4 Nd 309/2008-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce: P.
C., bytem Praha 7, Janovského 15, adresa pro doručování: Praha 1, Václavské
náměstí 17, zastoupeného PhDr. M. J., proti žalovaným: 1) Ing. J. H., bytem
Praha 1, Václavské náměstí 17, zastoupené JUDr. M. M., advokátem, a 2) Ing. Ľ.
Š. bytem Brno-Jundrov, Dubová 1, o určení vlastnictví a vyklizení nemovitosti,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, o návrhu na přikázání
věci z důvodu vhodnosti, t a k t o :
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 se nepřikazuje k
projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu
soudu návrh žalobce, aby věc – řízení o určení vlastnictví a vyklizení
nemovitostí, resp. řízení o vrácení daru, která je u tohoto soudu vedena pod
sp. zn. 38 C 65/2002, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Jednalo se o
třetí návrh na delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Oběma předešlým
návrhům, vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 39/2007 a 4 Nd 45/2008,
nebylo vyhověno.
Žalobce svůj v pořadí třetí návrh na delegaci vhodnou (č. l. 853) odůvodnil
tím, že na straně žalobce nastaly nové skutečnosti, které odůvodňují jeho návrh
na delegaci. Tyto spočívají v tom, že matka žalobce dne 30. 5. 2008 utrpěla
mozkovou příhodu a její stav se poté ještě zhoršil, což dokládá lékařskou
zprávou. Žalobce se o matku po jejím propuštění z nemocnice celodenně stará,
což mu brání v tom, aby mohl dojíždět k řízení do Brna. V péči o matku mu
pomáhá jeho obecná zmocněnkyně, a tedy v případě, že by žalobce odjel do Brna k
ústnímu jednání, jeho obecná zmocněnkyně by se řízení účastnit nemohla. V
opačném případě by nemohl žalobce využít svého práva být osobně přítomen
jednání, neboť by musel být se svou matkou v Praze. V doplnění svého návrhu
zdůraznil, že primární není účast jeho matky u soudu, ale jeho vlastní účast,
které brání právě celodenní péče o nemocnou matku, čímž je mu bráněno v
realizaci jeho práva účastnit se osobně jednání u soudu v Brně.
Dále ve svém návrhu opakuje skutečnosti, které již soudu prezentoval v
předchozích podáních, zejména že jak žalobce tak i prvá žalovaná bydlí v Praze.
Uvádí, že vzhledem k věku a zdravotnímu stavu žalované svým návrhem na delegaci
řízení do Prahy vlastně prospívá i žalované. Žalobce má „důvodné obavy“, že
zdravotní stav žalované povede k opakovaným zrušením již nařízených jednání,
což je proti požadavku na rychlost a hospodárnost soudního řízení. Zopakoval
svou námitku týkající se své nepříznivé finanční situace, kdy má za to, že
ačkoli oba bydlí v Praze, je žalovaná značně zvýhodněna v případě dojíždění k
soudu do Brna, jelikož je na tom finančně lépe, ačkoli namítá, že její finanční
situace není dobrá. Je-li tomu opravdu tak, byla by dle žalobce delegace věci
do Prahy výhodná pro žalovanou i z finančních důvodu. Taktéž zopakoval, že pro
druhého žalovaného není cesta k soudu do Prahy žádný problém, když cestuje
služebně do zahraničí a jeho zdravotní stav je nepochybně lepší než zdravotní
stav žalované.
V návrhu dále obšírně rozebírá předcházející usnesení o nevyhovění jeho návrhu
na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 4 Nd
45/2008, se kterým vyjadřuje nesouhlas a vyslovuje podezření, že neochota soudů
delegovat řízení do Prahy (mylně uvedeno do Brna) vyplývá mimo jiné z toho, že
„soud může žalobci zabránit v realizaci jeho práv“, jelikož „soud činí vše, aby
spor vyhrála protistrana“. Žalobce taktéž vznesl námitku podjatosti soudce
Nejvyššího soudu JUDr. Františka Hrabce, o níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne
18. 12. 2008 tak, že soudce JUDr. František Hrabec byl vyloučen z projednání a
rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 309/2008.
První žalovaná sdělila, že s navrhovaným přikázáním věci Obvodnímu soudu pro
Prahu 1 nesouhlasí a ve svém vyjádření odkázala na svá předchozí odmítavá
podání, především pak na podání ze dne 21. 1. 2008 a 24. 4. 2008, s tím, že
argumenty v nich uvedené ani plynutím času neztratily ničeho na své platnosti a
aktuálnosti. Zopakovala, že nikterak nesnižuje otázku zdravotního stavu matky
žalobce, nicméně je přesvědčena, že argumentace uvedená žalobcem je ryze
účelová a emotivní s tím, že z hlediska právního nemá zásadního významu.
Namítla, že jako předseda politické strany žalobce pravidelně cestuje po celé
republice a jelikož vede celou řadu soudních sporů, se kterými je spojena
nutnost jeho osobní účasti, a zásadně vždy tyto záležitosti vede až k řízení
před Ústavním soudem ČR se sídlem v Brně, podstupuje pravidelné cesty mimo
území hlavního města Prahy. Zdůrazňuje dále, že pokud se žalobce odvolává na
hospodárnost a efektivitu řízení a vznáší stesky nad tvrzenými průtahy v
řízení, pak je to poněkud s podivem, když toto je výhradně zaviněním žalobce,
který prodlužuje řízení opakovaným podáváním návrhů na delegaci a vznášením
námitek podjatosti do osob soudců. Žalovaná plně respektuje procesní práva
žalobce, nicméně dle jejího názoru využití těchto práv žalobcem překračuje
únosné meze a lze dle jejího názoru spíše hovořit o zneužití těchto práv než o
jejich využití. Uzavírá, že delegací řízení k jinému soudu by došlo k dalším
časovým zdržením.
Druhý žalovaný s návrhem vyslovil nesouhlas s tím, že k delegaci dle jeho
názoru není žádný důvod a neví, proč by se mělo soudní řízení zdržovat jeho
přemístěním do Prahy. Uvedl, že žalobce toliko argumentuje zdravotním stavem
své matky a uvádí domněnku, že jako politik jistě není žalobce se svou matkou
dvacet čtyři hodin denně.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu
téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s.
ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12
odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému
soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by
věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému
soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc
přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu
vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou, i přes
žalobcem namítanou změnu okolností, splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc
byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §
12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují
hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli,
že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou
základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z
této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
V daném případě je místní příslušnost stanovena zákonem coby tzv. výlučná
příslušnost podle § 88 písm. g) o. s. ř., kdy namísto obecného soudu, popřípadě
místo soudu uvedeného v § 85a o. s. ř. je k řízení příslušný soud, v jehož
obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost
podle § 88 písm. b) o. s. ř.
Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.,
aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně
zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu
a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v
závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde
však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že
jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K
přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze
výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom
výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k
němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i
z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v
poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu
pro Prahu 1 odůvodňuje především tím, že celodenní péče o nemocnou matku mu
neumožňuje cestovat k jednání u Městského soudu v Brně, čímž je mu bráněno v
realizaci jeho práva účastnit se osobně jednání u soudu. Dále pak poukazuje na
svou nepříznivou finanční situaci a také na to, že v péči o matku mu pomáhá
jeho obecná zmocněnkyně, a v případě, že by žalobce odjel do B. k ústnímu
jednání, jeho obecná zmocněnkyně by se řízení účastnit nemohla.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno
považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovali průlom do zásady
zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník
řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že
musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší
vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými
organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o
sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je třeba zvážit
návrh i z hlediska poměrů žalovaných, především je nutno přihlédnout k tomu, že
první žalovaná i druhý žalovaný s přikázáním předmětné věci Obvodnímu soudu pro
Prahu 1 nesouhlasí. Delegací věci by proto mohl být navozen stav pro oba
žalované nepříznivý, jelikož by v jejich případě došlo k prolomení zásady
zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Argumentace
žalobce, že pro první žalovanou by delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1
byla výhodná, je bezpředmětná, když žalovaná sama s delegací věci vyslovila
kategorický nesouhlas. Oba žalovaní využili svého práva vyjádřit se k návrhu na
delegaci a jejich vyjádření je třeba respektovat.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení
§ 12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l
Vypracoval:
JUDr. Petr Š a b a t a