33 Cdo 1723/2021-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně C + C CIMBÁL s. r.
o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dlouhá 415/3 (identifikační číslo 273 15
827), zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci,
Gorkého 658/15, proti žalovanému městu Český Dub zastoupenému JUDr. Alexandrem
Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o nahrazení projevu
vůle, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 83/2019, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci
ze dne 21. 1. 2021, č.j. 35 Co 268/2019-202, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 23.667,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr.
Alexandra Šoljaka, advokáta.
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému prohlásit
vůli tohoto obsahu: „Smluvní strany se dohodly na celkové ceně za provedení
díla v rozsahu stanoveném touto smlouvou ve výši 11.768.120,70 Kč bez DPH
(slovy …). Cena za dílo je určena rozpočtem se změnovým listem č. 1 a změnovým
listem č. 2, který je nedílnou součástí dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo.“
Výsledkem takového projevu je zvýšení ceny původně sjednaného objemu bouracích
prací o částku 2.733.293 Kč (položka 62 rozpočtu). Rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č.j. 23 C 83/2019-159, Okresní soud v
Liberci žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
řízení 238.708,80 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č.j. 35 Co 268/2019-202, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé
potvrdil a ve výroku o nákladech řízení je změnil tak, že žalobkyni uložil
zaplatit žalovanému 94.307,40 Kč; žalovanému přiznal na náhradě nákladů
odvolacího řízení 23.667,60 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že
strany smlouvy o dílo nemohou žádat změnu ceny, vyžádalo-li si dílo vyšší
náklady, než bylo předpokládáno, neboť cenu sjednaly odkazem na rozpočet, který
je součástí smlouvy (§ 2620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku,
ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žaloba o nahrazení projevu
vůle je žalobou na plnění a předpokladem její úspěšnosti je, že povinnost
prohlásit vůli určitého obsahu vyplývá z hmotného práva nebo smluvního
ujednání. Výkladem článku VIII.8 bodu 11 – ve spojení s dalšími ujednáními
smlouvy o dílo – dospěl odvolací soud k témuž závěru jako soud prvního stupně,
že povinnost žalovaného uzavřít dodatek 2 sjednána nebyla (§ 555 odst. 1, § 556
odst. 1, 2 o. z.). V první větě smluvní strany vymezily, co považují za
vícepráce, ve druhé větě sjednaly postup vedoucí ke změně smlouvy
prostřednictvím písemného dodatku a ve větě třetí určily, že zhotovitelka nemá
právo na náhradu nákladů spojených s provedením víceprací, nebude-li smlouva o
dílo písemným dodatkem změněna. Úvahu žalobkyně, že žalované město nejednalo
nepoctivě, jestliže neuzavřelo dodatek o navýšení ceny za dodatečný objem
bouracích prací, i když s pokračováním stavby souhlasilo, a námitku výkladu
článku VIII.8 bodu 11 smlouvy v rozporu s dobrými mravy (§ 6 odst. 1, § 3 odst. 3 o. z.), odvolací soud odmítl. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně
vymezila otázku hmotného práva – výklad právního jednání –, při jejímž řešení
se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. Proti závěru soudů obou stupňů prosazuje, že z článku VIII.8
bodu 11 smlouvy o dílo s přihlédnutím k praxi zavedené sjednáním dodatku 1
vyplývá povinnost žalovaného uzavřít písemný dodatek 2, provedla-li
zhotovitelka vícepráce nad rámec sjednaného objemu demolice. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud poté, co doplnil dokazování zápisy z kontrolních dnů včetně
prezenčních listin za období 27. 11. 2017 až 10. 9. 2018 a e-mailovou
komunikací žalobkyně s technickým dozorem investora a projektantem za období
30. 11. až 22. 12. 2017, převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a vyšel
z toho, že smlouvou z 31. 10. 2017 se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést
pro žalované město (objednatele) revitalizaci památkové zóny při ulici Kostelní
v Českém Dubu na základě zadávací dokumentace z veřejné zakázky nabídkou z 25. 9. 2017, s níž byly spojeny stavební práce spočívající zejména v demolici
budovy nedostavěného kulturního domu na parcele č. 311/2 v katastrálním území
Český Dub, evidované pod č. p. 14/IV, ve výstavbě nových teras, zpevněných
ploch a komunikací, řešení veřejného osvětlení a odvodnění zpevněných ploch, v
rozsahu stanoveném zadávací dokumentací a projektovou realizační dokumentací. V
článku IV.4 bodu 1 se strany dohodly „na celkové ceně za provedení díla v
rozsahu stanoveném touto smlouvou ve výši 8.549.745,45 Kč bez DPH … Cena za
dílo je určena rozpočtem. Ten je tvořen součtem cen jednotlivých položek díla. Rozpočet je přílohou č. 1 této smlouvy (dále jen „rozpočet“) a její nedílnou
součástí.“ Zhotovitelka výslovně souhlasila s tím, že rozpočet je „úplný a
závazný“ (článek IV.4 bod 2). Článek VIII.8 bod 11 obsahoval následující
ujednání: „Jakékoli práce, jejichž potřebu pro dokončení díla nebylo možno ani
přes vynaložení odborné péče zjistit a budou provedeny na základě požadavku
objednatele nad rámec plnění dohodnutého v této smlouvě, se považují za
vícepráce. Ohledně provedení víceprací musí být vždy sepsán písemný dodatek k
této smlouvě, ve kterém bude dohodnut alespoň rozsah víceprací, termín jejich
provedení a cena. Pokud budou vícepráce zhotovitelem provedeny bez sepsaného a
oběma smluvními stranami podepsaného písemného dodatku k této smlouvě, nemá
zhotovitel právo na náhrady jakýchkoliv nákladů spojených s provedením
víceprací.“ Podle článku XX.20 bodu 4 mohla být smlouva „změněna nebo zrušena
dohodou smluvních stran pouze v písemné formě.“ Uzavřením dodatku 1, jímž
změnily obsah závazku založeného smlouvou o dílo, nezavedly strany žádnou
zvyklost či praxi, neboť tak učinily na základě projevené vůle, aniž by je k
tomu vázalo ujednání smlouvy o dílo.
Mezi stranami nebylo sporu o tom, že
skutečný objem bouracích prací při provádění díla je téměř dvojnásobný oproti
tomu, jak byl určen v položkovém rozpočtu. Projektant vyhotovující projektovou
dokumentaci pro žalované město podhodnotil procentuální odhad rozsahu bouraných
konstrukcí, technický dozor investora připravil návrh změnového listu jako
podklad pro uzavření dodatku ke smlouvě ohledně objemu a ceny bouracích
víceprací a stanovisko technického dozoru investora a projektanta bylo následně
předáno žalovanému za účelem vypracování návrhu změny smlouvy. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že právní jednání se
posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle – výslovný
nebo konkludentní – se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže
druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li
možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu
vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení
toho, jemuž je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru)
jednajícího ve zjištěné nebo přisouzené podobě se při výkladu projevu vůle
přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co
projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah
a význam projevu vůle přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.). Teprve v případě, že
ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího,
se uplatní objektivní metoda interpretace projevu vůle. Výkladem projevu vůle
však není dovoleno měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. rozsudky
ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29
Cdo 61/2017, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod
č. 4/2019, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, ze dne 25. 6. 2019,
sp. zn. 23 Cdo 3359/2018, ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017, ze dne
26. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 827/2019, a ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo
2099/2019). Odvolací soud v projednávané věci ze závěrů shora formulovaných
vycházel. Smluvní ujednání interpretoval s tím výsledkem, že slovní vyjádření
úmyslu zhotovitelky i objednatele shledal zcela jednoznačným, a zjistil, že
smluvní strany pro případy zvýšení objemu prací nad rámec rozpočtu nezavedly
praxi odlišnou od znění článku VIII.8 bodu 11. Nebylo-li žalované město povinno uzavřít dodatek 2 měnící smlouvu o
dílo, je nadbytečné – jak ostatně sama dovolatelka uznává – zabývat se otázkou
vytváření a projevu vůle žalovaného města podle zákona č. 128/2000 Sb., o
obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Nepředložila-li žalobkyně žádnou právní otázku, která by zakládala
přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c
odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst.
3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalované město podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu