Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
L. V., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská
8, proti žalovanému MVDr. F. R., zastoupenému Mgr. Liborem Valentou, advokátem
se sídlem v Brně, Křížová 18, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu
Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 978/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 16 Co 79/2007-138,
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 16 Co
79/2007-138, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. srpna 2006, č. j. 6 C 978/2003-112, určil, že žalobce je vlastníkem nemovitosti
– pozemkové parcely č. 428/12 nacházející se v obci a k. ú. Ch., okres
Brno-venkov; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že dne 12. 5.1997 žalobce uzavřel se společností STAPO BRNO, s. r. o. (dále jen „STAPO“),
smlouvu, podle níž převedl na uvedenou obchodní společnost vlastnické právo k
pozemku vedenému ve zjednodušené evidenci pod parc. č. PK 60, zapsanému v
původním pozemkovém katastru na LV č. 230 pro k. ú. Ch. Současně smluvní strany
konstatovaly, že tento pozemek byl geometrickým plánem č. j. 303-292/97 ze dne
10. 4. 1997 rozdělen na pozemkovou parcelu č. 428/2 o výměře 8.257 m2 a parcelu
č. 428/5 o výměře 780 m2 (čl. II smlouvy). Kupní cena byla sjednána částkou
1,600.000,- Kč. Podle ujednání obsaženého v čl. IV. smlouvy mělo k úhradě kupní
ceny dojít tím způsobem, že kupující se zavázal prodávajícímu postavit na nově
vzniklé parcele č. 428/5, jež vznikla z parcely č. 428/2, rodinný dům typu A,
jenž měl sestávat z přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve smyslu
projektové dokumentace ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D.,
přičemž legendy (...) s očíslováním 3, 4, 5 a 6 tvoří nedílnou součást této
smlouvy, s tím, že oproti shora citované projektové dokumentaci bude rodinný
dům podsklepen s výjimkou garáže. Hodnota postaveného domu byla určena částkou
2,300.000,- Kč. Předpokládaná cena inženýrských sítí v poměru k velikosti
parcely č. 428/5 představovala částku 234.000,- Kč. Cena domu včetně sítí a
pozemku byla sjednána částkou 2,534.000,- Kč, přičemž žalobce se zavázal
doplatit částku 934.000,- Kč, představující rozdíl mezi hodnotou prodávaných
nemovitostí a hodnotou nemovitostí, které žalobce do svého vlastnictví nabude,
nejpozději do 1. 10. 1999. Kupující se zavázala po vybudování rodinného domu
darovat žalobci pozemek parc. č. 428/5 o výměře 780 m2 (čl. V. smlouvy). Rodinný dům měla kupující vystavět nejpozději do 1. 10. 1999 (čl. VI. smlouvy). Pro případ nesplnění kterékoli z podmínek této smlouvy, zejména podmínek IV. –
VI. (...) vyhradili si účastníci smlouvy právo od ní odstoupit s tím, že
vzájemné nároky na případnou náhradu škody zůstávají zachovány. Odstoupení v
takové situaci bylo zapotřebí provést do jednoho měsíce od případného porušení
smluvních podmínek jednou ze stran, pokud mezi účastníky smlouvy nedojde k jiné
dohodě (čl. VII. smlouvy). Rozhodnutím Katastrálního úřadu Brno-venkov č. j. V
11 2882/97, byl povolen vklad s právními účinky dnem 28. 5. 1997. Kupní
smlouvou ze dne 19. 10. 1999 uzavřenou mezi týmiž smluvními stranami žalobce
prodal společnosti STAPO pozemek parc. č. 425/2, ost. plocha, o výměře 489 m2 a
pozemek vedený ve zjednodušené evidenci parc. č. 59/1 o výměře 2.790 m2 oba
zapsané na LV č. 230 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu Brno-venkov za částku
80.000,- Kč, kterou měla kupující zaplatit do 31. 10. 1999. Nedatovaným
dodatkem ke kupním smlouvám uzavřeným dne 12. 5. 1997 a 19. 10. 1999 došlo ke
změně čl. IV. a VI.
kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1997 - při porovnání původního
a nového textu - jen v otázce splatnosti doplatku žalobce z původního termínu
„nejpozději do 1. 10. 1999“ nově „nejpozději do 30. 11. 2001“ a ke změně
závazku STAPO postavit sjednaný rodinný dům původně „nejpozději do 1. 10. 1999“
nově do termínu „nejpozději do 30. 11. 2001“. Dodatkem ze dne 8. 6. 2001 se
smluvní strany dohodly na další změně čl. IV. kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1997,
podle které se kupující zavázala prodávajícímu postavit na nově vzniklé parcele
č. 428/5, (již jen) o výměře 686 m2 (...) rodinný dům typu A, jenž sestává z
přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve smyslu projektové dokumentace
ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D., přičemž legendy (...) s
očíslováním 3, 4, 5 a 6 tvoří nedílnou součást této smlouvy s tím, že oproti
shora citované projektové dokumentaci bude rodinný dům podsklepen s výjimkou
garáže. Hodnota postaveného domu byla určena částkou 2,300.000,- Kč. Předpokládaná hodnota provedených inženýrských sítí v poměru k velikosti
parcely č. 428/5 představuje přitom částku 234.000,- Kč. Celková hodnota domu
včetně sítí a pozemku byla určena na 2,534.000 ,- Kč, s tím že žalobce se
zavázal doplatit částku 904.000,- Kč, představující rozdíl mezi hodnotou
prodávaných nemovitostí a hodnotou nemovitostí, které získá žalobce do svého
vlastnictví, nejpozději do 31. 8. 2002. Podle nového čl. VI. se kupující
zavázal vybudovat shora specifikovaný rodinný dům nejpozději do 31. 8. 2002. Kupní smlouvou ze dne 25. 9. 2001 uzavřenou mezi STAPO Brno s. r. o jako
prodávající a MVDr. F. R. jako kupujícím prodala společnost STAPO pozemek parc. č. 428/12 žalovanému za částku 750.000,- Kč (geometrickým plánem č. 560/2001
došlo oddělením ke vzniku nové parcely o výměře 1.500 m2 nyní zapsané na LV č. 679 pro k. ú. a obec Ch., okres Brno-venkov). Dopisem ze dne 17. 9. 2002,
určeným P. V. jako jednateli STAPO a zaslaným na adresu jeho bydliště, sdělil
žalobce, že odstupuje od smlouvy ze dne 12. 5. 1997, neboť mu STAPO dosud
nezhotovila dohodnutou stavbu rodinného domku, a požádal o vrácení jím
poskytnutého plnění, tj. pozemků parc. č. 428/2 a 428/5; zásilka obsahující
tuto listinu se poté, co nebyla vyzvednuta na poště, vrátila jako nedoručená. Dopisem ze dne 14. 10. 2002 adresovaným společnosti STAPO, určeným k rukám
jejího jednatele D. T., žalobce prohlásil, že odstupuje jak od smlouvy ze dne
12. 5. 1997, tak i od smlouvy ze dne 19. 10. 1999 a vyzval STAPO k okamžitému
vyklizení a odstranění právních vad, bránících předání nemovitostí žalobci. Na
tomto skutkovém základě soud prvního stupně, cituje § 132 odst. 1, § 133 odst. 2, § 48 a § 49 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že žalobce a společnost STAPO uzavřeli dne 12. 5. 1997
platnou inominátní (nepojmenovanou) smlouvu; nepřistoupil zároveň na
argumentaci žalobce o neurčitosti převáděného pozemku a nedostatečné
identifikaci předmětu díla, neboť v obou případech jsou ve smlouvě označeny
nezaměnitelným způsobem.
Se zřetelem k možnosti odstoupit od smlouvy při
prodlení se splněním (mimo jiné) závazku vystavět pro žalobce rodinný dům a
převést na něj darovací smlouvou pozemek parc. č. 428/5, dospěl soud prvního
stupně k závěru, že žalobce důvodně dopisem ze dne 17. 9. 2002, adresovaným
statutárnímu zástupci STAPO a doručovaným na adresu jeho bydliště, platně
odstoupil od smlouvy ze dne 12. 5. 1997 (odstoupení ze dne 14. 10. 2002
považoval za opožděné s přihlédnutím ke smluvnímu ujednání), jelikož STAPO
nesplnila povinnost vystavět žalobci podle dohody rodinný dům do 31. 8. 2002;
odstoupení žalobce učinil ve lhůtě jednoho měsíce od porušení povinnosti tj. do
30. 9. 2002. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 201/2005 uvedeným
právním úkonem žalobce došlo k zániku právního titulu, jímž STAPO nabyla
vlastnické právo ke sporné nemovitosti, a obnovil se vlastnický vztah žalobce k
témuž. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 16 Co
79/2007-138, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Připomenul, že v řízení
vedeném před Okresním soudem Brno-venkov sp. zn. 7 C 773/2002 se žalobce
neúspěšně domáhal vůči společnosti STAPO BRNO, s. r. o. v likvidaci, M. D., A. J. a obci Ch., jako nabyvatelům částí rozděleného pozemku parc. č. PK 60,
určení, že je jejich vlastníkem; žalobu zamítající rozsudek Okresního soudu
Brno-venkov ze dne 31. října 2005, č. j. 7 C 773/2002-188, byl potvrzen
rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2007, č. j. 16 Co
134/2006-223. Ztotožnil se s již dříve soudy přijatým závěrem, že smlouva ze
dne 12. 5. 1997 je platnou nepojmenovanou smlouvou uzavřenou podle § 51 obč. zák. Při nezpochybněném skutkovém základu sporu vyložil čl. VII. smlouvy, podle
něhož pro případ nesplnění kterékoli z podmínek této smlouvy, zejména pak
podmínek IV. – VI. (...) vyhrazují si všichni účastníci této smlouvy od této
smlouvy odstoupit s tím, že vzájemné nároky na případnou náhradu škody
zůstávají zachovány. Odstoupení je zapotřebí provést do jednoho měsíce od
případného porušení smluvních podmínek jednou ze stran, pokud mezi účastníky
smlouvy nedojde k jiné dohodě, tak, že ani odstoupení ze dne 17. 9. 2002 ani ze
dne 14. 10. 2002 nemohlo vyvolat požadované právní důsledky. V prvém případě
proto, že bylo doručováno a adresováno jednateli společnosti STAPO, a nikoli
této samotné společnosti (tj. že nebylo řádně doručeno), a ve druhém případě
proto, že se tak stalo po uplynutí dohodnuté lhůty jednoho měsíce po porušení
závazku společnosti STAPO vystavět ve lhůtě do 31. 8. 2002 pro žalobce rodinný
dům, tedy v rozporu se smluvním ujednáním. Odvolací soud nepřiznal relevanci
námitce žalobce, že odstoupení mohlo být posouzeno podle § 517 odst. 1 obč. zák., jelikož žalobce v souladu s tímto ustanovením neposkytl společnosti STAPO
žádnou dodatečně přiměřenou lhůtu.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje
ze znění § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, o určitosti
smlouvy ze dne 12. 5. 1997, založeném na skutečnosti, že zhotovovaný rodinný
dům je nezaměnitelně určen tím, že má být vystavěn podle projektové
dokumentace, jejíž legenda tvoří nedílnou součást smlouvy. S odkazem na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 22 Cdo 2102/2006,
dále prosazuje názor o neurčitosti „převáděných pozemků, které nebyly ke dni
převodu vyznačeny v operátech katastru nemovitostí“. Není srozuměn se závěrem,
že smlouva ze dne 12. 5. 1997 je smlouvou nepojmenovanou se zřetelem k tomu, že
prodej pozemku byl sjednán za „kupní cenu“, jež měla být uhrazena tím způsobem,
že kupující prodávajícímu postaví rodinný dům (včetně inženýrských sítí) a
prodávající se zavázal doplatit vzniklý rozdíl v cenách. Přes primární úsudek o
neplatnosti shora uvedené smlouvy dovolatel namítá, že v případě její platnosti
od ní platně odstoupil. Prosazuje názor, že dopis ze dne 17. 9. 2002 se dostal
do sféry dispozice kupující společnosti STAPO a takové doručení je nutno
považovat za platné a účinné. I kdyby neobstál tento názor, dovolatel má zato,
že dopisem ze dne 14. 10. 2002 platně vykonal své právo od smlouvy odstoupit.
Zdůrazňuje, že pro opakované prodlení dlužníka (kupující společnosti) byl
posouván dříve dohodnutý termín zhotovení rodinného domu, přičemž nelze
dovozovat, že smyslem ujednání v čl. VII. bylo ujednání možnosti oprávněné
strany od smlouvy odstoupit „jen jednou v propadné lhůtě pro trvající nebo
opakující se neplnění smlouvy“. Nelze omezovat dovolatele v tom směru, že by
pro trvající nebo opakované porušení dohodnutého závazku kupujícím nemohl
odstoupit od smlouvy kdykoli, ale maximálně jen ve lhůtě jednoho měsíce.
Nesouhlasí taktéž se závěrem, že kupující společnosti neposkytl dodatečnou
přiměřenou lhůtu ke splnění jejího závazku; nelze pominout, že jí na základě
dvou dodatků ke smlouvě umožnil splnit původní závazek (do 1. 10. 1999) v
termínu do 31. 8. 2002 (dříve prodlouženém nejprve do 30. 11. 2001).
Nekonkrétně namítá, že soudy „ignorovaly některé jeho návrhy na provedení
dokazování“. S tímto odůvodněním navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů
zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6.
2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Výhradou vůči závěru o určitosti předmětu plnění smlouvy ze dne 12. 5. 1997 a o
její právní kvalifikaci vystihl dovolatel dovolací důvod podle § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně,
určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 491 odst. 1 obč. zák. závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem
výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených
(§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. Podle § 491 odst. 2 obč. zák. na závazky vznikající ze smluv v zákoně
neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim
nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. Podle § 491 odst. 3 obč. zák. na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně
použít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud
samotná smlouva nestanoví jinak. Občanskoprávní vztahy vznikají nejčastěji ze smluv (§ 489 obč. zák.). Občanský
zákoník upravuje výslovně jen základní typy smluv, nevylučuje, naopak
připouští, uzavírání i atypických smluv, které nejsou zvlášť upraveny. Tak v §
51 obč. zák. počítá s tzv. nepojmenovanými (inominátními) smlouvami a podle §
491 obč. zák. umožňuje uzavírání i smluv smíšených. U nepojmenovaných smluv
sami účastníci právního vztahu určují obsah smlouvy, a je proto třeba, aby
dostatečně přesně upravili vzájemná práva a povinnosti, jež mají tvořit obsah
smlouvy. Na rozdíl od smluv pojmenovaných, u nichž zákon stanoví práva a
povinnosti účastníků pro případ, že nebyly výslovně sjednány, u nepojmenovaných
smluv jsou práva a povinnosti účastníků založeny jejich smluvním ujednáním. Smíšenými smlouvami (contractus mixti) jsou smlouvy, které vznikají kombinací
různých typů smluv (např. smlouvy kupní a darovací), případně kombinací
upravené typické smlouvy s nepojmenovanou (atypickou) smlouvou. Všechny
atypické smlouvy, ač nejsou v zákoně přímo upraveny, jsou právním důvodem
vzniku závazků za podmínky, že neodporují obsahu nebo účelu zákona; i pro ně
platí ustanovení § 34 a § 37 obč. zák. Mezi významné požadavky kladené na
právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle
jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice
srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna
výkladem podle § 35 obč. zák. Pokud nelze uvedený nedostatek odstranit tímto
způsobem, jde o právní úkon neplatný. Ze smlouvy ze dne 12. 5. 1997 vyplývá, že:
1. žalobce se zavázal převést vlastnické právo k pozemku vedenému ve
zjednodušené evidenci pod parc. č. 60, zapsanému v původním pozemkovém katastru
na LV č. 230 pro k. ú. Ch. na kupující společnost STAPO BRNO, s. r. o.,
2. kupující se zavázala postavit (místo výplaty kupní ceny) pro žalobce
na nově vzniklé parcele č. 428/5, která vznikla oddělením z parcely č. 428/2,
rodinný dům typu A, jenž měl sestávat z přízemního rodinného domku s půdní
vestavbou ve smyslu projektové dokumentace ze dne 4.
4. 1997, kterou vypracoval
architekt Z. D., a jejíž legenda číslo 3, 4, 5 a 6 tvoří nedílnou součást
uzavřené smlouvy, s tím, že oproti citované projektové dokumentaci bude rodinný
dům podsklepen s výjimkou garáže,
3. žalobce se zavázal doplatit rozdíl mezi hodnotou převáděného pozemku
a hodnotou provedených prací a výkonů (včetně inženýrských sítí) ve výši
934.000,- Kč,
4. STAPO BRNO, s. r. o. se zavázala po vybudování rodinného domku
darovat pozemek parc. č. 428/5 žalobci, který nabídku daru přijal;
Z pohledu jednotlivých předmětů plnění, která měla být obsahem závazku
účastníků smlouvy, měla STAPO BRNO, s. r. o. žalobci za nabytí vlastnictví
pozemku poskytnout nikoli finanční ekvivalent (cenu jako charakteristický znak
kupní smlouvy podle § 588 obč. zák.), ale plnění ve formě blíže specifikovaného
rodinného domu, který měla na své náklady a nebezpečí postavit. Rozdíl mezi
hodnotou vystavené nemovitosti a dohodnutou „cenou“ pozemku (podle původní
smlouvy) ve výši 934.000,- Kč měl žalobce STAPU doplatit k datu ukončení
stavby. Smluvní vztah měl být ukončen darováním pozemku parc. č. 428/5. Smlouva
ze dne 12. 5. 1997 tak svým charakterem, plynoucím z obsahu dílčích práv a
povinností, není smlouvou nepojmenovanou podle § 51 obč. zák., nýbrž smlouvou
smíšenou. Mísí se v ní totiž prvky smlouvy kupní, smlouvy o dílo, smlouvy
směnné a navazující smlouvy darovací. Tento závěr však nemění nic na tom, že i
pro takovou smlouvu musí platit požadavky na právní úkony podle § 34 a násl. obč. zák., zejména požadavek určitosti projevu vůle. Podle čl. I. smlouvy ze dne 2. 5. 1997 žalobce jako prodávající prohlásil, že
je (...) vlastníkem pozemku pč. 60 parcela ve zjednodušené evidenci původní
pozemkový katastr zapsaného na LV 230, katastrální území obec Ch., okres
Brno-venkov, přičemž prodává touto smlouvou pozemek pč. 60 parcela ve
zjednodušené evidenci, původní pozemkový katastr zaps. na LV 230 k. ú. Ch. pro
obec Ch., okr. Brno-venkov s tím, že tento pozemek je prost jakýchkoli součástí
a příslušenství do vlastnictví kupující firmy STAPO BRNO, s. r. o. za částku
1,600.000,- Kč (...) kdy kupující výslovně prohlašuje, že za tuto částku
nemovitost do svého vlastnictví kupuje (čl. III). Žalobce nezpochybňuje, že sporný pozemek par. č. 60 vedený (dříve) ve
zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru na LV 230 pro katastrální
území a obec Ch. v okamžiku uzavření smlouvy existoval. Dotčený pozemek byl ve
smlouvě nezaměnitelně určen údajem, že jde o pozemek ve zjednodušené evidenci -
parcela původ pozemkový katastr, se současným uvedením dalších identifikátorů,
jakými byly parcelní číslo, katastrální území, obec, číslo listu vlastnictví. Za této situace nebylo pochybností, jaký pozemek (vymezená část zemského
povrchu) má být předmětem převodu. K tomu lze dodat, že Nejvyšší soud ve svém
rozsudku ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, přijal a odůvodnil
závěr, že skutečnost, že v převodní smlouvě nejsou nemovitosti zapsané v
katastru nemovitostí označeny v souladu s požadavky zákona č.
344/1992 Sb., o
katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, sama o sobě
ještě neznamená, že taková smlouva, resp. právní úkon je ve smyslu § 37 odst. 1
obč. zák. pro neurčitost vymezení imobiliárního předmětu absolutně neplatný. Takový závěr by bylo možno učinit teprve tehdy, pokud by ani za užití § 35
odst. 2 obč. zák., aniž by tím byl narušen obsah jazykového projevu vůle,
nebylo možno identifikovat předmět převodu, tj. nemovitosti, které podle
projevu vůle účastníků v jimi písemně uzavřené smlouvě mají být převedeny. Smlouvě nelze vytýkat neurčitost ujednání o plnění, které měl žalobce od
společnosti STAPO BRNO, s. r. o. obdržet za převáděný pozemek parc. č. 60. Místo svého pozemku měl dostat protiplnění v podobě hotového rodinného domu
typu A, jenž měl sestávat z přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve
smyslu projektové dokumentace ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D., přičemž legenda k ní číslo 3, 4, 5 a 6, tvořila nedílnou součást této
smlouvy, s tím, že oproti shora citované projektové dokumentaci bude rodinný
dům podsklepen s výjimkou garáže. Takto vymezený předmět závazku je
nezaměnitelný, přičemž po účastnících právního vztahu nelze spravedlivě
požadovat, aby mimo odkazu na zpracovanou projektovou dokumentaci stavěný dům
identifikovali do všech podrobností. Nelze pominout ani to, že v průběhu stavby
může z objektivních, ale i subjektivních důvodů docházek k odchylkám od
schválené stavební dokumentace. Se zřetelem k výše uvedenému dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. vymezený námitkou vůči určitosti smluvních ujednání neobstojí. Uplatnění téhož dovolacího soudu představuje výhrada vůči závěru o neúčinnosti
odstoupení od smlouvy vykonané dopisem ze dne 17. 9. 2002 a dopisem ze dne 14. 10. 2002. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je
v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu
poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné,
může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. účastníci občanskoprávních vztahů si mohou
vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to
zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že
se od něj nelze odchýlit. Účastníci sporné smlouvy si v jejím čl. VII. dohodli, že pro případ nesplnění
kterékoli z podmínek této smlouvy, zejména podmínek IV. – VI. (...) vyhradili
si účastníci smlouvy právo od ní odstoupit s tím, že vzájemné nároky na
případnou náhradu škody zůstávají zachovány. Odstoupení v takové situaci je
zapotřebí provést do jednoho měsíce od případného porušení smluvních podmínek
jednou ze stran, pokud mezi účastníky smlouvy nedojde k jiné dohodě. Dovolatel
prosazuje názor, že dotčené ustanovení smlouvy není dohodou o lhůtě, ve které
musí být právo odstoupit vykonáno, jinak zanikne.
Prodlení dlužníka (mora debitoris) nastane, nesplní-li svůj dluh řádně a včas
nebo vůbec. V důsledku prodlení dlužníka, který nesplnil svůj dluh ani v
dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu věřitel poskytl, vzniká věřiteli právo od
smlouvy odstoupit. Po uplynutí přiměřeně dlouhé doby od splatnosti dluhu je
věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit, aniž by předtím musel dlužníka upomínat
o splnění či mu sdělit délku dodatečné lhůty ke splnění dluhu. Dodatečná lhůta
musí být přiměřeně dlouhá k tomu, aby bylo vůbec možno dluh splnit. Ustanovení čl. VII. smlouvy umožňuje jejím účastníkům odstoupit při porušení
„kterékoli z podmínek“ smlouvy a tedy dopadá i na prodlení se splněním závazku
kupující poskytnout za získaný pozemek protihodnotu ve formě blíže určené
novostavby. Toto smluvní ujednání je ovšem ve střetu se zněním § 517 odst. 1
obč. zák., podle něhož předpokladem platného odstoupení od smlouvy pro prodlení
dlužníka (kupující) je poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty ke splnění závazku. Pro souzenou věc to totiž znamenalo, že ve lhůtě jednoho měsíce od nesplnění
povinnosti vystavět rodinný dům (s jehož stavbou podle obsahu spisu nebylo v
podstatě ani započato), by zároveň musela uplynout „přiměřená dodatečná“ lhůta
ke splnění povinnosti dům postavit. Se zřetelem k tomu, že předmětem plnění
byla (dosud neexistující) stavba, musela by „dodatečná lhůta“ být podstatně
delší než lhůta, ve které má žalobce právo od smlouvy pro prodlení odstoupit. Z
uvedeného plyne, že omezení práva žalobce odstoupit od smlouvy pro prodlení se
splněním závazku postavit rodinný dům lhůtou „jednoho měsíce od případného
porušení smluvních podmínek“ odporuje zákonu (§ 517 odst. 1 obč. zák.) a je
podle § 39 obč. zák. neplatné. Žalobce by nikdy nemohl poskytnout „přiměřenou
lhůtu“ k dodatečnému splnění závazku, aniž by mu neuplynula lhůta jednoho
měsíce, ve které musí vykonat právo odstoupit od smlouvy pro prodlení dlužníka. Přiměřenost lhůty se odvíjí od charakteru závazku a v případě výstavby
rodinného domu se bude lišit podle stádia, v jakém se stavba nachází. Právo
odstoupit od smlouvy pro prodlení tak v dané věci nemůže být smluvně omezeno
lhůtou jednoho měsíce od porušení uvedené povinnosti. Nelze přehlédnout, že společnost STAPO převzala smlouvou ze dne 12. 5. 1997
závazek vystavět pro žalobce rodinný dům do 1. 10. 1999, a že tento závazek
nesplnila. Dodatky ke smlouvě, jimiž byla prodlužována lhůta ke splnění, tak z
pohledu § 517 odst. 1 obč. zák. nelze posoudit jinak, než že jimi byla
poskytována opakovaně dodatečná přiměřená lhůta, na kterou je vázáno právo
věřitele pro prodlení dlužníka odstoupit od smlouvy. Je-li pak nepochybné, že žalobce odstoupil od smlouvy podáním ze dne 14. 10. 2002, u něhož oba soudy neměly pochybnosti o tom, že se dostalo do sféry
dispozice adresáta – společnosti STAPO BRNO, s. r. o., se zřetelem na shora
přijaté závěry, nelze než dovodit, že od smlouvy odstoupil platně a vztah
účastníků smlouvy je nutno vypořádat podle zásad uvedených v § 457 obč. zák.;
platnosti uvedeného právního úkonu nebrání okolnost, že v něm není skutkově
vymezen důvod odstoupení.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit
správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než napadený
rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud
znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1,
věta prvá a druhá, o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.