33 Cdo 4166/2018-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně AW DOMY s. r. o., se sídlem Praha 10, Tiskařská 257/10, identifikační
číslo osoby 27557847, zastoupené JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem
Týniště nad Orlicí, Mírové náměstí 274, proti žalovaným 1) R. J., bytem XY,
zastoupenému JUDr. Jaromírem Kainem, advokátem se sídlem Bašť, Na Horku 410, a
2) J. J., bytem XY, zastoupené Mgr. Janou Luštíkovou, advokátkou se sídlem
Hradec Králové, náměstí Svobody 450/2A, o zaplacení 618 254 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 202/2016, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.
7. 2018, č. j. 47 Co 99/2018-303, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 668 311 Kč s příslušenstvím z
titulu doplatku ceny díla za provedené vícepráce.
Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2.
2018, č. j. 5 C 202/2016-269, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 50
057 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 12. 2014 do zaplacení
(výrok I), co do částky 618 254 Kč s příslušenstvím (s úrokem z prodlení)
žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10.
7. 2018, č. j. 47 Co 99/2018-303, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním
napadených výrocích II a III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, jež učinil soud prvního stupně, že účastníci
dne 23. 4. 2013 uzavřeli platnou smlouvu o dílo, podle níž se žalobkyně
zavázala provést stavbu rodinného domu v rozsahu určeném cenovou nabídkou podle
rozpočtu za cenu ve výši 2 378 240 Kč. Termín dokončení a předání díla byl
sjednán do 31. 8. 2013. Ve smlouvě bylo ujednáno, že případné vícepráce, které
překračovaly smluvní cenu o více než 10 000 Kč, mohly být sjednány pouze
oboustranně odsouhlaseným písemným dodatkem a s případnou změnou termínů, a to
vždy před jejich zahájením. Účastníci následně uzavřeli několik dodatků ke
smlouvě, jimiž došlo k rozšíření rozsahu díla včetně dohody o jeho ceně a
termínu dokončení. Podle odvolacího soudu nárok na úhradu víceprací provedených
nad rámec smlouvy a jejích dodatků žalobkyně nemá, neboť takové práce nebyly
jejich součástí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud
projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Neopodstatněnou shledal dovolací soud výtku žalobkyně, že odvolací soud v
rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu odlišně od soudu prvního
stupně hodnotil důkaz výslechem svědka Z. J., aniž jej zopakoval. V rozsudku ze
dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5309/2008, Nejvyšší soud dovodil, že i když ve
smyslu ustanovení § 213 odst. 1 o. s. ř. a ustálené judikatury soudů není
odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně,
neznamená to, že od skutkových zjištění, která soud prvního stupně čerpal z
výpovědí účastníků řízení a svědků, popř. jiných důkazů, se může odvolací soud
bez dalšího odchýlit. Pokud má pochybnosti o věrohodnosti výpovědí účastníků a
svědků, na nichž soud prvního stupně založil své skutkové zjištění, musí tyto
důkazy opakovat a popř. i doplnit (ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř.) a opatřit
si tak podklady pro vlastní posouzení jejich věrohodnosti. Postup odvolacího
soudu, kdy se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně,
aniž však dokazování sám zopakoval, není v souladu se zásadami spravedlivého
procesu, neboť tímto odňal dotčenému účastníkovi reálnou možnost jednat před
soudem, spočívající v oprávnění právně a skutkově argumentovat, v důsledku
čehož došlo k porušení jeho základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod. (nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2007,
sp. zn. I. ÚS 273/06, a obdobně též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne
14. 4. 1966, sp. zn. 6 Cz 19/66, uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1966, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 372/2003). Taková situace v projednávané věci nenastala, neboť oba
nalézací soudy z výpovědi svědka Z. J. shodně dovodily, že ke změně smlouvy o
dílo nedošlo žádnou jinou formou než uzavřením písemných dodatků jejími
účastníky, přičemž svědek svým podpisem potvrdil pouze již provedené vícepráce.
Nelze tedy přisvědčit žalobkyni, že by odvolací soud dotyčnou výpověď hodnotil
odchylně nebo se jejím hodnocením odchýlil od skutkového stavu zjištěného
soudem prvního stupně. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka založená na přesvědčení, že soud
prvního stupně (z výpovědi svědka Z. J.) jednoznačně dovodil, že práce nad
rámec smlouvy a jejích dodatků sjednal za žalované Z. J., zatímco odvolací soud
dovodil, že svědek měl za to, že prováděny jsou pouze práce sjednané ve smlouvě
a dodatcích, jíž žalobkyně brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není
zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem
zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem
zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné
hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §
132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Nadto
žalobkyně nesprávně interpretuje skutková zjištění, na nichž je napadené
rozhodnutí založeno. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že
ke změnám smlouvy uzavřené mezi účastníky sporu nedošlo jinak, než uzavřením
písemných dodatků. Tvrdí-li žalobkyně v dovolání, že práce nad rámec smlouvy a
jejích dodatků neodsouhlasili žalovaní, ale Z. J., pak zcela přehlíží zjištění
obou soudů, že Z. J. byl oprávněn žalované zastupovat pouze ve věcech provádění
stavebních prací (nikoliv ve věcech smluvních), a že podepsal pouze faktury za
již provedené práce. Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že v rozporu s rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo
2923/2015, nevyhodnotil jednání Z. J. spočívající ve sjednání víceprací nad
rámec smlouvy o dílo a jejích dodatků jako překročení zmocnění, jehož se
zmocnitel bez zbytečného odkladu nedovolal, pak takto formulovanou námitku
buduje na vlastní skutkové verzi odlišné od té, z níž vycházel odvolací soud;
ten vyšel ze zjištění, že Z. J. nebyl zmocněn ke sjednávání změn smlouvy,
projevil souhlas toliko s fakturací částek za provedené práce, nikoliv souhlas
s jejich provedením před jejich započetím; jinak řečeno - neučinil zjištění, že
by Z. J. se žalobkyní jakékoliv dodatky ke smlouvě sjednal. Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud nesprávně dovodil, že „žalobce nemá nárok
na zaplacení části ceny za dílo, které bylo sjednáno v rozporu se smlouvou o
dílo, tedy nikoliv v písemné podobě“, pak opět přehlíží, že odvolací soud žádný
závěr o tom, že by účastníci sjednali dílo v rozporu se smlouvou (tedy i v jiné
než písemné podobě), neučinil. Touto argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu
právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního
práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší
soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.