USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a.s., se sídlem Praha 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, se sídlem Plzeň, Vlastina 602/23, proti žalované Vyhlídka Prosek s.r.o., se sídlem Praha 9, Střížkov, Teplická 275/30, identifikační číslo osoby 09626905, zastoupené Mgr. Janem Seidelem, advokátem, se sídlem Praha, Dělnická 213/12, o 422 149,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 300/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 15 Co 250/2024-128, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 487,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Daniela Volopicha.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 5. 2024, č. j. 15 C 300/2023-98, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 51 489,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 450 313,99 Kč od 9. 8. 2022 do 19. 1. 2023 a z částky 51 489,93 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, a 370 659,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 1. 2023 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 15 Co 250/2024-128, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Odvolací soud shledal opodstatněným právo žalobkyně na zaplacení doplatku podle vyúčtování za období od 18. 8. 2021 do 1. 7. 2022 a za období od 2. 7. 2022 do 31. 12. 2022. Na základě provedeného dokazování dovodil, že mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky plynu distančním způsobem, obraně žalované, která tvrdila, že k platnému uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo, nepřisvědčil.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky dodržení předpokladů vzniku smlouvy z hlediska obsahové shody při současném určení její podstatné náležitosti odkazem na obchodní podmínky v podobě ceníku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2550/2024. Dále se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesní otázky opakovaného poučení účastníka podle § 118a o. s. ř., přičemž odvolacímu soudu vytýká, že aproboval postup soudu prvního stupně, který umožnil žalobkyni doplňovat tvrzení a důkazní návrhy po koncentraci řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby dovolací soud změnou napadeného rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a rozhodne o nákladech řízení.
5. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Dovolání není přípustné.
10. Dovolatelka odvolacímu soudu předně vytýká, že nesprávně vyřešil otázku uzavření smlouvy účastníky. Poukazuje přitom na rozsudek ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2550/2004, v němž se Nejvyšší soud sice otázkou uzavření smlouvy zabýval, avšak skutkově i právně šlo o odlišnou situaci, kdy posuzoval, zda k uzavření smlouvy (o zápůjčce) postačuje souhlas žalované s produktem (zápůjčkou) vyjádřený ve smlouvě uzavřené mezi jinými účastníky, a odkaz v takové smlouvě na obchodní podmínky obsahující vymezení účastníků smlouvy o zápůjčce a projev vůle žalobkyně k jejímu uzavření, vycházeje z toho, že obchodní podmínky nelze považovat za nabídku (ofertu) vůči žalované.
V nyní projednávané věci je situace skutkově odlišná – nalézací soudy na základě provedeného dokazování zjistily, že žalovaná (kterou zastupoval Ing. Přemysl Zděnek) se žalobkyní uzavřela dne 3. 8. 2021 distančním způsobem smlouvu o sdružených dodávkách plynu, na jejímž základě se zavázala dodávat plyn do odběrného místa na adrese Karlovo náměstí 20, Roudnice nad Labem, a žalovaná se zavázala hradit za odebraný plyn cenu podle ceníku. Zástupce žalované prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (formuláře na webovém rozhraní) zadal nezbytné údaje, doložil své zmocnění jednat za žalovanou a stvrdil souhlas s všeobecnými smluvními podmínkami a s ceníkem.
Prosazuje-li žalovaná, že k řádnému uzavření smlouvy nedošlo, pak svou argumentaci zakládá na vlastním skutkovém terénu odlišném od toho, co zjistily nalézací soudy – tvrdí-li, že se jednající strany na podstatné náležitosti (ceně) nedohodly, neboť žalovaná „od počátku chtěla sjednat individuální produkt“. Závěr o tom, jaká byla vůle smluvních stran při uzavírání smlouvy (co bylo účastníky projeveno), je závěrem skutkovým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1860/2016, a judikaturu v něm označenou, a z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
4. 2019, sp. zn. 32 Cdo 358/2019), a o aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li soud z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdo 1548/1997, uveřejněný pod č. 46/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zakládá-li tedy dovolatelka polemiku s právním posouzením odvolacího soudu na tvrzení, že její skutečná vůle byla jiná, pak nezpochybňuje samotné právní posouzení (tj. správnost volby příslušné právní normy a správnost jejího výkladu a aplikace), nýbrž správnost zjištěného skutkového stavu věci, z něhož právní posouzení odvolacího soudu vychází.
Skutkový stav věci zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení zpochybnit nelze (srov. úpravu dovolacího důvodu v § 241a odst. 1 o. s. ř. a z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu důvody usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2736/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015).
11. Dovolání není přípustné pro dovolatelkou namítané odchýlení se od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1290/2021, v němž se dovolací soud zabýval tím, za jakých okolností může dojít k opakovanému poučení o neunesení důkazního břemene ze strany účastníků poté, co byly provedeny veškeré účastníkem navrhované důkazní prostředky ohledně sporné skutečnosti. Soud prvního stupně v této nyní projednávané věci při jednání 16. 1.2024 uvedl, že „k prokázání tvrzení, že smlouva byla platně sjednána, je potřeba, aby toto bylo prokázáno, jakým způsobem přesně byla sjednána, zda prostřednictvím jakého elektronického prostředku a jakým způsobem“, a jeho další výzva při jednání dne 17.
3. 2024 směřovala k potřebě označení důkazů k upřesněným jednotlivým tvrzením. Z reakce žalobkyně, která k výzvě soudu dané dne 17. 3. 2024 odkázala na již provedené důkazní prostředky, i z dalšího procesního postupu soudu prvního stupně je zřejmé, že žádné nové (včas neoznačené) důkazy po koncentraci řízení provedeny nebyly, takže k dovolatelkou namítanému porušení zásady rovnosti účastníků (k odchýlení od závěrů uvedených v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1290/2021) nedošlo a ze stejného důvodu nelze postup soudu prvního stupně považovat za rozporný s nálezem Ústavního soudu ze dne 8.
1. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23.
12. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 4. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu