NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 396/2011-49
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci
žalobce P. C., proti žalovaným: 1) České republice – Ministerstvu financí, se
sídlem Letenská 15, Praha 1 a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti,
se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 58/2011, v řízení o věcné příslušnosti k
projednání věci a o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vedené pod
sp. zn. Ncp 1822/2011, t a k t o :
Soudci a soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar
Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Jaroslav Bureš,
JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Milena Opatrná nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod
sp. zn. Ncp 1822/2011.
Žalobce vznesl dne 9. 5. 2011 námitku podjatosti všech soudců, kteří byli členy
nebo kandidáty KSČ Městského soudu v Praze, v níž mj. namítl podjatost i soudců
Vrchního soudu v Praze pro jejich komunistickou minulost a rozhodování v jiných
věcech, v nichž byl žalobce účastníkem řízení s tím, že žádá, aby o této
námitce nerozhodoval žádný soudce, který byl členem KSČ.
Nejvyšší soud konstatuje, že žalobce namítl mj. i podjatost soudců a soudkyň
Nejvyššího soudu včetně soudců JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Danuše Novotné a
JUDr. Jiřího Pácala, kteří by měli podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce
podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, jako členové senátu ve věci sp. zn. 4
Nd 396/2011. Předseda senátu proto s ohledem na obsah posuzované námitky
podjatosti podání žalobce podle § 16 odst. 1 o. s. ř. předložil předsedkyni
Nejvyššího soudu, která v souladu s rozvrhem práce přidělila věc o vyloučení
označených soudců Nejvyššího soudu senátu občanskoprávního kolegia č. 20. Tento
senát Nejvyššího soudu poté rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 20 Nd
11/2012 tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Hrabec, JUDr. Danuše
Novotná a JUDr. Jiří Pácal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 396/2011.
Z procesního spisu je patrné, že po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze
napadla uvedená věc do senátu 2 Co ve složení JUDr. Říhová, Mgr. Javůrková,
JUDr. Podolka, JUDr. Vostrejšová, JUDr. Bureš, JUDr. Horová, JUDr. Zilvarová a
JUDr. Opatrná, který je zastupován senátem 1 Co, v němž rozhodují JUDr. Říhová,
Mgr. Javůrková, JUDr. Podolka, JUDr. Horová a JUDr. Zilvarová, a senátem 3 Co
ve složení JUDr. Vostrejšová, JUDr. Bureš, JUDr. Horová, JUDr. Zilvarová a
JUDr. Opatrná.
Z písemného vyjádření dotčených členů a členek rozhodujícího senátu 2 Co a
zastupujících senátů 1 Co a 3 Co se podává, že dotčení soudci a soudkyně nemají
k věci a k účastníkům žádný vztah, nejsou jim známy okolnosti, které by je
vylučovaly z projednávání a rozhodování věci.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož
soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést,
že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém
zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může
být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům
řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o
okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude
schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V nálezu Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10,
Ústavní soud mimo jiné vyslovil též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17.
listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z
rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i
s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s
přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně
každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní
skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen.
Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek
vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s
příslušným ustanovením daného procesního řádu.
V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva
na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu
1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.)
zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou
funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně
jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS
2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž
poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v
souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb.,
kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve
státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České
republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon
zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností,
jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není
skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu,
Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu
stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska
akceptovat tezi žalobce, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce,
jakožto bývalého pronásledovaného politického vězně a disidenta, nemohli
rozhodovat.
Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ)
je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným
okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že
z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by
nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.
Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných
skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Skutečnost, že je
žalobce bývalým pronásledovaným politickým vězněm a disidentem, nelze považovat
za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by
žalobcovu věc nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.
Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti
uvedených soudkyň a soudců vrchního soudu by se musel opírat o existenci jejich
vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním
důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho
skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný
extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl
znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec
společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v
takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem
1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již
pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS
722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I.
ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.).
Z podaného výkladu je patrné, že okolnosti namítané žalobcem nemohou objektivně
založit podjatost jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. (Srov.
usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).
Podle Nejvyššího soudu tedy lze v krátkosti shrnout, že v posuzovaném případě
nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci a
soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k
účastníkům. Žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by
vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v
Praze. Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice členství soudců Vrchního
soudu v Praze v bývalé Komunistické straně Československa, když poukazuje na
to, že bývalí komunisté dodnes smýšlejí v duchu komunistické ideologie, přičemž
každý soudce, jenž se stal členem KSČ, měl takové povahové vlastnosti a takové
morální zásady a hodnotové orientace, které samy o sobě zakládají jejich
podjatost vůči žalobci jako odpůrci komunismu, jelikož žalobce byl pro své
politické přesvědčení pronásledován právě tím režimem, jemuž tito soudci
sloužili. Současně upozorňuje na to, že tito soudci rozhodovali v jeho jiných
věcech. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce
(přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího)
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší
soud tudíž ani tyto námitky podjatosti vznesené žalobcem nepokládá za důvodné,
resp. za takové, z nichž by vyplývaly skutečnosti naplňující dikci ustanovení §
14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a
rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp 1822/2011 byli
vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího
soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c