USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobců 1) I. F., a 2) K. F., zastoupených Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 11/987, proti žalované AQUACONSULT, spol. s r.o., se sídlem v Černošicích – Mokropsech, Dr. Jánského 953 (identifikační číslo 47536209), zastoupené Mgr. Martinou Krumichovou, advokátkou se sídlem v Praze, Hálkova 1629/11, o osazení hlavního vodoměru a obnovení dodávky vody, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 C 334/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 Co 248/2023-907, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 662 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martiny Krumichové, advokátky.
Žalobci se po žalované domáhali přemístění nového hlavního fakturačního vodoměru do provozovatelem technicky odsouhlaseného místa v suterénu domu čp. XY v XY, a dále obnovení dodávky vody do této nemovitosti. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č.j. 13 C 334/2021-620, výrokem I zamítl žalobu v části, jíž se žalobci domáhali, aby žalovaná „umístila nový hlavní fakturační vodoměr do technicky odsouhlaseného místa na začátku vnitřního vodovodu v suterénu nemovité věci XY“, výrokem II uložil žalované povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku na základě uzavřené smlouvy o dodávce vody ze dne 12.
12. 2003 obnovit dodávku vody do odběrného místa – domu čp. XY, který se nachází na pozemku parc. č. XY v obci a katastrálním území XY, výrokem III zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal obnovení dodávky vody do odběrného místa – domu č. p. XY, které se nachází na pozemku parc. č. XY v obci a katastrálním území XY, výrokem IV uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 41 436,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně a výrokem V rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 Co 248/2023-907, poté, co zrušil výrok III a řízení v tomto rozsahu zastavil, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že se zamítá žaloba, jíž se žalobkyně domáhala obnovení dodávky vody do odběrného místa – domu čp. XY, který stojí na pozemku parc. č. XY v obci a katastrálním území XY, v zamítavém výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 481 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně a rozhodl, že vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13.
11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a jež má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Dovolání – přes svou obsáhlost – uvedené postuláty nesplňuje. Žalobci sice uvádějí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena (tedy citují část textu ustanovení § 237 o. s. ř.) a vyjadřují nespokojenost s právním posouzením věci, žádnou konkrétní právní otázku však v dovolání neartikulují. V čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se dostatečně nepodává ani z obsahu tohoto podání. Jeho podstatu tvoří – vedle rekapitulace rozhodnutí soudů obou stupňů a průběhu dosavadního řízení – pouze kritika správnosti (a úplnosti) skutkových zjištění, z nichž soudy při právním posouzení věci vycházely.
Žalobci podrobně analyzují skutková zjištění, která soudy z jednotlivých důkazních prostředků dovodily, v kontrastu k tomu, jaké závěry podle nich z důkazů vyvodit měly. Nesouhlasí zejména s vyhodnocením listinných důkazů, konkrétně projektové dokumentace pro stavbu sdružené vodovodní přípojky a přípravu tlakové kanalizační přípojky a dokumentů stavebního úřadu XY, na jejichž podkladě soudy dospěly k závěru, že umístění vodoměru ve společné vodoměrné šachtě vybudované v souladu s projektovou dokumentací a stavebním povolením podle požadavků provozovatele (žalované) není v rozporu s žádným ustanovením zákona o vodovodech a kanalizacích a odpovídá pravidlům uvedeným v § 28 odst. 1 vyhlášky č 428/2001 Sb., a že žalobkyně jako odběratel je povinna dodržet podmínky umístění vodoměru stanovené vlastníkem, popř. provozovatelem.
Platí, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost; pro dovolací soud je závazný. Vychází- li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Totéž platí pro polemiku dovolatelů s výsledky dokazování ve vztahu k žalovanou vystaveným fakturám.
Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudy, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Zákon nepředepisuje (a předepisovat ani nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav.
Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn.
33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že hodnotící úvahy odvolacího soudu v posuzované věci jsou logické a nenesou znaky libovůle. Kritizují-li dovolatelé kvalitu odůvodnění napadeného
rozhodnutí (mají ho za zmatečné a nesrozumitelné), nezpochybňují právní posouzení věci, nýbrž viní odvolací soud, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě, je-li skutečně dána, dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné, což v posuzovaném případě splněno není.
K argumentaci dovolatelů v doplnění dovolání z 9. 11. 2024 a z 18. 4. 2025 nebylo možné přihlížet (§ 241a odst. 6 a § 241b odst. 3 o. s. ř.). Protože absence otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu podle dovolatelů dosud nebyla vyřešena (tj. správného vymezení přípustnosti v intencích § 237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 4. 2025 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu