33 Cdo 2807/2023-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně BNP Paribas Personal Finance, se sídlem v Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, registrační číslo 542097902, zastoupené JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, Voršilská 130/10, proti žalované I. S., zastoupené JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 427, o zaplacení 435 927,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 75/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 30 Co23/2023-153, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martina Krumicha, advokáta.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 30 Co 23/2023-153, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu co do částky 344 999,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 412 984,21 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení zamítl a „ve zbývající části“ jej potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů vynaložených státem v odvolacím řízení.
3. Rozsudek odvolacího soudu „v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 90 928 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení“ napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v otázce - dle jejího přesvědčení - dovolacím soudem dosud neřešené, zda subjektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení začíná běžet dnem, kdy byl poskytnut spotřebitelský úvěr.
4. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, neboť dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval jeho přípustností.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vycházel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (§ 241a odst. 1 a contrario o. s. ř.) je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně poskytla žalované dne 29. 8. 2016 úvěr 850 000 Kč, který z důvodu jeho nesplácení žalovanou zesplatnila. Žalovaná uznala toliko požadavek na vrácení rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a provedenými úhradami, vůči zbylé části uplatnila námitku promlčení; namítla, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila povinnost posoudit její úvěruschopnost.
9. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované, úvěrovou smlouvu proto shledal neplatnou s tím, že „oba účastníci tak mají právo na vrácení toho, co plnili“. V souvislosti s žalovanou uplatněnou námitkou promlčení vyšel z toho, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodným okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal, že žalobkyně již při poskytnutí úvěru věděla, že částku poskytuje žalované a též znala okolnosti, jakým způsobem posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované; jako profesionál si mohla a měla být vědoma, že smlouva o úvěru může být z uvedeného důvodu neplatná. Promlčecí lhůta počala běžet poskytnutím částky 850 000 Kč dne 29. 8. 2016, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán 30. 11. 2021, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Protože žalovaná ohledně části nevrácené jistiny (v rozsahu částky 90 928 Kč) dluh v průběhu řízení uznala, začala ve vztahu k této části běžet nová promlčecí lhůta; protože promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení uplynula dne 29. 8. 2019, po tomto datu již žalobkyni nemohl vznikat nárok na úrok z prodlení, požaduje-li jej žalobkyně až od 1. 2. 2020 a vztahovalo-li se uznání dluhu toliko k jistině.
10. Otázka počátku subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy přípustnost dovolání neotevírá.
11. Dovolatelka se mýlí, má-li za to, že otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty doposud dovolací soud neřešil.
12. V rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněném pod číslem 91/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2020“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž: 1) Ustanovení § 619 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravuje obecně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci. Lhůta počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty není proto nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i u nároků podle zvláštních předpisů. 2) Okamžik znalosti o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty je určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně a běh promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti oprávněného o uvedených okolnostech v případě, že se oprávněný o nich objektivně dozvědět měl a mohl. 3) Předpokládaná vědomost může nastat zároveň s vědomostí skutečnou nebo ji může předcházet a v takovém případě je rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty ten okamžik, který nastane dříve. 4) Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj předpokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti, pečlivosti i opatrnosti.
13. Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně R 91/2020) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Je-li plněno z neplatné smlouvy, je pro běh subjektivní promlčecí doby rozhodujícím momentem okamžik, kdy oprávněný zjistil takové skutečnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva je neplatná, nehledě na to, zda oplýval takovými právními znalostmi, aby tyto okolnosti správně vyhodnotil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2526/2023, a v něm odkazovaná rozhodnutí, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3332/2010).
14. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že promlčecí lhůta počala běžet už poskytnutím částky 850 000 Kč, kdy žalobkyni byly známy okolnosti ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti dlužnice, je jeho závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou. Přiměřeně lze rovněž odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021, a ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1196/2022.
15. Prosazuje-li dovolatelka, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně, pak řešení nastolené otázky (počátku běhu promlčecí lhůty) staví na odlišném skutkovém rámci - procesně neregulérním způsobem. Z obsahu dovolání je zřejmé, že závěrtýkající se nesplnění předsmluvní povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka dovolatelka předmětem dovolacího přezkumu nečiní, neboť k této otázce nevymezila přípustnost dovolání ani dovolací důvod.
16. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
17. K usnesení ze dne 9. 1. 2024, č. j. 12 C 75/2022-M17, jímž Okresní soud v Kolíně připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení Česká spořitelna, a.s., se sídlem v Praze, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, Nejvyšší soud – za situace, kdy návrh byl podán po zahájení dovolacího řízení - nepřihlížel, neboť § 107a o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§ 243b o. s. ř.) [obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4911/2017, a ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2958/2021].
18. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu