33 Cdo 2537/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně GENEROUS HOLDING INC. se sídlem Capital City, Independence Avenue, P.
O. BOX 1312, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, identifikační číslo:
000107586, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem Praha 4,
Voráčovská 937/14, proti žalovanému J. K., o 20.264 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 367/2012, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29. 1. 2014, č.
j. 59 Co 367/2013-80, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29. 1. 2014, č. j. 59
Co 367/2013-80, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 5. 2013, č. j. 19
C 367/2012-48, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu
řízení.
prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Soudy vyšly ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně Moravská leasingová a
obchodní společnost s. r. o. (pronajímatelka) a J. K., (nájemce) uzavřeli dne
12. 8. 1995 smlouvu o finančním pronájmu (dále též „smlouva“) hudební sestavy. Nájemce se zavázal za pronájem zaplatit první splátku ve výši 4.000 Kč a dále
uhradit 40 měsíčních splátek po 424 Kč (celkem 20.960 Kč). Žalovaný (J. K.) ve
smlouvě písemně prohlásil, že se zavazuje neprodleně uhradit a zajistit všechny
smluvní pohledávky, pokud tak neučiní nájemce. V čl. IV. písm. b/ všeobecných
obchodních podmínek, jež se staly součástí smlouvy, si smluvní strany sjednaly
smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každé porušení smlouvy, splatnou do
jednoho týdne po obdržení písemné výzvy k její úhradě. Nájemce uhradil
pronajímatelce pouze 1.696,- Kč a dluží jí 19.264 Kč. Právní předchůdkyně
žalobkyně bez úspěchu písemně vyzvala nájemce k úhradě dlužných splátek a
smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč. Pohledávky za dlužníkem byly opakovaně
postupovány, až je nabyla žalobkyně. Ta se dvěma žalobami podanými u soudu dne
19. 12. 2012 domáhala úhrady dlužných částek jak po nájemci, tak po ručiteli
(tato řízení byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí - § 112 odst. 1
o. s. ř.). Poté, co nájemce podáním ze dne 17. 4. 2013 namítl promlčení
žalovaných pohledávek, vzala žalobkyně vůči němu žalobu zpět a soud prvního
stupně usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 19 C 267/2012-30, řízení ve vztahu k
nájemci zastavil. Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud (stejně jako soud
prvního stupně) dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována, neboť
smlouvou uzavřenou v souladu s § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srov. § 3028 odst. 3
zákona č. 89/2012 Sb.), nabyla žalované pohledávky postoupením. Smlouvu
uzavřenou s nájemcem právně kvalifikoval jako nepojmenovanou smlouvu podle § 51
obč. zák., jež obsahovala i ujednání o smluvní pokutě (§ 544 obč. zák.). Nájemci vznikla povinnost uhradit pronajímatelce sjednané splátky; tato
povinnost zanikla splněním jen v rozsahu 1.696 Kč. Pronajímatelce vzniklo vůči
nájemci právo na smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč v důsledku porušení smluvní
povinnosti. Odvolací soud shledal úspěšnou námitku promlčení vznesenou
nájemcem; promlčecí doba poslední splátky, stejně jako smluvní pokuty uplynula
dne 12. 11. 2001, přičemž žaloba byla podána u soudu dne 19. 12. 2012 (§ 101, §
103 obč. zák.). S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud zaujal
právní názor, podle něhož vznese-li dlužník úspěšně námitku promlčení,
nastávají právní účinky promlčení i vůči ručiteli. Žalobě vůči žalovanému,
jemuž vznikl ručitelský závazek podle § 546 obč. zák., tudíž v důsledku zániku
nároku nevyhověl. Poukaz žalobkyně na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, v němž
Nejvyšší soud řešil problematiku procesního společenství ve smyslu § 91 o. s. ř., považoval pro danou věc za nepřípadný.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního
společenství dlužníka a ručitele v řízení, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované
rozhodnutími ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 12. 7. 2005,
sp. zn. 30 Cdo 1383/2005, a ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, a
dále otázky právních účinků úspěšně vznesené námitky promlčení dlužníkem vůči
ručiteli, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu
ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2507/99. Zpochybňuje správnost právního
závěru, podle něhož uplatní-li dlužník úspěšně námitku promlčení, nastanou
právní účinky promlčení i ve vztahu k ručiteli. Zdůrazňuje, že v případě
dlužníka a ručitele jde v řízení o tzv. samostatné procesní společenství ve
smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., kdy z úkonu jednoho z nich nemůže mít prospěch
druhý z nich. Jestliže námitku promlčení vznesl jen dlužník, nemůže z ní mít
prospěch ručitel, který v rámci procesní obrany námitku promlčení nevznesl. S
odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo
671/2013, zdůrazňuje, že právní názory vyslovené v odborné literatuře nejsou
pro rozhodování soudů závazné. Dovolacímu soudu navrhuje, aby rozsudek
odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu náhradu nákladů
řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího
advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je
přípustné podle § 237 o. s. ř.; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky,
zda se účinky spojené s námitkou promlčení vznesenou dlužníkem vztahují i na
ručitele, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu (výluka z přípustnosti dovolání ve smyslu § 238 odst. 1
písm. d/ o. s. ř. se zde neuplatní, neboť vzhledem k tomu, že dlužník
vystupoval při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, jde i v případě ručitele
o vztah ze spotřebitelské smlouvy - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 8. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2631/2007, a ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo
1274/2014). Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu
lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož žalobkyně nenamítá žádnou z vad uvedených v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, dovolací soud se zabýval
jen posouzením k dovolacímu přezkumu nastolené právní otázky.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry.
Podle § 91 o. s. ř. je-li žalobců nebo žalovaných několik, jedná v řízení každý
z nich sám za sebe (odst. 1). Jestliže však jde o taková společná práva nebo
povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují
na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (odst. 2 věta první).
Podle § 546 obč. zák. dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení
vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost,
že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.
Podle § 548 obč. zák. ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník,
ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván (odst. 1). Ručitel může proti
věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník (odst.
2). Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví
souhlas (odst. 3).
Pro posouzení, zda se jedná o tzv. samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) nebo
nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), je rozhodující povaha předmětu
řízení vyplývající z hmotného práva. O nerozlučné společenství jde tam, kde
hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut
samostatně vůči každému společníkovi. Úkony jednoho z nerozlučných společníků
zavazují ostatní společníky či prospívají ostatním společníkům. Úkony ve
prospěch všech společníků může učinit každý z nich; ostatní úkony činí všichni
nerozluční společníci jednomyslně. Naproti tomu v případě samostatného
společenství každý společník jedná v řízení sám za sebe (a to v rovině procesní
i hmotněprávní); jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních společníků
jakýkoli vliv. Jinými slovy z úkonu jednoho ze společníků nemohou mít prospěch
(ani újmu) ostatní; z námitky promlčení nebo započtení může mít prospěch jen
ten společník, který ji vznesl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 147/2015, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo
1675/2011, jakož i žalobkyní zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9.
2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, jež obstálo i v ústavní rovině; ústavní
stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 9. 2011,
sp. zn. I. ÚS 3484/10, dále srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol., Občanský
soudní řád, Komentář, I. díl, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 590).
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že závazek ručitele je
relativně samostatným nárokem a od závazku dlužníka se odlišuje jak v právní
skutečnosti, která ho zakládá, tak i dobou vzniku a splatností. Právní vztah
mezi ručitelem a věřitelem vzniká smlouvou obsahující písemné prohlášení
ručitele, že uspokojí pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník (§
546 obč. zák.). Závazek ručitele je v zásadě splatný až poté, kdy dlužník
nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele. Rozdílnost závazků ručitele a dlužníka
vyplývá též z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka
subsidiární a akcesorický. Subsidiarita ručení vyjadřuje, že jde o podpůrný
zdroj uspokojení zajištěné pohledávky, který se uplatní jen tehdy, jestliže
pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem.
Akcesorickým je ručení zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně
také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a že dochází k jeho zániku,
zanikla-li zajištěná pohledávka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 919/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 76/2015). Věřitel může uplatnit nároky vůči dlužníku a
ručiteli samostatně. Podá-li žalobu na plnění proti dlužníku a ručiteli
zároveň, má každý z nich v řízení postavení samostatného společníka (§ 91 odst.
1 o. s. ř.). Ručitel může vůči věřiteli vznést jak námitky ze svého
(ručitelského) závazku, tak i námitky vyplývající ze vztahu dlužníka k věřiteli
(včetně námitky promlčení práva věřitele), i když je dlužník neuplatnil (§ 548
odst. 2 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že dlužník a ručitel mají v řízení
postavení samostatných společníků, úkony každého z nich mají právní účinky jen
ve vztahu k tomu, který je učinil (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008).
Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že námitku promlčení vznesl pouze dlužník,
mohou se právní účinky úspěšné námitky promlčení vztahovat pouze vůči němu, a
nikoli též vůči žalovanému, který coby ručitel v rámci své procesní obrany
neuplatnil námitku, že je promlčena věřitelova pohledávka vůči dlužníku. Závěr
odvolacího soudu, podle něhož vznese-li dlužník úspěšně námitku promlčení,
nastávají právní účinky promlčení i vůči ručiteli, tudíž neobstojí. O
nesprávnosti tohoto názoru (byť jej odvolací soud vyslovil s odkazem na
komentářovou literaturu, která není pro rozhodování soudů, jak správně
argumentuje žalobkyně, závazná) svědčí i to, že úspěšně vznesenou námitkou
promlčení (ručením zajištěné) právo nezaniká, ale existuje dále oslabené o
nárok (tj. ve formě tzv. naturálního práva věřitele, jemuž odpovídá naturální
závazek dlužníka).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e
odst. 1 o. s. ř.); jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího
soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá o.
s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O náhradě nákladů řízení
včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§
243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu