Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 4663/2009

ze dne 2011-06-23
ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4663.2009.1

33 Cdo 4663/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně

M. P., zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem Příbram I.,

nám.T.G.M. 142, proti žalovanému M. B., zastoupenému JUDr. Rudolfem Vokounem,

advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 342/18, o určení neplatnosti právních

úkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 192/2005, o

dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009,

č. j. 20 Co 1/2009-148, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci

tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr.

Rudolfa Vokouna, advokáta se sídlem Praha 2, Trojanova 342/18.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 2. dubna 2009, č. j. 20 Co 1/2009-148,

jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 16. července 2008, č. j. 8 C

192/2005-107, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o určení, že

„smlouva o půjčce ze dne 26. 6. 2003 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, která

zní na částku 780.000,- Kč, je neplatná“, dále, aby bylo určeno, že „na

nemovitostech: budova čp. ev. stojící na pozemku parc. č. stavební 81, budova

T. čp. 5 stojící na pozemku parc. č. stavební 8, pozemek parc. č. stavební 81,

pozemek parc. č. 8, vše v kat. úz., obci T., nevázne zástavní právo k zajištění

pohledávky ve výši 780.000,- Kč“, a o určení, že „dohoda o splnění pohledávky

ve smyslu § 71 a/ notářského řádu se svolením k vykonatelnosti ve smyslu § 274

d/ o. s. ř., sepsaná formou notářského zápisu NZ 664/2003 ze dne 26. 6. 2003

JUDr. J. H., je neplatná“, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona

č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen

„o. s. ř.“ (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a dovolacím soudem nebylo

shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek

odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237

odst. 3 o. s. ř.).

Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně)

opomenul skutečnost, že předmětem řízení nebylo jen určení neplatnosti

notářského zápisu, nýbrž i neplatnosti smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy,

jinými slovy, že nerozhodl o celém předmětu řízení, a že ji v rámci zachování

zásady předvídatelnosti nepoučil ve smyslu § 118a o. s. ř., uplatňuje tím

dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným v

rámci tohoto dovolacího důvodu, t.j. že řízení je postiženo vadou, která mohla

mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení

přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto až na

případ, kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu,

tedy jde-li o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů

procesních. O takový případ v dané věci však nejde.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

žalobkyně zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že nemá na

požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř.,

neboť platnost namítaného notářského zápisu, potažmo právních úkonů mu

předcházejících, zejména samotné smlouvy o půjčce, od níž se tvrzená neplatnost

všech ostatních právních úkonů odvíjí, byla zkoumána v rámci exekučního řízení

při posuzování návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s.

ř.; požadovaným určením by tak nemohl být odstraněn stav ohrožení práv

žalobkyně ani nejistota v jejím právním postavení, jelikož by nemohlo mít žádný

vliv na vykonatelnost exekučního titulu. Tato otázka však nečiní rozsudek

odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť se nejedná o otázku, kterou by

se Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti dosud nezabýval, a odvolací soud

ji posoudil v souladu s touto judikaturou (srovnej odvolacím soudem zmiňované

rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000,

publikované v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 15/2001, dále

rozhodnutí ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005, a ze dne 18. 12. 2008,

sp. zn. 20 Cdo 3328/2007). Rovněž z dovolacích námitek žalobkyně, že na

přezkoumání platnosti zástavní smlouvy má naléhavý právní zájem, když „jediný

majetek, jenž může být exekuován, je právě zástavním právem zatížená

nemovitost,“ a že „závěrem, zda zde existuje zástavní právo či zda existuje

samotná půjčka, je zásadně ovlivněno postavení žalobkyně a nelze pochybovat, že

na určení, zda je dlužníkem částky 780.000,- Kč a zda je půjčka zajištěna

zástavou na jediném majetku, který žalobkyně vlastní,“ má naléhavý právní

zájem, jednoznačně vyplývá, že žalobkyně skutkově vymezuje existenci naléhavého

právního zájmu tím, že se snaží žalobou zabránit exekuci.

Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a §

218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,

§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání

bylo odmítnuto, dovolací soud uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady,

které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím

advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 5

písm. b/, d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 17b/

a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky

náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3

vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 23. června 2011

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu