33 Cdo 3805/2020-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ekonprofi, s.
r. o., se sídlem v Brně, Útěchov č. ev. 104 (identifikační číslo 255 67 870),
zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8,
proti žalované B. N., bytem v XY, zastoupené Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem
se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, o 252.359,56 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 257/2018, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne
25. 6. 2020, č. j. 75 Co 295/2019-284, t a k t o:
Dovolání se zamítá.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č.j. 12 C 257/2018-230,
zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 201.924,56 Kč s
příslušenstvím (smluvními úroky a úroky z prodlení) a 30.000 Kč (smluvní
pokuta). Žalobkyni uložil zaplatit na nákladech řízení žalované 99.065,36 Kč a
státu 1.837 Kč.
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.
Usnesením ze dne 25. 6. 2020, č.j. 75 Co 295/2019-284, Krajský soud v
Ostravě - pobočka v Olomouci zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo
vstoupila do odvolacího řízení B., se sídlem v XY, identifikační číslo XY (dále
jen „společnost B.“). Odvolací soud uzavřel, že navržený vstup postupníka ze
smlouvy o postoupení pohledávky do řízení je účelovým zneužitím procesní
úpravy, neboť žalobkyně se snaží vyhnout případným nepříznivým následkům
spojeným s procesním neúspěchem v odvolacím řízení, tedy s povinností hradit ve
sporu úspěšné účastnici (žalované) náklady řízení potřebné k účelnému bránění
práva (§ 107a, § 211 občanského soudního řádu).
Dovolání – přípustné podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) –, jímž
žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není důvodné.
Skutečnosti, z nichž odvolací soud dovodil, že cílem návrhu na vydání
rozhodnutí podle § 107a (§ 211) o.s.ř. je zneužití procesní úpravy za tím
účelem, aby se eventuální pohledávka na náhradu nákladů řízení stala
nedobytnou, a které neposoudil jen jako „prostou obavu“ o vymahatelnost
potencionálního nároku na náhradu nákladů řízení, přezkumu v dovolacím řízení
nepodléhají.
Smlouvou z 24. 1. 2020 postoupila žalobkyně za úplatu ve výši 60.000
Kč společnosti B. pohledávku, která je předmětem řízení. Tuto skutečnost
žalobkyně oznámila 30. 1.2020 soudu a 5. 2. 2020 navrhla, aby odvolací soud
rozhodl o vstupu postupníka do řízení. Společnost B. vyslovila podáním z 11. 2. 2020 souhlas se vstupem do odvolacího řízení. Žalobkyně pohledávku postoupila
po rozhodnutí, jímž soud prvního stupně její žalobě nevyhověl a zavázal ji „k
úhradě nikoliv nepatrných nákladů řízení.“ Společnost B. vznikla a byla zapsána
do obchodního rejstříku 26. 10. 2019, tj. rovněž po rozhodnutí soudu prvního
stupně o věci, předmětem jejího podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené
v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jejím účelem je správa vlastního
majetku [„Takto vymezenému předmětu podnikání neodpovídá podnikání v oblasti
odkupu pohledávek či jejich obchodování (následné postupování), … obsahově
odpovídá živnosti - služby v oblasti administrativní správy a služby
organizačně hospodářské povahy (viz. bod 70. Přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb.).“]. Základní kapitál společnosti B. činí 1.000 Kč a jediným
jednatelem a společníkem žalobkyně i postupníka je M. Š. Podle ustanovení § 107a o.s.ř., má-li žalobce za to, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve,
než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti,
popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení
jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech
uvedených v § 107 (odstavec 1/). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se
prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1,
a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2/). Ustanovení §
107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3/). Rozhodovací praxe je ustálena v tom, že předmětem řízení o návrhu
podle § 107a o.s.ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být
převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2004). Právní
skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o.s.ř.), je i smlouva o postoupení
pohledávky (§ 1895 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o
procesním nástupnictví proto také není namístě zkoumat platnost postupní
smlouvy. V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, Nejvyšší soud
nevyloučil možnost „ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí
žalobcova návrhu podle § 107a o.s.ř.
(při jinak formálně doložených
předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím
ustanovení § 2 o.s.ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy
projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí,
která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování
práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo
zneužíváno na úkor těchto osob).“ Takový postup je namístě např. tehdy, lze-li
podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, „že cílem návrhu na vydání
rozhodnutí podle § 107a o.s.ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby
se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci
nedobytnou.“ Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se
v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje. K uvedeným
závěrům se přiklonil i Ústavní soud, který v nálezech ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14, jako
příznačné okolnosti svědčící o zneužití procesní úpravy jmenoval „nezřetelný
důvod postoupení žalované pohledávky, nedostatek typického komerčního motivu
postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele,“
nebo „nejasný majetkový a obchodní substrát.“ K takovým skutečnostem patří
nejen časové souvislosti – rozhodnutí soudu prvního stupně, podání odvolání,
vznik a zápis společnosti (postupníka) do obchodního rejstříku, uzavření
smlouvy o postoupení pohledávky –, ale i výše úplaty za postoupení a předmět
podnikání postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016, ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 199/2016, ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 353/2015,
ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 717/2017, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33
Cdo 2924/2016, a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1995/2019). Lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl v souladu s tím, co je – s odkazy
na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu – uvedeno výše, tedy správně;
dovolací soud proto dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/, § 243f odst. 4
o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť
tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném
rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 9. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu