U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci
navrhovatelek: 1) Slovenská sporiteľňa, a. s. se sídlem v Bratislavě,
Tomášikova 48, identifikační číslo 00151653, Slovenská republika, zastoupená
JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, a 2) PERFECT
INVEST, a. s. se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34, identifikační číslo
27736997, zastoupená JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně,
Orlí 492/18, proti dlužníkovi M. D., o insolvenčním návrhu věřitele, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o námitce podjatosti
soudců senátu číslo 32 Nejvyššího soudu, takto:
Soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Pavel Příhoda, JUDr.
Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Marek Doležal nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd
212/2016.
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) podal v insolvenčním
řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, dne
14. 12. 2015 námitku podjatosti druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci,
směřující vůči předsedkyni senátu JUDr. Heleně Myškové a soudcům JUDr. Ivaně
Waltrové a Mgr. Martinu Hejdovi.
Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu Nejvyššího
soudu číslo 29, přičemž předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce
Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek.
Podáním ze 17. 2. 2016 vznesl dlužník proti Mgr. Milanu Poláškovi
námitku podjatosti, a Nejvyšší soud o ní rozhodl usnesením ze dne 30. března
2016, č. j. 30 Nd 63/2016-A, tak, že tento soudce „není vyloučen z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016“.
Dlužník podal dne 21. 4. 2016 námitku podjatosti vůči soudcům
Nejvyššího soudu JUDr. Petru Gemmelovi, JUDr. Zdeňku Krčmářovi, JUDr. Petru
Šukovi, JUDr. Jiřímu Zavázalovi a JUDr. Filipu Cilečkovi, o níž má rozhodovat
Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Nd 164/2016, v senátu, ve kterém mohou zasedat
JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel
Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, LL.M a Mgr. Vít Bičák. I vůči nim vznesl dlužník
námitku podjatosti, k jejímuž vyřízení byl jako soudce zpravodaj rozvrhem práce
určen soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Příhoda. Proti němu uplatnil dlužník
námitku podjatosti podáním ze dne 29. 7. 2016, kterou odůvodnil tím, že k
vyloučení soudce z projednání věci stačí důvodná pochybnost o podjatosti
soudce, kterou je pro účastníka řízení často velmi obtížné prokázat. „Z tohoto
důvodu je již samotná pochybnost o podjatosti soudce, která plyne z některých
kroků nebo vyjádření soudce v řízení, dostatečným důvodem pro vyloučení soudce
z řízení, je-li z právního rozboru skutečností zjevné, že soudce postupoval
jinak než zcela nezávisle a nestranně“. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne
2. 12. 2016 dlužník rozšířil námitku podjatosti i na další soudce senátu
Nejvyššího soudu číslo 32 – JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hanu Gajdziokovou a
JUDr. Marka Doležala. Jejich podjatost spatřuje v tom, že rozhodovací praxe
tohoto senátu týkající se vyřizování agendy námitek podjatosti dlouhodobě
vychází pouze ze subjektivního testu podjatosti a žádným způsobem nezohledňuje
test objektivní. Nerespektování ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská
práva a Ústavního soudu ze strany senátu 32 pokládá dlužník za důvod pro
vyloučení všech členů tohoto senátu z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
K námitce podjatosti dlužníka se JUDr. Pavel Příhoda, JUDr. Miroslav
Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Marek Doležal vyjádřili tak, že nemají
žádný vztah k souzené věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům.
Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící
vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o
jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se
zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29
Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu
bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně
žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším
účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci
poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled
na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími
poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k
jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či
naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
„Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li
zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující
tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich
zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž dlužník spatřuje důvod pro
vyloučení jeho soudců z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se v
dané věci o případ vyloučení soudců podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nejedná.
V prvé řadě nutno s odkazem na znění § 14 odst. 4 in fine o. s. ř. odmítnout tu
část argumentace námitky podjatosti spojenou s výhradou vůči rozhodování senátu
číslo 32 v jiných věcech.
Dlužník navíc námitku neodůvodňuje existencí konkrétních postupů uvedených
soudců v jeho věci, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti,
pouze v obecné rovině prosazuje názor, že k vyloučení soudce stačí pouhá
pochybnost účastníka řízení o podjatosti soudce.
Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné
objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé
zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě ve věci dlužníka jednat a
rozhodnout.
Proto bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp.
zn. 32 Nd 212/2016.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu