33 Cdo 1399/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Střední školy podnikatelské, s.r.o., Opava se sídlem v Opavě, Hlavní 282/101, identifikační číslo 25359649, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 1, proti žalovanému D. Š., o zaplacení 54.367,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 52/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 57 Co 534/2008-42, takto:
I.
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 57 Co 534/2008-42, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 17. června 2008, č. j. 13 C 52/2008-17, potvrzen v odvoláním napadeném výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 54.367,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Pojem zásadního významu po právní stránce je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod označením C 23/1 a C 71/1).
K dovolacímu přezkumu předložená právní otázka přiměřenosti sankce sjednané ve smlouvě o studiu ze dne 16. 8. 2005 pro případ jejího předčasného ukončení z důvodů na straně studenta (významná pro posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě), postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe a není tudíž způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, popř. zda se právní úkon příčí dobrým mravům, se odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (a potažmo i § 39 obč. zák.) podal Nejvyšší soud opakovaně v celé řadě svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005 ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 33 Odo 115/2001, nebo ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 722/2005), v nichž dovodil, že výčet dobrých mravů sice nelze se zřetelem k jejich pestrosti i mnohotvárnosti určit, avšak rozumí se jimi souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence. Odvolací soud v řízení zjištěné okolnosti daného případu (zejména dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky, výši školného, dobu do případného řádného ukončení studia a od toho se odvíjející výši smluvní pokuty) správně poměřoval ustanovením § 39 obč. zák. a jeho úvahy nevybočují z intencí výkladu pojmu „dobré mravy“ podaného ve svých rozhodnutích Nejvyšším soudem. Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu