33 Cdo 1805/2017 33 Cdo 1806/2017 33 Cdo 2030/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. P. R., proti žalované PREdistribuce, a. s. se sídlem Praha 5, Svornosti 3199/19a, identifikační číslo: 273 765 16, o přezkoumání rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 197/2015, o dovoláních žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40, ze dne 25. 5. 2016, č. j. 30 Co 200/2016-45, a ze dne 23. 11. 2016, č. j. 30 Co 448/2016-86, takto:
I. Dovolací řízení se zastavují. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhá změny rozhodnutí Energetického regulačního úřadu čj. 04163-26/2014-ERU ze dne 29. 12. 2014 a čj. SLS-04163-15/2014-ERU ze dne 3. 10. 2014, tak aby žalované byla uložena povinnost zahájit distribuci elektřiny pro specifikované odběrné místo. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. 10. 2015, č. j. 13 C 197/2015-10, zastavil řízení (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co žalobce nevyhověl výzvě soudu obsažené v usnesení ze dne 25.
9. 2015, č. j. 13 C 197/2015-8 (doručené mu 9. 10. 2015), a nezaplatil soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve lhůtě k tomu určené přes poučení o následcích s tím spojených. Před doručením usnesení o zastavení řízení podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků, o níž rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 1. 2016, č. j. 13 C 197/2015-15, tak, že mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vysvětlil, že pro posouzení důvodnosti žádosti neměl žádné podklady, neboť žalobce přes opakovanou výzvu soudu nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry.
Uvedené usnesení (doručené žalobci dne 25. 1. 2016) Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40, potvrdil. Odvolací soud (s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 588/2000 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1301/2013) především zdůraznil, že účastník řízení je povinen osvědčit věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Konstatoval, že žalobce v žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků nekonkretizoval a ani nedoložil žádné skutečnosti, jimiž svou žádost odůvodňuje.
Teprve v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení“) ze dne 23. 1. 2016, založené do spisu dne 29. 1. 2016, uvedl, že je svobodný, žije sám na adrese v Nymburce, finančně je závislý na své matce M. R., s níž nevede společnou domácnost. Žádné osoby nejsou na něm finančně závislé, nepracuje z důvodu neexistence pracovních příležitostí odpovídajících jeho vzdělání, nemá žádné příjmy z pracovní činnosti nebo podnikání a není příjemcem sociálních dávek či jiných příjmů.
Nemá žádný osobní majetek (nemovitosti, byty, nebytové prostory, vozidla, cenné papíry, úspory apod.), žádné závazky, vyživovací povinnosti, dluhy ani půjčky. Za pravidelné měsíční výdaje označil zdravotní pojištění (1290 Kč), místní poplatky (120 Kč) a nájemné (4.300 Kč). K jiným okolnostem majícím vliv na osvobození poznamenal bez jakékoli konkretizace zdravotní stav, exekuční řízení vedené pod sp. zn. 070 EX 1378/2015 Exekutorským úřadem Nymburk a to, že jeho výdaje jsou hrazeny z důchodu rodiče.
Odvolací soud dospěl k závěru, že u žalobce nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť v prohlášení neuvedl, že je vlastníkem bytové jednotky v P.
5. Vzhledem k jeho tvrzení, že bydlí v N., evidentně svou bytovou potřebu neuspokojuje ve své bytové jednotce.
Již z důvodu neúplnosti shledal odvolací soud údaje uváděné žalobcem v prohlášení nevěrohodnými. Tomuto závěru nasvědčuje i to, že v prohlášení konkrétně a věrohodně neobjasnil, jaké jsou jeho běžné výdaje a způsob jejich úhrady, a že neuvedl relevantní důvod, v důsledku něhož nemá žádný příjem z výdělečné činnosti, ačkoli je osobou s vysokoškolským vzděláním, v produktivním věku. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k nízké míře nezaměstnanosti a blízkosti bydliště žalobce od hlavního města nelze přijmout, že žalobce není schopen zajistit si práci, byť méně kvalifikovanou. Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 18. 4. 2016 a téhož dne nabylo právní moci. Odvolací soud následně usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 30 Co 200/2016-45, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 10. 2015, č. j.
13 C 197/2015-10, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že ke dni rozhodování soudu prvního stupně byly splněny podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), který žalobce neuhradil ani později. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku z dovolání a ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů. Žalobce podal dovolání i proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.
3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40, o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, aniž byl zastoupen advokátem. Současně požádal o osvobození od soudního poplatku z dovolání a ustanovení zástupcem z řad advokátů JUDr. Daniela Novotného, Ph.D. pro dovolací řízení. O jeho žádosti rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 8. 2016, č. j. 13 C 197/2015-63, tak, že žalobci osvobození od soudního poplatku nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Po konfrontaci obsahu prohlášení ze dne 23.
1. 2016, které odvolací soud posuzoval v rámci svého rozhodnutí ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40, a obsahu dalšího prohlášení ze dne 1. 8. 2016 dospěl k závěru, že žalobce nejenže neprokazuje, ale ani netvrdí žádné nové skutečnosti významné z hlediska závěru o naplněnosti předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že ani v dalším prohlášení žalobce neuvedl, že je vlastníkem jednotky v Praze, přičemž bydlí v Nymburce, vede k závěru o nevěrohodnosti jeho údajů. Důvody, jimiž vysvětluje svou nezaměstnanost, vyhodnotil soud prvního stupně jako účelové a také nedoložené (pokud jde snad o nepříznivý zdravotní stav).
Nejsou-li splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.), nejsou dány ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Toto usnesení odvolací soud usnesením ze dne 23. 11. 2016, č. j. 30 Co 448/2016-86, potvrdil. Po podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení vyslovil názor, že žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků lze v jejich celku (pro jejich četnost, vágnost a nedostatek podkladů přes poskytnutá poučení ze strany soudu) vnímat jako obstrukční.
Přestože byl žalobce opakovaně poučen o povinnosti své poměry úplně vylíčit a doložit, dosud tak věrohodně neučinil. Ve vztahu k poznámce o obstavení majetku v rámci exekuce vedené Exekutorským úřadem pro Prahu 6 pod sp. zn. 148 EX 150/16, odvolací soud zdůraznil, že samotné vedení exekuce nemusí automaticky znamenat nepříznivý průmět do poměrů žadatele a že jeho povinností je tvrzené poměry věrohodně prokázat; této povinnosti však žalobce nedostál, jestliže neuvedl, pro jaké pohledávky jsou exekuční řízení vedena, ani zda a případně jaké konkrétní exekuční příkazy byly vydány.
Jeho tvrzení, že nevlastní žádný majetek, měl odvolací soud rozporným s dalším jeho tvrzením, že mu byl veškerý majetek obstaven.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že poměry žalobce, jak je vylíčil, nelze pokládat za nepříznivé a soudní poplatek z dovolání ve výši 2.000 Kč netvoří překážku pro jeho přístup k soudu ve smyslu blíže citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Odkazy žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (jednotlivě vyjmenovanou) vyhodnotil jako nepřiléhavé; žalobce byl o možnosti žádat osvobození poučen, jeho žádost byla posouzena podle obsahu a veškerá jeho tvrzení byla vzata v potaz.
Rozhodnutí byla řádně odůvodněna a skutečnost, že žalobci nebylo vyhověno, neznamená rezignaci soudu na realizaci jeho základních práv. Rovněž usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 30 Co 448/2016-86, napadl žalobce dovoláním a požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku z dovolání a ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení. Soud prvního stupně usneseními ze dne 20. 2. 2017, č. j. 13 C 197/2015-102, a ze dne 13. 3. 2017, č. j. 13 C 197/2015-104, doručenými žalobci dne 23.
2. 2017 a 16. 3. 2017, jej vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40, ze dne 25. 5. 2016, č. j. 30 Co 200/2016-45, a ze dne 23. 11. 2016, č. j. 30 Co 448/2016-86, zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal ve stanovené lhůtě řádné dovolání; současně žalobce poučil, že, nevyhoví-li v určené lhůtě výzvám soudu, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce nedostatek advokátního zastoupení v dovolacích řízeních neodstranil.
V podání ze dne 17. 4. 2017 vyjádřil požadavek, aby jeho žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku z dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 30 Co 448/2016-86, a ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení bylo vyhověno. Nejvyšší soud v dovolacím řízení a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“). Dovolání byla podána včas k tomu legitimovaným subjektem, nejsou však dány podmínky pro jejich věcné projednání.
Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem; notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odst. 1). To neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odst. 2 písm. a/). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v § 241 odstavci 2 písm. a/ o. s. ř., advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odst. 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele (v daném případě fyzické osoby, která nemá právnické vzdělání), jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno o dovolání věcně rozhodnout. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření; nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o. s.
ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.
s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobce není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovoláních proti uvedeným usnesením odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobce hodnověrným způsobem neprokázal své majetkové poměry tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s.
ř., a že proto u žalobce nelze pokládat za splněné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 30 o. s. ř. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na závěry odborné komentářové literatury (srov. Putna, M. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jeho usnesení ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, a ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013). Z uvedeného vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná. Nejvyšší soud sdílí závěry odvolacího soudu, že žalobce úplným a věrohodným způsobem neprokázal své poměry významné pro rozhodnutí o jeho žádosti. Uvedením kusých, neúplných, částečně nepravdivých a vzájemně si odporujících údajů v žádostech o osvobození od soudních poplatků a prohlášeních neumožnil žalobce soudu posoudit jeho objektivní (ne)možnost splnit předpokládanou poplatkovou povinnost z hlediska všech rozhodných aspektů.
Přitom nutně měl (logicky vzato) k dispozici informace o skutečnostech, které jsou právně relevantní z hlediska posouzení opodstatněnosti jeho žádostí (včetně tvrzených exekucí), a mohl a měl je v potřebném rozsahu prokázat příslušnými listinami, jimiž nutně disponoval. V situaci, kdy Nejvyšší soud dovodil, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovoláních, a žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil nedostatek povinného zastoupení, byla řízení o dovoláních žalobce proti usnesením odvolacího soudu ze dne 31.
3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40, ze dne 25. 5. 2016, č. j. 30 Co 200/2016-45, a ze dne 23. 11. 2016, č. j. 30 Co
448/2016-86, zastavena (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.