33 Cdo 2009/2022

33 Cdo 2009/2022-213

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. J., s místem podnikání XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem Kolín IV, Plynárenská 671, proti žalovanému S. S., s místem podnikání XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem se sídlem Praha 5, Viktora Huga 377/4, o zaplacení 297 480 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 94/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021, č. j. 15 Co 324/2021-188, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 800 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Vodehnala.

částky 297 480 Kč od 29. 3. 2018 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 15 Co 324/2021-188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 6. 9. 2017 smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně jako zhotovitel zavázala provést pro žalovaného rekonstrukci bytové jednotky; rozsah a cena díla byly vymezeny rozpočtem, který byl součástí smlouvy. Strany ve smlouvě sjednaly postup pro případ drobných odchylek od rozpočtu a pro případ skrytých překážek při provádění díla. Odvolací soud vzal v úvahu, že žalobkyně v návrhu na vydání platebního rozkazu uvedla, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce bytové jednotky na adrese XY za sjednanou cenu 442 632 Kč, která nezohledňovala případné vícepráce.

Popsala průběh rekonstrukce s tím, že „při realizaci díla s ohledem na pokyny žalovaného a faktickou situaci provedla mnohé vícepráce, které vždy vycházely z pokynů žalovaného a že souhrn jednotlivých víceprací je součástí příloh žaloby“. Ohledně splatnosti zažalované pohledávky uvedla, že žalovaného k zaplacení vyzvala dne 28. 3. 2018, ten však pohledávku neuznal. K žalobě připojila smlouvu o dílo, cenovou nabídku s rozpisem jednotlivých položek prací, které měly být v souvislosti s rekonstrukcí předmětného bytu provedeny, a listinu označenou jako „Vícepráce- méně práce k 28.

3. 2018“.

Odvolací soud dovodil, že příloha žaloby označená „Vícepráce-méně práce k 28. 3. 2018“ není způsobilá nahradit chybějící skutková tvrzení v žalobě tak, aby bylo možné na jejím základě dospět k závěru, čeho a na základě jakých skutečností se žalobkyně domáhá. Jde o sumář prací uvedených již v cenové nabídce ze dne 5. 8. 2017, z něhož bez dalšího nelze dovodit, zda se jedná o přehled všech provedených prací, zda vyplývají všechny ze smlouvy o dílo či nikoli, zda v případě prací označených datem se jedná o práce, které byly v ten který den provedeny nebo zda nebyly předmětem smlouvy o dílo (k tomu v žalobě chybí jakýkoliv odkaz) nebo zda se jedná o upřesnění obecného označení prací podle smlouvy o dílo.

Za dané situace shledal správným postup soudu prvního stupně, který žalobkyni podle §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení k jí tvrzeným vícepracím a k dalším skutečnostem, jež vyplynuly z ujednání obsažených ve smlouvě o dílo, zejména k tomu, zda žalobkyní tvrzené vícepráce byly žalovaným odsouhlaseny a to způsobem zakotveným ve smlouvě, kdy se tak stalo, zda došlo k protokolárnímu předání a převzetí díla a zda žalobkyně vystavila závěrečnou fakturu na všechny provedené práce, v níž pak zohlednila poskytnuté zálohy.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovaná skutková tvrzení nedoplnila, aproboval z toho plynoucí důsledek v podobě zamítnutí žaloby z důvodu neunesení břemene tvrzení ohledně uplatněného nároku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení dvou otázek. Jednak otázky procesního práva, při jejímž řešení se - dle jejího přesvědčení - odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4940/2007, a ze dne25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3536/2018, v nichž byla zakotvena zásada, že povinnost tvrzení rozhodujících skutečností lze splnit odkazem na listinu, kterou žalobce coby důkaz připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže.

Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že neunesla povinnost tvrzení, neboť povinnost tvrzení splnila ještě předtím, než k tomu byla ze strany soudu prvního stupně nadbytečně vyzvána. Příloha žaloby (listina obsažená v souboru „Vícepráce Slezská.pdf“) je způsobilá doplnit skutková tvrzení, neboť rozumem průměrného člověka lze dovodit, že méněpráce mají zápornou hodnotu (je tedy před částkou matematické znaménko mínus) a vícepráce naopak hodnotu kladnou. Úvaha odvolacího soudu, co která práce znamená a jestli se jedná o vícepráci nebo méněpráci nebo případně práce vyplývající z předmětné smlouvy o dílo, je zcela irelevantní.

Žalobkyně povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti splnila. K existenci dohody o úhradě víceprací navrhla příslušné důkazy (e-mailovou komunikaci, záznamy audio-hovorů mezi účastníky a výslech družky/manželky žalovaného). Za otázku procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, považuje otázku, „zda je možné zamítnout žalobu z důvodu neunesení břemene tvrzení v důsledku nesplnění výzvy soudu dle § 118a občanského soudního řádu za situace, kdy skutečnosti, k jejichž doplnění soud takovou výzvou vyzývá, nejsou rozhodné pro posouzení věci samé, respektive jejich relevantnost pro posouzení věci zanikla před vyhlášením rozhodnutí“.

Protože žalovaný zmařil provedení díla, nemohlo dojít k jeho předání. Za situace, kdy smlouva o dílo sice nezanikla, ale zanikla její povinnost zhotovitele dílo dokončit a předat, měl soud na věc nahlížet nikoliv optikou smluvního ujednání o splatnosti ceny za dílo, ale aplikovat § 2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“). Tvrzení o vystavení konečné faktury tudíž bylo pro vyřešení sporu irelevantní. Dovolatelka má za to, že prodejem zrekonstruovaného bytu jí vznikl nárok na uhrazení ceny díla včetně ceny víceprací požadované žalobou s tím, že splatnost ceny díla nastala ze zákona.

Žalovaný pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhl odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř.

platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.

s. ř.). Dovolání není přípustné. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007, nebo jeho rozsudek ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4994/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 31/2019) jestliže po poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 o. s. ř. žalobce nedoplnil vylíčení rozhodných skutečností opisem údajů z listin, které navrhl jako důkaz a které byly oběma účastníkům známy, jeho nečinnost v tomto směru nezakládá důvod k zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení.

Ve vztahu k těmto skutečnostem účastník splní svou povinnost tvrzení, kterou mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., již tím, že navrhne, aby tyto listiny byly provedeny jako důkaz k prokázání jeho tvrzení; není třeba, aby jednotlivé údaje z těchto listin opakoval, případně je opisoval. Na úplnost tvrzených právně významných skutečností je třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje, kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku. Odvolací soud se od výše řečeného neodchýlil, pokud poté, co provedl dokazování (včetně důkazu dotyčnou listinou), dovodil, že k žalobě připojená listina nebyla způsobilá v žalobě absentující skutková tvrzení nahradit, protože obsahuje sumář prací uvedených již v cenové nabídce ze dne 5.

8. 2017, z něhož bez dalšího nelze dovodit, zda se jedná o přehled všech provedených prací, zda vyplývají všechny ze smlouvy o dílo či nikoli, zda v případě prací označených datem se jedná o práce, které byly v ten který den provedeny nebo zda nebyly předmětem smlouvy o dílo (k tomu v žalobě chybí jakýkoliv odkaz) nebo zda se jedná o upřesnění obecného označení prací podle smlouvy o dílo. Nadto žalobkyně přehlíží, že byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení i ohledně sjednání víceprací v souladu se smlouvou; soud prvního stupně tak zjevně reagoval na zjištění, jež učinil z provedených důkazů (zejména z uzavřené smlouvy, kterou se závazkový vztah účastníků řídil), že cena díla byla určena odkazem na rozpočet bez sjednání výhrady jeho nezávaznosti, přičemž některé položky v rozpočtu obsahovaly poznámku „odhad“.

Za této situace strohé tvrzení žalobkyně, že „provedla mnohé vícepráce“ a že „žalovaný s vícepracemi souhlasil“, nemůže nahradit absenci konkrétních tvrzení ohledně rozsahu víceprací včetně sjednání ceny a závazku žalovaného k jejich úhradě.

Žalobkyně měla uvést nejen to, zda žalovaný souhlasil s jejich provedením, ale zejména to, jaké odchylky od rozpočtu byly realizovány a z jakého důvodu (titulu) žalobkyně odvozuje svůj požadavek na jejich úhradu v požadované výši vůči žalovanému. Tyto skutečnosti ze žaloby ani z dotyčné listiny nevyplývají. Jde-li (v souvislosti s druhou formulovanou otázkou) o výzvu k doplnění tvrzení ohledně vystavení faktury, odvolací soud opět vyšel z ujednání smlouvy ze dne 6. 9. 2017 (viz čl. III), podle něhož žalobkyně měla vystavit konečnou fakturu, v níž „zohlední uhrazené zálohy a dále vyúčtuje veškeré náklady dle čl.

II odst. 1“, jejíž splatnost byla vázána na doručení žalovanému. Na tom nic nemění argumentace dovolatelky, že objednatel provedení díla zmařil (z důvodu, za nějž odpovídá), neboť v takovém případě náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil (§ 2613 o. z.). Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o.

s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).