33 Cdo 3455/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobkyně Bc. A. B., zastoupené Mgr. Magdalénou Ryvolovou, v době podání
dovolání advokátkou se sídlem v Děčíně I, Řetězová 2, proti žalované České
republice - Hasičskému záchrannému sboru Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad
Labem, Masarykova 342/380 (IČ 70886300), o 299.500,- Kč, vedené u Okresního
soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 455/2007, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2009, č.j. 17 Co
252/2008-115, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení
žalované 26.334,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudkem ze dne 7. 3. 2008, č.j. 10 C 455/2007-89, Okresní soud v Ústí
nad Labem uložil žalované zaplatit žalobkyni 299.500,- Kč a rozhodl o nákladech
řízení. Zrušením obchodní veřejné soutěže žalovaná podle soudu prvního stupně
porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o technické pomoci č. 32/97 z
26. 9. 1997, a protože žalobkyně platně od smlouvy odstoupila (pro porušení
smluvních povinností žalované), má právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty
(§ 302, § 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“, § 544 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Důvody pro snížení smluvní pokuty ve smyslu § 301 obch. zák. soud prvního
stupně neshledal.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 1. 2009, č.j. 17 Co
252/2008-115, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze
skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že
ujednání o smluvní pokutě je neplatné, protože odporuje ustanovení § 544 odst.
1 obč. zák. Zaplacení smluvní pokuty strany vázaly na předpoklad ukončení
platnosti smlouvy jednostranným odstoupením z důvodů spočívajících na žalované,
takže důvodem pro její zaplacení není samo o sobě porušení určité povinnosti,
ale až „realizace práva od smlouvy odstoupit.“ Povinnost zaplatit smluvní
pokutu nelze podle odvolacího soudu spojovat s využitím oprávnění od smlouvy
odstoupit, byť z důvodu porušení smluvních povinností druhou stranou.
V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně prostřednictvím důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), oponuje závěru o
neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Od smlouvy odstoupila právě pro porušení
smluvních povinností žalovanou a vzhledem k tomu, že „toto porušení bylo
zajištěno smluvní pokutou,“ svědčí jí na její zaplacení nárok. Navrhla, aby
dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla,
aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání - přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - není
důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3
o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání
namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242
odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího
soudu, podle něhož žalobkyně nemá právo na zaplacení smluvní pokuty.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci vyšel odvolací soud z (dovoláním nezpochybněného)
skutkového zjištění, podle něhož se žalobkyně (mandatář) smlouvou o technické
pomoci č. 32/97 ze dne 26. 9. 1997 zavázala zajistit žalované (mandant)
obchodní veřejnou soutěž na zhotovitele stavby „Centra záchranných služeb
Děčín“ podle zpracované projektové dokumentace a další přílohou vymezené
investorsko-inženýrské činnosti. V čl. IV. písm. c/, body 1, 2 a 3, účastnice
sjednaly možnost odstoupit od smlouvy; oprávnění odstoupit od smlouvy měly obě
strany „v případě podstatného porušení smluvních povinností“ (bod 1), přičemž v
bodech 2 a 3 definovaly, co se rozumí podstatným porušením smluvních povinností
žalobkyní. V případě „ukončení platnosti této smlouvy“ z důvodů na straně
žalované (čl. IV. písm. c/ bod 1) měla žalobkyně - vedle práva na náhradu
nákladů vynaložených v souvislosti s předčasným ukončením činnosti a práva na
náhradu škody - právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 350.000,- Kč.
Obchodní veřejná soutěž byla vyhlášena 10. 12. 1997 v Obchodním věstníku č.
49/97 a její zrušení bylo uveřejněno v Obchodním věstníku č. 9/98. Žalobkyně
odstoupila od smlouvy dopisem z 22. 5. 1998 a za provedené práce vyúčtovala
částku 56.200,- Kč, kterou žalovaná uhradila.
Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní
pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i
když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (§ 544 odst. 1
obč. zák.).
S právním posouzením otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě odvolacím
soudem se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Institut smluvní pokuty zakotvený v ustanovení § 544 a § 545 obč. zák. (a pro
obchodní vztahy jen doplněný ustanoveními § 300 až § 302 obch. zák.) je jedním
z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka
pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta je tedy
peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že
nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti
vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout jak pro případ nesplnění vůbec,
tak pro případ porušení jakékoliv jiné smluvní povinnosti. Ustanovení § 544
odst. l obč. zák., jež je kogentní povahy, tedy umožňuje sjednání smluvní
pokuty pro případ porušení povinnosti ze smlouvy vyplývající. Odstoupení od
smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 344 obch.
zák.), bez zřetele na to, zda k odstoupení (majícímu za následek zánik práv a
povinností stran ze smlouvy, § 351 odst. 1 obch. zák.) dojde jednostranným
úkonem nebo na základě dohody účastníků, nemůže být porušením smluvní
povinnosti, nýbrž jde o výkon práva. To platí i tehdy, odstoupil-li účastník od
smlouvy proto, že druhá strana porušila povinnost plynoucí ze smlouvy (srov.
rozsudky Nejvyššího soudu z 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, z 20. 9. 2000,
sp. zn. 25 Cdo 2577/98, z 21. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, z 31. 8. 2004,
sp. zn. 33 Odo 111/2004, z 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, z 30. 11.
2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, a z 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 815/2007).
V souzené věci nebylo zrušení obchodní veřejné soutěže po uzavření mandátní
smlouvy (které soudy obou stupňů kvalifikovaly jako porušení povinnosti
mandanta) důvodem pro zaplacení smluvní pokuty mandatáři, ale důvodem pro
odstoupení od smlouvy žalobkyní. Zaplacení smluvní pokuty bylo vázáno na
odstoupení od smlouvy mandatářem (byť pro porušení povinnosti druhou smluvní
stranou), nikoliv na protiprávní úkon mandanta. V okamžiku porušení smluvní
povinnosti ještě nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť - jak
vyplývá z článku IV. bodu 1 a 5 smlouvy - toto právo bylo spojeno až s
následným odstoupením od smlouvy žalobkyní. Jinak řečeno, smlouva ze dne 26. 9.
1997 ukládala žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu jen za předpokladu, že
žalobkyně využije své právo odstoupit od smlouvy. Je proto správný závěr, že
ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.) pro rozpor s
ustanovením § 544 odst. 1 obč. zák.
Jelikož se dovolatelce nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit,
Nejvyšší soud - aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) -
dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v
dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1,
§ 2, § 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000
Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 21.645,- Kč. Součástí nákladů je
dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání)
ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.389,- Kč (§ 137 odst. 3,
§ 151 odst. 2 o.s.ř.). Náhradu nákladů dovolacího řízení uložil dovolací soud
zaplatit žalované, neboť JUDr. Petr Smažík byl vyškrtnut ze seznamu advokátů
vedeného Českou advokátní komorou.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu