33 Cdo 1459/2023-197
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně CREDITEX
INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7 (identifikační číslo
261 70 655), zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v
Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalovanému N. N., o 20.000 Kč a o úroky z
prodlení ve výši 9 % z 40.000 Kč od 6. 11. 2018 do 21. 7. 2022, vedené u
Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 213/2022, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2023, č. j. 25 Co
280/2022-155, t a k t o:
I. Rozsudek ze dne 11. 1. 2023, č. j. 25 Co 280/2022-155, v části, jíž
Krajský soud v Plzni potvrdil výrok rozsudku ze dne 19. 9. 2022, č. j. 5 C
213/2022-59, kterým Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu o 20.000 Kč, a ve
výroku o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek ze dne 19. 9. 2022, č. j. 5 C
213/2022-59, kterým Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu o 20.000 Kč a
rozhodl o nákladech řízení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku – co do 9 % úroků z prodlení z částky 40.000 Kč od 6. 11.
2018 do 21. 7. 2022 – se dovolání odmítá.
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil jistinu poskytnutého
úvěru ve výši 40.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 6. 11. 2018 do
zaplacení a 20.000 Kč (část smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze 40.000 Kč od
6. 11. 2018 do 8. 8. 2022).
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 19. 9. 2022, č. j. 5 C 213/2022-59,
uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 40.000 Kč s 9 % úroky z prodlení od 22. 7.
2022 do zaplacení (výrok I), v rozsahu 20.000 Kč a 9 % úroků z prodlení z
částky 40.000 Kč od 6. 11. 2018 do 21 7. 2022 žalobu zamítl (výrok II),
žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 1.619,40 Kč (výrok III) a
žalovaného zavázal k úhradě doplatku soudního poplatku (výrok IV).
Proti výrokům II a III rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalobkyně
odvolání, a němž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č.
j. 25 Co 280/2022-155, tak, že je potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Smlouvu o úvěru odvolací soud
posoudil jako právní jednání, které sice neodporuje zákonu, ale pro rozpor s
hodnotami prezentujícími dobré mravy nemůže obstát (§ 580 odst. 1, § 588 zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
z.“). Za ujednání, která ve smyslu § 1813 o. z. zakládají v rozporu s
požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v
neprospěch žalovaného (spotřebitele), označil části smlouvy týkající se
poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek, které spolu se
smluvními úroky, jejichž výše není nepřiměřená, významně navyšují „odměnu
věřitele“ za poskytnutí peněžních prostředků. Jednání právní předchůdkyně
žalobkyně, která „odměnu lstivě skryla do dalších poplatků“, bylo nepoctivé a
nemravné. Podle odvolacího soudu nelze předpokládat, že by smlouva byla
uzavřena bez sjednání vysokých poplatků, resp. „celkové odměny v rozsahu
ujednaného úroku a poplatků, jež v souhrnu činí více než polovinu poskytnuté
částky (při sjednané době splácení 13 měsíců“); od ostatních částí smlouvy
proto nelze toto ujednání oddělit (§ 576 o. z.). Je-li smlouva o úvěru jako
celek neplatná, neobstojí ujednání o utvrzení dluhu (§ 2048 a násl. o. z.),
které má akcesorickou povahu a je existenčně závislé na hlavním závazku.
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně jeho
přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení hmotněprávní otázky
oddělitelnosti části právního jednání, které se týká důvod neplatnosti, od jeho
ostatního obsahu (§ 576 o. z.). To, že výše celkové „odměny“ za poskytnutí
úvěru se příčí dobrým mravům, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o
úvěru jako celku. Žalobkyně proto má právo nejen na jistinu pohledávky z úvěru
se zákonným příslušenstvím, ale i na sjednanou smluvní pokutu, jíž byl dluh
žalovaného utvrzen. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení hmotněprávní otázky oddělitelnosti části
právního jednání stiženého neplatností od jeho ostatního obsahu (§ 576 o. z.),
kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího
soudu [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní
předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní
předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li
úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil
všechny relevantní skutečnosti.
Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od
jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat,
že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana
neplatnost včas (§ 576 o. z.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou o úvěru č. 72017-3001 z 5. 10. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně (JET
Money s. r. o.) poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr
40.000 Kč na dobu do splatnosti poslední – ze třinácti – měsíční splátky.
Strany sjednaly roční úrokovou sazbu (25,85 %), poplatek za správu úvěru ve
výši 8.800 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 7.600 Kč. Žalovaný
se tak zavázal vrátit vedle jistiny dalších 27.600 Kč, a to v pravidelných
třinácti měsíčních splátkách po 5.200 Kč splatných vždy k pátému dni
kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla
smlouvy uzavřena. V případě prodlení s úhradou splátek nebo v případě
zesplatnění jistiny úvěru se žalovaný v článku V.4 smlouvy zavázal uhradit
smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení
(„souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a
poskytnuté jistiny“). Úvěrující jistinu poskytla, ale žalovaný ji nevrátil.
Při řešení oddělitelnosti části právního jednání, kterého se týká důvod
neplatnosti, od jeho ostatních (zbývajících) částí judikatura Nejvyššího soudu
zdůrazňovala nutnost respektovat vůli účastníků a podle zásady favor negotii
interpretací právního jednání upřednostnit zachování zbývajících částí coby
platných ujednání (srov. § 574 o. z.). Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve
smyslu obsahovém nikoliv reálné neoddělitelnosti (srov. např. rozsudky ze dne
25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 44/1998, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006, a ze
dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008).
Zbývající části právního jednání mohou obstát, pokud splňují předpoklady
nezbytné pro vznik daného právního jednání. Neoddělitelné jsou ty části, které
tvoří podstatné náležitosti právního jednání (neplatnost některé z nich vede k
neplatnosti právního jednání jako celku). Oddělitelné jsou pravidelné a
nahodilé složky právního jednání (jejich neplatnost sama o sobě nepůsobí
neplatnost právního jednání jako celku). Platnost zbývajícího obsahu právního
jednání splňujícího předpoklady pro vznik daného právního jednání je podmíněna
tím, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by
strana neplatnost včas. To předpokládá zhodnotit význam části právního jednání,
která je stižena neplatností, pro jeho strany a posoudit, zda by strany, resp.
ta z nich, která je neplatností části právního jednání dotčena, i bez této
částečné neplatnosti právní jednání provedly. Pro závěr o částečné neplatnosti
postačí, aby zjištění o provedení právního jednání bez neplatné části bylo
učiněno jen jako pravděpodobné. Rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu, účel
právního jednání a posouzení, zda daného účelu může dosáhnout pouze ta část
právního jednání, která není neplatná. Současně platí, že v případě sporu tíží
důkazní břemeno ohledně toho, zda by právní jednání bylo provedeno i bez
neplatné části, stranu, která tvrdí pouze částečnou neplatnost právního
jednání.
V rozsudku ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, Nejvyšší soud
zdůraznil, že závěry dosavadní judikatury k ustanovení § 41 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, lze vztáhnout i na
ustanovení § 576 o. z. Uzavřel, že neplatnost ujednání o smluvních úrocích a o
způsobu splácení úvěru pro rozpor s dobrými mravy a se zákonem nezpůsobuje sama
o sobě neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku (srov. též
rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 31 Cdo 3534/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.
12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007).
V projednávaném případě odvolací soud za nemravné s důsledky stanovenými v §
580 o. z. shledal ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku za správu úvěru
a poplatku za hotovostní výběr splátek. Úroky, které se žalovaný spolu s
poskytnutými peněžními prostředky (jistinou pohledávky) zavázal úvěrující
vrátit, za nepřiměřené (a tedy neplatné) nepovažoval. I když přihlédl k
adhéznímu způsobu uzavření smlouvy, nemá zjištění, podle něhož by právní
předchůdkyně žalobkyně, tj. strana neplatností ujednání o poplatcích dotčena,
neuzavřela s žalovaným smlouvu, kdyby o neplatnosti uvedených částí smlouvy
včas věděla, oporu v listinných důkazech. Účel úvěru – poskytnutí peněžních
prostředků a jejich vrácení spolu s úroky (§ 2395 o. z.) – svědčí pro závěr, že
zbylé části právního jednání, tedy i utvrzení dluhu smluvní pokutou (článek
V.4) obstojí.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v části potvrzujícího výroku o
věci samé podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a – ve stejném rozsahu – bylo
zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i
na něj (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo
které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím
soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok
rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen.
Takovou není výhrada, podle níž měl odvolací soud postupovat podle § 577 ve
spojení s § 1802 o. z., tj. ujednání o smluvních úrocích nahradit určením
obvyklých úroků, a to za celé období, po které žalovaný poskytnuté peněžní
prostředky ekonomicky užíval. Je tomu tak proto, že zaplacení smluvních úroků z
jistiny pohledávky ve výši 25,85 % ročně se žalobkyně nedomáhala. Předmětem
řízení před soudem prvního stupně vymezeným žalobou byla jistina pohledávky z
úvěru se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 6. 11. 2018 do zaplacení.
Odvolací soud potvrdil dovoláním napadený výrok, jímž soud prvního stupně
zamítl žalobu o zákonné úroky z prodlení z jistiny pohledávky z úvěru za dobu
od 6. 11. 2018 do 21. 7. 2022. Nevymezila-li žalobkyně jinou otázku než tu, na
níž napadený výrok nespočívá, není dovolání v této části přípustné (§ 241a
odst. 1, 3 o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst.
1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu