ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové, ve věci žalobce Z. P., zastoupeného Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, se sídlem Brno, Orlí 492/18, proti žalované U.T.A.H. - BH, s.r.o., se sídlem Kunovice, Na Rynku 887, identifikační číslo osoby 60729309, o zaplacení 850 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 74/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. 3. 2024, č. j. 58 Co 90/2023-222, takto:
I. Dovolání se se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 58 Co 90/2023-222, potvrdil rozsudek ze dne 11. 11. 2022, č. j. 9 C 74/2020-171, kterým Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 850 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 27. 2. 2019 do zaplacení
a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného práva, které – podle jeho přesvědčení – v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: 1) „zda lze neexistenci pohledávky úplatně postoupené na základě smlouvy o postoupení pohledávky z důvodu jejího zániku na základě realizace zajištění dle zajišťovacího převodu práva považovat za nápadnou při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, a to za situace, kdy není známa hodnota převedeného práva“.
Předeslal, že se „bezvýhradně“ ztotožňuje s právními názory odvolacího soudu potud, že ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva nelze dohodnout jiny? následek spojeny? s prodlením dlužníka než ten, že se převod práva stane nepodmíněným a zajištěná pohledávka v tomtéž okamžiku zanikne, a že v okamžiku, kdy nebyla řádně a včas žalovanému vrácena celá zápůjčka podle smlouvy o zápůjčce, stal se převod vlastnického práva k dotyčným movitým věcem (jistotě) nepodmíněným. Současně si je vědom, že podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 30/2020) důsledkem neexistence úplatně postupované pohledávky v době uzavření smlouvy o jejím postoupení není neplatnost takové smlouvy, ale odpovědnost postupitele vůči postupníkovi podle § 1885 o.
z. „V této souvislosti je rovněž toho názoru“, že vůči žalovanému nemá synallagmatický závazek k vydání movitých věcí. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mohl již z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek zjistit, že předmětná pohledávka zanikla z důvodu neuhrazení dluhu řádně a včas, a že nemá právo z vady předmětné pohledávky spočívající v její neexistenci z důvodu, že tato vada byla zřejmá již při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávek (ve smyslu § 1917 o. z. ). S poukazem na komentářovou literaturu prosazuje, že podle obsahu ustanovení § 2044 odst. 2 o.
z. zajištěny? dluh zaniká (toliko) v rozsahu, v němž je „kryt“ hodnotou převedené věci. V návaznosti na to – s odkazem na § 1917 o. z. (se zdůrazněním textu ustanovení „je-li vada nápadná a zřejmá již při uzavírání smlouvy“) – namítá, že aby mohl již při uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mít najisto postavenu otázku, že předmětná pohledávka na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva k dotyčným movitým věcem dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva zanikla (jak míní odvolací soud), musel by mít již v okamžiku uzavření smlouvy o postoupení pohledávek informaci o tom, jaká byla hodnota movitých věcí v době splatnosti předmětné pohledávky.
Přitom uvedenou informaci „v daném okamžiku neměl, když opak nevyplývá z žádného z provedených důkazů“. 2) „zda lze prohlášení postupitele o existenci pohledávky ve smlouvě o postoupení pohledávky považovat za výslovné ujištění o tom, že pohledávka nemá vadu spočívající v její neexistenci ve smyslu § 1917 věta druhá o. z.“. 3) „zda se postupitel může vůči postupníkovi, který je slabší stranou smlouvy o postoupení pohledávky, domáhat účinků § 1917 věty první o. z. ohledně vady, u které prohlásil, že ji pohledávka nemá“.
Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval postavením stran při uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek. Vzhledem k tomu, že jako fyzická osoba - nepodnikatel je vůči žalované ve slabším postavení ve smyslu § 433 odst. 1 o. z., považuje výslovné prohlášení žalované v čl. I odst. 6 smlouvy o postoupení pohledávek, že „má předmětnou pohledávku“, za výslovné ujištění o neexistenci vady předmětné pohledávky ve smyslu § 1917 o. z. I v opačném případě by se žalovaná – vzhledem k jeho slabšímu postavení – nemohla dovolávat účinků § 1917 věty první o. z., neboť svým prohlášením (v čl. I odst. 6 smlouvy o postoupení pohledávek) „založila nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran“ (ve smyslu § 433 odst. 1 o. z.).
3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
4. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
7. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových
zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
8. Jak vyplývá z obsahu dovolání a z formulace předložených otázek, dovolatel především zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu ohledně odpovědnosti žalované (postupitele) žalobci (postupníkovi) za to, že předmětná pohledávka v době postoupení trvala – oproti odvolacímu soudu prosazuje, že neexistenci předmětné pohledávky nemohl při uzavírání postupní smlouvy zjistit.
9. Dovolání je přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na výkladu právního jednání obsaženého ve smlouvě o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016 (uzavřené dne 10. 7. 2017) a na vyřešení s tím související otázky, zda žalovaná odpovídá žalobci za to, že předmětná pohledávka v době postoupení trvala. Odvolací soud při právním posouzení uvedené otázky nezohlednil obsah celé postupní smlouvy, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v důsledku čehož je nesprávné i právní posouzení druhé uvedené otázky.
10. Nejvyšší soud ve své judikatuře ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, účinném od 1. 1. 2014, opakovaně dovodil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3424/2019). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Skutečnost, že osoba činící právní jednání je nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou subjekt občanskoprávního vztahu neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného právního jednání.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1885 o. z. byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná (odstavec 1). Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky (odstavec 2). Jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka přiměřeně ustanovení § 1914 až 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit (odstavec 3).
13. Podle § 1921 odst. 1 nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.
14. V rozsudku ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1006/2022, Nejvyšší soud učinil právní závěr (k aplikaci § 2044 o. z.), že nelze, pod sankcí částečné neplatnosti, dohodnout jiný následek spojený s prodlením dlužníka než ten, že se převod práva stane nepodmíněným a zajištěná pohledávka v tomtéž okamžiku zanikne, neboť nelze ospravedlnit situaci, kdy se věřitel stane nepodmíněným vlastníkem věci a dluh dlužníka dále trvá.
15. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že důsledkem skutečnosti, že postupovaná pohledávka v době uzavření smlouvy o jejím postoupení neexistovala, není neplatnost takové dohody (smlouvy), nýbrž zákonná odpovědnost postupitele vůči postupníkovi podle § 527 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 29 ICdo 30/2020, nebo ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1926/2021).
16. Ustanovení § 1885 o. z. nahrazují dosavadní úpravu odpovědnosti cedenta vůči cesionáři obsaženou v § 527 obč. zák. Povahou se jedná o zvláštní úpravu odpovědnosti za vady. Obecná ustanovení o odpovědnosti za vady se použijí na vztah postupitele a postupníka při nedostatku zvláštní úpravy přiměřeně (§ 1885 odst. 3). Dlužníkovi z této právní úpravy žádná zvláštní práva neplynou. Zákon rozlišuje mezi odpovědností postupitele za pravost, tj. za trvání pohledávky v době postupu, a jeho odpovědností vůči postupníku za dobytnost pohledávky.
Odpovědnost cedenta za pravost pohledávky odpovídá odpovědnosti za právní vady podle obecné úpravy, kdežto jeho odpovědnost za dobytnost pohledávky je zvláštním případem odpovědnosti za vady faktické. I když zákon v souvislosti s odpovědností postupitele za dobytnost pohledávky hovoří v prvním odstavci o „ručení“, nic to na povaze institutu – jak ukazuje dikce již následujícího odstavce – nemění. Jak již řečeno, upravována je odpovědnost postupitele za vady postupované pohledávky. Z toho zároveň plyne, že účelem ustanovení je ochrana právního postavení cesionáře.
Odpovědnost za – právní i faktické – vady postoupené pohledávky nadto ukazuje, kolik styčných bodů má převod práva k hmotné věci na straně jedné a zcizení pohledávky na straně druhé. Ustanovení § 1885 o. z. má dispozitivní povahu. Strany postupní smlouvy proto mohou odpovědnost postupitele nejen modifikovat, ale také vyloučit. Odpovědnost za trvání pohledávky v případě úplatného převodu (§ 1885 odst. 1 o.z.) záleží v tom, že pohledávka s dohodnutým obsahem v okamžiku cese existuje. Z toho vyplývá, že postupitel odpovídá postupníkovi tehdy, jestliže postupovaná pohledávka po právu vůbec nevznikla, resp. tehdy, jestliže sice platně vznikla, avšak ještě před účinností cese zanikla.
Je na cesionáři, který tvrdí, že je dána cedentova odpovědnost, aby neexistenci pohledávky, resp. její zánik, v soudním řízení prokázal. Jak naznačeno, pro vznik odpovědnosti postupitele je zásadně rozhodný okamžik účinnosti cese. Výjimku představuje odpovědnost u pohledávek dosud nesplatných; věc je třeba řešit tak, že cedent odpovídá za dobytnost pohledávky k okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou. Je samozřejmě na postupníkovi, aby prokázal, že k rozhodnému okamžiku byla postoupená pohledávka nedobytná.
Zákon stanoví, že i v případě úplatného postupu je vyloučena postupitelova odpovědnost jak za pravost pohledávky, tak za její dobytnost, jestliže postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná. Rozhodná je vědomost postupníka o těchto vlastnostech pohledávky v době postupu; důkazní břemeno tíží v tomto směru postupitele. Ustanovení § 1885 o. z. ve třetím odstavci výslovně stanoví přípustnost aplikace obecných ustanovení o odpovědnosti za vady v případě odpovědnosti cedenta za pravost (trvání) a dobytnost pohledávky.
Podstatné je to především s ohledem na povahu nároků, které cesionáři z vad postoupené pohledávky plynou. S ohledem na § 1923 o. z. přichází v úvahu především nárok na přiměřenou slevu z ceny pohledávky, případně právo cesionáře od postupní smlouvy odstoupit.
Vyloučen není ani nárok na opravu pohledávky. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. K uplatnění vad pohledávky stanoví zákon cesionáři prekluzivní lhůtu „bez zbytečného odkladu“ poté, kdy vadu měl a mohl zjistit. Uvedená lhůta představuje modifikaci obecné úpravy lhůt k uplatnění vad podle § 1921 o. z. Nedbalost při zjišťování vad pohledávky jde tedy k cesionářově tíži. Vzhledem k § 1921 odst. 1 větě druhé o. z. zároveň platí, že nejpozději může postupník vadu pohledávky vytknout postupiteli do šesti měsíců od účinnosti cese (srov. DVOŘÁK, Bohumil. § 1885 [Odpovědnost postupitele]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 753–756, marg. č. 1–3, 8, 13, 15, 20–23).
17. Jen pro úplnost (k výrazu nejistá pohledávka) Nejvyšší soud připomíná, že v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.
18. V projednávané věci bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2016 žalovaná jako zapůjčitel uzavřela s Ing. René Schneerem a společností SCHNEER spol. s r.o. jako vydlužiteli smlouvu o zápůjčce, v níž se žalovaná zavázala přenechat jim (společně a nerozdílně) částku 1 050 000 Kč a vydlužitelé se zavázali ji splatit společně s ujednaným fixním úrokem ve výši 50 000 Kč (tj. celkem 1 100 000 Kč) do 18. 6. 2016 na bankovní účet žalované. K přenechání zapůjčené částky vydlužitelům došlo v den podpisu smlouvy.
Téhož dne (18. 4. 2016) žalovaná jako věřitel a příjemce jistoty (ve smlouvě označena jako zapůjčitel a nabyvatel) uzavřela s R. S. jako dlužníkem (ve smlouvě označen jako vydlužitel) a společností SCHNEER spol. s r.o. jako dlužníkem a poskytovatelem jistoty (ve smlouvě označena jako vydlužitel a převodce) smlouvu o zajišťovacím převodu práva k věci movité, kterou dlužníci zajistili dluh ze smlouvy o zápůjčce dočasným převodem vlastnického práva dlužníka a poskytovatele jistoty k movitým věcem – pneumatikám – uvedeným v seznamu v příloze smlouvy č. 1, která je její nedílnou součástí.
Ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva je uveden výslovný odkaz na ustanovení § 2040 a následující o. z., v jejím čl. IV. – označeném rozvazovací podmínka – strany sjednaly rozvazovací podmínku, že pokud dlužníci řádně a včas uhradí zápůjčku specifikovanou v čl. I., pak již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické právo k předmětu převodu přejde zpět na dlužníka a poskytovatele jistoty, a v jejím čl. V. – označeném realizace předmětu zajišťovacího převodu – strany ujednaly, že pokud dlužníci nesplatí řádně a včas svůj peněžitý dluh ze smlouvy o zápůjčce specifikované v čl.
I. včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, je věřitel a příjemce jistoty oprávněn prodat jistotu (ve smlouvě uvedeno předmět zajišťovacího převodu) za nejvyšší částku nabídnutou zájemcem o odkoupení, když nabídka k prodeji bude provedena inzercí v místních novinách a nabídky se budou přijímat třicet dnů ode dne zveřejnění inzerátu na prodej s tím, že případný rozdíl mezi dosaženou kupní cenou a dluhem bude dlužníkům vyplacen do třiceti dnů od data úplné úhrady kupní ceny zájemcem o odkoupení; bude-li dosažena kupní cena nižší než celková výše dluhu, pak jsou dlužníci povinni tento rozdíl věřiteli doplatit.
Vydlužitelé svůj dluh do data splatnosti (18. 6. 2016) splatili pouze zčásti; neuhrazena zůstala částka 850 000 Kč a hodnota jistoty – movitých věcí (pneumatik) podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva – ke dni splatnosti přesahovala 1 900 000 Kč. Dne 10. 7. 2017 žalovaná jako postupitel uzavřela s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2016, podle které postoupila žalobci svoji pohledávku ze smlouvy o zápůjčce za vydlužiteli (R. S. a společností SCHNEER spol.
s r.o.) – jistinu ve výši 850 000 Kč ke dni postoupení včetně veškerého příslušenství a nároků s tím spojených - za úplatu ve výši 850 000 Kč sjednanou (stranami) v samostatné dohodě.
V postupní smlouvě a v dohodě o výši úplaty strany sjednaly, že nebude-li úplata za postoupení pohledávky zaplacena a připsána nejpozději dne 14. 7. 2017 na účet žalované, rozvazují se účinky postupní smlouvy a na pohledávku se hledí tak, jako by postoupena nebyla, a že okamžikem nabytí účinnosti postupní smlouvy je okamžik úhrady úplaty, nejpozději den 14. 7. 2017. Úplatu (850 000 Kč) žalobce uhradil žalované včas a postupní smlouva nabyla účinnosti 14. 7. 2017.
19. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2017 žalobce prohlásil (viz čl. II odst. 6), „že je mu stav postupované pohledávky i obsah postupovaných dohod a smluv dobře znám a s touto znalostí tuto smlouvu s postupitelem uzavírá.“ V čl. II odst. 6 strany ujednaly: „Postupitel neručí postupníkovi za vymahatelnost a dobytnost postupované pohledávky ani práv s ní spojených, která jsou převáděna či postupována touto smlouvou na postupníka, a to ani do výše úplaty za postoupení pohledávky. Postupník bere na vědomí, že plnění na pohledávku může být nejisté.“ V čl. II odst. 7 strany ujednaly: „Strany této smlouvy sjednávají vyloučení odpovědnosti postupitele k náhradě škody pro případ, že by se v budoucnu ukázalo, že se jedná o pohledávku nedobytnou nebo účtovanou v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak se vylučuje odpovědnost postupitele pro případ, že by v budoucnu došlo k popření pravosti, výše, pořadí či zajištění postoupené pohledávky a jejího příslušenství. Postupitel neručí za dobytnost postoupené pohledávky ani jejího příslušenství“.
20. Dovolací soud souhlasí s (dílčím) závěrem odvolacího soudu, - že zajišťovací převod práva byl sjednán s rozvazovací podmínkou (srov. § 2040 odst. 2 o. z.), - že v okamžiku, kdy nebyla řádně (v plné výši) a včas (v termínu splatnosti) žalované (zapůjčiteli) splacena peněžitá zápůjčka (tj. ke dni 18. 6. 2016), se převod vlastnického práva k movitým věcem (jistotě) stal nepodmíněným (věci uvedené v příloze č. 1 smlouvy o zajišťovacím převodu práva se staly vlastnictvím žalované) a současně zanikla zajištěná pohledávka žalované (za vydlužiteli), - že smlouva o postoupení pohledávky je platná (byť na základě ní byla postoupena již neexistující pohledávka).
21. Dovolací soud nesouhlasí s (dílčím) závěrem odvolacího soudu, že vzhledem k postoupení předmětné pohledávky za úplatu odpovídá žalovaná žalobci až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že předmětná pohledávka v době postoupení trvala a ručí za její dobytnost (podle § 1885 odst. 1 o. z.), a (navazujícím) závěrem, že ohledně vad předmětné pohledávky se přiměřeně aplikuje § 1917 ve spojení s § 1885 odst. 3 o. z. Z výše citovaného prohlášení žalobce a ujednání smlouvy vyplývá, že žalobce (postupník) nejen věděl, že předmětná pohledávka je nejistá a nedobytná, ale strany postupní smlouvy výslovně vyloučily aplikaci (užití) ustanovení § 1885 odst. 1 věty první o. z. Lze proto uzavřít, že žalovaná neodpovídá žalobci za to, že předmětná pohledávka v době postoupení trvala (existovala), a ani neručí za její dobytnost. Proto žaloba (v níž je tvrzena neexistence předmětné pohledávky) není důvodná.
22. Pro úplnost je vhodné dodat, že v projednávané věci o budoucí pohledávku nejde.
23. K argumentaci týkající se aplikace § 1917 ve spojení s § 1885 odst. 3 o. z. je třeba uvést, že lhůta k uplatnění vad stanovená v § 1885 odst. 3 věty za středníkem o. z. – vzhledem k ustanovení § 1921 odst. 1 věta druhá o. z. – uplynula nejpozději šest měsíců od účinnosti cese (tedy více než rok před první výzvou žalobce k zaplacení dluhu ze dne 19. 2. 2019 zaslanou žalované). Vzhledem k marnému uplynutí lhůty stanovené v § 1885 odst. 3 věty za středníkem o. z. je argumentace týkající se aplikace § 1917 (ve spojení s § 1885 odst. 3 o. z.) bez významu; jinak řečeno případná aplikace § 1917 ve spojení s § 1885 odst. 3 o. z. nepřichází v úvahu. Bez významu je i případné vytčení dalších vad předmětné pohledávky ve smyslu § 1885 odst. 3 o. z.
24. Ostatně žalobce v žalobě (i v předžalobních výzvách obsahujících argumentaci shodnou s žalobními tvrzeními) – krom tvrzené neexistence předmětné pohledávky (že pohledávka v době postoupení netrvala) – její vady ve smyslu § 1885 odst. 3 o. z. nevytýkal.
25. Vzhledem k obsahu prohlášení žalobce v čl. II odst. 6 smlouvy a ujednání čl. II. odst. 6 a 7 smlouvy a tomu, že na základě postupní smlouvy žalovaná převedla na žalobce vlastnické právo k jistotě - movitým věcem, jejichž hodnota minimálně dvojnásobně převyšuje výši úplaty za postupovanou pohledávku, a zároveň i veškerá práva k vyplnění a uplatnění blankosměnek vlastních ze dne 18. 4. 2016, neobstojí námitka dovolatele, že žalovaná „založila“ nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. (k aplikaci § 433 odst. 1 o. z. srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněný pod č. 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tomu je vhodné poznamenat, že hodnotu převedených movitých věcí (pneumatik) žalobce nezpochybňoval; při svém účastnickém výslechu uvedl, že pneumatiky převzal spíše formálně, neboť byl sice ve skladu, viděl je, ale nijak blíže nezkoumal jejich kvalitu, technický stav, značku, ani množství (srov. bod 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
26. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve výroku věcně správné, dovolací soud podle § 243d odst. 1 písm. a) dovolání žalobce zamítl.
27. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce nemá na jejich náhradu právo a procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly; za tyto nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k?dovolání, v němž toliko uvedla, že s dovoláním nesouhlasí a navrhla jeho odmítnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu