33 Cdo 2493/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně GTS Czech s.r.o., se sídlem v Praze 3 - Žižkov, Přemyslovská 2845/43
(identifikační číslo osoby 28492170), zastoupené JUDr. Petrem Hostašem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, za účasti VIDEOBOARD GS Česká
republika s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 6 - Bubeneč, Podbabská 1112/13
(identifikační číslo osoby 28406290), zastoupené likvidátorem Janem Jezberou,
se sídlem v Praze 9, Žandovská 307/7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady
Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.
zn. 8 C 100/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 17. 12. 2012, č. j. 24 Co 130/2012-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze
potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2011, č. j. 8 C 100/2011-24, jímž Obvodní soud
pro Prahu 6 zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého
telekomunikačního úřadu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 128 212/2010-603, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha,
ze dne 1. 9. 2010, č. j. 47 931/2010-631/FrA, ve znění opravného rozhodnutí ze
dne 8. 3. 2011, č. j. 47 931/2010-631/FrA, rozhodnutím ukládajícím žalované
(správně účastnici) zaplatit žalobkyni 3.767.590,- Kč s příslušenstvím, není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod
7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani
podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé
po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o
řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního
významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výhradně důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního
významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka
zpochybnila – je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně
jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
žalobkyně zpochybnila posouzení otázky neplatnosti části smluvního ujednání
týkající se podmíněnosti nároku na smluvní pokutu odstoupením od smlouvy a
porušením smluvní povinnosti druhou stranou.
Podle skutkových zjištění uzavřel právní předchůdce žalobkyně se společností
VIDEOBOARD GS Česká republika s.r.o. v likvidaci dne 14. 4. 2009 smlouvu o
poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž přílohou
byly všeobecné obchodní podmínky. Právní vztah založený smlouvou vypověděla
žalobkyně z důvodu nezaplacení ceny služby a následně vyúčtovala účastnici
jednorázovou částku ve výši 3.767.590,- Kč za nedodržení minimální doby užívání
služeb elektronických komunikací. Vznik nároku žalobkyně na uvedenou částku byl
podmíněn tím, že smluvní vztah s účastnicí ukončí před uplynutím sjednané doby.
Soudní praxe je zcela jednotná v posouzení povinnosti zaplatit smluvní pokutu
vázanou nejen na porušení smluvní povinnosti jednou stranou, ale i na následné
odstoupení od smlouvy stranou druhou, jako ujednání odporující ustanovení § 544
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (viz
§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). V tomto případě je totiž
smluvní pokutou sankciován v podstatě výkon práva odstoupení od smlouvy,
přičemž takovéto ujednání je třeba považovat za absolutně neplatné podle § 39
obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon
1398/96, ze dne 30.11.2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, ze dne 24. 8. 2010, sp.
zn. 28 Cdo 234/2010, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1216/2010). Není
přitom rozhodující, že odstoupení od smlouvy bylo vyvoláno porušením povinností
druhou smluvní stranou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp.
zn. 33 Cdo 3455/2009, a ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). Odkaz
žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2011, sp. zn. 28 Cdo
2720/2011, není případný (v této věci porušení smluvní povinnosti založilo
právo druhé strany na zaplacení smluvní pokuty a nezávisle na tomto ujednání
mohla tato strana i odstoupit od smlouvy).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávný výklad smlouvy o poskytování
veřejně dostupné služby elektronických komunikací (že jednorázová částka /
storno/ za nedodržení minimální doby užívání specifikovaných služeb představuje
souhrn měsíčních plateb, které byla uživatelka veřejně dostupné služby
elektronických komunikací povinna zaplatit bez ohledu na to, zda smluvenou dobu
dodržela či nikoliv, a že vůlí stran bylo vázat právo na žalovanou částku na
porušení smluvní povinnosti uživatelky), jedná se o námitky, které vystihují
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve
zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takové námitky jsou však v řízení o
dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nevýznamné
(skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit), takže i
právní závěry, které z nich dovolatelka – bez ohledu na to, zda správně –
dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218
písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř.
(účastnici v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu