27 Cdo 1354/2023-96
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Gurnos s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pecháčkova 1242/4, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28196236, zastoupené Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze, U Kanálky 1359/4, proti žalovanému S. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vítem Klimplem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 416/37, o zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 105/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 12 Co 343/2022-66, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 12 Co 343/2022-66, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 26. 7. 2022, č. j. 25 C 105/2022-43, ve výrocích pod body II a III, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se ve zde souzené věci po žalovaném domáhala z titulu práva na smluvní pokutu zaplacení částky 360 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2021 do zaplacení. Během řízení před soudem prvního stupně vzala žalobu zpět ohledně úroku z prodlení za období od 12. 1. 2021 do 21. 12. 2021.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, č. j. 25 C 105/2022-43, řízení v části týkající se úroku z prodlení za dobu od 12. 1. 2021 do 21. 12. 2021 zastavil (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatil žalobkyni částku 360 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 22. 12. 2021 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II a III potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 3. 8. 2021 uzavřena kupní smlouva o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, způsob využití průmyslový objekt, zapsanému v katastru nemovitostí na č. LV XY pro obec a katastrální území XY. Žalovaný jakožto kupující měl podle čl. III odst. 2 písm. b) smlouvy uhradit kupní cenu ve výši 19 800 000 Kč nejpozději do 30 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Pro případ neuhrazení kupní ceny včas bylo ve smlouvě sjednáno právo prodávajícího (žalobkyně) odstoupit od kupní smlouvy a požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 360 000 Kč, přičemž strany sjednaly, že jiný nárok na náhradu škody prodávajícímu nepřísluší (čl. III odst. 3 smlouvy). Následně dne 17. 9. 2021 uzavřeli účastníci ke kupní smlouvě dodatek č. 1, jímž došlo k prodloužení lhůty na úhradu kupní ceny na 60 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy, jakož i k navýšení smluvní pokuty pro případ jejího neuhrazení na částku 610 000 Kč (čl. II odst. 2 dodatku). Žalovaný kupní cenu neuhradil, žalobkyně proto dne 7. 10. 2021 od kupní smlouvy podle čl. III odst. 3 kupní smlouvy odstoupila a uplatnila nárok na smluvní pokuty ve výši 610 000 Kč. Dne 19. 10. 2021 pak uzavřela s třetí osobou kupní smlouvu, ve které se zavázala k převodu totožné nemovité věci oproti kupní ceně ve výši 16 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že na smluvní pokutu bylo plněno pouze 250 000 Kč, zaslala žalobkyně dne 16. 12. 2021 žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení doposud neuhrazené části smluvní pokuty ve výši 360 000 Kč.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace, zabýval se odvolací soud nejprve otázkou pravomoci a příslušnosti, následně též určením rozhodného práva. Dovodil, že měl-li žalovaný ke dni podání žaloby bydliště v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, je podle čl. 4 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [nařízení Brusel I bis] tento soud nadán pravomocí a příslušností k projednání předmětné věci. S odkazem na čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) odvolací soud uzavřel, že právní vztah účastníků v posuzované věci se řídí českým právem, neboť si jej v kupní smlouvě zvolili jako rozhodné.
6. Odvolací soud dovodil v reakci na odvolací námitky a s odkazem na § 2005 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 554/2015 (dostupné – stejně jako rozhodnutí zde dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu), že v době, kdy žalobkyně odstoupila od smlouvy, již její nárok na zaplacení smluvní pokuty existoval a odstoupení od smlouvy se ho nedotklo. Zdůraznil též, že smluvní pokuta nemá pouze donucovací funkci, nýbrž i preventivní (která zde nebyla naplněna) a sankční.
7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na výši kupní ceny a výši sjednané smluvní pokuty není důvod k moderaci smluvní pokuty, neboť pokuta činící cca 3 % kupní ceny byla sjednána ve standardní výši a nijak již nenarůstá. Též odvolací soud shledal smluvní pokutu přiměřenou.
8. Námitku žalovaného, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 610 000 Kč je v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud jako neopodstatněnou. Vyložil, že § 2051 o. z., který opravňuje soud k moderaci nepřiměřené vysoké smluvní pokuty, brání tomu, aby smluvní pokuta byla shledána nemravnou jen z důvodu nepřiměřené výše. V projednávané věci navíc nebyly zjištěny okolnosti, z nichž by bylo možné usoudit, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy; smluvní pokuta byla sjednána pro případ nikoliv včasného zaplacení kupní ceny ve výši téměř 20 000 000 Kč a žalovaný s tímto ujednáním souhlasil. Ujednání tak není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, podle něhož je třeba přiměřenost smluvní pokuty posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít rovněž vzájemný poměr mezi zajišťovanou částkou a výší sjednané smluvní pokuty.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od závěrů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, v němž bylo definováno nové pojetí moderace smluvní pokuty a s tím spojený postup soudu při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty.
10. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nezkoumal, jakou funkci měla smluvní pokuta v předmětné věci plnit, a nezohlednil okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, ani ty, jež nastaly později, ač dovolatel na ně poukazoval. Odvolací soud neposoudil, zda nárok na smluvní pokutu uplatněný žalobkyní byl přiměřený vzhledem k jejím zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Hodnocení přiměřenosti postavil nesprávně na izolovaném matematickém srovnání kupní ceny a výše smluvní pokuty, a nezabýval se výší škody, která měla žalobkyni vzniknout.
11. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Ztotožňuje se skutkovými a právními závěry napadeného rozsudku. Namítá, že dovolatel vymezuje dovolací důvody jen v obecné rovině, ale již blíže nekonkretizuje, v čem se měl odvolací soud od judikatury odchýlit. Poznamenává, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 byl uveřejněn až dne 10. 2. 2023, kdežto rozsudek odvolacího soudu byl vydán již dne 17. 1. 2023. Je přesvědčena, že odvolací soud se funkcemi smluvní pokuty zabýval a věnoval se též přiměřenosti smluvní pokuty.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
14. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti.
15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, neboť dovolateli je třeba dát za pravdu, že odvolací soud postupoval při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. v rozporu s dovolatelem označenými judikatorními závěry dovolacího soudu, což platí bez zřetele na to, že byly přijaty až poté, co byl rozsudek odvolacího soudu vyhlášen.
IV. Důvodnost dovolání
17. Dovolání je zároveň důvodné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
18. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
19. Ustanovení § 2050 o. z. stanoví, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.
20. Podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
21. Nejvyšší soud se rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 odklonil od své dřívější rozhodovací praxe (představované např. usneseními ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1121/2020, a ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2578/2019, či rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3249/2019) a uzavřel, že postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.
22. V rámci prvního kroku nově formulovaného pojetí moderace smluvní pokuty musí soud – za použití výkladových metod právního jednání – určit funkci smluvní pokuty (srov. bod 57 rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). Pro případ, že se nezdaří prostřednictvím subjektivního výkladu (tj. shodné vůle stran) soudu určit funkci, kterou strany při uzavření smlouvy zamýšlely, nabídl Nejvyšší soud celou řadu vodítek, jimiž může být funkce smluvní pokuty určena. Ve vztahu k funkcím smluvní pokuty vysvětlil, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak, aby smluvní povinnosti dostál. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci, nebo výlučně funkci sankční, případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační (bod 58 rozsudku).
23. V projednávané věci se odvolací soud ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který posuzoval přiměřenost smluvní pokuty pouze vzájemným porovnáním výše ujednané smluvní pokuty a kupní ceny. Konstatoval přitom, jaké funkce smluvní pokuta podle judikatury a komentářové literatury plní, aniž se – v intencích shora vylíčených judikatorních závěrů, které nemohl znát – vypořádal s otázkou, jakou funkci plní smluvní pokuta sjednaná v této věci. Od toho se pak měly odvíjet další jeho úvahy, jak shora vysvětleno. Postup, který zvolil, nemůže s ohledem na pojetí moderace smluvní pokuty přijaté velkým senátem obstát.
24. Námitce žalobkyně, že rozsudek sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 byl uveřejněn až poté, co odvolací soud v posuzované věci rozhodl, a nemá být tudíž použit, nelze přesvědčit. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při řešení otázky časových účinků rozhodnutí je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. usnesení ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014; ve vztahu k právu procesnímu a k závěrům rozhodovací praxe zvláštního senátu srov. usnesení ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5101/2017), což není případ projednávané věci. Výjimečnost situace nemůže přitom spočívat pouze v tom, že bylo narušeno legitimní očekávání žalobkyně ve správnost dřívější judikatury, když jde o přirozený důsledek judikaturního odklonu (srov. rozsudek ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 67/2020, a usnesení ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3334/2020). Ostatně Nejvyšší soud aplikoval závěry rozsudku velkého senátu též v poměrech věci, u níž bylo zahájeno řízení o dovolání ještě předtím, než byl rozsudek velkého senátu vydán (srov. rozsudek ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1050/2022, bod 24).
25. Zmatečnosti uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud v případě přípustnosti dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), se ze spisu nepodávají.
26. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.), spolu se závislými výroky o nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil ve výrocích pod body II a III též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
27. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
28. Se zřetelem k tomu, že bylo o dovolání v přiměřené době rozhodnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
29. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu