USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové
a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně HÖDLMAYER
Logistics Czech Republic a.s., se sídlem v Jenči, Nádražní 350, identifikační
číslo 45806497, zastoupené Mgr. Renatou Volákovou, advokátkou se sídlem v Praze
4, Na Zámecké 574/7, proti žalované USIR s.r.o., se sídlem v Kladně, Huťská
1496, identifikační číslo 27422275, zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem
se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6-8, o 632 587,58 Kč, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 118 C 13/2020, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 25 Co 66/2022-305,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 13 503,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr.
Renaty Volákové, advokátky.
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 10.
2021, č. j. 118 C 13/2020-265, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do
tří dnů od právní moci rozsudku 189 776 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10
% ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.); co do částky 442
811,58 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do
zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2022,
č. j. 25 Co 66/2022-305, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II.
tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 442 811,58 Kč s úroky z prodlení
ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení, ve výroku I.
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z toho, že se odvolací soud při řešení otázky příčinné souvislosti
mezi jednáním nebo opomenutím a vzniklou škodou odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo
2101/2002 a sp. zn. 23 Cdo 331/2010, nerespektoval-li zásadu, že tam, kde
absentuje konkrétní povinnost, jež by mohla být porušena, musí absentovat též
příčinná souvislost se vzniklou škodou a též samotná odpovědnost za škodu. Připomíná, že ačkoli smlouva, kterou účastnice uzavřely, i k ní přidružená
směrnice ostrahy podrobně upravují způsob a postupy výkonu strážní služby
(povinnosti strážní služby, četnost a způsob pochůzek, počet osob provádějících
ostrahu, apod.), nevyplývá z nich, že žalovaná měla provádět též ostrahu a
kontrolu vnitřních prostor uskladněných vozidel a jejich vybavení. Pracovníci
žalované měli naopak zapovězeno „vstupovat do skladovaných vozidel nebo s nimi
manipulovat“. Odvolací soud toto přehlédl, dovodil-li, že ke vzniku škody došlo
v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované. Pokud zde není
povinnost, kterou mohla porušit, musí logicky absentovat příčinná souvislost
mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Pakliže by odvolací soud takovou
povinnost (hlídat i interiéry uskladněných vozidel) přeci jen implicitně
dovodil, nemá jeho zjištění oporu v provedeném dokazování a odvolací soud se
tak odchýlil od judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2982/15,
sp. zn. IV. ÚS 1834/10) i Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 46/2002,
sp. zn. 28 Cdo 1034/2011, sp. zn. 28 Cdo 5727/2016). Z uvedených důvodů
navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a
navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Akcentovala, že
odpovědnost žalované za škodu je podle § 373 a násl. obch. zák. založena na
objektivní principu bez zřetele na zavinění. Žalovaná prokazatelně porušila
smluvní povinnosti fyzicky střežit majetek a osoby v celním skladu, čím došlo
ke vzniku škody. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přestože žalovaná ohlásila uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst.
nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu, který
skutkově uzavřel, že žalovaná neprováděla sjednané pravidelné pochůzky včetně
vizuální kontroly vozidel, jak ji zavazovala smlouva uzavřená dne 30. 4. 2009 a
její dodatky, prosazuje, že podle smlouvy neměla povinnost vizuálně kontrolovat
interiéry uskladněných vozidel, naopak její pracovníci měli zapovězeno do
skladovaných vozidel vstupovat nebo s nimi jakkoli manipulovat (a protože škoda
vznikla právě odcizením dílů z palubních desek vozidel, popř. jejich
poškozením, není mezi vznikem škody a porušením jejích povinností příčinná
souvislosti). Co bylo obsahem smlouvy a jejích dodatků (resp. co si účastnice
ve smlouvě sjednaly) je skutkovým zjištěním.
Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím
soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; pro dovolací soud je závazný.
Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z
jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle
§ 241a odst. 1 o. s. ř. Stejně tak ani způsob a výsledek hodnocení důkazů
promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely,
nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. O
případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy
hodnocení důkazů je založeno na libovůli, a i skutková otázka s ohledem na její
průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 391/05, ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo
usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a ze dne
26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), v projednávané věci nejde. Argumentace
žalované, že její pracovníci neměli za úkol hlídat a kontrolovat interiéry
uskladněných vozidel, se jeví jako absurdní. Smyslem ostrahy areálu s
uskladněnými vozidly bylo zabezpečit ho před vniknutím nepovolaných osob, které
by vozidla jako taková, tedy včetně jejich vybavení, odcizily, poškodily nebo
znehodnotily; k tomu měly sloužit mimo jiné vizuální kontroly při pravidelných
pochůzkách pracovníků žalované. Je tudíž irelevantní, zda v důsledku
nekvalitního výkonu ostrahy (porušení smluvní povinnosti žalovanou) došlo ze
strany nezjištěného pachatele k poškození exteriérů nebo interiérů uskladněných
vozidel; neznámý pachatel (neznámí pachatelé) se musel(i) do žalovanou
střeženého areálu ke zde uskladněným vozidlům dostat a odcizené věci z areálu
odnést.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo
procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s.
ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat
návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 3. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu