33 Cdo 4658/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní
věci žalobkyně Avalon Continental S. A., se sídlem 33 Porter Road, Road Town,
Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 1421886, zastoupené Mgr.
Hanou Šilhavou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, proti
žalovanému Ing. V. B., CSc., o zaplacení částky 50.778,30 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 250/2008, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č.
j. 15 Co 155/2009-130, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. 15 Co
155/2009-130, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2008,
č. j. 23 C 250/2008-105, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k
dalšímu řízení.
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 23 C 250/2008-105, zamítl žalobu o zaplacení částky
50.778,30 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech
řízení. Vzal za prokázané, že dne 10. 12. 2002 uzavřela Česká spořitelna, a. s., a žalovaný smlouvu o úvěru č. 2017709883, kterou se banka zavázala
poskytnout žalovanému střednědobý úvěr SPOROSERVIS – v hotovosti 88.000,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr od 17. 3. 2003 splácet ve 46 měsíčních splátkách ve
výši 2.769,- Kč, přičemž poslední splátka dne 18. 12. 2006 bude představovat
částku 1.969,- Kč. Bylo dohodnuto, že v případě prodlení s úhradou i jen jedné
splátky po dobu delší tří měsíců nebo více než dvou splátek může banka
požadovat úhradu celého zbytku dluhu ve lhůtě, kterou určí. Výzvou, doručenou
žalovanému dne 7. 7. 2004, datovanou dnem 18. 6. 2004 vyzvala banka žalovaného
k úhradě celého zůstatku dluhu ve výši 81.046,53 Kč do 18. 7. 2004. Dne 27. 9. 2007 uzavřela Česká spořitelna, a. s., a společnost Asset Portfolio Servicing
Czech Republic, a. s., písemnou smlouvu o postoupení pohledávek. Podle této
smlouvy postoupila banka uvedené společnosti za úplatu vybrané portfolio svých
pohledávek za klienty (dlužníky) vzniklých ze smluv o úvěru. Asset Portfolio
Servicing Czech Republic, a. s., se zavázala zaplatit dohodnutou úplatu za
postoupení do 1. 10. 2007, s tím, že tento závazek bude splněn okamžikem
připsání peněz na účet České spořitelny, a. s., č. 164486-33102716/0800. Postoupení jednotlivých pohledávek (včetně pohledávky za žalovaným – viz
příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, položka DS 15693) mělo nabýt
účinnosti až dnem zaplacení sjednané ceny. Součástí smluvních ujednání byla
dohoda o tom, že Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., není
oprávněna bez předchozího písemného souhlasu České spořitelny, a. s., dále
postoupit pohledávky jednotlivě ani jako celek třetí osobě. Dodatkem č. 1 ze
dne 9. 10. 2007 došlo zpětně k datu 30. 9. 2007 ke změně seznamu postoupených
pohledávek; k žádné změně ve vztahu k postoupené pohledávce za žalovaným však
nedošlo. Dne 1. 10. 2007 byla částka odpovídající dohodnuté odměně za
postoupení pohledávek odepsána z účtu společnosti Asset Portfolio Servicing
Czech Republic, a. s., ve prospěch účtu č. 164486-33102716/0800. Dne 27. 9. 2007 uzavřela Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., s žalobcem
smlouvu, v níž se zavázala postoupit žalobci za úplatu své pohledávky
specifikované v příloze č. 1, které získala od České spořitelny, a. s.,
smlouvou ze dne 27. 9. 2007, za podmínek a způsobem stanoveným touto smlouvou. Žalobce se zavázal za postoupené pohledávky zaplatit cenu, která byla určena v
samostatné dohodě o úplatě. Smlouva obsahuje ujednání, že nabývá platnosti dnem
podpisu a účinnosti dnem následujícím po dni, ve kterém Česká spořitelna, a. s., vyhotoví a podepíše souhlas s postoupením portfolia pohledávek. Tento
souhlas udělila Česká spořitelna dne 10. 10. 2007. Žalovanému bylo oznámeno
postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 1. 2008. Cituje ustanovení § 497 zákona
č.
513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), § 36 odst. 1, 2,
§ 37 odst. 2 a § 524 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku
(dále jen „obč. zák.“) soud prvního stupně uzavřel, že Česká spořitelna, a. s.,
postoupila svou pohledávku za žalovaným z titulu nesplaceného úvěru společnosti
Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., s odkládací podmínkou podle §
36 odst. 2 obč. zák. vážící účinky postoupení pohledávky na okamžik zaplacení
úplaty za postoupení. Ke splnění této podmínky došlo „nejdříve“ dne 1. 10. 2007
a až od tohoto momentu se společnost Asset Portfolio Servicing Czech Republic,
a. s., stala věřitelkou postoupených pohledávek a mohla s nimi teprve nakládat. Jestliže už 27. 9. 2007 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek,
které byly předmětem jejího závazkového vztahu s Českou spořitelnou, a. s.,
zavazovala se k plnění nemožnému, neboť s pohledávkami až do okamžiku zaplacení
ceny nemohla nakládat, neboť je nevlastnila. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. 15 Co
155/2009-130, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech
řízení. Převzal jeho skutková zjištění a zdůraznil, že pro závěr o neplatnosti
smlouvy uzavřené mezi Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., a
žalobkyní bylo určující, zda v době uzavření této smlouvy byla postupitelka
věřitelkou sporné pohledávky. Jestliže podle čl. IV. odst. 2 smlouvy mezi
Českou spořitelnou, a. s., a společností Asset Portfolio Servicing Czech
Republic, a. s., se za den postoupení pohledávky považuje den zaplacení odměny
za postoupení a až tímto dnem přecházejí jednotlivé pohledávky uvedené v
seznamu pohledávek na postupníka, pak v situaci, kdy k zaplacení dohodnuté
odměny došlo 1. 10. 2007, nemohla být ke dni podpisu smlouvy o postoupení
pohledávky dne 27. 9. 2007 Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s.,
věřitelkou pohledávky za žalovaným. Podle odvolacího soudu smlouvou o
postoupení pohledávky podle § 524 odst. 1 obč. zák. dochází ke změně v
subjektech závazkového vztahu, což znamená, že postupitelem může být jen
věřitel pohledávky. Důsledkem skutečnosti, že společnost Asset Portfolio
Servicing Czech Republic, a. s., nebyla k okamžiku uzavírání smlouvy s
žalobkyní ještě věřitelkou sporné pohledávky, vede k závěru o absolutní
neplatnosti smlouvy uzavřené mezi těmito subjekty. Na tomto závěru nemůže
změnit nic okolnost, že se Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s.,
stala věřitelkou následně, popř. že bylo možno předpokládat, že se jí stane. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost žalobkyně (dále
jen „dovolatelka“) v souladu s § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojuje se závěrem
o jeho zásadním významu po právní stránce, odvolacímu soudu vytýká nesprávné
právní posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má zato, že smlouva o postoupení pohledávky, kterou uzavřela s
Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., je platná, neboť není dán
žádný důvod, pro který by byla absolutně neplatná. Nesouhlasí se závěrem, že
smlouvu o postoupení pohledávky může uzavřít jen ten, kdo je v okamžiku jejího
uzavření fakticky i právně věřitelem postupované pohledávky. Oba soudy se
chybně vypořádaly s právními otázkami vzniku, platnosti a účinnosti smlouvy o
postoupení pohledávky. Je nepochybné, že sporná smlouva mezi ní a Asset
Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., vznikla. Podle názoru soudů obou
stupňů je však pro počáteční nemožnost předmětu plnění (nemožnost převést více
práv, než jakými převodce disponuje) neplatná. Prostřednictvím odkazu na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2003, sp. zn. 25 Cdo 1569/2001,
prosazuje dovolatelka názor, že dosud neúčinný právní úkon (smlouva o
postoupení pohledávek mezi Českou spořitelnou a. s., a Asset Portfolio
Servicing Czech Republic, a. s., ze dne 27. 9. 2007) nebrání tomu, aby
postupník nemohl s podmíněně postoupenou pohledávkou již disponovat. Předmět
plnění nemůže být nemožný, jestliže mezi účastnicemi smlouvy (Asset Portfolio
Servicing Czech Republic, a. s., a žalobkyní) existovalo důvodné očekávání, že
Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., nejpozději k 1. 10. 2007
nabude sporné pohledávky na základě smlouvy s Českou spořitelnou, a. s., a bude
oprávněna s nimi disponovat. Ostatně tato skutečnost byla důvodem odložené
účinnosti podle čl. IV. bodu 2. smlouvy. Ze shora uvedených důvodů je
dovolatelka ve věci aktivně legitimována, a proto navrhla zrušit rozsudky soudů
obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009
(čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Pro rozhodnutí dané věci bylo určující posouzení otázky aktivní legitimace
vycházející ze závěru, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 27. 9. 2007 mezi žalobkyní jako postupníkem a společností Asset Portfolio Servicing
Czech Republic, a. s., je neplatná, neboť jejím předmětem je nemožné plnění. Protože tuto otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem (§ 37
odst. 2 a § 524 odst. 1 občanského zákoníku - dále „obč.
zák.“), představuje
napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a dovolání je tak podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne
též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobkyně žádnou z
těchto vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu;
dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak
byl v dovolání obsahově vymezen. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci
je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy,
jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval. Je nepochybné, že předmětem občanskoprávních vztahů mohou být mimo věcí (§ 118
odst. 1 obč. zák.) taktéž práva, přičemž nejčastěji jde o právo na zaplacení
peněžité pohledávky. Povaha pohledávky ji umožňuje postoupit (§ 524 obč. zák.). Soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2006, sp. zn. 29 Odo 1435/2005) i právní teorie jsou zajedno v tom, že předmětem postoupení
může být pohledávka budoucí, tj. taková, která v době uzavření postupní smlouvy
ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu; okamžik postupu budoucí
pohledávky je pak totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikne (srovnej Švestka,
J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1569 s.). Dohoda o postoupení pohledávek
může taktéž zahrnovat větší počet pohledávek (k tomu srovnej např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2003, sp. zn. 32 Odo 293/2002, publikovaný
pod číslem 16/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen
„Sbírka“). K postoupení je způsobilá i pohledávka, jejíž existence je sporná, i
pohledávka, jejíž vznik je vázán na splnění podmínky (např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. července 2009, sp. zn. 20 Cdo 1852/2007). V odůvodnění rozsudku uveřejněného pod číslem 95/2008 Sbírky se Nejvyšší soud
přihlásil k závěru - obsaženému již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1 - že důsledkem neexistence
pohledávky v době uzavření smlouvy o jejím postoupení (postupník se tak nestal
místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem) není neplatnost
postupní smlouvy, nýbrž „jen“ zákonná odpovědnost postupitele vůči postupníku
dle § 527 odst. 1 písm. a) obč. zák.
Dopadá-li uvedený závěr na neexistující
pohledávky, tím spíše lze dovodit, že není neplatná postupní smlouva, jejímž
předmětem jsou existující pohledávky postoupené s odkládací podmínkou zaplacení
dohodnuté ceny za postoupení. Ze shora podaného výkladu plyne, že předmět plnění podle smlouvy o postoupení
pohledávek ze dne 27. 9. 2007 uzavřené mezi společností Asset Portfolio
Servicing Czech Republic, a. s., a žalobkyní není nemožný, jestliže postupník
postupuje pohledávky, které sám nabyl dříve uzavřenou smlouvou o postoupení
pohledávek s odkládací podmínkou vázanou na okamžik zaplacení ceny za
postoupení. Nemůže tak obstát závěr o neplatnosti smlouvy o postoupení
pohledávky pro nemožnost předmětu plnění. Nelze přehlédnout, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na výkladu čl. IV. odst. 2 smlouvy mezi Českou spořitelnou, a. s., a společností Asset
Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., ze dne 27. 9. 2007, podle něhož
„postoupení každé jednotlivé pohledávky uvedené v Seznamu pohledávek nabývá
účinnosti dnem zaplacení dohodnuté ceny za postoupení Portfolia pohledávek. Pro
účely této smlouvy se den zaplacení dohodnuté ceny považuje za den postoupení. Dnem postoupení přecházejí jednotlivé pohledávky uvedené v Seznamu pohledávek
na postupitele. S postoupenými pohledávkami přechází na postupitele i jejich
příslušenství a další práva s nimi spojená“. Při formulování svého závěru o
nemožném plnění postupní smlouvy uzavřené mezi Asset Portfolio Servicing Czech
Republic, a. s., a žalobkyní ponechaly přitom stranou znění čl. VII. odst. 5
postupní smlouvy mezi Českou spořitelnou, a. s., a společností Asset Portfolio
Servicing Czech Republic, a. s., podle něhož „tato smlouva nabývá platnosti a
účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami“. Uvedené smluvní ujednání
nelze vyložit jinak (§ 35 odst. 2 obč. zák.), než že jím smluvní strany
projevily vůli, aby podpisem smlouvy nastaly zamýšlené účinky smlouvy o
postoupení pohledávek s omezením vyplývajícím z čl. IV. odst. 16 smlouvy. Se
zřetelem k podmíněnosti nabytí pohledávek podle v pořadí prvé postupní smlouvy
se Asset Portfolio Servicing Czech Republic, a. s., zavázala postoupit (srovnej
znění čl. IV. odst. 1 smlouvy mezi tímto postupitelem a žalobkyní, kde je
použit budoucí čas slovesa) žalobkyni portfolio pohledávek specifikované v
seznamu, tvořícím přílohu č. 1 smlouvy s tím, že podle čl. V. odst. 4 věty
druhé jejich smlouvy „tato (...) nabývá účinnosti den následující pod ni, ve
kterém ČS vyhotoví a podepíše souhlas s postoupením Portfolia pohledávek v
souladu s článkem IV. 15. smlouvy o postoupení vybraného postfolia pohledávek
ČS uzavřené dne 27. 9. 2007 mezi ČS, jakožto postupitelem a postupitelem,
jakožto postupníkem“. V tomto směru právní posouzení odvolacího soudu (a
zároveň soudu prvního stupně) zůstalo neúplné. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn
důvodně. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle §
243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.
Protože důvody, pro které byl
zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud
znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1
věta prvá a druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.