33 Cdo 673/2024-541
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, proti žalované BIGBIRDS s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 9 - Horních Počernicích, Jasenná 1217/8 (identifikační číslo osoby 276 05 981), o zaplacení 378 119 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 371/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 23 Co 247,248/2023-522, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 23 Co 247,248/2023-522, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 5. 2023, č. j. 9 C 371/2015-489, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 9 C 371/2015-505, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 5. 2023, č. j. 9 C 371/2015-489, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 9 C 371/2015-505, zamítl žalobu požadující, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 378 119 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 330 579 Kč od 21. 1. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 23 Co 247,248/2023-522, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne 21. 3. 2011 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba gabionové stěny do výše cca 4 metrů s návozem zeminy z vnitřní strany gabionové stěny do roviny dle projektu, který měl tvořit přílohu č. 1 smlouvy. Celková cena díla byla 626 000 Kč; 400 000 Kč žalobce žalované uhradil a 226 000 Kč vynaložil na zakoupení potřebného materiálu. Pro stavbu gabionové stěny nebyla zpracována projektová dokumentace a nebylo ani zajištěno stavební povolení, přestože obou dokumentů bylo k provedení stavby zapotřebí.
Při uzavření smlouvy o dílo žalovaná žalobce v tomto směru nepoučila, na absenci dokumentů byl žalobce upozorněn až v průběhu provádění díla, kdy zeď dosáhla výšky 2 metrů; žalobce na výstavbě gabionové stěny bez uvedených dokumentů přesto trval. Přílohu smlouvy o dílo tvořil pouze náčrtek, který nesplňoval náležitosti projektové dokumentace. K předání díla došlo 23. 11. 2011; obě strany měly za to, že dílo bylo zhotoveno v souladu se smlouvou. V březnu 2013 došlo ke zborcení části gabionové stěny, o čemž byla žalovaná informována nejpozději 11.
3. 2013. Po ohledání nechala žalovaná zpracovat technickou zprávu a žalobce si za účelem posouzení příčiny zborcení části gabionové stěny vyžádal znalecký posudek. Ten určil jako důvod sesunu gabionové stěny několik skutečností působících synergicky – gabionová stěna byla staticky nevyhovující (stála na nevhodném základu), k sesunu přispěl aktivní tlak zemního násypu na její vnitřní straně a jeho dorovnání do roviny s horní hranicí gabionové stěny, nezanedbatelné bylo také působení větru a vybudování dřevěného plotu, i když i bez toho byla gabionová stěna značně nevyhovující.
Vadu díla žalobce žalované vytkl poprvé dopisem ze dne 18. 11. 2013, kterým ji zároveň vyzval k jejich odstranění. Žalovaná reklamaci neuznala a vady díla neodstranila. Žalobce poté od smlouvy o dílo písemně dne 14. 1. 2015 odstoupil. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná jako zhotovitelka za vady díla neodpovídá, neboť v průběhu provádění díla (poté co byla gabionová stěna postavena do výše 2 metrů) žalobce upozornila na nedostatky v podobě chybějící projektové dokumentace a stavebního povolení, avšak žalobce na provedení díla přesto trval.
Projektovou dokumentací by byl zjištěn charakter podloží, na němž byla stěna budována, i to, že stěna byla navržena jako staticky nevyhovující.
Odmítl-li žalobce přes upozornění
žalované nechat vyhotovit projektovou dokumentaci a zajistit stavební povolení, a trval-li na dostavbě gabionové stěny do výše 4 metrů, nenese žalovaná v souladu s § 551 a 561 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odpovědnost za částečný sesun gabionové stěny. Za nepřijatelný formalismus označil požadavek písemného potvrzení objednatele (žalobce), že i přes vytknuté nedostatky trvá na stavbě, aby se zhotovitelka (žalovaná)
zprostila odpovědnosti za vady. Pro právní posouzení věci označil za nerozhodné, že žalovaná upozornila žalobce na nevhodnost pokynů teprve ve chvíli, kdy stěna byla postavena do výše 2 metrů; podstatné bylo, že žalovaná upozornila žalobce na nedostatky v průběhu provádění díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že při řešení některých otázek hmotného práva, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a další otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Je přesvědčen, že odvolací soud při výkladu § 551 ve spojení s § 561 obch. zák. nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1103/2006, že citovaná ustanovení neumožňují dovodit, že není potřeba písemného sdělení objednatele, že na svých pokynech trvá.
V posuzované věci proto bylo pro zproštění se odpovědnosti zhotovitelky za vady díla nutné jeho písemné sdělení, že trvá na stavbě i přes absenci potřebných dokumentů. Požadavek písemného sdělení nelze považovat za nepřiměřený formalismus, je-li tato forma vyžadována přímo zákonem. Dále namítá, že zákon vyžaduje, aby zhotovitel upozornil objednatele na nevhodnost jeho pokynů bez zbytečného odkladu, přičemž pojem „bez zbytečného odkladu“ nelze vykládat tak, jak to učinil odvolací soud, tedy že tak lze učinit kdykoli v průběhu provádění díla.
Prosazuje, že zhotovitelka ho neupozornila bez zbytečného odkladu, jestliže tak učinila až v průběhu provádění díla, kdy byla stěna postavena ve výšce 2 metrů. Tuto otázku považuje za v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Závěrem zdůrazňuje, že upozornění na absenci projektové dokumentace a stavebního povolení od zhotovitelky nebylo dostatečné ve smyslu § 551 obch. zák., nebyl-li současně poučen o následcích. Pokud k sesuvu gabionové zdi došlo v důsledku několika skutečností působících současně (stěna stála na nevhodném základu, k sesunutí přispěl aktivní tlak zemního násypu, vítr a vybudování dřevěného plotu), a absence dokumentace a stavebního povolení sama o sobě pád zdi nezapříčinila, měl být zhotovitelkou poučen šířeji (tj. o zbylých možných příčinách sesunu) a nestalo-li se tak, nesplnila zhotovitelka svou poučovací povinnost ve smyslu ust.
§ 551 obch. zák. I tuto otázku považuje dovolatel za dovolacím soudem dosud neřešenou. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při výkladu formy sdělení
objednatele a včasnosti upozornění objednatele ve smyslu § 551 obch. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je též důvodné. Podle § 551 obch. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů.
O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna (odst. 1). Zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval.
Při nedokončení díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu (odst. 2). Zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem (odst. 3). Podle § 561 obch. zák. neodpovídá zhotovitel za vady díla, jestliže tyto vady byly způsobeny použitím věcí předaných mu k zpracování objednatelem v případě, že zhotovitel ani při vynaložení odborné péče nevhodnost těchto věcí nemohl zjistit nebo na ně objednatele upozornil a objednatel na jejich použití trval.
Zhotovitel rovněž neodpovídá za vady způsobené dodržením nevhodných pokynů daných mu objednatelem, jestliže zhotovitel na nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl zjistit. Odvolací soud při aplikaci ust. § 551 odst. 1 až 3 obch. zák. dospěl k závěru, že v posuzovaném případě by dodržení požadavku písemného potvrzení objednatele, že trvá na stavbě i přes vytknuté nedostatky, k tomu, aby se zhotovitel zprostil odpovědnosti za vady, bylo nepřijatelným formalismem.
Současně za včasné upozornění objednatele, tedy bez zbytečného odkladu, označil dobu, kdy byla zeď postavená již ve výšce 2 metrů a uzavřel, že podstatné bylo, že zhotovitel upozornil objednatele na nedostatky někdy v průběhu provádění díla. Závěr odvolacího soudu týkající se aplikace § 551 odst. 1 až 3 obch. zák. není správný. V rozsudku ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1103/2006, Nejvyšší soud vysvětlil, že soud je povinen se zabývat tím, zda objednatel skutečně písemně trval na nevhodných pokynech či použití nevhodných věcí i přes upozornění zhotovitele na nedostatky objednatelem předložené dokumentace.
V rozsudku ze dne 15. 12.
2009, sp. zn. 23 Cdo 4438/2007, pak Nejvyšší soud vyložil, že z chybějícího písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů, vyplývá pro zhotovitele ten důsledek, že odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných mu objednatelem. I když zhotovitel splní povinnost upozornit objednatele na nevhodnou povahu předaných pokynů či věcí a objednatel mu písemně sdělil, že trvá na provádění díla s jejich použitím, odpovídá za případné vady dokončeného díla či za nemožnost dílo dokončit, domáhal-li se objednatel pokračování v provádění díla v rozporu s právními předpisy (např. předpisy v oblasti bezpečnosti práce).
Takového příkazu objednatele nesmí zhotovitel uposlechnout. (ŠTENGOVÁ, Ivana. § 551 [Nevhodnost předaných věcí a nesprávnost pokynů]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1194–1195.). Odvolací soud se při aplikaci ustanovení § 551 obch. zák. odchýlil od shora uvedené judikatury dovolacího soudu, nezohlednil-li zákonný požadavek na písemnou formu sdělení objednatele zhotovitelce, že trvá na provádění díla s použitím daných pokynů (tj. aby dílo prováděla nadále bez stavební dokumentace a stavebního povolení).
Byť se jedná o ustanovení dispozitivní, zákon pro sdělení objednatele, že trvá na použití daného postupu nebo věcí dodaných k realizaci díla, jasně stanoví podmínku písemné formy. Na změně formy sdělení se strany v posuzovaném případě nedohodly. Obsah citovaného ustanovení chrání nejen zhotovitele, ale též objednatele před případnou neochotou zhotovitele postupovat netradičními metodami nebo využívat moderní technologické postupy či materiály. Objednatel si jejich užití může prosadit, ovšem pouze s písemným převzetím rizika za jejich potencionální nevhodnost.
(POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-11-18]. ASPI_ID KO513_1991CZ.) Stanoví-li zákonné ustanovení požadavek písemné formy sdělení, nelze tento požadavek bez dalšího považovat za nepřijatelný formalismus, jak dovodil odvolací soud. Při výkladu § 551 obch. zák. odvolací soud na požadavek písemné formy sdělení objednatele rezignoval a svým postupem se tak odchýlil od výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Výkladem pojmu „bez zbytečného odkladu“ se Nejvyšší soud zabýval například v rozsudcích ze dne 10.
12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, dále též usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012, v nichž dospěl k závěru, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat a jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření.
Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že „vágní“ pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že vždy je třeba zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti
mu v tom bránily. Stejně tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například jeho rozsudky ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010), jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout. Názor odvolacího soudu, že v případě lhůty „bez zbytečného odkladu“ obsažené v ustanovení § 551 obch. zák. je nerozhodné v jaké době zhotovitel objednatele na nevhodnost pokynů upozorní, nýbrž podstatné je, že jej upozorní kdykoli v průběhu provádění díla, je z pohledu shora uvedeného výkladu mylný.
Nemůže obstát již proto, že pro něj nelze nalézt jakoukoli oporu jak v textu citovaných ustanovení obchodního zákoníku, tak ani v jejich výkladu. Jestliže zhotovitel neoznámí objednateli zjištěnou nevhodnost předaných věcí či nesprávnost pokynů a neupozorní jej v zákonem požadované velmi krátké lhůtě, tedy „bez zbytečného odkladu“, nesplní zhotovitel svou upozorňovací povinnost uloženou mu ustanovením § 551 odst. 1 obch. zák. Upozornila-li v posuzované věci žalovaná (zhotovitelka) žalobce (objednatele) na nesprávnost jeho pokynů provádět dílo bez stavební dokumentace a stavebního povolení až v průběhu provádění díla, resp. v době, kdy bylo z velké části vybudováno, tedy nikoli krátce poté, kdy se o nesprávném pokynu dozvěděla, pak nelze mít za to, že tak učinila bez zbytečného odkladu; nedodržela tudíž zákonem požadovanou lhůtu.
Odvolací soud pochybil, nezabýval-li se tím, zda žalovaná upozornila žalobce na nevhodnost pokynů bez zbytečného odkazu poté, kdy nesprávnost zjistila (absenci stavební dokumentace i stavebního povolení musela totiž zaznamenat již při zahájení stavby). Závěr, že tak žalovaná učinila někdy v průběhu provádění díla, ke splnění předpokladů zproštění se odpovědnosti za vady dle § 551 obch. zák. nepostačuje. S ohledem na shora uvedené se dovolací soud již nevyjadřoval k dovolatelem předložené otázce obsahu upozornění zhotovitelky podle § 551 obch. zák.
Protože rozsudek odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správný, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil též toto rozhodnutí
(§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu