4 As 339/2023- 9 - text
4 As 339/2023-11 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2023, č. j. MSP-456/2023-OSV-OSV/2 a č. j. MSP-458/2023-OSV-OSV/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2023, č. j. 39 A 10/2023 11,
I. Kasační stížnost proti výrokům III. a IV. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2023, č. j. 39 A 10/2023 11, se odmítá.
II. Kasační stížnost proti výrokům I. a II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2023, č. j. 39 A 10/2023 11, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce brojil žalobou podanou Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) proti shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadená rozhodnutí“), kterými žalovaný potvrdil postup Okresního soudu v Kutné Hoře (rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2023, č. j. MSP-456/2023-OSV-OSV/2) a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 11 Si 109/2023 (rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2023, č. j. MSP-458/2023-OSV-OSV/2), týkající se vyřizování žádostí žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Součástí žaloby učinil žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. II.
[3] Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) zamítl žalobcovu žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě (výrok II.), vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby proti napadeným rozhodnutím ve výši 6.000 Kč (výrok III.) a vyzval žalobce, aby ve lhůtě pro podání žaloby odstranil vady svého návrhu spočívající jednak v neuvedení žalobních bodů, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadená rozhodnutí za nezákonná nebo nicotná, jednak v neuvedení data doručení napadených rozhodnutí a jednak v neuvedení důkazů k prokázání žalobcových tvrzení (výrok IV.).
[4] Krajský soud se především zabýval žalobcovou žádostí o osvobození od soudních poplatků. Předeslal, že žalobcovy majetkové poměry jsou mu známy z úřední činnosti, a proto žalobce nevyzýval k jejich doložení. Podle krajského soudu žalobce sice skutečně nemá dostatečné prostředky, přesto jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Zdůraznil, že žalobce za několik posledních let inicioval desítky sporů, a to s mizivou úspěšností. Krajský soud mu přitom vždy poskytl náležitá poučení a v některých případech mu osvobození od soudních poplatků přiznal.
[5] Žalobcem nyní napadená rozhodnutí se týkají problematiky svobodného přístupu k informacím. U tohoto typu rozhodnutí sice nelze paušálně vyloučit, že by mohly mít dopad do životní sféry účastníka řízení, avšak v nynějším případě krajský soud neshledal žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno hodnověrně usuzovat, že by žalobci takový následek hrozil. Žalobce v žalobě povahu požadovaných informací ani rámcově nevymezil. Nesdělil ani žádné důvody, jimiž by alespoň nastínil, proč jím požadované informace spadají do kategorie těch, které se týkají jeho životní sféry. Z napadených rozhodnutí pak krajský soud zjistil, jaké informace žalobce žádal poskytnout, přičemž ani z formulace žádostí o informace nezjistil, jakým způsobem by mohlo být neposkytnutím informací zasaženo do životní sféry žalobce. Krajský soud taktéž připomněl, že žalobce byl již v jiných řízeních opakovaně informován o tom, že vzhledem k narůstajícímu počtu jeho nesrozumitelných žalob, ze kterých není na první pohled zřejmý vztah požadovaných informací k podstatným okolnostem jeho životní sféry, se nemůže spoléhat na to, že bude i v budoucnu osvobozován od soudních poplatků ve všech případech. Aby tomu tak bylo, musel by alespoň rámcově tvrdit a prokázat podstatné okolnosti svědčící o možném zásahu do jeho životní sféry. Z uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že nebyly splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s.
[6] V důsledku závěru o nesplnění podmínek pro osvobození žalobce od soudních poplatků pak podle krajského soudu nebyla splněna také jedna z nutných podmínek k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podle § 35 odst. 10 s. ř. s. (existence předpokladů pro alespoň částečné osvobození od soudních poplatků). Pro uvedené tudíž krajský soud zamítl i žalobcův návrh na ustanovení zástupce. III.
[7] Proti všem výrokům napadeného usnesení nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností.
[8] Stěžovatel je přesvědčený o tom, že jeho věc byl krajský soud povinen projednat v souladu s čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. To dovozuje také z toho, že žalovaný na něj prokazatelně k 16. srpnu 2023 nezákonně vede materiály v režimu „tajné“ podle metodiky StB z roku 1982 vytvořené kvůli signatářům Charty 77. Podle stěžovatele krajský soud svým rozhodováním tento systém podporuje, na systému u žalovaného se podílí, a porušuje tak stěžovatelova ústavní práva. IV.
[9] Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. V.
[10] Nejvyšší správní soud předesílá, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 19). Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tudíž Nejvyšší správní soud nepožadoval.
[11] Z výše citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu současně plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již bylo uvedeno. V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem splněna být nemusí, a Nejvyšší správní soud tudíž nepožadoval ani stěžovatelovo zastoupení advokátem.
[12] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výrokům III. a IV. napadeného usnesení není přípustná, neboť se v tomto rozsahu jedná toliko o rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. (k výzvě k zaplacení soudního poplatku srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008-47, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005-47). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost v části směřující proti výrokům III. a IV. napadeného usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona jako nepřípustnou. Ve zbylém rozsahu (ohledně výroků I. a II. napadeného usnesení) shledal kasační stížnost přípustnou.
[13] Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal výroky I. a II. napadeného usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Podle § 36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků představuje výjimku z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je na základě zákona zpoplatněna.
[16] Smyslem a účelem osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením přístupu k soudu. Účelem osvobození od soudních poplatků naopak není odbřemenit nemajetné účastníky řízení ve všech soudních sporech, včetně těch, které opakovaně a soustavně vyvolávají, ačkoliv nemají zjevný dopad do jejich životní sféry. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011
66, jehož právní věta zní: „I když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“ Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku také vyslovil, že „[j]udikatura Nejvyššího správního soudu setrvale vychází z toho, že široce pojatý svobodný přístup k informacím ve veřejné sféře je jednou z nejefektivnějších cest k transparenci veřejné moci, k její všestranné, účinné a kontinuální veřejné kontrole a jedním z nástrojů snižujících možnosti jejího zneužívání.
Na druhé straně však nelze přehlédnout, že kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci z různých důvodů cíleně paralyzující výkon tohoto práva může mít významné negativní důsledky, které za určitých okolností mohou popřít dokonce i smysl a účel práva na svobodný přístup k informacím. Jedním z nástrojů, jak zabránit zneužívání tohoto práva, a tím i jeho diskreditaci v očích veřejnosti i orgánů veřejné moci, proto musí být i citlivá regulace nadužívání tohoto práva v případech výše uvedených.
Taková regulace může se za určitých okolností dít i cestou výjimečného odepření práva na osvobození od soudních poplatků.“
[17] Regulační funkce soudních poplatků byla zdůrazněna též v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012
11: „[n]epřiznáním osvobození od soudních poplatků není proto stěžovateli upíráno právo na přístup k soudu v případě sporů ohledně jeho práva na informace, rovněž tím není zpochybňována jeho aktivní legitimace (neboť ta by byla řešena v usnesení o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.), ale je pouze vysloveno, že pokud stěžovatel hodlá užívat svého práva na přístup k soudu takovým způsobem, že brojí všemi možnými prostředky proti jakémukoli úkonu správního orgánu bez ohledu na to, aby zvážil smysluplnost a důvodnost svého počínání, je na místě trvat na tom, aby se podílel na úhradě nákladů spojených s vedením takového sporu, které musí být státem vynaloženy, prostřednictvím hrazení soudních poplatků.“
[18] Regulační funkce soudního poplatku vystupuje do popředí i v nyní projednávaném případě. Krajský soud v napadeném usnesení poukázal na to, že stěžovatel podával již delší dobu značné množství stereotypních návrhů, které se týkaly problematiky svobodného přístupu k informacím. Šlo o nesrozumitelná podání, z nichž nebylo patrné, že by se informace, jejichž poskytnutí se stěžovatel domáhal, týkaly jeho životní sféry. Soud si přitom nemohl učinit okamžitý úsudek o povaze požadovaných informací ani z napadených rozhodnutí, neboť je stěžovatel k žalobám nepřikládal. Počet takových podání v poslední době narůstal, a krajský soud tedy stěžovatele ve svých rozhodnutích opakovaně informoval o tom, že do budoucna bude pro účely posouzení žádostí o osvobození od soudních poplatků nezbytné, aby alespoň rámcově osvědčil, že se požadované informace dotýkají jeho životní sféry.
[19] Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují osvobození účastníka řízení od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro soudní řízení, tíží tohoto účastníka řízení. Je tedy na něm, aby rozhodné skutečnosti nejen tvrdil, ale i doložil (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 As 301/2017-20). Jak vyplývá z výše citované judikatury, v případě řízení ve věci svobodného přístupu k informacím je jednou z rozhodných okolností také to, zda se předmětné informace dotýkají životní sféry navrhovatele. V nynější věci krajský soud stěžovatele o těchto skutečnostech a o možných následcích jeho setrvání na dosavadním postupu opakovaně poučil (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2022, č. j. 43 A 71/2022
12, ze dne 13. 4. 2023, č. j. 54 A 28/2023-2, nebo ze dne 25. 10. 2022, č. j. 43 A 84/2022-3, na která krajský soud v nyní napadeném usnesení odkázal). Stejně tak byl stěžovatel upozorněn na to, že směřuje li žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, je podle § 71 odst. 2 s. ř. s. povinen k ní připojit opis napadeného rozhodnutí.
[20] Pokud stěžovatel v posuzovaném případě učinil i přes poskytnutá poučení další podání (žalobu), z něhož sice vyplývalo, že se týká přístupu stěžovatele k informacím a že stěžovatel i v tomto případě žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, opět však neuvedl nic o povaze požadovaných informací a nesdělil, jak se vztahují k jeho životní sféře, ani k žalobě nepřiložil napadená rozhodnutí, nelze krajskému soudu vytýkat, pokud dovodil (a to i na základě vlastních zjištění ohledně povahy a obsahu žádostí o informaci - viz odst.
[2] napadeného usnesení), že stěžovatel nedoložil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., a v návaznosti na to tudíž ani pro ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem podle § 35 odst. 10 s. ř. s.
[21] Tvrzení, která stěžovatel předestřel v kasační stížnosti, jsou proto nedůvodná. Krajský soud se nepodílel na žádné represi zaměřené na signatáře Charty 77 a neporušil ani stěžovatelova ústavní práva. Krajský soud pouze poukázal na stereotypnost stěžovatelových podání, který obdobnou argumentaci neúspěšně uplatnil již v desítkách případů. VI.
[22] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného nepovažuje kasační stížnost směřující proti výrokům I. a II. napadeného usnesení za důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů. Z obsahu soudního spisu však neplyne, že by mu v řízení o kasační stížnosti jakékoliv náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Mgr. Petra Weissová předsedkyně senátu