NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 1370/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. P. L., a b) Ing. N. D., proti žalovanému V. K., o zaplacení 901.247,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 797/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. července 2004, č. j. 7 Co 1116/2004-169, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. července 2004, č. j. 7 Co 1116/2004-169, a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. dubna 2004, č. j. 6 C 797/2002-161, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se po žalovaném původně domáhali zaplacení částky 1,003.818,- Kč (správně 1,103.818,- Kč). V žalobě uváděli, že s žalovaným uzavřeli na počátku září 1999 ústní smlouvu o dílo, podle níž měl žalovaný provést na jejich nemovitosti v M. sjednané truhlářské práce; tuto smlouvu se účastníci pokusili formalizovat 1. a 4. 9. 1999. Za provedené práce zaplatili žalovanému zálohově celkem 1,560.797,50 Kč. Žalovaný dílo nedokončil a práce provedl v nedostatečné kvalitě, což se žalobci dozvěděli ze soupisu vad vypracovaného Ing. Š. dne 16. 9. 2001. Žalovaná částka sestává ze škody, která jim vznikla v důsledku vadné dodávky oken a dveří, neboť byly dodány výrobky v jiné než dohodnuté kvalitě (EURO) a oni zaplatili částku 585.684,- Kč marně, dále ze škody ve výši 102.571,- Kč, která vznikla tím, že žalovaný nevrátil věci vyjmenované v žalobě, které mu svěřili do úschovy nebo poskytli k provedení díla, a z částky 415.563,- Kč, kterou žalovanému přeplatili za všechny jím dodané výrobky oproti běžným cenám na trhu.
Při jednání dne 8. 4. 2002 vydal Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesení, jímž vyloučil „věc ohledně nároku na zaplacení 102.571,- Kč (z důvodu v žalobě popsaných věcí nevydaných žalovaným)“ k samostatnému řízení. Poté rozsudkem z téhož dne, č.j. 6 C 797/2002-106, zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení 901.247,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci v průběhu let 1999 – 2001 žalovanému zadávali dílčí zakázky na zhotovování prvků truhlářské či obdobné výroby, jež se vždy dotýkaly dodávek do jejich rekonstruované nemovitosti v M.; konkrétně se jednalo o dodání 12 euro-oken, 7 oken do verandy, 8 oken do arkýřů, 2 provizorních oken štítových a 7 euro-oken do přístavby, o výrobu nosné konstrukce v patře domu, nosných trámů, výplní vzniklých mříží a izolací, položení podlahových desek, provedení izolace mezi krokvemi ve verandě, krytí stropu v patře domu (tj. záklopu z palubek), obložení arkýřů, výrobu a instalaci povrchově upravených desek stropní konstrukce, výrobu 12 dřevěných zárubní, zhotovení dubových schodů do patra domu, zhotovení stropu verandy, výrobu záklopu střechy z prken po celé ploše, vnější obklad arkýřů a pobití příčné střechy. Na všechny tyto dílčí zakázky zaplatili žalobci žalovanému 1,050.000,- Kč a 470.000,- Kč poukázali „na firmu P.K.“. V červenci 2001 se účastníci nepohodli a od srpna 2001 již žalovaný pro žalobce nevykonal žádné práce a předložil jim vyúčtování – rekapitulaci materiálu a prací; některé z dílčích zakázek tak nebyly dokončeny. Následně písemnou smlouvou o dílo datovanou 1. 9. 2001 se smluvní strany pokusily formalizovat své dosavadní vztahy; od této smlouvy měl žalovaný snahu odstoupit, nebylo však prokázáno, že by jeho projev vůle žalovaným skutečně došel. V rozpočtu provedeném Ing. Š. byly práce žalovaného a jím dodaný materiál vyčísleny částkou 1,028.649,87 Kč. Dne 29. 10. 2001 zaslali žalobci žalovanému dopis, v němž jsou popsány závady dodávek bez toho, že by byly uplatněny jakékoli nároky z vadného plnění. K dalším reklamacím již nedošlo. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně posoudil vztahy účastníků jako vztahy ze smlouvy o dílo, kdy žalovaný pro žalobce prováděl postupně vyžádané truhlářské práce v jejich rekonstruované nemovitosti. Účastníci se postupně dohodli na ceně jednotlivých zakázek, žalobci cenu postupně propláceli a „k přeplacení žalovaného“ nedošlo. Smlouva s datem 1. 9. 2001 směřovala k narovnání ve smyslu § 585 obč. zák.; jde však o natolik neurčitý právní úkon, že je nutno hodnotit jej jako neplatný. Protože jednotlivé zakázky směřovaly vždy jen k „úpravám a opravám, rekonstrukci, zvelebování a zhodnocování starší stavby“, odpovídá žalovaný jako zhotovitel podle § 653 obč. zák. za vady, které má věc v době splnění a které se vyskytnou v záruční lhůtě 18 měsíců. Záruční lhůta uplynula v červenci 2002 a v této době nebyly vady prací relevantním způsobem vytknuty. Došlo proto k prekluzi práva z odpovědnosti za vady a žaloba není důvodná.
Protože některé dílčí práce nejsou
dokončeny, „závazky z nich trvají dosud a u nich je předčasné hovořit o případných vadách díla, případně o jejich předražení“. I v tomto směru tak nelze žalobě vyhovět.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. října 2003, č. j. 7 Co 1669/2003-146, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že žaloba, na jejímž základě soud prvního stupně rozhodl, není řádnou žalobou ve smyslu § 79 odst. 2 o. s. ř., neboť především postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, z něhož by vyplývalo, jaké nároky jsou žalobou skutečně uplatněny. Ačkoli žalobci požadují náhradu škody a vrácení přeplatku ceny, z žaloby nevyplývá, jakým způsobem vyčíslili údajnou škodu či přeplatek. Nelze proto najisto postavit, zda důvodem uplatněného nároku je požadavek na slevu z ceny díla, nebo zda je požadován přeplatek smluvní ceny díla či přeplatek obvyklé ceny. Je-li požadována náhrada škody, chybí zcela vylíčení rozhodujících skutečností pro závěr o existenci předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, tedy tvrzení o porušení právní povinnosti, vzniku škody v konkrétní výši a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti. Teprve v průběhu řízení vyšlo najevo, že mezi účastníky došlo v průběhu dvou let k řadě smluvních ujednání, na základě kterých žalovaný pro žalobce zhotovil truhlářské výrobky, které byly zčásti zabudovány do nemovitosti žalobců. Soud prvního stupně - aniž vedl žalobce k odstranění vad žaloby - na sebe vzal odpovědnost za vymezení skutkového základu věci a věc posoudil jako nárok z odpovědnosti za vady. Nevzal přitom v úvahu, že žalobci změnili svá žalobní tvrzení v tom, že vztahy účastníků nebyly ošetřeny smlouvou a že uplatnili nárok z odpovědnosti za bezdůvodné obohacení. Je tudíž namístě vést žalobce k odstranění vad žaloby, což soud prvního stupně neučinil a jeho rozhodnutí proto nemůže obstát.
Usnesením ze dne 30. ledna 2004, č. j. 6 C 797/2002-151, soud prvního stupně v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu vyzval žalobce, aby vady spočívající v neúplnosti, neurčitosti a nesrozumitelnosti žaloby, tak jak byly detailně vytčeny, ve stanovené lhůtě odstranili a poučil je, jak je třeba opravu a doplnění žaloby provést, jakož i o právních následcích neuposlechnutí této výzvy.
V reakci na výzvu soudu žalobci doplnili žalobu sdělením, že při specifikaci žalované částky vyšli z kontrolního rozpočtu ing. Š., který soudu doložili; ten zahrnuje přehled prací a výrobků dodaných žalovaným na stavbu. Částka 532.143,20 Kč, kterou žalovanému přeplatili a požadují vrátit, je rozdílem celkové výše jimi zaplacených záloh (1,560.793,- Kč) a ceny skutečně dodaných výrobků a prací dle rozpočtu ing. Š. (1,028.649,87 Kč). Žalobci byli žalovaným ujištěni, že jim dodá okna a venkovní dveře v kvalitě EURO. Toto ujednání žalovaný nedodržel a dodal jim okna a dveře, která si neobjednali. Částku 585.684,- Kč, jíž zálohovali dodávku objednaných oken a dveří, tudíž zaplatili žalovanému marně. Součet přeplatku a zaplacené ceny oken, která ve sjednané kvalitě dodána nebyla, činí 1,117.827,20 Kč. Žalobci však dosud žalovanou částku nemění, neboť vycházejí z toho, že skutečná výše jejich nároků bude zjištěna znaleckým posudkem. Pouze pro případ, že by soudy posoudily uzavřené smlouvy o dílo jako neplatné, požadují žalobci přiznat žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení při stejném vylíčení skutku, tedy opět v rozdílu mezi tím, co žalovanému uhradili a co měli podle přehledu skutečně dodaných výrobků uhradit.
Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu usnesením ze dne 1. dubna 2004, č.j. 6 C 797/2002-161, jíž se žalobci po žalovaném domáhají zaplacení 901.247,- Kč odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žaloba ani po doplnění, k němuž byli žalobci soudem vyzváni, „neobsahuje jasné a přehledné vylíčení skutkového základu nároku (nároků) tak, aby z něho žalobou uplatněný nárok (nároky) vyplývaly“. Vylíčení skutku je natolik neúplné, kusé a nekonkrétní, že z něj nelze jednoznačně dovodit, jaké skutečnosti vlastně žalobci tvrdí. Žalobu tak shledal neprojednatelnou.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. července 2004, č. j. 7C 1116/2004-169, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Sdílí závěr soudu prvního stupně, že žaloba nemá náležitosti stanovené § 79 odst. 1 o. s. ř., neboť v ní není dostatečně určitě vylíčen skutkový děj, na jehož základě je uplatňován nárok. Z žaloby žalobců je sice zřejmé, že jejich nárok souvisí se smluvním ujednáním, které se týkalo dodávek a montáže výrobků stavebního a nábytkového truhlářství prováděných žalovaným při rekonstrukci nemovitosti žalobců, a rovněž z ní vyplývá, že zaplacení žalované částky požadují žalobci proto, že nebyli s dodávkami prací a výrobků spokojeni a dovozují, že jim vznikla škoda. Přitom však není patrné, jaká konkrétní částka z celkového nároku, jež je předmětem řízení, se vztahuje k té které dodávce práce či výrobku. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobci nevyhověli výzvě soudu k odstranění neúplnosti a nejasnosti skutkových tvrzení a specifikaci uplatněného nároku. Není nadále jasné, jaký byl obsah smluvních ujednání mezi účastníky o dodávce výrobků aprací, tedy o jaké konkrétní věci a práce šlo, přičemž pouhý odkaz na předložený seznam vypracovaný třetí osobou nelze za řádné doplnění žaloby pokládat. Z žaloby není zřejmé, zda součástí smlouvy bylo ujednání o ceně, zda a popřípadě jak bylo na základě smlouvy plněno a především jaké nároky (v konkrétní výši) se vztahují k jednotlivým ujednáním mezi účastníky, když současně není pochyb o tom, že práce a výrobky byly dodávány v průběhu delší doby (minimálně dvou let). Žalobci uvádějí, že dodávky byly vadné a současně tvrdí, že se vůbec neuskutečnily. Žaloba, jak je v současné době formulována, neumožňuje soudu požádat žalovaného, aby se k věci vyjádřil. Žalobci sice mohou požadovat, aby soud rozhodl o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem, musí však ohledně všech uvést skutečnosti, kterými vylíčí skutkový děj a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požadují zaplatit. To žalobci neučinili, takže žalobu nelze projednat.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž namítají
nesprávné právní posouzení věci. Jsou přesvědčeni, že z žaloby a jejího doplňku, který k výzvě soudu zaslali, je zcela zřejmé, čeho se po žalovaném domáhají, tedy že po něm požadují vrácení částky, kterou mu podle kontrolního rozpočtu zpracovaného jejich stavebním dozorem (ing. Š.) přeplatili a dále zaplacení (vrácení) částky, kterou marně vydali za dodávku výrobků, které neobdrželi, neboť jim byly žalovaným dodány jiné výrobky, než si objednali; oba nároky jsou řádně vyčísleny a kontrolní rozpočet je rovněž připojen. V žalobě je rovněž dostatečně popsán skutkový děj, z něhož své nároky dovozují. Žalobci nejsou srozuměni se závěrem odvolacího soudu, jímž je dovozováno, že současně o totožných dodávkách tvrdili, že byly vadné a že jim nebyly dodány. Nic takového nikdy neuváděli, naopak z jejich účastnických výpovědí je zřejmé, že tvrzení se týkají rozdílných věcí. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjekty k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle § 42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle § 79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Žaloba musí kromě dalších náležitostí obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností. Rozhodujícími skutečnostmi se přitom ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Žalobce musí uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Jinak řečeno skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj) umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. Bureš, J., JUDr. Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání 2003, Praha, C. H. BECK, str. 246, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 290/2002, a ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 4/1998). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce - coby důkaz - připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 215/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 26/2004, či ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 35/2003).
Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. června 2003, sp.zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).
Pakliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby spočívající v nedostatečně konkrétním vylíčení skutkových okolností s tím, že „není jasné, jaký byl obsah smluvních ujednání účastníků o dodávce výrobků a prací, resp. o jaké konkrétní věci a práce šlo, přičemž žalobcův odkaz na připojený listinný důkaz (kontrolní rozpočet vypracovaný ing. Š.) nemůže vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nahradit tak, aby mohlo být ve věci rozhodnuto“.
Ze žaloby ze dne 18. 9. 2002 a jejího doplnění ze dne 18. a 19. 3. 2004 je zřejmé, že žalobci se po žalovaném domáhají zaplacení částky 585.684,- Kč s odůvodněním, že ji v rámci smlouvy o dílo žalovanému zálohově zaplatili za truhlářské výrobky (okna a dveře), které jim nebyly dodány a dále částky 415.563,- Kč s tím, že o tuto částku cenu díla přeplatili; na podporu svého tvrzení o přeplatku ceny díla doložili k žalobě doklady o platbách, které žalovanému za jednotlivé dodávky truhlářských výrobků a prací při rekonstrukci domu čp. 7 v M. poskytli, a rozpočet vypracovaný ing. Š., v němž jsou uvedeny a ohodnoceny dodané práce a výrobky.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že žalobci neuvedli v žalobě a ani v podáních z 18. a 19. 3. 2004 některé ze skutečností, jejichž doplnění bylo soudem požadováno. Odvolací soud však pochybil, pokud spojoval s jejich nedoplněním právní účinky podle § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich absence projednatelnosti žaloby nebránila.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci vymezili předmět sporu dostatečným vylíčením rozhodujících skutečností jednak v žalobě a jednak zprostředkovaně odkazem na listinu, kterou coby důkazní materiál soudu předložili a na niž pokud jde o specifikaci jejich požadavku na vrácení údajného přeplatku ceny díla, výslovně odkázali. Z obsahu žaloby a připojených příloh (zejména dokladů o poskytovaných platbách a tzv. kontrolního rozpočtu vypracovaného ing. Š.) je nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Jednoznačně je zřejmé, že se žalobci po žalovaném domáhají vrácení toho, co mu zálohově zaplatili za okna a dveře, a že tento požadavek odůvodnili tím, že od něho neobdrželi výrobky ve sjednané kvalitě a mají tudíž za to, že zaplatili za něco, co jim ve skutečnosti nebylo dodáno; tento nárok vyčíslili částkou 585.684,- Kč. Stejně tak je zřejmé, že žalobci požadují, aby jim žalovaný uhradil rozdíl mezi cenou, kterou mu za dodané truhlářské výrobky a práce (jejichž seznam je uveden v listinném důkazu, na nějž žalobci odkazují) zaplatili a hodnotou, kterou tyto výrobky a práce podle jejich názoru ve skutečnosti mají (tedy cenou, kterou měli po právu zaplatit); rovněž tento nárok žalobci vyčíslili. Nedostatek dalších upřesnění (soudem zmiňovaná absence údaje, zda smlouva o dílo obsahovala ujednání o ceně díla, resp. jednotlivých dodávek výrobků a prací) nebránil pokračování v řízení, neboť i bez další konkretizace bylo zřejmé, na základě jakých skutků jsou oba nároky uplatňovány a v jaké výši. Odvolací soud tedy především nesprávně dovodil, že „žalobci ani přibližně neuvedli peněžité částky, které požadují z titulu jednotlivých samostatných nároků“. Stejně tak pochybil, když v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky pominul zprostředkované vylíčení rozhodujících skutečností mající původ v odkazu na listinu, kterou žalobci k důkazu předložili, a uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a je tedy neprojednatelná.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu