33 Cdo 481/2025-595
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně PCC MORAVA - CHEM s.r.o., se sídlem v Českém Těšíně, Leoše Janáčka 798/20 (identifikační číslo 476 69 063), zastoupené Mgr. Petrou Faldynovou, advokátkou se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, Bystré 2173, proti žalovanému I. B., zastoupenému JUDr. Tomášem Panáčkem, advokátem se sídlem ve Fulneku, Sborová 81, o 8 272,44 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 16/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 10. 2024, č. j. 75 Co 166/2024-563, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 8 272,44 EUR s příslušenstvím (úroky z prodlení). Částka představuje pohledávku kupní ceny vyúčtované společností SLOVAKIA STEEL MILLS, a. s. (právní předchůdkyní žalobkyně), daňovým dokladem (fakturou) č. 1311203620 z 21. 9. 2012 splatnou 15. 10. 2012. Žalovaný se zavázal pohledávku s příslušenstvím uspokojit, neuhradí-li dluh BALUS Stavebniny, a. s. (dlužnice). Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 18 C 16/2019-389, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 8 272,44 EUR se 7,5 % úroky z prodlení od 16.
10. 2012 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 142 437,61 Kč; státu přiznal na náhradě nákladů řízení 11 854 Kč. Rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 75 Co 277/2022-434, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu o 8 272,44 EUR se 7,5 % úroky z prodlení od 16. 10. 2012 zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení, které platil stát. Podle odvolacího soudu BALUS Stavebniny, a. s. (dlužnice), uznala jednostranným právním úkonem peněžitý dluh ve výši, který je předmětem řízení, a žalovaný závazek zajistil ručením (§ 323, § 303 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.
12. 2013, dále jen „obch. zák.“). SLOVAKIA STEEL MILLS, a. s. (věřitelka), postoupila pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a dlužnici to oznámila. „I kdyby ručitelský závazek žalovaného byl platný“, právo žalobkyně se podle odvolacího soudu promlčelo. Právní vztah mezi SLOVAKIA STEEL MILLS, a. s. (věřitelkou), a BALUS Stavebniny, a. s. (dlužnicí), je obchodním závazkovým vztahem (§ 261 odst. 1, 4 obch. zák., § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
z.“). Uznání závazku dlužnicí má účinky i vůči ručiteli (§ 323 odst. 3 obch. zák.). Od 11. 10. 2012, kdy dlužnice uznala závazek, běžela nová čtyřletá promlčecí doba (§ 407 odst. 1 obch. zák.), v níž žalobkyně (její právní předchůdkyně) právo proti žalovanému (ručiteli) neuplatnila (řízení bylo zahájeno až 9. 11. 2018). Na základě dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 843/2023-461, Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Uzavřel, že vztahy stran jsou [ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)] podřízeny právu Slovenské republiky, které ani jeden ze soudů neaplikoval. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 18 C 16/2019-529, Okresní soud v Olomouci poté, co aplikoval slovenské hmotné právo, žalobě opět vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 8 272,44 EUR se 7,5 % úroky z prodlení od 16.
10. 2012 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 230 503,66 Kč; státu přiznal na náhradě nákladů řízení 11 854 Kč. Rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j.
75 Co 166/2024-563, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 37 064,72 Kč. Krajský soud zcela odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se také s jeho právním posouzením věci. Uzavřel, že ručitelské prohlášení žalovaného je platné, řádně učiněné co do formálních i obsahových náležitostí a žalovaným vlastnoručně podepsané. K námitce promlčení vznesené žalovaným uvedl, že právo žalobkyně promlčeno není.
Od uznání závazku dne 11. 10. 2012 počala ve smyslu § 407 a § 397 zákona č. 513/1991 Zz., obchodného zákonníku (dále jen „slov. obch. z.“), běžet nová čtyřletá promlčecí doba, přičemž toto uznání mělo v souladu se zněním § 323 slov. obch. z. účinky i vůči žalovanému (ručiteli). Lhůta byla následně (2. 3. 2015) ve vztahu k dlužnici (BALUS Stavebniny, a.s.) přerušena zahájením řízení u Okresního soudu v Olomouci vedeného pod sp. zn. 14 C 35/2015, které probíhalo ještě v době podání žaloby proti ručiteli (9.
11. 2018). Jelikož se tak právo věřitelky vůči dlužnici nepromlčelo, nemohlo se promlčet ani vůči ručiteli (srov. § 310 slov. obch. z. a judikaturu dovolacího soudu). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž k přezkumu předložil právní otázku promlčení práva žalobkyně, konkrétně posouzení, zda promlčecí doba běží u dlužníka a ručitele samostatně. Domnívá se, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
10. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2507/99, a uzavírá, že odvolací soud (stejně tak jako soud prvního stupně) měl nárok žalobkyně vůči žalovanému posoudit jako promlčený. Žalobkyni nic nebránilo, aby žalobou podanou u soudu v roce 2015 uplatnila svůj nárok nejen vůči dlužnici, ale i ručiteli. Neučinila-li tak a žalobu podala jen vůči dlužnici, vystavila se riziku promlčení svého práva vůči ručiteli. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Rámcovou kupní smlouvou č. SSM-O/001/2012 z 30.
1.
2012 se společnost SLOVAKIA
STEEL MILLS, a. s. (prodávající), dohodla se společností BALUS Stavebniny, a. s. (kupující), na podmínkách, za kterých se uskuteční dodávky specifikovaných ocelářských výrobků. V dohodě z 11. 10. 2012, kterou uzavřela SLOVAKIA STEEL MILLS, a. s. (věřitelka), s BALUS Stavebniny, a. s. (dlužnicí), a žalovaným (ručitelem), dlužnice bezvýhradně uznala závazek z kupní ceny podle daňových dokladů za dodané zboží v celkové výši 2 026 806,18 EUR, mimo jiné i z faktury č. 1311203620 vystavené 24. 9. 2012 a splatné 15.
10. 2012 (8 272,44 EUR). Součástí listiny bylo i ručitelské prohlášení, jímž se žalovaný zavázal uspokojit pohledávku SLOVAKIA STEEL MILLS, a. s. (věřitelky), neuhradí-li dluh dlužnice, přestože ji věřitelka k plnění písemně vyzve. Smlouvou z 23. 9. 2014 společnost SLOVAKIA STEEL MILLS, a. s., postoupila žalobkyni pohledávku ve výši 190 214,69 EUR s příslušenstvím, jejíž součástí byla i částka 8 272,44 EUR (faktura č. 1311203620 vystavená 21. 9. 2012 a splatná 15. 10. 2012). Dopisem z 23. 9. 2014 – doručeným 31.
10. 2014 – postupitelka uvědomila dlužnici o postoupení pohledávky a následně ji vyzvala k úhradě dluhu (výzvou ze 7. 11. 2014). Jelikož dlužnice dluh dobrovolně neuhradila, zahájila žalobkyně řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 35/2015, v jehož rámci byl žalovaný rozsudkem ze dne 20. 3. 2017, č. j. 14 C 35/2015-1174, zavázán k úhradě dluhu (190 241,69 EUR s úroky z prodlení). Rozhodnutí okresního soudu následně potvrdil Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12.
7. 2018, č. j. 75 Co 126/2017-1233, po jehož vyhlášení byl usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 7. 2018, č. j. KSOL 20 INS 10175/2017-A96, u dlužnice BALUS Stavebniny, a. s., zjištěn úpadek, čímž došlo k přerušení odvolacího řízení a již vydané rozhodnutí se nedoručovalo. Na dlužnici byl prohlášen konkurz, který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2022, č. j. KSOL 20 INS 10175/2017-B150, zrušen. Dlužnice byla 7. 12. 2022 vymazána z obchodního rejstříku a došlo tak k jejímu zániku.
Usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 14 C 35/2015-1266, Okresní soud v Olomouci zastavil řízení a zrušil svůj rozsudek ze dne 20. 3. 2017, č. j. 14 C 35/2015-1174, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 7. 2018, č. j. 75 Co 126/2017-1233, jímž byla pohledávka žalobkyně vůči BALUS Stavebniny, a.s., uznána. Vzhledem k tomu, že společnost BALUS Stavebniny, a. s. svůj dluh dobrovolně neuhradila, vyzvala žalobkyně dopisem z 20. 7. 2018 k úhradě žalovaného (ručitele), a to do třiceti dnů od jeho doručení, tj. od 24.
7. 2018. Žalobou podanou v tomto řízení (9. 11. 2018) žalobkyně uplatnila část své pohledávky vůči žalovanému (8 272,44 EUR s příslušenstvím). Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 919/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2015, a ze dne 27. 10. 2015, sp. zn.
33 Cdo 2537/2014) je závazek ručitele relativně samostatným nárokem (věřitel může nároky vůči dlužníkovi i ručiteli uplatnit samostatně) a od závazku dlužníka se odlišuje jak v právní skutečnosti, která ho zakládá, tak i dobou vzniku a splatnosti. Závazek ručitele je v zásadě splatný až poté, kdy dlužník nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele. Rozdílnost závazků dlužníka a ručitele vyplývá také z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka subsidiární (jde o podpůrný zdroj uspokojení zajištěné pohledávky) a akcesorický (ručení vznikne jen, když vznikne pohledávka k jejímuž zajištění slouží, a zaniká zánikem této pohledávky).
Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu také plyne, že jedním z výrazů akcesority ručitelského závazku je sdílení společného osudu závazku ručitele se závazkem dlužníka. Tato zásada našla vyjádření také v zákonné úpravě (a to i slovenské - § 310 „slov. obch. z.“), podle níž se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi (srov. rozsudek ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3445/2008). Již v usnesení ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 364/2005, Nejvyšší soud dovodil, že z dikce ustanovení § 310 obch. zák. (které znělo shodně jako slovenská úprava aplikovaná v projednávané věci) jednoznačně vyplývá, že promlčení práva věřitele vůči ručiteli lze konstatovat jen za situace, kdy je nade vší pochybnost zjištěno promlčení práva věřitele proti dlužníku.
Dokud tedy nedojde k promlčení závazku dlužníka, nemůže ručitel úspěšně namítnout promlčení práva z ručitelského závazku, i kdyby toto již promlčeno bylo. Je přitom bez významu, z jakého důvodu není (na rozdíl od práva vůči ručiteli) právo věřitele vůči dlužníku promlčeno. Protože odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru souladnému s (výše uvedenou) judikaturou dovolacího soudu, nelze než uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné. Nepředložil-li dovolatel žádnou právní otázku, jež by založila přípustnost jím podaného dovolání, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání odmítnout (§ 243c odst. 1 o.
s. ř.). Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, ovšem ve vztahu k nákladovým výrokům je jeho dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu