33 Cdo 2888/2023-858
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ATL EUROPE s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Pražská třída 320/8 (identifikační číslo 259 25 865), zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti žalované CS TRANS s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28 (identifikační číslo 629 58 038), zastoupené JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, o 1.478.100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 152/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. 91 Co 421/2022-830, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.569,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Roberta Kučery, advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 11. 8. 2022, č. j. 21 C 152/2019-777, zamítl žalobu o zaplacení 5.865.799 Kč s 5 % úroky z prodlení od 14. 12. 2018, žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 705.838,90 Kč a státu 12.237 Kč. Rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 91 Co 421/2022-830, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně co do 4.387.699 Kč s 5 % úroky z prodlení od 14. 12. 2018 zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, co do 1.478.100 Kč s 5 % úroky z prodlení od 14.
12. 2018 je potvrdil, změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně jen tak, že jejich výši stanovil částkou 790.442,10 Kč, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 37.437,40 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že účastnice uzavřely smlouvu podle článků 1 a 4 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované ve vyhlášce ministra zahraničních věcí ze dne 27. 11. 1974 pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „CMR“).
O jejím uzavření byl vystaven nákladní list (srov. článek 5 odst. 1 CMR). Dopravce odpovídá za poškození zásilky od okamžiku jejího převzetí k přepravě až do okamžiku jejího vydání (článek 17 odst. 1 CMR). Své odpovědnosti je zproštěn, jestliže poškození zásilky bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci (článek 17 odst. 2 CMR). S přihlédnutím k ustanovením článku 18 odst. 2 až 5 je dopravce zproštěn odpovědnosti, vznikne-li poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího – mimo jiné – s manipulací, naložením, uložením nebo vyložením zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce (srov. článek 17 odst. 4 písm. c/ CMR).
Zhodnocením provedených důkazů – listin, výpovědí svědků J. K., J. V., D. B., M. F., znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v Praze, fakulty dopravní, Ústavu soudního znalectví v dopravě a výpovědi zpracovatele Doc. Ing. Tomáše Mičunka, Ph.D. – odvolací soud uzavřel, že poškození zásilky bylo způsobeno vadným uložením stroje osobou jednající za odesílatele. S ohledem na to, že řidič postupoval v souladu s jeho pokyny, „nelze … shledat ani částečné spoluzavinění na straně přepravce“.
Žalovaná se tedy ve smyslu článku 18 odst. 2 CMR vyvinila z odpovědnosti za poškození stroje. V dovolání, kterým (podle obsahu) napadla potvrzující meritorní výrok rozsudku odvolacího soudu, žalobkyně jeho přípustnost spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny následující právní otázky: 1) Zda se výhrada dopravce ke stavu, způsobilosti, upevnění či naložení zásilky posuzuje podle „všech vyhotovení nákladního listu, nikoli pouze z vyhotovení doprovázejícího zásilku a určeného pro příjemce“.
2) Zda je dopravce povinen prokázat, jaké pokyny mu byly k upevnění či uložení zásilky odesílatelem uděleny, pokud výhradu k naložení a upevnění zapsal do nákladního listu, „a skutečnosti, že nakládka byla provedena odesílatelem či dle jeho pokynů, se pro zproštění své odpovědnosti dovolává“. 3) Zda účast dopravce – řidiče – při upevňování zásilky (kurtování), zejména pak v rozporu s pokyny odesílatele, zakládá dopravcovu spoluúčast na škodě. 4) Zda přeprava dopravcem „přes počáteční vědomí, že zásilka není řádně uložena či upevněna na ložné ploše vozidla“, představuje porušení jeho povinnosti s následky spoluodpovědnosti či výhradní odpovědnosti za poškození.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Společnost TRUMPF Werkzeugmaschinen GmbH + Co.
KG objednala u společnosti Schmalz & Schön Logistic GmbH (dále jen „Schmalz & Schön“) zabalení a přepravu použitého stroje – Traumatic 7000 Nr. A0150A0172 (dále jen „stroj“) – od 23. 3. 2018 do Příbrami, jeho vyzvednutí na přepravní plochu, vytažení a přistavení jeřábu. Následně Schmalz & Schön objednala přepravu stroje u společnosti GSG Spedition GmbH & Co. KG (dále jen „GSG Spedition“) s tím, že celkový náklad bude mít hmotnost 23 500 kg spolu s 8 000 kg, že k zajištění zásilky je zapotřebí minimálně deset kusů upínacích pásů, ochrany hran a protiskluzové podložky, a že nakládka bude prováděna jeřábem.
GSG Spedition poté objednala přepravu u žalobkyně. Místem nakládky bylo S+R Stahlbau Sonneberger Strasse 205, 96528 Schalkau, k naložení a přepravě byly nezbytné upínací pásy, ochrany hran a protiskluzové podložky. Stroj měl být vyložen 26. 3. 2018 v Trumpf Příbram. Žalobkyně následně objednala přepravu stroje u žalované s označením předmětu zásilky jako „bezpečné zboží“ s váhou 24 000 kg a hodnotou zásilky 2.000.000 Kč.
Jako zvláštní požadavky uvedla, že kamion musí být suchý, čistý, plachta neděravá, vozidlo musí obsahovat minimálně deset kusů kurtů. Řidič musí mít bezpečnostní boty, dlouhé kalhoty a reflexní vestu a musí se striktně řídit pravidly nakládky a vykládky. Dne 23. 3. 2018 byl stroj odesílatelem (Schmalz & Schön) naložen. J. K. – řidič nákladního vozidla MAN, RZ: 2AH4976 – byl po dobu téměř tří hodin na místě nakládky, kterou řídil najatý pracovník odesílatele (D. B.). S naložením a přepravou takové zásilky neměl řidič žádné zkušenosti, postupoval proto podle pokynů pracovníka odesílatele, který organizoval uložení stroje na nákladní plochu návěsu, jeho zajištění umístěním dřevěných trámů a upevnění nákladu kurty.
Po kontrole uložení a upevnění nákladu řidič vepsal do CMR listu, že zásilka byla naložena podle pokynů organizátorů nakládky, tj. pověřené osoby odesílatele. Dne 26. 3. 2018 v 7:30 hodin u obce XY na silnici I. třídy při rychlosti cca 40 km/hod. stroj vypadl z návěsu. Zásilka byla dodána náhradní dopravou v silně poškozeném stavu. Podle znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v Praze, fakulty dopravní, Ústavu soudního znalectví v dopravě, z 15. 11. 2021, a výpovědi zpracovatele Doc.
Ing. Tomáše Mičunka, Ph.D., bylo příčinou pádu stroje z návěsu Schwarzmüller SPA 3/E, RZ: 1AA7513, nesprávné umístění originálních podkladních trámů pod žebra stroje (podložen měl být v místě automatizačních podložek a trámy měly být připevněny vruty ke stroji). Stroj tak nebyl dostatečně připevněn k ložné ploše návěsu, který jinak byl schopen přepravy nákladu o dané hmotnosti. Pochybení nastalo již v okamžiku nakládky stroje. Pokud by byl naložen podle doporučení jeho výrobce, „tak by s pravděpodobností hraničící s jistotou k havárii … nebylo došlo“.
Základem bezpečné přepravy je správné podložení stroje na ložné ploše návěsu pomocí trámů, vrutů a protiskluzových podložek. Je-li podložení nesprávné (jako tomu bylo v projednávaném případě), kotevní body na stroji neumožňují jeho dostatečnou fixaci prostřednictvím běžně používaných vázacích prostředků (kurt, upínacích pásů). Schmalz & Schön uplatnila u soudu v Meiningenu proti společnosti ATL Europe s. r. o. nárok plynoucí z náhrady škody za poškození stroje. Rozhodnutím Zemského soudu v Meiningenu ze dne 23.
12. 2021, sp. zn. 23 HK O 23/19, byl uzavřen smír, kdy se společnost ATL Europe s. r. o. zavázala uhradit Schmalz & Schön částku 60.000 EUR. Žalobkyně a žalovaná uzavřely 3. 4. 2019 dohodu o postupu při řešení sporu, v níž se mimo jiné dohodly, že žalobkyně vezme žalobu zpět v části případného částečného zamítnutí nároku či částečného zastavení řízení u německého soudu tak, aby žalovaná částka mezi účastnicemi odpovídala částce, jejíž úhrada byla žalobkyni uložena pravomocným rozhodnutím nebo ohledně níž bude nadále řízení proti žalobkyni ještě pokračovat.
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud – v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn.
23 Cdo
1781/2010 – uzavřel, že žalovaná unesla důkazní břemeno, neboť prokázala, že škoda vznikla ze zvláštního nebezpečí, které spočívalo v naložení stroje osobou jednající za odesílatele (článek 17 odst. 2, 4 písm. c/, článek 18 odst. 2 CMR). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (viz výše) žalobkyně při formulaci právních otázek vychází z toho, že řidič v rozporu s pokynem osoby jednající za odesílatele upevnil stroj jen čtyřmi upínacími pásy, po podpisu nákladního listu neumožnil provedení závěrečné kontroly uložení a upevnění a místo nakládky opustil „s přesvědčením, že zásilka není dobře upevněna“.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Zákon nepředepisuje pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav.
Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Odvolací soud vysvětlil, jakými úvahami se řídil při hodnocení výpovědí stěžejních svědků J. K., M.
F. a D. B., v řízení před soudem prvního stupně byly čteny listiny – posudek znalce Dipl. Ing. Holm Scheibnera z 25. 7. 2018, posudek zadaný Zemským soudem v Meiningenu, jehož zpracovatelem byl Marc Sontopski, posudek č. 08-32/2020 znalce Ing. Karla Koška z 8. 6. 2020 –, přičemž přijetí odborných závěrů Českého vysokého učení technického v Praze, fakulty dopravní, Ústavu soudního znalectví v dopravě, z 15. 11. 2021, podpořených výpovědí zpracovatele Doc. Ing. Tomáše Mičunka, Ph.D., jemuž byly předcházející znalecké posudky zpřístupněny, je legálním vyústěním hodnocení všech provedených důkazů.
Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1383/2009, na které bez bližšího vysvětlení dovolatelka odkázala, nejsou v poměrech souzené věci použitelné (dopravce neporušil povinnosti, jejichž splnění by předešlo škodě na přepravovaném stroji). Jelikož žalobkyně nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu