvu k plnění, v důsledku které se stal splatným dluh
žalovaného. Na řešení takto dovoláním vymezené otázky není rozhodnutí
odvolacího soudu založeno; oba soudy založily svá rozhodnutí na primárním
závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat doručení výzvy k plnění žalovanému,
kterému byl ustanoven pouze procesní, a nikoli hmotněprávní opatrovník, přičemž
doručení žaloby procesnímu opatrovníkovi nemá za následek splatnost dluhu.
Jestliže jako obiter dictum doplnil odvolací soud, že žaloba nemá potřebné
náležitosti vyúčtování, pak na prvotním důvodu, pro který obstojí rozhodnutí
soudu prvního stupně, to nic nemůže změnit.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
(nesprávné právní posouzení věci) dovolatelka prosazuje názor, že doručením
žaloby, obsahující výzvu k plnění, nastala splatnost pohledávky podle § 563
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jestliže
byla doručena procesnímu opatrovníkovi žalovaného, kterému byl ustanoven z
důvodu neznámého pobytu podle § 29 o. s. ř.
Otázku doručení výzvy k plnění vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu, který dovozuje, že doručení žaloby tzv.
procesnímu opatrovníkovi, ustanovenému pro řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř.,
nevznikl hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby podle § 563 obč. zák.
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 25 Cdo
5080/2007, které vychází z R 27/1977, bodu 17). Zákon k vyvolání splatnosti
dluhu vyžaduje, aby dlužník byl o plnění věřitelem požádán, a nelze přisvědčit
žalobkyni, že podmínky § 563 obč. zák. splnila podáním žaloby a že doručení
výzvy věřitele dlužníkovi obsažené v žalobě se řídí procesními předpisy.
Dovolatelka tak nepřípustným způsobem směšuje problematiku vyplývající z
procesních předpisů a otázky plynoucí z ustanovení hmotného práva (obdobně viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 32 Cdo 4383/2009).
Přiléhavým v těchto souvislostech není odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. května 2004, sp. zn. 32 Odo 680/2003, neboť jeho vývody o
hmotněprávních účincích doručení žaloby procesnímu opatrovníkovi byly překonány
Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.
4. 2010, Cpjn 202/2008, v němž byl přijat a odůvodněn závěr, podle něhož, není-
li znám pobyt nájemce bytu a hodlá-li pronajímatel učinit právní úkon týkající
se nájmu bytu, vyžadují ochrana zájmů nájemce bytu nebo veřejný zájem
zpravidla, aby mu soud ustanovil opatrovníka. Projev vůle působí vůči
nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde (srov. § 45 odst.1 občanského
zákoníku); zásilka obsahující právní úkon pronajímatele dojde nájemci tehdy,
ocitne-li se ve sféře jeho dispozice, a tedy má-li nájemce - objektivně vzato -
možnost poznat obsah písemnosti (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
8.1.2008 sp. zn. 29 Odo 885/2006, který byl uveřejněn pod č. 104 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008). K tomu, aby právní úkon
pronajímatele působil vůči nájemci, jehož pobyt není znám, tedy nepostačuje,
aby mu byl doručován (pronajímatelem odeslán) na \"poslední\" známou
(pronajímatelem evidovanou) nebo \"smluvní\" adresu; nemůže-li být písemnost
doručena nájemci neznámého pobytu, je zapotřebí mu ustanovit opatrovníka.
Potřeba ustanovení opatrovníka nájemci může vyplývat též z toho, že je třeba -
v zájmu ochrany zájmů nebo ve veřejném zájmu - učinit právní úkon ze strany
nájemce, k němuž nemůže dojít právě proto, že je neznámého pobytu. (...)V
případě výpovědi z nájmu bytu bez přivolení soudu ochrana zájmů nájemce a
veřejný zájem vyžadují ustanovení opatrovníka nájemci neznámého pobytu zejména
proto, aby pronajímatel vůbec mohl (právním úkonem působícím proti nájemci)
nájem bytu vypovědět a aby nepřítomný nájemce mohl uplatnit zákonem stanoveným
způsobem případnou neplatnost výpovědi (...) Opatrovník osoby, jejíž pobyt není
znám, se považuje - jak vyplývá z nadpisu společného pro ustanovení § 26 až 30
občanského zákoníku - za jejího zákonného zástupce. (...)Pro ustanovení
opatrovníka není podstatné, zda má probíhat nebo již probíhá soudní nebo jiné
řízení, jehož účastníkem bude (již je) osoba neznámého pobytu. I kdyby takové
řízení již bylo zahájeno, soud jí ustanoví opatrovníka, budou-li splněny
předpoklady podle ustanovení § 29 věty první obč. zák. (...) Opatrovník, který
byl osobě neznámého pobytu ustanoven podle ustanovení § 29 věty první
občanského zákoníku, je oprávněn zastupovat opatrovance ve všech záležitostech,
v nichž to vyžaduje ochrana jeho zájmů nebo veřejný zájem, včetně správy jeho
majetku, a to až do doby, než bude soudem odvolán (zproštěn funkce opatrovníka)
nebo než se stane známým místo pobytu opatrovance; zastupuje proto v tomto
rozsahu osobu neznámého pobytu také ve věcech nájmu jejího bytu, a to rovněž v
občanském soudním nebo jiném řízení, jehož předmětem jsou záležitosti
dotýkající se nájmu bytu. (...) Opatrovník může v zájmu ochrany práv
zastoupeného učinit všechny k tomu potřebné právní úkony (samozřejmě včetně
příslušných procesních úkonů). Jinými slovy řečeno, aby nastaly účinky
hmotněprávního úkonu vůči osobě neznámého pobytu, musí jí být ustanoven
hmotněprávní opatrovník podle § 29 obč. zák.
Žalobkyní uplatněné námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu,
založené na nejednoznačnosti a neurčitosti výrokové části rozsudku, pochybení
při aplikaci § 29 o. s. ř. (ustanovení opatrovníka žalovanému neznámého pobytu
v osobě advokáta) vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci) a námitky proti závěru o neexistenci a nedoručení výzvy k úhradě dluhu
prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému vystihují dovolací důvod
podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), a
proto k nim nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. přihlížet (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218
písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu
jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr.
Václav D u d a
předseda
senátu