33 Cdo 3162/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem se sídlem v
Lounech, Pod Nemocnicí 2381, proti žalovanému ZEMĚDĚLSKÉMU DRUŽSTVU PERUC se
sídlem v Peruci 304, identifikační číslo 00121509, zastoupenému JUDr. Karlem
Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, o nahrazení projevu
vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C
42/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 17. února 2011, č. j. 9 Co 161/2010-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr.
Vlastimila Loučka, advokáta se sídlem v Lounech, Pod Nemocnicí 2381.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. února 2011, č. j. 9 Co 161/2010-61, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního
soudu v Lounech ze dne 2. října 2009, č. j. 10 C 42/2008-26, jímž byla
žalovanému uložena povinnost uzavřít s žalobcem zde specifikovanou kupní
smlouvu, kterou žalovaný převádí na žalobce vlastnické právo k „pozemkům ve
zjednodušené evidenci – parcele původ pozemkového katastru (pk) č. 851/7 a
parcely původ přídělový plán nebo jiný podklad (gp) č. 849/41, vše v k. ú. P.,
katastrální území P., zapsáno na LV 842 u Katastrální úřadu pro Ústecký kraj,
Katastrální pracoviště Louny“ (odvolací soud z textu smlouvy vypustil údaj o
čísle listu vlastnictví, na němž jsou převáděné nemovitosti zapsány, neboť byly
v mezidobí zapsány na jiný list vlastnictví), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce
zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř ve spojení s § 238 odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepřihlíží. Přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihl dovolatel několika námitkami. V prvé řadě nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobou uplatněné právo
není promlčeno, neboť podáním žaloby došlo ke stavení promlčecí doby. Rozhodující pro takový závěr bylo posouzení, že žaloba nebyla změněna, nýbrž
upřesněna. Oproti odvolacímu soudu žalovaný prosazuje názor, že podáním žaloby,
kterou se žalobce domáhal uzavření kupní smlouvy, v níž byly pozemky označeny
nesprávně parcelními čísly namísto čísly zjednodušené evidence, nedošlo ke
stavění promlčecí doby. Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem
soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním
účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž
ke změně došlo. O změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) jde přitom nejen tehdy, domáhá-
li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě
stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž i
v případě, že žalobce požaduje plnění na základě jiného skutkového stavu
(skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 21/2003). Od změny žaloby je
naopak třeba odlišit podání, kterými žalobce odstraňuje vady žaloby nebo
doplňuje žalobu o vylíčení skutkových okolností odůvodňujících uplatněný nárok
z hlediska hypotézy hmotněprávní normy dopadající na daný případ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp.
zn. 25 Cdo 1934/2001,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 78/2004 nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 688/99,
publikované v časopise Soudní judikatura, č. sešitu 7/2001). V posuzovaném případě v žalobě doručené soudu dne 15. 2. 2008 žalobce uvedl, že
je v rozsahu podílu ? spoluvlastníkem „pozemku parc. č. 851/7 a pozemku parc. č. 849/41, vše v obci P., katastrálním území P., zapsáno na LV č. 842 u
Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Louny“, že dalšími
spoluvlastníky jsou – P. S. (podílem ?) a žalovaný, který podíl v rozsahu ? koupil od předchozího spoluvlastníka M. V. kupní smlouvou ze dne 16. 2. 2005,
podle níž byl rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního
pracoviště Louny č. j. V-334/2005-507 povolen vklad do katastru nemovitostí s
právními účinky k 18. 2. 2005. Jelikož mu M. V. nenabídl svůj spoluvlastnický
podíl ke koupi, požaduje, aby byla žalovanému uložena povinnost uzavřít s ním
kupní smlouvu, jíž mu tento spoluvlastnický podíl na nemovitostech převede. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 15. 2. 2008, byly ke dni podání
žaloby na listu vlastnictví 842 zapsány dva pozemky, a to „pozemek ve
zjednodušené evidenci – parcela původ Pozemkový katastr (PK) – parcela 851/7 a
pozemek ve zjednodušené evidenci – parcela původ Přídělový plán nebo jiný
podklad (GP) – parcela 849/41, v katastrálním území P., obec P., okres L.“,
jejichž vlastníky jsou - žalobce s podílem ve výši ?, S. P. s podílem ve výši ? a podle smlouvy kupní ze dne 16. 2. 2005 s právními účinky vkladu práva ke dni
18. 2. 2005, V-334/2005-507, i žalovaný s podílem ve výši ?. Kopie kupní
smlouvy, kterou nabyl žalovaný spoluvlastnický podíl k nemovitostem, tvořila
přílohu žaloby. Při jednání Okresního soudu v Lounech dne 2. 10. 2009 právní
zástupce žalobce upozornil na písařskou chybu v žalobě a tuto odstranil tím, že
předmětné pozemky označil jako „pozemek ve zjednodušené evidenci – parcela
původ pozemkového katastru (pk) č. 851/7 a pozemek ve zjednodušené evidenci –
parcela původ přídělový plán nebo jiný podklad (gp) č. 849/41“. Nejvyšší soud již opakovaně dospěl k závěru, že nejde o změnu žaloby, nýbrž
pouze o její upřesnění, uvede-li žalobce v žalobě údaje nutné k identifikaci
uplatněného práva, a žalobní návrh o ně doplní až později; toto upřesnění
nemůže mít na běh promlčecí doby vliv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze
dne 9. 12. 2004, sp. zn. 22 Cdo 240/2004, a ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo
1032/2012). V posuzované věci žalobce nárok vymezený v žalobě uplatňoval stále
na stejném skutkovém základě a podle údajů obsažených v žalobě bylo možné
pozemky dostatečně identifikovat. Odvolací soud rozhodl v intencích uvedených
závěrů, jestliže dovodil, že opravou v identifikaci pozemků tak, že se nejedná
o pozemky katastru nemovitostí, nýbrž o pozemky ve zjednodušené evidenci
(číselné označení pozemků bylo od počátku správné), nedošlo ke změně žaloby,
nýbrž k jejímu upřesnění, což nemá vliv na běh promlčecí doby. Tento závěr
tudíž nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Zásadně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani dovolatelem
zpochybněný závěr, že nárok podle § 603 odst. 3 obč. zák. může žalobce uplatnit
nejen žalobou, jíž požaduje, aby žalovanému (nabyvateli věci) byla uložena
povinnost nabídnout mu věc ke koupi, ale rovněž žalobou, jíž požaduje, aby soud
žalovanému uložil povinnost uzavřít s ním kupní smlouvu. Nejvyšší soud již
např. v rozsudku ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 553/2006, či v rozsudku ze
dne 27. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4846/2009, konstatoval, že žaloba na plnění
podle § 80 písm. b/ o. s. ř. s žalobním petitem požadujícím uložení povinnosti
uzavřít smlouvu je obsahově totožným prostředkem jako žaloba s žalobním petitem
na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu; tou je právo podle § 603
odst. 3 obč. zák. běžně v soudní praxi realizováno. Rozsudek ukládající
účastníku povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že smlouva
se považuje dnem právní moci rozsudku za uzavřenou (srov. též Bureš, J.,
Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád, Komentář, 6. vydání,
C. H. Beck, Praha 2003, str. 626). Z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 22 Cdo 305/1998, nebo nověji rozhodnutí ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4422/2008) nevybočuje ani dovoláním zpochybňovaný závěr odvolacího
soudu, že žalovaný je ve věci i nadále pasivně věcně legitimován, přestože jako
vlastník předmětných pozemků je v katastru nemovitostí opět zapsán M. V. Rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zapsán vklad vlastnického práva k
nemovitosti, není rozhodnutím správního orgánu o vlastnickém právu, kterým by
byl soud vázán v tom smyslu, že by nemohl jako předběžnou řešit otázku
vlastnictví k nemovitosti, resp. odchýlit se při posuzování otázky, kdo je
vlastníkem, od stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Odvolací soud tudíž
nepochybil, jestliže předběžně posoudil otázku vlastnictví předmětných
nemovitostí a dospěl k jinému závěru, než obráží zápis v katastru nemovitostí. Pro úplnost je třeba uvést, že proti samotnému výsledku tohoto posouzení
žalovaný v dovolání ani nebrojí. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je
proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny advokáta za zastupování v
dovolacím řízení ve výši 2.000,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2, § 7 písm. e/, § 10 odst.
3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č.
484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrady za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1,
3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 460 Kč
odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za
zastupování a náhrady odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. září 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu