33 Cdo 1665/2024-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, ve věci žalobkyně CEIP Advisor a.s., se sídlem Praha 4, Nusle, Na Pankráci 1683/127, identifikační číslo osoby 02036771, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Praha, Na Pankráci 1683/127, proti žalovanému M. S., zastoupenému JUDr. Karlem Křížem, advokátem se sídlem Chomutov, Zborovská 1932/4a, o zaplacení 2 678 924,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 178/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 12 Co 160/2023-129, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. 6. 2021, č. j. 28 C 178/2020-69, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 678 924,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 12 Co 160/2023-129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává.
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 7. 5. 2021 soud prvního stupně odeslal (vypravil) žalovanému zásilku obsahující žalobu a předvolání k jednání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a téhož dne v pozdních večerních hodinách (23:06:43 hodin) byla žalovanému datová schránka zpřístupněna.
4. Odvolací soud dovodil, že nastalou situaci je třeba vykládat ve prospěch žalovaného tak, že pokud žalovaný měl v okamžiku doručování dotyčných písemností prostřednictvím pošty dne 12. 5. 2021 již k dispozici datovou schránku, nemůže být doručení žaloby (spolu) s předvoláním k jednání považováno za řádné. Navíc soud prvního stupně ještě v průběhu jednání dne 17. 6. 2021 datovou schránku žalovaného kontroloval, přičemž zjistil, že žalovaný již datovou schránku má, tedy že jejím zřízením vyvíjí snahu zlepšit svou dostupnost a z předžalobní komunikace účastníků rovněž věděl, že žalovaný přinejmenším v době této komunikace předmětný nárok neuznával. Také bylo pravděpodobné, že žalovaný o nařízeném jednání soudu skutečně nevěděl, bylo-li mu předvolání k jednání doručeno formou uložení na poště s následným vhozením do domovní schránky. Odvolací soud uzavřel, že za těchto okolností by i v případě řádného doručení předvolání k jednání bylo vydání rozsudku pro zmeškání necitlivé a nesprávné. Nepřiměřenost a nesprávnost napadeného rozsudku pro zmeškání odvolací soud spatřuje především v nedodržení zákonných podmínek pro jeho vydání, konkrétně, že předvolání k jednání a žaloba nebyly žalovanému řádně doručeny a i proto, že soud prvního stupně – který neprováděl přípravu jednání, nevyzýval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě, nezjišťoval okruh sporných a nesporných skutečností mezi účastníky – nemohl dosavadní působení žalovaného ve sporu hodnotit jako pasivní nebo dokonce obstrukční.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení následujících otázek:
1) otázky „řádného způsobu doručování soudních písemností dle § 45 o. s. ř., které je nezbytným předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to v situaci, kdy byly písemnosti soudem prvního stupně vypraveny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne, v němž později večer došlo ke zpřístupnění datové schránky žalovaného, a tedy k samotnému doručování došlo již v době existence datové schránky“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předvolání a žaloba nebyly žalovanému doručeny řádně.
Odvolací soud „konstruuje jakousi navazující povinnost soudu“ po vypravení písemnosti znovu zkontrolovat, zda si adresát dodatečně nezpřístupnil datovou schránku. „Taková povinnost ovšem z ničeho nevyplývá a je i nelogická“. Rozhodným okamžikem, k němuž soud určuje způsob doručení písemnosti, je okamžik odeslání (nikoliv okamžik doručení). Pokud tedy adresát k tomuto okamžiku nemá zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, není chybou v doručování, bude-li doručováno jinak, ačkoli v průběhu procesu doručování (např. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) již bude správná datová schránka adresátu zpřístupněna.
Má za to, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly z hlediska řádnosti doručování soudních písemností žalovanému splněny. Svou argumentaci k otázce první podpořila rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3489/2012 a jeho stanoviskem sp. zn. Plsn 1/2015, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 5/2017 a sp. zn. 1 Ads 30/2022 a komentářovou literaturou;
2) otázky „dalších okolností případu, zejména procesní aktivity žalovaného, jejíž absence je ve smyslu judikatury dalším nezbytným požadavkem pro vydání rozsudku pro zmeškání“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 216/2008 a sp. zn. 21 Cdo 976/2019. Nesouhlasí ani s posouzením splnění dalších podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že je možné vydat rozsudek pro zmeškání i při vznesení námitek v rámci řízení před soudem (což – dle jejího přesvědčení – vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu), tím spíše je to možné v situaci, kdy „námitky jsou vzneseny pouze v předsoudní komunikaci a žalovaný v řízení nevyvinul ani náznak procesní aktivity“.
Pokud si žalovaný zpřístupnil datovou schránku až v květnu 2021, „tedy více než rok poté, co byl poprvé“ vyzván k úhradě svého dluhu (výzvu k úhradě mu zaslala v „dubnu 2020“), „nejedná se ani o výraz péče o svá práva, ani o projev procesní aktivity. V nastalé situaci je to naopak ona, kdo trpí procesní pasivitou žalovaného (nepřebíráním pošty a pozdním zřízením datové schránky)“.
Žalovaný není v postavení spotřebitele ve sporu s podnikatelem, ani na něj „nemůže být pohlíženo jako na slabší stranu“, neboť „základ sporu leží v obchodním vztahu“, konkrétně v plánované transakci 70 % obchodních podílů v cílové společnosti za kupní cenu přesahující 117 milionů Kč. Má za to, že „nikdy nedošlo k redukci možností uplatnění procesních práv žalovaného, a navíc k takové redukci, která by byla neúměrná či nespravedlivá“.
6. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
10. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových
zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
11. Dovolatelka prostřednictvím první otázky (řádného doručení písemnosti podle § 45 o. s. ř. v souvislosti s vydáním rozsudku pro zmeškání), která – dle jejího přesvědčení – v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zpochybňuje správnost dílčího právního závěru odvolacího soudu, že doručení žaloby a předvolání k jednání žalovanému nemůže být považováno za řádné.
12. Podle § 45 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (odstavec 1). Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (odstavec 2). Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím a) doručujícího orgánu, nebo b) účastníka řízení či jeho zástupce (odstavec 3).
13. Podle § 49 odst. 2 věty první o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl.
14. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
15. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 37/2014, vyložil, že každému, kdo má zpřístupněnou datovou schránku, soud doručuje rozhodnutí, předvolání a další listiny do datové schránky, aniž by adresát o takové doručení musel žádat nebo soudu sdělovat identifikátor své datové schránky. Soud zjišťuje z úřední povinnosti, zda má adresát zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku; ten, kdo má zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, má právo očekávat, že mu soud bude veškerá rozhodnutí, předvolání a jiné listiny doručovat v elektronické podobě do datové schránky. Tímto způsobem se nedoručuje jen tehdy, byly-li listiny doručeny při jednání nebo při jiném úkonu soudu nebo nedošlo-li k řádnému doručení listiny do datové schránky.
16. Nejvyšší soud ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (výrok V a bod 69), k podáním činěným v elektronické podobě a k doručování elektronicky vyhotovených písemností soudem, prováděnému prostřednictvím veřejné datové sítě, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1/2017, vysvětlil, že soud doručuje do datové schránky adresáta písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných svých úkonů a další písemnosti, o nichž to stanoví zákon, jen nedošlo-li k jejich doručení při jednání (jiném soudním roku) nebo při úkonu trestního řízení a umožňuje-li to povaha doručované písemnosti. Předpokladem je, že adresát má zpřístupněnou svou datovou schránku, že adresát má fyzickou osobu oprávněnou nebo pověřenou k přístupu do své datové schránky a že nedošlo (ani zpětně) ke znepřístupnění datové schránky. Soud doručuje písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných svých úkonů a další písemnosti do datové schránky, jen jestliže zjistí, že adresát má zřízenu datovou schránku; neumožňují-li poznatky o osobě adresáta soudu takové zjištění, soud přistoupí k jinému způsobu doručení. Občanský soudní řád (při doručování prostřednictvím doručujícího orgánu) rozlišuje (viz § 49 a § 50 o. s. ř.) „doručování písemností do vlastních rukou“ a „doručování jiných písemností“; písemnosti doručované do vlastních rukou mohou být doručeny také náhradně, ledaže by náhradní doručení bylo vyloučeno. Do vlastních rukou se doručují „písemnosti, o nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud“, a náhradní doručení je vyloučeno u písemností, o nichž to stanoví zákon nebo u nichž to nařídil předseda senátu.
17. V projednávané věci bylo zjištěno, že soud prvního stupně doručoval žalovanému žalobu a předvolání k jednání dne 7. 5. 2021; v 10:23 hodin zjistil, že žalovaný nemá zpřístupněnou datovou schránku a (následně) že ve spise není obsažena žádost žalovaného o doručování na elektronickou adresu nebo adresu pro doručování, poté v rámci pracovní doby (do 15:30 hod.) zásilku obsahující žalobu a předvolání k jednání předal provozovateli poštovních služeb (jako doručujícímu orgánu) k doručení na adresu místa trvalého pobytu žalovaného - do vlastních rukou. Téhož dne ve 23:06:43 hodin byla zpřístupněna datová schránka žalovaného a od té doby byla trvale přístupná (viz č. l. 101 a 102a spisu). Protože při doručování dotyčné zásilky žalovaný (adresát) nebyl zastižen, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 12. 5. 2021 a byla mu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Protože si žalovaný zásilku v úložní době nevyzvedl, byla vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 26. 5. 2021.
18. Dovolací soud nesouhlasí s (dílčím) právním závěrem odvolacího soudu, že doručení žaloby a předvolání k jednání žalovanému nemůže být považováno za řádné.
19. Vzhledem k tomu, že v době odeslání (vypravení) zásilky obsahující žalobu a předvolání k jednání, žalovaný neměl zpřístupněnou datovou schránku, soud prvního stupně dotyčnou zásilku správně odeslal na adresu místa trvalého pobytu žalovaného [srov. § 46b písm. a) o. s. ř.], do jeho vlastních rukou (srov. § 49 odst. 1 ve spojení s § 153b odst. 1 o. s. ř.). Protože při doručování zásilky žalovaný nebyl zastižen a ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí (úložní době) si ji nevyzvedl, považuje se písemnost obsažená v zásilce posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se žalovaný o uložení nedozvěděl (podle § 49 odst. 4 o. s. ř.; tzv? fikce doručení čili náhradní doručení).
K otázce druhé:
20. V soudní praxi není pochyb o tom, že rozsudek pro zmeškání (při splnění zákonem stanovených předpokladů) soud může, avšak také nemusí, vydat (viz pojem „může“ uvedený v § 153b odst. 1 o. s. ř.); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Jde o zákonem povolenou tzv. volnou úvahu, žalobce nemá na vydání rozsudku pro zmeškání právní nárok (srov. Drápal, L. § 153b In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1049-1058 s.
nebo Hrnčiřík, V. § 153b In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 12). Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, jakým způsobem, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu.
K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, ze dne 29.
4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5128/2015, nebo ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2055/2022, kdy ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. II. ÚS 3503/22, a ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2177/2024, kdy ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3509/24). Obdobný právní názor zaujal ve své početné judikatuře i Ústavní soud (např. nálezy ze dne 10.
3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10), který mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat.
Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 a § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být proto posuzovány uvážlivě a zdrženlivě; ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě.
21. Dovolatelce lze přisvědčit, že z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznáší námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze nabízí soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, nebo jeho rozsudky ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1779/2007, a ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2007/2018), a že zmíněný závěr je podpořen též usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 370/98, v němž se uvádí, že nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá- li soud rozsudek pro zmeškání a využije-li tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno; i když uvedené rozhodnutí bylo vydáno podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, jsou jeho závěry aplikovatelné i nyní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 98/2012).
22. Judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu takto vymezila prostor pro volnou úvahu soudu, zda lze za situace, kdy se řádně předvolaný žalovaný bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavil k prvnímu jednání, které se ve věci konalo, vydat rozsudek pro zmeškání, či nikoliv. Konečné posouzení se bude odvíjet od individuálních okolností konkrétního případu, vždy však musí mít základ v úvaze, zda dosavadní procesní aktivita žalovaného odůvodňuje rozhodnutí věci jen na základě skutkových tvrzení žalobce na úkor zásady (vyjádřené ve shora uvedené nálezové judikatuře), podle které prioritou v soudním řízení musí vždy zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení, kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Navíc v projednávané věci se jedná o případ zdůrazněný Ústavním soudem v citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 49/10, kdy byla žaloba a předvolání k jednání doručeny žalovanému podle § 49 odst. 4 o. s. ř. (tedy na základě tzv? fikce doručení čili náhradního doručení), proto je namístě podmínky vydání kontumačního rozsudku posuzovat ještě uvážlivěji a zdrženlivěji (oproti jiným případům), majíce na zřeteli ochranu práv účastníků soudního řízení (žalovaného), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat.
23. Byť závěr odvolacího soudu o doručení žaloby a předvolání k jednání žalovanému není správný, při posouzení podmínek vydání kontumačního rozsudku se odvolací soud všemi uvedenými hledisky řídil a při vědomí, že není povinností soudu rozhodnout rozsudkem pro zmeškání vždy, nastane-li situace předvídaná § 153b odst. 1 o. s. ř., neshledal postup podle tohoto ustanovení vhodným právě s přihlédnutím k dosavadní procesní aktivitě žalovaného (který se sice vzhledem k náhradnímu doručení žaloby nevyjádřil, ale předmětný nárok neuznával již v předžalobní komunikaci účastníků) a při zohlednění povahy sporu. Úvahy odvolacího soudu neshledal dovolací soud nepřiměřenými, ani v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu. Namítá-li dovolatelka, že žalovaný není v postavení spotřebitele, přehlíží, že takový závěr odvolací soud neučinil, tedy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání tuto skutečnost nebral v úvahu.
24. Dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
25. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 151 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu