USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně DREDGER s. r. o., se sídlem v Šemnici, Dubina 30, identifikační číslo 26353571, zastoupené JUDr. Michaelou Kubsovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Spálená 511/8, proti žalovanému Povodí Vltavy, státní podnik se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, identifikační číslo 70889953, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o 486 601,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 362/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 23 Co 120/2024-352, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 778 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Brože, LL.M., advokáta.
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 486 601,81 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, která sestává z částky 236 601,81 Kč, jež nebyla žalovaným uhrazena na konečnou fakturu č. 2022142 vystavenou žalobkyní po dokončení a předání díla dne 11. 7. 2022, a z částky 250 000 Kč, představující žalobkyní uplatněný požadavek na zvýšení ceny díla z důvodu podstatné změny poměrů, která měla podle ní za následek zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran s odkazem na § 2620 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2024, č. j. 28 C 362/2022-314, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalovaný (objednatel) a žalobkyně (zhotovitelka) uzavřeli dne 1. 6. 2020 na základě výsledku zadávacího řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, smlouvu o dílo č. 850/2020 na veřejnou zakázku s názvem „Jenečský potok, ř. km 0,980 -1,130 – úprava koryta“ (dále jen „smlouva o dílo“, nebo „předmětná smlouva“ či „smlouva“). Žalobkyně převzala staveniště dne 27.
10. 2021 a začala fakticky se stavebními pracemi dne 15. 11. 2021. Pokračovala až do 10. 12. 2021, kdy práce na zimní období přerušila. K předání dokončeného díla došlo 11. 7. 2022, s tím, že fakticky došlo k úplnému dokončení díla dne 4. 7. 2022. Žalobkyně toto datum akceptovala, a sama ho uvedla i do krycího listu pro konečnou fakturu. Její tvrzení, že zahájení prací bylo ovlivněno jednáním žalovaného, nebylo prokázáno, z listinných důkazů naopak vyplynulo, že žalobkyně na společném jednání před převzetím stanoviště již v květnu 2021 uvedla, že stavební práce zahájí na podzim a dokončí na jaře následujícího roku; se stavebními pracemi začala až po 18 dnech od předání staveniště, čímž nejen porušila smluvní povinnost započít se stavebními pracemi bez zbytečného odkladu, ale navíc práce zahájila až v polovině listopadu 2021, a připravila se tak o možnost provádět stavební činnost za výhodnějších klimatických podmínek.
Podle soudu prvního stupně smluvní pokuta za prodlení s dokončením a předáním díla byla žalovaným účtována oprávněně, a jelikož došlo k započtení smluvní pokuty na požadavek žalobkyně na doplatek ceny díla, není žaloba v této části důvodná. Ve vztahu k žalobě o zaplacení částky 250 000 Kč (požadavek vycházející z toho, že v průběhu realizace stavby došlo v souvislosti s konfliktem na Ukrajině k dramatickému nárůstu cen), soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že se žalobkyně dne 12. 4. 2022 obrátila na žalovaného s žádostí o obnovení jednání o smlouvě, a tento požadavek zopakovala dne 22.
6. 2022. Z blíže rozvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že nejsou dány důvody pro zvýšení ceny díla v důsledku vzniku mimořádných nepředvídatelných okolností. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024,
č. j. 23 Co 120/2024-352, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně má požadavek žalovaného na zaplacení smluvní pokuty za oprávněný, který není zneužitím práva. Na základě bližšího odůvodnění uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká. Skutečnost, že se žalobkyně dostala do prodlení jak s dokončením stavebních prací, tak s předáním dokončeného díla, nebyla zaviněna žalovaným. Soud prvního stupně správně posoudil jako nedůvodný i požadavek žalobkyně na přiměřené zvýšení ceny díla z důvodu podstatné změny okolností.
Zjištěné skutkové okolnosti vylučují aplikaci § 2620 odst. 2 o. z., neboť nevyšlo najevo, že by dokončení díla bylo podstatně ztíženo, a že tu nejsou takové okolnosti, které nebylo možné předvídat v rámci obecné zkušenosti a pečlivosti nebo při výkonu potřebné péče stran do doby uzavření smlouvy. Aby žalobkyně uspěla ve výběrovém řízení, když se jednalo o první zakázku pro žalovaného, při úvaze o ceně zakázky plánovala menší zisk. Smlouva o dílo byla uzavřena 1. 6. 2020, účinnosti nabyla dne 10.
5. 2021, a poté bylo staveniště připraveno k předání žalobkyni. Žalobkyně však nebyla připravena staveniště převzít a zahájit práce na díle, protože neměla dostatečnou pracovní kapacitu. Staveniště tak převzala až v říjnu 2021, ovšem stavební činnost zahájila až po 18 dnech z důvodu poruchy na mechanizaci. Žalobkyně rovněž nevyhověla požadavku žalovaného, aby práce na díle probíhaly kontinuálně, nýbrž v období zimních měsíců (od 10. 12. 2021 do 1. 3. 2022) práce přerušila. Jistě nemohla předvídat válku na Ukrajině a její vliv na růst cen materiálu a PHM, avšak skutečnosti, že nepřevzala staveniště v květnu 2021 a následně po dobu zimních měsíců práce na díle přerušila, byly jejím podnikatelským rozhodnutím, kterým sama sebe dostala do situace, kdy dílo realizovala v podstatě až na jaře 2022, tedy dva roky poté, co učinila nabídku výrazně pod předpokládanou hodnotou zakázky.
Důsledkům války na Ukrajině spočívajícím v nárůstu cen materiálu a PHM se mohla žalobkyně vyhnout, pokud by dílo realizovala od května 2021, nadto požadované navýšení nepředstavuje ani 5 % z ceny díla, nejde tedy o okolnost podstatnou, jak již uvedl soud prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly řešeny anebo se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za v praxi dovolacího soudu dosud nevyřešené považuje otázky, zda: 1) byl žalovaný (objednatel) v prodlení s plněním svých povinností podle smlouvy o dílo ode dne vzniku potřeby víceprací do doby uzavření dodatku ke smlouvě o dílo v situaci, kdy prokazatelně došlo ke změně rozsahu díla – vzniku potřeby víceprací na straně objednatele nepředpokládaného projektovou dokumentací – a kdy zároveň byl žalovaný v prodlení s uzavření příslušného dodatku ke smlouvě o dílo a její změny se dožadoval pouze za pomocí změnových listů;
2) se ocitá zhotovitelka – žalobkyně - (bez ohledu na to, zda vícepráce bez dalšího provedla či neprovedla) v prodlení s provedením díla v původně sjednaném rozsahu, dojde-li ke změně předmětu díla z důvodu na straně objednatele a tento nepřistoupí k uzavření dodatku. Za rozporné s judikatorními závěry Nejvyššího soudu představovanými jeho rozsudky ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1491/2020, ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1354/2023, ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1050/2022, ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, považuje dovolatelka řešení následujících otázek hmotného práva: 3) zda žalovanému vznikl nárok na smluvní pokutu podle smlouvy o dílo, za předpokladu, že údajné prodlení žalobkyně bylo způsobeno žalovaným, kdy výše smluvní pokuty neodpovídá významnosti porušení smluvních povinností žalobkyní vyplývajících pro ni ze smlouvy a míře, v jaké došlo k zásahu do práv žalovaného, coby objednatele;
4) zda smluvní pokuta ve výši 236 601,81 Kč odpovídající 4,98 % ceny díla svou výší odpovídá významnosti porušení smluvních povinností žalobkyní a míře, v jaké došlo k zásahu do práv žalovaného. Bez vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. - posuzováno podle celého obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) - dovolatelka předkládá k dovolacímu přezkumu řešení otázek:
5) zda lze považovat za přiměřené, aby objednatel účtoval dvě smluvní pokuty, částečně kryjící shodnou dobu, za fakticky totožné porušení povinností zhotovitele;
6) v jaké míře byly porušeny zájmy objednatele tím, že k dokončení díla nedošlo nejpozději ve lhůtě 25. 5. 2022, měl-li zhotovitel povinnost dílo předat k 25. 6. 2022, tedy mezi dokončením a předáním díla byla jednoměsíční lhůta, ve které by se ničeho nestalo, a to ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty za toto období.
Žalobkyně prosazuje, že neporušila žádnou smluvní nebo zákonnou povinnost, nedostala se do prodlení s prováděním díla a s jeho dokončením, neboť k porušení smluvních povinností došlo na straně žalovaného, který neposkytl řádnou součinnost k zahájení díla, jeho provádění a převzetí, rovněž z důvodu skrytých překážek a mimořádných a nepředvídatelných okolností, které v průběhu provádění stavby nastaly a které žalobkyně nezavinila ani nemohla ovlivnit, v důsledku čehož došlo k prodlení. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty, započtené žalovaným proti jejímu požadavku na doplatek ceny díla, ke skutečnostem uváděným pod bodem 22 písm. a) až j) jejího dovolání.
Soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci, pokud dospěly k závěru, že k dokončení díla došlo až 4. 7. 2022, ačkoliv bylo dokončeno již dne 30. 6. 2022. V souvislosti s žalobním požadavkem na spravedlivé zvýšení ceny díla v rozsahu částky 250 000 Kč se dovolatelka domáhá zodpovězení následujících otázek hmotného práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované jeho rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 301/2023, konkrétně, zda: 7) lze válečný konflikt na Ukrajině zahájený v únoru 2022 považovat za mimořádnou okolnost blíží se vyšší moci, kterou objednatel nemohl nikterak ovlivnit a která nepochybně vedla ke zvýšeným a nepředpokládaným nákladům na zhotovení díla, a za důvod pro spravedlivé zvýšení ceny díla; 8) zvýšení nákladů díla (zejména materiálů a pohonných hmot) prokazatelně související s válečným konfliktem lze považovat za mimořádnou nepředvídatelnou okolnost ve smyslu § 2620 odst. 2 o.
z., která opravňuje soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo. Dovolatelka považuje za nepochybné, že invazí Ruska na Ukrajinu, zavedením protiruských sankcí, a celosvětovou energetickou krizí došlo k naprosto nepředvídatelnému, bezprecedentnímu a historicky jedinečnému razantnímu nárůstu cen všeho, zejména stavebního materiálu, pohonných hmot, energií, přičemž nejextrémněji postiženou komoditou bylo železo a pohonné hmoty, jakož i energie a lidské zdroje. Podle jejího přesvědčení prokázala zvýšené náklady na nákup železa, kamene a betonu, což by podle podkladů pro jednání o změně ceny při aktuálních cenách stavebního materiálu vedlo k cenové nabídce vyšší přibližně o 400 000 Kč bez DPH.
Za nepřiměřeně dlouhý odklad zahájení plnění zakázky, a v důsledku toho i za zvýšení cen v průběhu času, nese přitom zodpovědnost žalovaný. V souvislosti s rozhodnutím o nákladech řízení před soudy obou stupňů požaduje dovolatelka zodpovězení právní otázky, zda žalovaný, vybavený k hájení svých zájmů příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, postupoval důvodně, pokud výkon svých práv a povinností ve sporu o započtení pohledávky přenesl na soukromý subjekt (advokáta), a zda mu v takovém případě má být přiznáno právo na náhradu zaplacených nákladů právního zastoupení.
Žalovaný navrhl dovolání zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o.
s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Otázka ad 1), kterou má dovolatelka za dovolacím soudem dosud neřešenou, je založena na její vlastní skutkové verzi odlišné od té, kterou zjistily soudy obou stupňů. Potřeba víceprací byla smluvními strany řešena posunutím termínu předání a převzetí dokončeného díla, a to Dodatkem č. 1 ze dne 29. 4. 2022. V řízení nebylo prokázáno, že by byl žalovaný s uzavřením příslušného dodatku v prodlení. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.
s. ř. přitom není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu. Ohledně otázky ad 2) dovolatelka řádně nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), neboť Nejvyššímu soudu dává na výběr, aby tuto otázku posoudil buď jako otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (aniž by označila, od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky se odvolací soud odchýlil), popř. aby ji posoudil jako dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou (viz bod 9 dovolání).
Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné).
Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1708/2018). Dovolací argumentaci ve vztahu k otázkám ad 3) a ad 4) staví žalobkyně opět na vlastní skutkové verzi, podle které její prodlení bylo zaviněno žalovaným. Prosazuje názor, že v řízení bylo prokázáno, že neporušila žádnou smluvní ani zákonnou povinnost a nedostala se do prodlení s prováděním díla a jeho dokončením, a to z důvodu porušení povinností na straně žalovaného, který jí neposkytl dostatečnou součinnost k provádění díla. Soudy však naopak zjistily, že situace, kdy se žalobkyně dostala do prodlení jak s dokončením stavebních prací, tak s předáním dokončeného díla, nebyla zaviněna žalovaným.
Ve vztahu k dovolacím otázkám ad 5) a ad 6) dovolatelka nevymezuje žádný ze čtyř případů předpokladů přípustnosti podle § 237 o. s. ř. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění její procesní povinnosti. Při řešení předkládaných otázek ad 7) a ad 8), kdy se měl podle dovolatelky odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 27.
9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 301/2023, přehlíží, že v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud řešil otázku, zda chyba v projektové dokumentaci, která je součástí uzavřené smlouvy o dílo, spočívající v nesprávně uvedené hmotnosti demontovaného potrubí, je mimořádnou nepředvídatelnou okolností ve smyslu § 2620 odst. 2 o. z. Citované rozhodnutí tak na danou věc nedopadá a odvolací soud se od něj nemohl odchýlit. Mimoto v nyní projednávané věci soudy dospěly k závěru, že válka na Ukrajině sice představuje mimořádnou a nepředvídatelnou okolnost, nicméně nebyla splněna podmínka podstatného ztížení dokončení díla a žalobkyně se do této situace nemusela vůbec dostat, kdyby svým jednáním nezapříčinila pozdější realizaci díla.
V části, ve které dovolání směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).