33 Cdo 4967/2017-251
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) V.
D., a b) E. D., zastoupených Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou se sídlem v
Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, Komenského nám. 56/10, proti žalované J.
K., zastoupené JUDr. Miroslavem Borovcem, advokátem se sídlem v Dobrovicích,
Sládečkova 446, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Nymburku pod sp. zn. 8 C 203/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, č.j. 27 Co 119/2017-194, ve znění opravného
usnesení ze dne 21. 8. 2017, č.j. 27 Co 119/2017-222, t a k t o:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, č.j. 27 Co
119/2017-194, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 8. 2017, č.j. 27 Co
119/2017-222, a rozsudek Okresního soudu v Nymburku ze dne 21. 12. 2016, č.j. 8
C 203/2016-119, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Nymburku vrací k dalšímu
řízení.
Rozsudkem ze dne 21. 12. 2016, č.j. 8 C 203/2016-119, Okresní soud v
Nymburku zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalované domáhali zaplacení 1.500.000
Kč s 8,05% úroky z prodlení od 3. 11. 2015 do zaplacení, a žalované přiznal
proti žalobcům na náhradě nákladů řízení 124.942 Kč. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č.j. 27 Co
119/2017-194 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 8. 2017, č.j. 27 Co
119/2017-222), rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalobci neměli
právo odstoupit od kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí,
kterou posoudil jako určité právní jednání (§ 533 odst. 1, § 2106 odst. 1, 2
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“); učinili tak
předčasně (nevyčkali uplynutí lhůty třiceti dnů od doručení výzvy z 29. 6. 2015) a – vyjma fotovoltaické elektrárny – neurčitě. Jelikož žalobci
nezaplatili v dodatečně sjednané lhůtě (do 2. 7. 2015), ani „v dodatečné
přiměřené lhůtě do dalších 5 pracovních dnů“ zbývající část kupní ceny
(12.800.000 Kč), žalovaná důvodně odstoupila od kupní smlouvy o převodu
vlastnictví nemovitých věcí. Neplatnost odstoupení nezpůsobuje rozvazovací
podmínka sjednaná v dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru
movitých věcí; k jejímu splnění totiž odvolací soud ve smyslu § 549 odst. 1 o. z. nepřihlédl, protože žalobci záměrně způsobili její splnění. Jinak řečeno, ku
prospěchu jim bylo „vyvolat zánik předmětných kupních smluv, bez ohledu na to,
zda jsou či nikoliv splněny podmínky pro jejich odstoupení od smluv“ (návrh na
vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců měla podat žalovaná /její právní
zástupce/ až po zaplacení zbývající části kupní ceny /12.800.000 Kč/, přičemž
žalobci doplatek kupní ceny ve sjednané době – ač k odkladu platby nebyli
oprávněni – nezaplatili, takže způsobili, že návrh na vklad nebyl do 10. 7. 2015 podán). V článku III bodu 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu
vlastnictví nemovitých věcí ve spojení s článkem IV bodem 3 rezervační smlouvy
– v kontextu obsahu všech smluvních ujednání a s přihlédnutím k tomu, co
právním jednáním předcházelo – projevili kupující a prodávající zjevně vůli
(úmysl) sjednat smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) pro případ, že žalobci nezaplatí
řádně a včas doplatek kupní ceny za nemovité věci, a že žalovaná z tohoto
důvodu odstoupí od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí. Pokud
jde o splatnost pohledávky ze smluvní pokuty, odvolací soud uzavřel, že lhůta
deseti dnů od doručení písemné výzvy se vztahovala jen na situaci předvídanou
článkem IV bodem 3, věty první, rezervační smlouvy, kdežto podle druhé věty
zmíněného smluvního ustanovení ve spojení s článkem III bodem 3 dodatku č. 1
kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí nebylo třeba žádosti
věřitelky o plnění a žalovaná mohla svou pohledávku započíst, což – podle
odvolacího soudu – učinila dopisem ze 14. 7. 2015. Dnem, kterým nastaly účinky
odstoupení žalované od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí (viz
článek III bod 2, věta druhá dodatku č. 1), tj.
16. 7. 2015, došlo ve smyslu §
1982 odst. 2 o. z. ke zrušení obou pohledávek (pohledávky žalované z titulu
smluvní pokuty /§ 2048 o. z./ a pohledávky žalobců z titulu vrácení části kupní
ceny /§ 2993 o. z./). V dovolání (a jeho doplnění), jímž napadli rozhodnutí odvolacího soudu,
žalobci namítají, že od kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých
věcí odstoupili ze zákonného důvodu, neboť žalovaná podstatným způsobem
porušila smlouvu, prodala-li cizí věc neoprávněně jako svoji (§ 1916 odst. 1
písm. d/, § 2001, § 2106 odst. 1 písm. d/ o. z.); v řízení nebyl proveden důkaz
o tom, že byla k 8. 6. 2015 vlastnicí fotovoltaické elektrárny. Nebylo-li
sjednáno, že návrh na vklad vlastnického práva účastníci nepodají před složením
zbývající části kupní ceny, odstoupili dovolatelé důvodně i od kupní smlouvy o
převodu vlastnictví nemovitých věcí, jak jim to umožňoval článek V uvedené
smlouvy. Odstoupit od smlouvy nelze, byla-li již zrušena, což znamená, že
odstoupení žalované od kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí je neplatné a je
vyloučeno – i při výkladu zaujatém odvolacím soudem – aplikovat článek III bod
3 dodatku č. 1 této smlouvy. Závazek k úhradě smluvní pokuty, jejíž výše nebyla
dodatkem č. 1 sjednána, nevznikl, nehledě k tomu, že rezervační smlouva smluvní
pokutu vázala jen na porušení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví
nemovitých věcí, trvá-li druhá strana na jejím uzavření. Kupní smlouvu o
převodu vlastnictví souboru movitých věcí považují žalobci za zdánlivé právní
jednání, protože absentuje konkrétní identifikace věcí uvedených v příloze
smlouvy (typem, značkou, fotografií apod.) a výše cen jednotlivých položek
(celková cena prý byla sjednána jako mimořádná ze zvláštní obliby). Závěr
odvolacího soudu, podle něhož pohledávka, kterou žalovaná použila k započtení,
je splatná, je podle žalobců nesprávný. Článek III bod 3 dodatku č. 1 kupní
smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí splatnost smluvní pokuty
sjednanou v článku IV bodu 3, větě první, rezervační smlouvy pro obě smluvní
strany desetidenní lhůtou běžící od doručení písemné výzvy k plnění nezměnil a
jeho druhá věta žádnou relevanci nemá, neboť deklaruje zákonné právo prohlásit
zápočet. Ostatně, žalovaná podle dovolatelů ani neučinila prohlášení o zápočtu
ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se skutkovými a právními závěry
odvolacího soudu. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení
(odstavec 2/). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního
stupně a vyšel z toho, že žalobci jako zájemci o koupi specifikovaných
nemovitých věcí a souboru movitých věcí uzavřeli 11. 3. 2015 smlouvu, jíž se
žalovaná zavázala do 15. 6. 2015 rezervovat v jejich prospěch vymezené předměty
budoucích kupních smluv. Žalobci zaplatili rezervační poplatek 1.500.000 Kč,
který byla žalovaná oprávněna čerpat výlučně za účelem dostavby a vybavení
rozestavěného domu v katastrálním území L., do něhož se po prodeji nemovitých
věcí měla přestěhovat. V případě, že do 15. 6. 2015 účastníci neuzavřou smlouvy
– kupní smlouvu o převodu vlastnictví nemovitých věcí a kupní smlouvu o převodu
vlastnictví souboru movitých věcí (zařízení a vybavení) – „z důvodů stojících
na straně kteréhokoli účastníka a v situaci, kdy druhý účastník na uzavření
zamýšlených smluv má prokazatelný zájem a trvá na jejich uzavření, si účastníci
… sjednávají smluvní pokutu ve výši 1.500.000 Kč, kterou je účastník neplnící
závazek z této rezervační smlouvy … povinen uhradit ve lhůtě nejpozději do
10-ti dnů ode dne doručení písemné výzvy.“ Účastníci současně sjednali, že „pro
případ neuzavření kupní smlouvy z důvodu stojících na straně zájemců je
prodávající oprávněna nárok na smluvní pokutu započíst oproti rezervačnímu
poplatku“ (článek IV bod 3, věta první a druhá). Smlouvou z 19. 5. 2015 se
žalovaná (prodávající) zavázala žalobcům odevzdat a umožnit nabýt vlastnictví
specifikovaných nemovitých věcí a žalobci (kupující) se zavázali zaplatit kupní
cenu ve výši 14.300.000 Kč. Část kupní ceny (1.500.000 Kč) zaplatili žalobci
bezhotovostně na označený bankovní účet 11. 3. 2015 (jako rezervační poplatek),
zbývající část kupní ceny (12.800.000 Kč) měla být uhrazena způsobem a za
podmínek blíže určených v článku III smlouvy, a to nejpozději do čtrnácti dnů
od jejího podpisu, tj. do 2. 6. 2015. V článku V smlouvy účastníci – mimo jiné
– sjednali, že kterákoliv smluvní strana je oprávněna jednostranně od smlouvy
odstoupit s účinky jejího zrušení od samého počátku a požadovat vrácení
veškerých poskytnutých plnění, jestliže „odstoupením, či jakýmkoliv jiným
způsobem dojde ke zrušení, či zániku účinnosti, či shledání neplatnosti kupní
smlouvy ohledně převodu souboru movitých věcí tvořících zařízení a vybavení
nemovitosti …“ Smlouvou z 19. 5. 2015 se žalovaná (prodávající) zavázala
žalobcům odevzdat a umožnit nabýt vlastnictví souboru movitých věcí, tj. vybavení a zařízení nemovitých věcí uvedených v písemném seznamu, který byl
součástí smlouvy, a žalobci (kupující) se zavázali zaplatit kupní cenu ve výši
4.200.000 Kč, a to nejpozději do čtrnácti dnů od podpisu kupní smlouvy, tj. do
2. 6. 2015.
V článku II bylo ujednáno: „Prodávající dále prohlašuje, že na
žádné z movitých věcí tvořících Soubor movitých věcí, neváznou žádné právní
vady, věcná či závazková práva, zejména žádné dluhy, pohledávky třetích osob,
zástavní práva, předkupní práva, nájemní práva, práva věřitelů vyplývající z
nařízeného výkonu rozhodnutí nebo exekuce ani jiné právní povinnosti, které by
bránily převodu jejich vlastnictví nebo jakkoli právně nebo fakticky omezovaly
kupující ve vlastnictví, a to zejména v držbě, dispozicích a užívání
předmětných movitých věcí právy vlastníka. V případě, že by se kterékoliv
prohlášení prodávající uvedené výše … ukázalo nepravdivým a závadný stav nebyl
ze strany prodávající odstraněn ani v přiměřené lhůtě k tomu poskytnuté ze
strany kupujících, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení výzvy k
odstranění závadného stavu, jsou kupující oprávněni od této smlouvy odstoupit s
účinky jejího zrušení od samého počátku a požadovat vrácení veškerých plnění,
která prodávající poskytli na základě této smlouvy.“ Podle dodatku č. 1 ke
kupní smlouvě o převodu vlastnictví nemovitých věcí z 5. 6. 2015 se účastníci
dohodli, že zbývající část kupní ceny 12.800.000 Kč žalobci složí na označený
bankovní účet nejpozději do 2. 7. 2015. Pokud žalobci nesloží zbývající část
kupní ceny řádně a včas, „a neučiní-li tak ani v dodatečné přiměřené lhůtě
dalších 5-ti pracovních dnů po sjednaném datu pro složení …, má strana
prodávající právo odstoupit od této kupní smlouvy z důvodu porušení podstatné
povinnosti z této kupní smlouvy.“ Účinky odstoupení nastanou dnem doručení
písemného odstoupení druhé smluvní straně (článek III bod 2 dodatku). „V zájmu
právní jistoty činí smluvní strany nesporným, že pro případ, kdy kupující
neuhradí způsobem dohodnutým v tomto dodatku doplatek kupní ceny a kdy
prodávající využije sjednaného práva od kupní smlouvy odstoupit, platí v plném
rozsahu ujednání účastníků obsažené v článku IV. rezervační smlouvy.“ Nesporným
tedy smluvní strany výslovně učinily to, že „prodávající je oprávněna nárok na
smluvní pokutu započíst oproti rezervačnímu poplatku ve výši 1.500.000 Kč,
který kupující jako zájemci uhradili na účet prodávající převodem při podpisu
rezervační smlouvy dne 11. 3. 2015“ (článek III bod 3 dodatku). Podle článku IV
bodu 3 dodatku byl advokát (JUDr. Miroslav Borovec) povinen návrh na zahájení
řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a kupní
smlouvu předložit příslušnému katastrálnímu úřadu nejpozději do tří pracovních
dnů po té, co na jeho „úschovný účet“ žalobci složí zbývající část kupní ceny
ve výši 12.800.000 Kč. Dodatkem č. 1 ke kupní smlouvě o převodu vlastnictví
souboru movitých věcí z 5. 6. 2015 se žalobci zavázali kupní cenu 4.200.000 Kč
zaplatit převodem na označený bankovní účet nejpozději do 8. 6. 2015. Nebude-li
do 10. 7. 2015 „u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště N., podán návrh
na vklad vlastnického práva k nemovitostem … ve prospěch kupujících“ podle
kupní smlouvy z 19. 5. 2015 ve znění dodatku č. 1, „končí účinnost této smlouvy
bez dalšího dne 11. 7.
2015.“ Žalobci nezaplatili doplatek kupní ceny za
nemovité věci (12.800.000 Kč) ve lhůtě stanovené v dodatku č. 1; kupní cenu za
soubor movitých věcí (4.200.000 Kč) žalované zaplatili. Dopisem z 29. 6. 2015
žalobci oznámili žalované, že podle jejich zjištění je vlastníkem fotovoltaické
elektrárny (jedné z movitých věcí uvedených v příloze kupní smlouvy) M. K.,
bývalý manžel žalované, a vyzvali ji, aby do třiceti dnů od doručení dopisu
odstranila pochybnost o vlastnictví. Do doby předložení průkazu o vlastnictví
fotovoltaické elektrárny odmítli zaplatit zbývající část kupní ceny za nemovité
věci. Žalovaná 1. 7. 2015 předložila žalobcům čestné prohlášení bývalého
manžela z 30. 6. 2015, opatřené ověřeným podpisem; podle jeho obsahu převedl do
vlastnictví žalované fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na střeše budovy,
která je součástí pozemku parc. č. v katastrálním území L., sám je pouze
držitelem licence na její provozování, elektrárnu užíval /provozoval/ bez
smluvního vztahu s žalovanou a počítá s tím, že po změně vlastnictví již nebude
moci elektrárnu provozovat, nebude-li s tím nový vlastník souhlasit. Dopisem z
10. 7. 2015 žalovaní odstoupili od kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru
movitých věcí ve znění dodatku č. 1 a žalovanou vyzvali k vrácení kupní ceny
(4.200.000 Kč). Jako důvod odstoupení uvedli, že „ne všechny movité věci
uvedené v příloze byly ke dni uzavření kupní smlouvy a k okamžiku, kdy nám byl
soubor movitých věcí předán, ve Vašem výlučném vlastnictví,“ výslovně zmínili
jen fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na střeše zděné kůlny. Tuto okolnost
považovali za vadné plnění (neoprávněné zcizení cizích věcí jako věcí
vlastních) způsobující porušení kupní smlouvy podstatným způsobem. Žalovaná v
dopisu z 13. 7. 2015 odmítla důvod odstoupení od smlouvy (prohlásila, že k datu
podpisu smlouvy byla vlastnicí všech movitých věcí, včetně fotovoltaické
elektrárny). Dopisem z 12. 7. 2015 žalobci s odkazem na ujednání článku V, tedy
z důvodu zrušení kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí,
odstoupili od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ve znění
dodatku č. 1 a žalovanou vyzvali, aby vrátila již zaplacenou část kupní ceny
(1.500.000 Kč). Žalovaná dopisem ze 14. 7. 2015 odstoupila od kupní smlouvy o
převodu vlastnictví nemovitých věcí ve znění dodatku č. 1, protože žalobci
nezaplatili doplatek kupní ceny (12.800.000 Kč) ve lhůtě sjednané článkem III
bodem 2 dodatku. S odkazem na článek III bod 3 dodatku, podle něhož v nastalé
situaci se uplatní ujednání článku IV rezervační smlouvy, odmítla nárok žalobců
na vrácení částky 1.500.000 Kč. Současně vyjádřila názor, že kupní smlouva o
převodu vlastnictví souboru movitých věcí ve znění dodatku č. 1, ztratila –
nebyl-li podán návrh na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem – účinnost
11. 7. 2015, a částku 4.200.000 Kč žalobcům vrátila. V dovolacím řízení platí, že uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §
241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li ze
skutkového základu odlišného od zjištění, na nichž své právní posouzení
vystavěl odvolací soud.
V takovém případě nesměřují námitky dovolatele proti
právnímu posouzení, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na
nichž je napadený právní závěr založen. Odvolací soud rozhodl po té, co z
písemného prohlášení M. K. (a z jeho svědecké výpovědi) zjistil, že ústní
smlouvou převedl fotovoltaickou elektrárnu do vlastnictví žalované, jíž tak nic
nebránilo s věcí dále nakládat. Žalobci oproti tomu s výtkou nesprávného
právního posouzení vadnosti plnění podle § 1916 odst. 1 písm. d/ o. z. (zcizí-
li dlužník cizí věc neoprávněně jako svoji) a jeho následku v podobě práva
odstoupit od smlouvy pro její podstatné porušení (§ 2106 odst. 1 písm. d/ o. z.) prosazují, že z provedeného dokazování nevyplývá, že žalovaná byla v
rozhodnou dobu (předání věci) vlastnicí fotovoltaické elektrárny. Uplatňují-li
v dovolání svou verzi skutku a na její podporu hodnotí provedené důkazy,
přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z
nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud; dovolací soud je vázán
skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Žalobci se tak
předloženou argumentací domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu
procesně neregulérním způsobem. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že zjišťuje-li soud z
obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu právního úkonu ve smyslu § 35 odst. 2
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 –
od 1. 1. 2014 pomocí výkladu právních jednání podle § 555 a násl. o. z. –, co
bylo smluvními stranami ujednáno (tj. k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke
skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (o právní
posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního jednání konkrétní práva a
povinnosti účastníků právního vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne
21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze
dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2046/2008, a ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo
957/2007). Zjištění, která soud prvního stupně učinil z listin a z dalších
provedených důkazů, a odvolací soud převzal [že návrh na zahájení řízení o
povolení vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy o převodu
vlastnictví nemovitých věcí byl povinen podle článku IV bodu III dodatku č. 1
kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí předložit příslušnému
katastrálnímu úřadu právní zástupce žalované do tří pracovních dnů po složení
zbývající části kupní ceny (12.800.000 Kč) na označený bankovní účet, a že
zjevnou vůlí (úmyslem) stran vtělenou do ujednání článku III bodu 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ve spojení s ujednáním
článku IV bodu 3 rezervační smlouvy bylo sjednat smluvní pokutu (§ 2048 o.
z)
pro případ, že žalobci nezaplatí řádně a včas doplatek kupní ceny za nemovité
věci, a že žalovaná z tohoto důvodu odstoupí od kupní smlouvy], představují
skutkový závěr, jímž je – jak již bylo uvedeno výše – dovolací soud vázán. Námitky žalobců, že od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí
odstoupili – na rozdíl od žalované, která tak učinila až po jejím zrušení – po
právu [nebylo sjednáno, že návrh na vklad účastníci nepodají před složením
zbývající části kupní ceny /čímž se naplnila rozvazovací podmínka a kupní
smlouva o převodu vlastnictví souboru movitých věcí pozbyla účinnosti/], a že
závazek zaplatit smluvní pokutu byl – jak vyplývá z článku IV bodu 3, věty
první, rezervační smlouvy – spojen s porušením povinnosti uzavřít smlouvu o
převodu vlastnictví nemovitých věcí, trvá-li druhá strana na jejím uzavření,
vycházejí z jejich skutkové verze spojené s vlastním hodnocením provedených
důkazů. Lze proto shrnout, že žalobci se předloženou argumentací domáhají
přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a
jejich právní námitky jsou z tohoto důvodu bezcenné. Přípustnost dovolání nezakládá námitka, podle které je kupní smlouva o
převodu souboru movitých věcí zdánlivým právním jednáním ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Otázku určitosti smlouvy z hlediska individualizace movitých věcí v
seznamu, který byl přílohou kupní smlouvy, vyřešil odvolací soud (s odkazem na
zdůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně) ve shodě s tím, co se podává z
rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5171/2009, a ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2884/2012. Zapotřebí je připomenout, že závěry,
které byly vyjádřeny v judikatuře dovolacího soudu ve vztahu k § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jsou
uplatnitelné i za účinnosti stávající úpravy určitosti a srozumitelnosti
právního jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3951/2016 a judikaturu, na kterou co do individualizace předmětu smlouvy
je v jeho odůvodnění odkazováno). Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena (způsobilost pohledávky žalované k započtení /§ 1982
odst. 1, § 1987 odst. 1 o. z./) a kterou žalobci spolu s vymezením předpokladu
přípustnosti dovolání řádně identifikovali (§ 237, § 241a odst. 1, 2, 3
o.s.ř.), je dovolání přípustné. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval. Podle ustanovení § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného
druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku
započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile
straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj
vlastní dluh (odstavec 1/).
Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v
jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně
jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly
způsobilými k započtení (odstavec 2/). Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé
pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných
pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení
účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení
uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení
věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj
je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k
pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka),
představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu
protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi
okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení
realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně
aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon
(prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí
vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky
nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex
tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u
pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním
jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o
započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti
pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před
kompenzačním úkonem). V projednávané věci z ujednání článku III bodu 3 dodatku č. 1 kupní
smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí a článku IV bodu 3 rezervační
smlouvy – při výkladu odvolacího soudu – vyplývá, že strany si zmíněným
dodatkem neujednaly, kdy mají žalobci (dlužníci) splnit dluh (zaplatit smluvní
pokutu); desetidenní lhůta od doručení písemné výzvy žalované se pojila s
porušením jiné povinnosti než s povinností zaplatit ve sjednané době zbývající
část kupní ceny. V takovém případě nastává co do času plnění režim § 1958 odst. 2 o. z., tedy žalobci jsou povinni plnit bez zbytečného odkladu po té, co byli
o splnění dluhu žalovanou požádáni. Bez výzvy k plnění není aktivně
započítávaná pohledávka žalované splatná, a tudíž způsobilá započtení. Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil
odvolací soud v rozporu s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud – aniž se
zabýval námitkami vztahujícími se k užití moderačního práva a vadám řízení –
napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o.s.ř.
zrušil; protože kasační důvody
se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu