33 Cdo 2045/2021-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce D. M. v. D., bytem XY, Spolková republika Německo, zastoupeného Denisem Dieterem Riedigerem, usazeným evropským advokátem, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, proti žalované SF Motors, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Štěpánská 1742/27 (identifikační číslo 277 27 688), zastoupené JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, o 10.405 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 38/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č.j. 25 Co 300, 301/2020-465, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 2. 2020, č.j. 26 C 38/2016-377, ve spojení s usnesením ze dne 9. 9. 2020, č.j. 26 C 38/2016-438, uložil žalované zaplatit žalobci 5.942 EUR s 8,05% úroky z prodlení od 23. 10. 2015 do zaplacení (výrok I), co do 7.958 EUR s příslušenstvím (úroky z prodlení) žalobu zamítl (výrok II) a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci (96.291 Kč) a státu (51.956 Kč). Rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č.j. 25 Co 300, 301/2020-465, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I co do 2.447 EUR s 8,05% úroky z prodlení od 23.
10. 2015 do zaplacení změnil tak, že žalobu zamítl, ve výroku I co do 3.495 EUR s 8,05% úroky z prodlení od 23. 10. 2015 do zaplacení a ve výroku II potvrdil; v nákladových výrocích rozhodnutí zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud – s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004 – uzavřel, že posouzení, zda výše slevy z kupní ceny použité věci je přiměřená, je právní otázkou. Vozidlo, které bylo předmětem kupní smlouvy, vykazovalo (právní) vadu v dokladech nutných pro jeho užívání (§ 2099 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
z.“), jejímž následkem bylo, že žalobce byl v užívání vozidla omezen. Protože vozidlo netrpělo technickými závadami a právní vada nesnížila užitnou hodnotu a životnost věci, odvolací soud i s ohledem na sjednanou kupní cenu za přiměřenou určil slevu ve výši 5% z kupní ceny, tj. 3.495 EUR (§ 2171 o. z.). Dovolání, kterým žalobce – vyjma potvrzujícího výroku co do 3.495 EUR s příslušenstvím – napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst.
3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud po té, co doplnil dokazování osvědčením o registraci vozidla, vyšel z toho, že podle kupní smlouvy z 28. 7. 2015 se žalobce stal vlastníkem použitého osobního automobilu XY. Cenu účastníci sjednali ve výši 69.900 EUR. Žalovaná prodala vozidlo s doklady, které neobsahovaly pravdivé skutečnosti o registraci. Žalobce informovala, že vozidlo – vyrobené v roce 2012 – bylo poprvé registrováno 27. 6. 2014 a že s ním disponoval jeden uživatel.
Ve
skutečnosti bylo vozidlo poprvé registrováno ve Spolkové republice Německo již 2. 5. 2012, následně bylo převezeno do České republiky a před prodejem žalobci ho vlastnily postupně dvě osoby. Žalobce vozidlo po koupi převezl do Spolkové republiky Německo, kde obdržel zamítavé rozhodnutí německých úřadů o jeho registraci; registrováno v zemi pobytu kupujícího bylo až 17. 9. 2015. V době od 29. 7. 2015 do 17. 9. 2015 byl žalobce omezen v užívání věci tím, že vozidlo nemohl v zemi svého pobytu přihlásit.
Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Žalobce zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právních otázek) na tom, že žalovaná mu před uzavřením kupní smlouvy nesdělila, že vozidlo bylo vyrobeno v roce 2012, že v době, kdy nemohl vozidlo užívat, využíval služeb půjčoven automobilů a jiných subjektů, že v důsledku dlouhotrvajícího procesu registrace ve Spolkové republice Německo mu vznikla škoda spočívající ve zvýšených bankovních poplatcích za úvěr a že právní vada snížila možnost vozidlo zcizit za výhodných či totožných podmínek.
Otázku přiměřenosti slevy z kupní ceny vozidla odvolací soud posoudil v souladu s hledisky, jež se podávají z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, popř. usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010, a ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015).
Namítá-li dovolatel překvapivost napadeného rozhodnutí, neboť „nebyl … seznámen s úvahami odvolacího soudu,“ nenapadá žádný právní závěr vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí založeno, a pomíjí, že k vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Protože tento předpoklad v dané věci splněn nebyl, dovolací soud se existencí této vady nezabýval.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.), neboť žalobce nepředložil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala jeho přípustnost ve smyslu § 237 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu