33 Cdo 309/2023-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. G., zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Polákem, advokátem se sídlem v Zábřehu, Valová 2357/8, proti žalovaným 1) H. G. a 2) A. G., zastoupeným Mgr. Davidem Raifem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503/9, o 400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 103 C 102/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2022, č. j. 11 Co 103/2022-405, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce a jeho manželka na straně prodávající uzavřeli s žalovanými na straně kupující dne 4. 6. 2014 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl podíl o velikosti id. 1/2 nemovitostí specifikovaných ve smlouvě. Kupní cena byla sjednána ve výši 750.000 Kč, přičemž prodávající potvrdili dřívější úhradu ve výši 350.000 Kč, zbylou část 400.000 Kč se kupující zavázali uhradit do tří dnů od předání vyklizených nemovitostí, nejpozději však do 31.
8. 2014. Smluvní strany dále ujednaly, že prodávající se zavazuje předat vyklizené nemovitosti kupujícím nejpozději do tří dnů od dne uhrazení kupní ceny. Dne 8. 12. 2014 se strany dohodly na předání nemovitostí. Žalobce a jeho manželka a žalovaní vlastnili dále v podílovém spoluvlastnictví jiné nemovitosti, které společně pronajímali, nájemníci uhrazovali nájem na účet žalobce, který potom podíl na nájmu zasílal žalovanému. Dne 19. 11. 2018 žalovaní provedli jednostranný zápočet proti žalované pohledávce (doplatku kupní ceny ve výši 400.000 Kč) a započítali svou pohledávku vůči žalobci na zaplacení 1/2 nájemného zaplaceného k rukám žalobce za nájem nemovitostí pronajímaných v letech 2014 a 2015.
Soud dospěl k závěru, že žalovaní se žalobě ubránili, když jejich závazek na doplacení kupní ceny ve výši 400.000 Kč s příslušenstvím zanikl jednostranným zápočtem žalovaných učiněným dne 19. 11. 2018. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. 11 Co 103/2022-405, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci částku 400.000 Kč spolu s příslušným úrokem z prodlení, a dále rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů.
Shledal po právu požadavek žalobce na doplacení zbytku kupní ceny ve výši 400.000 Kč. K právnímu jednání učiněnému v podání ze dne 19. 11. 2018, jímž žalovaní požadují podíl na zisku z nájmu domu na ulici XY čp. XY v XY, a kterým tuto svoji pohledávku zároveň započetli proti pohledávce žalobce na doplatek kupní ceny ve výši 400.000 Kč, odvolací soud poukázal na závěry dřívější judikatury Nejvyššího soudu, podle níž „jednostranně nelze započíst nesplatnou pohledávku žalované vůči splatné pohledávce žalobkyně, když v jedné listině nelze vyzvat žalobkyni k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku žalované.
Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná“ (rozsudek ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3028/2008). Tvrzenou pohledávku z titulu podílu na zisku z nájemného společné nemovitosti za roky 2014 a 2015 odvolací soud neshledal způsobilou k započtení. Z tvrzení žalovaných neplyne, za které jednotlivé měsíce v roce (či jiné období) měl žalobce přijmout nájemné od třetích osob nad rámec jeho spoluvlastnického podílu z pozemku s domem čp. XY v XY, jak žalovaní dospěli k výpočtu celkové výše žalobcova dluhu, kdy jej vyzvali k zaplacení jejich podílu, případně z jaké jiné skutečnosti dovozují, že (a kdy) nastala splatnost jejich pohledávky použité k započtení.
Podle odvolacího soudu odstraňování uvedených zásadních nedostatků při plnění povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti překračuje rámec tohoto řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3028/2008, zdůraznil, že započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, byl přijat závěr, podle něhož „[N]ejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.
z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné.
Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ Z pohledu těchto judikatorních závěrů odvolací soud konstatoval nekompenzabilitu započítávané pohledávky žalovaných pro její nejistotu a neurčitost. Její spornost spatřoval v nedostatku konkrétních a srozumitelných tvrzeních o základu a výši aktivní pohledávky a ve zjištění, že tvrzení žalovaných o těchto skutečnostech byla v průběhu řízení protichůdná, neboť téměř veškeré dokazování vedené před soudem prvního stupně se vztahovalo k tvrzení o existenci jejich aktivní pohledávky.
Nadto spornost pohledávky dokládá i skutečnost, že účastníci vedou u Okresního soudu v Jeseníku další spor (sp. zn. 104 C 42/2019) vyplývající ze spoluvlastnictví k pronajímaným nemovitostem.
Proti rozsudku odvolacího soud podali dovolání oba žalovaní (dále též „dovolatelé“). Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojují s řešením otázky, zda jejich pohledávka je sporná, neurčitá a nezpůsobilá k započtení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a jeho velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020.
Závěr o spornosti započítávané (aktivní) pohledávky ve smyslu její neurčitosti či nejistoty dovolatelé zpochybňují. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání není přípustné. Již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, Nejvyšší soud dovodil, že založil-li odvolací soud právní závěr současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (v takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku to nemůže mít vliv).
K tomuto názoru se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) občanského soudního řádu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013). Shora uvedené závěry se uplatní i v podmínkách posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013. V souzené věci žalovaní dovoláním (posuzováno podle celého jeho obsahu) zpochybnili závěr odvolacího soudu o neurčitosti a nezpůsobilosti k započtení pohledávky žalovaných. Přehlíží, že odvolací soud svůj rozsudek založil na dvou samostatných závěrech; mimo závěru o neurčitosti a nezpůsobilosti pohledávky k započtení, rovněž na tom, že žalovaní započítávali proti splatné pohledávce žalobce svou nesplatnou pohledávku, neboť v jedné a téže listině požadují po žalobci svůj podíl na získaném nájemném od třetích osob, a zároveň tuto svou pohledávku započítávají na žalovanou pohledávku žalobce.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.