4 Pzo 1/2022

4 Pzo 1/2022-

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 návrh Z. Z., nar. XY v XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Přerově ze dne 24. 6. 2020 pod sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020), a rozhodl takto:

Podle § 314m odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020), ohledně navrhovatele Z. Z., byl porušen zákon v ustanoveních § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.

1. Nejvyššímu soudu byl doručen dne 3. 1. 2022 podle § 88 odst. 8 tr. ř. návrh Z. Z. (dále jen „navrhovatel“) podaný prostřednictvím obhájce na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydala soudkyně Okresního soudu v Přerově dne 24. 6. 2020 pod sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020). Navrhovatel byl o vydání tohoto příkazu informován na základě „Vyrozumění o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu“ ze dne 24. 9. 2021 na účastnické stanice XY, XY, dále na mobilní telefony IMEI XY, XY, XY Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územním odborem Přerov, 2. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPA-26379-94/TČ-202-140872.

2. Podání návrhu na přezkum navrhovatel odůvodňuje skutečností, že příkaz soudkyně Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2020 pod sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020), byl vydán v rozporu se zákonem. Podle jeho názoru bylo trestní řízení vedeno proti jeho osobě zcela nedůvodně a v rozporu se zákonem, z čehož dovozuje, že předmětný příkaz byl vydán rovněž bezdůvodně a v rozporu se zákonem. Nedůvodnost a nezákonnost příkazu zakládá rovněž ze skutečnosti, že došlo k ukončení trestního řízení vedeného proti jeho osobě usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Přerov, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 16. 12. 2020, č. j. KRPA-26379-94/TČ-202-140872, když věc byla podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena, neboť v trestním věci nešlo o podezření ze spáchání trestného činu a nebylo na místě vyřídit věc jinak.

3. Navrhovatel namítá, že vedení trestního řízení souviselo s tím, že již delší dobu byl předmětem nedůvodné kontroly ze strany příslušníků Policie ČR, služebně zařazených u obvodního oddělení Hranice, která trvala od roku 2018 dosud. V roce 2018 bylo ukončeno jeho bouřlivé soužití s jeho tehdejší družkou L. K., s níž probíhá velmi složité soudní řízení, týkající se péče o jejich společného syna a o stanovení výše výživného. Navrhovatel uvádí, že má informace o tom, že jeho tehdejší družka má blízké osobní kontakty s některými příslušníky Policie ČR zařazenými na obvodním oddělení Policie ČR Hranice a že výsledky aktivit příslušníku Policie ČR využívá proti jeho osobě v rámci civilního řízení. V tomto směru odkazuje na skutečnost, že jeho bývala družka měla informace o domovní prohlídce, prohlídce nebytových prostor, o tom, že byl zadržen a zadržován v cele předběžného zadržení, a to vše za situace, kdy by informace z trestního spisu neměly vůbec unikat. Proto považuje vztahy mezi ním a příslušníky obvodního oddělení Policie ČR v Hranicích za nepřátelské. Poukazuje na to, že účelové a nepravdivé tvrzení L. K. postačilo k tomu, aby policejní orgán zahájil úkony trestního řízení a inicioval zahájení nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůči jeho osobě. Akcentuje, že v rámci pořízených odposlechů nebylo potvrzeno žádné jeho závadné chování, tvrzené jeho bývalou družkou.

4. Dále uvádí, že předmětný příkaz nebyl řádně odůvodněn takovými skutkovými okolnostmi, které by zakládaly důvod pro vedení trestního řízení proti jeho osobě a které by odůvodňovaly tak razantní zásah do jeho soukromí, jaký přestavuje realizovaný odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Skutkové okolnosti, které by zakládaly důvod pro vedení trestního řízení, vůbec neexistovaly a zcela nekriticky se spoléhalo na účelové tvrzení L. K. a jejího tehdejšího i současného přítele M. D., který byl jeho blízkým kamarádem. Jejich vzájemný vztah se změnil na nepřátelský poté, co začal udržovat partnerský vztah s manželkou M. D., což bylo příslušníkům Policie ČR velmi dobře známo. Dále navrhovatel rozporuje neodůvodnění doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v předmětném příkazu. Současně namítá nerespektování § 88 odst. 3 tr. ř., to je průběžné vyhodnocování nasazených odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zdali i nadále trvají důvody, které vedly k vydání předmětného příkazu. Policejní orgán ihned neukončil nasazené odposlechy a záznam telekomunikačního provozu, jakmile zjistil, že jsou nedůvodné.

5. Pod bodem III. následně navrhovatel shrnuje a rozvádí průběh trestního řízení vedeného proti jeho osobě policejním orgánem. Zdůrazňuje, že byl nezákonně a nedůvodně zadržen, byla proti němu vedena nezákonná domovní prohlídka a prohlídka nebytových prostor. Poukazuje i na to, že realizací odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mu byla způsobena významná nemajetková újma spojená s nezákonným zásahem do jeho soukromí. Namítá rovněž, že bylo nedůvodně a nezákonně zasaženo do soukromí Z. D. B., jeho družky, s kterou v dané době očekával narození potomka. Zjištění, že jejich intimní komunikace byla pod kontrolou orgánů činných v trestním řízení, vnímali oba velmi emociálně negativně a považují jej za velmi intenzivní zásah do soukromí, do jejich cti, důstojnosti, rodinného života, které jsou chráněny Listinou základních práv a svobod a dalšími dokumenty.

6. V závěru podaného návrhu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 314m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 2009/2000 (V 40/2020) byl vydán v rozporu se zákonem a že provedení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V40/2020) bylo v rozporu se zákonem.

7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 1 NZP 1/2022, nejprve shrnuje obsah předmětného návrhu na přezkum příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Následně konstatuje splnění všech zákonných podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v souladu s § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť příkaz vydal soudce na návrh státního zástupce, v příkazu jsou uvedena konkrétní telefonní čísla a IMEI, je uvedena osoba uživatele uživatelských adres a zařízení, řádný popis skutkových okolností, pro které bylo vedeno trestní řízení a konkrétní skutečnosti a indicie, z nichž lze důvodné podezření o páchaní trestné činnosti dovozovat.

Poukazuje i na to, že v příkazu je uvedeno, že je trestní řízení vedeno pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, konkrétně Úmluva o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb., a Úmluva pro nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami č. 462/1991 Sb. Z odůvodnění příkazu je zřejmé, že lze předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení a že sledovaného účelu, tedy zjištění rozsahu a četnosti distribuce drog podezřelým nelze dosáhnout jinak.

Rovněž je odůvodněná délka, pro které byly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nařízeny, tedy aby měl policejní orgán dostatek času k rozrytí rozsahu trestné činnosti podezřelého a neodkladnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, a to vzhledem k možnému nebezpečí zmaření či ztráty důkazů, takže obstarání podkladů nesnese odkladu na dobu, kdy bude zahájeno trestní stíhání.

8. Stran námitky ohledně dostatečného nevypořádání se s délkou období, pro kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, státní zástupkyně uvádí, že tuto nelze považovat za důvodnou, neboť v příkazu soudce jasně uvedl, že maximální možnou délku zvolil s ohledem na charakter posuzované trestné činnosti a z důvodu, že v době vydání příkazu nebylo zřejmé, s jakou frekvenci podezřelý komunikuje přes účastnické stanice a mobilními telefony s jinými osobami ohledně nedovolené distribuce metamfetaminu. Za nedůvodnou považuje rovněž námitku týkající se nedostatku podkladů pro učiněné závěry o důvodnosti trestního řízení vedené proti jeho osobě. Státní zástupkyně akcentuje, že se trestní řízení v době, kdy došlo k vydání příkazu, nacházelo ve fázi prověřování, přičemž v této fázi trestního řízení se nevyžaduje natolik silná důkazní situace, jako pro zahájení trestního stíhání. V této fázi řízení se musí soudy při vydání příkazu pečlivě zabývat tím, zda se jedná o úkon neodkladný či neopakovatelný podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. ve spojení s § 160 odst. 4 tr. ř., což soud v odůvodnění příkazu učinil. Ve vztahu k otázce zákonnosti jiných úkonů provedených v předmětném trestním řízení proti navrhovateli, konstatuje, že tyto úkony nemohou být předmětem přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 314l tr. ř. násl. Nejvyšší soud se rovněž nemůže zabývat námitkou vztahující se k splnění povinnosti policejního orgánu podle § 88 odst. 3 tr. ř.

9. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že vydáním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresním soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2020 pod č. j. V 40/2020-1 Nt 2009/200-3, zákon porušen nebyl.

10. Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

11. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

12. Nejvyšší soud se nejprve musel zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle § 88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.

13. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je jeho totožnost známá. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn podezřelý či obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž že návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s podezřelým či obviněným, ale i osobou odlišnou.

14. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnická telefonní čísla byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě do 6 měsíců ode dne 4. 10. 2021, když tímto dnem byla navrhovateli doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž návrh byl podán dne 3. 1. 2022, tedy v zákonné lhůtě.

15. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele.

16. Z předloženého spisového materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor Přerov, 2. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPM-26379/TČ-2020-14872, bylo zjištěno, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva (např. Úmluva o omezení výroby úpravě distribuce omamných látek č. 173/1933 Sb., Jednotná úmluva o omamných látkách č. 47/1965 Sb., Protokol o změnách Jednotné úmluvy omamných látkách č. 458/1991 Sb., Úmluva o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb., a Úmluva pro nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami č. 462/1991 Sb.). Navrhovatel vystupoval jako osoba podezřelá ze spáchání tohoto přečinu. Lze tedy uzavřít, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízeno o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy podle § 88 odst. 1 tr. ř. povolit.

17. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky uvedené v § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být dále stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání odůvodňují, zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

18. Obecně je nutno podotknout, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ podle § 88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také vždy pečlivě zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. sledování osob a věcí, výslech svědků, listinné důkazy apod., tedy důkazní prostředky, které jsou méně invazivní ve vztahu k základním právům a svobodám.

19. Ze spisu Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 1 Nt 2009/2020 bylo zjištěno, že dne 24. 6. 2020, pod sp. zn. 1 Nt 2009/2020, (V 40/2020) vydala soudkyně Okresního soudu v Přerově podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Příkaz se vztahoval na odposlech a záznam telekomunikačního provozu mobilní telefonní stanice účastnických čísel XY a XY, jejichž uživatelem měl být navrhovatel a dále na IMEI XY, XY, XY. Příkaz a záznam telekomunikačního provozu byl nařízen na dobu od 24. 6. 2020 do 24. 10. 2020.

20. Z předloženého spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 Nt 2009/2020 je zřejmé, že návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podal dne 22. 6. 2020 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově. Z vlastního návrhu státního zástupce sp. zn. ZN 13/2020/V-7 (č. j. V 104/2020) pak bylo zjištěno, že bylo navrhováno podle § 88 odst. 2 tr. ř. vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonních čísla XY a XY a IMEI mobilních telefonů XY, XY, XY na dobu od 22.

6. 2020 do 22. 10. 2020 (4 měsíců) z důvodu, že navrhovatel je podezřelý ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce současně shrnul skutkový stav popsaný v podnětu policejního orgánu, když akcentoval, že podle poznatků získaných operativním šetřením má navrhovatel minimálně od roku 2010 do doby podání návrhu na území okresu Přerov, především ovšem ve městě XY, distribuovat metamfetamin za finanční úplatu i zdarma.

Státní zástupce současně zdůraznil, že předmětné skutečnosti byly zjištěny z operativního šetření provedeného příslušníky Policie ČR, a to včetně ustanovení účastnických čísel a IMEI mobilních telefonů, které má navrhovatel užívat. Podle státního zástupce bylo zjevné, že navrhovatel střídá různé mobilní telefony s různými SIM kartami, a že si je vědom rizika odhalení trestné činnosti, takže se snaží zastřít schůzky s předáváním pervitinu, prostřednictvím telefonních kontaktů si domlouvá místa a časy schůzek, což mělo být potvrzeno M.

D. a bývalou přítelkyní navrhovatele L. K. S ohledem na charakter trestné činnosti bylo podle státního zástupce nezbytné použití tohoto důkazního prostředku, neboť jinými důkazními prostředky nebylo možné zjistit všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení jednání, z něhož byl navrhovatel podezřelý, zejména rozsah trestné činnost a rozsah distribuce. Dobu požadovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zdůvodnil potřebou rozkrytí rozsahu páchání trestné činnosti navrhovatelem, když kratší doba by nemusela k tomuto cíli vést.

Bylo totiž potřebné zjistit frekvenci nedovolené distribuce metamfetaminu na uvedené IMEI a MTS. Současně státní zástupce předestřel, že navrhovaný odposlech a záznam telekomunikačního provozu má povahu neodkladného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., neboť vzhledem k nebezpečí jeho zmaření a ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání a právě tímto úkonem by mohly být zajištěny skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání konkrétních osob.

Zde je třeba ještě uvést, že z návrhu státního zástupce se podává, že soudu byly jako přílohy předloženy žádost PČR 2. OOK Přerov, č. j. V

14-5/2020-KRPM/PRUO ze dne 17. 6. 2020, úřední záznam PČR 2. OOK Přerov, č. j. V 14-5/2020-KRPM/PRUO ze dne 17. 6. 2020 a spis PČR 2. OOK Přerov sp. zn. KRPM-26379/TČ-2020-140872, včetně záznamu podle § 158 odst. 3 tr. ř.

Zde je třeba uvést, že z předloženého spisu soudu není zřejmé, že by tyto přílohy byly vráceny státnímu zastupitelství po rozhodnutí soudu o podaném návrhu. Nejvyšším soudem byly tyto přílohy proto vyžádány od Policie ČR, takže Nejvyšší soud je měl při svém rozhodování o zákonnosti nařízeného odposlechu k dispozici.

21. Z podnětu k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 6. 2020, č. j. V 14-5/2020-KRPM/PRUO (byl přiložen jako příloha k návrhu státního zástupce na vydání příkazu) se podává, že policejní orgán požádal o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. na IMEI XY, XY, XY a účastnická čísla XY a XY na dobu od 21. 6. 2020 do 21. 10. 2020, tj. na maximální zákonnou dobu 4 měsíců. Samotná žádost je velmi kusá a vyplývá z ní, že operativním šetřením bylo zjištěno, že dochází k páchání drogové trestné činnosti, z níž je podezřelý navrhovatel.

Trestné činnosti se měl dopouštět tím, že od 1. 1. 2010 do doby podání žádosti ve městě XY distribuoval zdarma nebo za úplatu metamfetamin (pervitin). Podle poznatků policejního orgánu navrhovatel pervitin sám nevyráběl, nýbrž ho měl nakupovat od dosud neustanovené osoby. Argumentem v žádosti byla rovněž výslovně skutečnost, že navrhovatel je spolumajitel firmy a má nadstandartní příjmy z podnikání, kdy pro něj není problém nákup pervitinu i ve velkých objemech. Navrhovatel měl pervitin sám užívat a současně část distribuovat mezi své kamarády, jímž se měl snažit vypomoci, takže se nemělo jednat o klasického distributora drog.

Trestná činnost měla být páchaná skrytou formou, k níž měl navrhovatel využívat mobilní telefonní stanice a odhalování této trestné činnosti jiným způsobem, než odposloucháváním a zaznamenáváním telekomunikačního provozu by bylo podle policejního orgánu neúčinné a podstatně ztížené.

22. Z příkazu soudkyně Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020), bylo zjištěno, že podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonní čísla podezřelého Z. Z. XY a XY a IMEI mobilních telefonů XY, XY, XY na dobu 4 měsíců, tj. od 24. 6. 2020 do 24. 10. 2020. Předmětný příkaz byl vydán ve věci podezření ze spáchání trestné činnosti drogového charakteru – přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, ohledně kterého byly dne 1. 6. 2020 zahájeny úkony trestního řízení, z níž byl podezřelý navrhovatel. Odposlechem uvedených mobilních čísel a telefonních přístrojů užívaných podezřelým měly být zjištěny cenné informace využitelné v trestním řízení, např. identifikační údaje odběratelů drog od podezřelého či naopak od dodavatelů, jakož i konkrétnější informace ohledně místa a doby jednotlivých předávek OPL, přičemž telefonní čísla a IMEI byla zjištěna operativním šetřením policejního orgánu, ve spolupráci s Úřadem zvláštních činností.

Podle soudkyně uvedená trestná činnost má být páchána skrytou formou, takže odhalování této trestné činnosti jiným způsobem než odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu je podstatně ztížené a jinými důkazními prostředky nelze zjistit všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení jednání, z něhož byl navrhovatel podezřelý, zejména rozsah distribuce metamfetaminu. Povolená doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by měla být postačující k rozkrytí rozsahu páchané trestné činnosti, kratší doba by nemusela vést k tomuto cíli, neboť se policejnímu orgánu jinými dostupnými prostředky nepodařilo zjistit, zda a s jakou frekvencí dochází k nedovolené distribuci metamfetaminu.

Soudkyně dále uvedla, že povolený odposlech a záznam telekomunikačního provozu přestavuje neodkladný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., neboť vzhledem k nebezpečí jeho zmaření a ztráty důkazů nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájení trestní stíhání, a právě tímto úkonem by mohly být zajištěny skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání. Dále soudkyně poukazuje na skutečnost, že se jedná o úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva (Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek č. 173/1933 Sb., Jednotná úmluva o omamných látkách č. 47/1965 Sb., Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách č. 458/1991 Sb., Úmluva o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb., Úmluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami č. 462/1991 Sb.).

23. Obecně ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán jen v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost. Nejvyšší soud si je samozřejmě vědom toho, že raná fáze trestního řízení, jakou nepochybně fáze prověřování je, slouží k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Podezření z trestné činnosti v tomto stadiu nemusí (a ani nemůže) být prokázáno v takové míře jako v dalších fázích trestního řízení. Na druhou stranu, pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, resp. příkaz musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání daného trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06).

24. Nejvyšší soud si předně vyžádal přílohy, které byly součástí návrhu státního zástupce na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, na které se státní zástupce v návrhu odvolával a které nebyly v současné době součástí spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020). Jednalo se především o úřední záznam PČR 2. OOK Přerov, č. j. V 14-5/2020-KRPM/PRUO ze dne 17. 6. 2020, v tomto úředním záznamu se toliko uvádí, že bylo šetřením policistů zjištěno podezření ze páchání trestné činnosti navrhovatelem, konkrétně přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to od 1. 1. 2010, kdy je výslovně poukazováno na skutečnost, že navrhovatel byl opakovaně vyslýchán jako odběratel pervitinu a že s policii nespolupracoval, když tvrdil, že drogy neužívá, ačkoliv byl opakovaně přistižen, že řídi motorové vozidlo podle vlivem OPL (úřední záznam ovšem neobsahuje žádný konkrétní odkaz, kdy se tak stalo). Současně je v úředním záznamu uvedeno, že bylo zjištěno, jaká telefonní čísla navrhovatel užívá.

25. Z obsahu spisu PČR 2. OOK Přerov sp. zn. KRPM-26379/TČ-2020-140872, včetně záznamu podle § 158 odst. 3 tr. ř. , pak z pohledu listin v něm založených, jenž mohly být součásti spisu v době podávání návrhu (Nejvyšší soud vycházel z data uvedených na těchto listinách), je zřejmé, že tento obsahoval záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 1. 6. 2020 pro podezření se spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, z jehož spáchání je podezřelý právě navrhovatel.

Z předmětného záznamu je zřejmé, že toto podezření nabyl policejní orgán na podkladě podání vysvětlení L. K. a M. D., když na žádné jiné skutečnosti, které by toto podezření prokazovaly, není v záznamu odkazováno. Součástí spisu je pak přípis L. K. adresovaný OOP Hranice, ve kterém jmenovaná sděluje, že má určité informace o distribuci drog navrhovatelem. Následně došlo k sepsání úředního záznamu o podání vysvětlení podle zákona č. 273/2008 Sb, o Polici ČR, konkrétně § 61 tohoto zákona, se jmenovanou, a to dne 28.

2. 2020, ve kterém se tato vyjádřila právě ve vztahu k páchání trestné činnosti navrhovatelem, přičemž z obsahu tohoto vyjádření je nepochybné, že vztahu mezi jmenovanou a navrhovatelem jsou napjaté z důvodu probíhajícího sporu ohledně nezletilého dítěte. Spis ještě obsahuje úřední záznam ze dne 4. 3. 2020 o podaném vysvětlení sepsaný rovněž podle zákona o Policie ČR, s M. D., který se rovněž vyjádřil k páchání trestné činnosti navrhovatelem, když i z vyjádření tohoto svědka je nepochybné, že svědek neměl k navrhovateli přátelský vztah, neboť navrhovatel žije s jeho manželkou.

Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 1. 6. 2020, ve kterém je odkazováno na skutečnost, že navrhovatel byl 3. 8. 2018 a 27. 9. 2019 kontrolován při řízení motorového vozidla, přičemž byla zjištěna přítomnost omamných a psychotropních látek v krvi. Další listiny založeny v tomto spise byly podle data do spisu doloženy až po podání návrhu na vydání příkazu, takže z logiky věci tyto nemohly být součásti spisu v době podávání návrhu.

26. Nad rámec shora uvedeného je třeba ještě na dokreslení celé věci vhodné podotknout, že trestní věc vedená proti navrhovateli byla dne 6. 12. 2020 odložena podle § 159a odst. 1 tr. ř. (č. l. 145) usnesením Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územním odboru Přerov. 2. oddělením obecné kriminality. Důvodem odložení byla skutečnost, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Pro jistou přesnost se sluší uvést, že nejen odposlech a záznam telekomunikačního prostředku, ale i domovní prohlídka, prohlídka jeho vozidla a další výslechy svědků neprokázaly, že by se podezřelý dopustil skutku, pro který byly zahájeny úkonu trestního řízení v předmětné věci. V tomto směru je třeba akcentovat, že úřední záznamy o podaných vysvětleních sepsané s L. K. a M. D. nepovažoval ani sám policejní orgán za dostačující k zahájení trestního stíhání navrhovatele právě z důvodu, že oba jmenovaní vedli spor o svěření dítěte proti navrhovateli a současná přítelkyně navrhovatele je manželkou M. D.

27. Nejvyšší soud považuje za vhodné při posuzování zákonnosti předmětného příkazu se nejprve zabývat faktickou situaci v době vydání příkazu, neboť není pochyb o tom, že příkaz byl vydán zejména na základě úředního záznamu PČR 2. OOK Přerov, č. j. V 14-6/2020-KRPM/PRUO ze dne 17. 6. 2020 a podaných vysvětlení M. D. a L. K. Obecně je třeba uvést, jak již bylo naznačeno v bodě 18 tohoto rozhodnutí, že je vždy nutno při rozhodování o návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu velmi pečlivě zvažovat, zda skutečně existuje určité podezření, že je páchaná trestná činnost a zda skutečnosti důležité pro trestní řízení nelze zjistit jiným způsobem, kterým není tak výrazně zasahováno do základních práv a svobod odposlouchávané osoby (zásada přiměřenosti). V tomto směru nelze také pominout, že skutečnostmi důležitými pro trestní řízení se rozumí zejména skutečnosti uvedené v § 89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. za předpokladu, že tyto jsou pro trestní řízení závažné. Takto podle Nejvyššího soudu v dané věci nebylo postupováno.

28. Z pohledu shora naznačených východisek je také třeba připomenout závěry Nejvyššího soudu týkající se nařizování odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, že zásadně není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, že zde existuje podezření o páchání trestné činnosti odposlouchávanou osobou. Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu vždy předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní konstrukci, byť vedenou tzv. „užitečným záměrem.“ Je tomu tak zejména proto, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. představuje výrazný a citelný zásah do práva na ochranu soukromí. Proto je nezbytné trvat na tom, aby orgány činné v přípravném řízení (včetně soudce), důsledně respektovaly zákonné podmínky pro vydání příkazu a požadavky na jeho odůvodnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Pzo 14/2018).

29. Nejvyšší soud považuje předně za nutné uvést, že z podkladů, které měla soudkyně prokazatelně k dispozici v době rozhodování o návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, není pochyb o tom, že podezření, že se navrhovatel může dopouštět přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, bylo mimo jiné založeno na tom, že navrhovatel je uživatelem omamných látek, což bylo dokládáno úředním záznamem policejního orgánu, ohledně provedených kontrol navrhovatele v rámci silničního provozu. V úředním záznamu Policie ČR bylo v jednou případě výslovně odkázáno, pod jakou spisovou značkou byla věc šetřena (skutek z 3. 8. 2018), ovšem bez uvedení výsledku tohoto šetření a v druhém případě nebylo ani uvedeno, pod jakou spisovou značkou je věc šetřena Policii ČR. Bez ohledu na tyto jisté nedostatky v postupu policejního orgánu, ani Nejvyšší soud nezpochybňuje, že navrhovatel mohl být uživatelem návykových látek, ovšem sama tato skutečnost není trestným činem, za předpokladu, že užívání těchto návykových látek není spojeno s nějakou další činností, která naplňuje znaky trestného činu (viz např. § 274 tr. zákoníku).

30. Nejvyšší soud si ovšem nemohl nevšimnout, že podezření z páchání trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku navrhovatelem bylo založeno zejména na podání vysvětlení L. K., bývalé přítelkyně navrhovatele, s níž se soudí o svěření společného nezletilého syna do péče, takže jejich vztahy byly napjaté, což nakonec vyplývalo i z obsahu podaného vysvětlení. Vysvětlení L. K. mělo být podporováno vysvětlením M. D., který byl jednak aktivním uživatelem pervitinu, což ovšem v dané věci není tak podstatné, ovšem za podstatné je třeba považovat skutečnost, že jak vyplynulo z obsahu jeho podaného vysvětlení, i tento nebyl k navrhovali v nezaujatém vztahu, když navrhovatel žije s jeho manželkou.

Lze tedy uzavřít, že podezření o páchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku navrhovatelem, bylo založeno na obsahu podaných vysvětlení dvou osob, které neměly k navrhovateli kladný vztah, když naopak lze mít za to, že jejich vzájemné vztahy byly přinejmenším napjaté, ne-li přímo nepřátelské. Za dané situace lze mít za to, že policejní orgán měl nepochybně tvrzení těchto dvou osob prověřit ještě dalšími v úvahu připadajícími důkazy, tak aby mohla být ověřená jistým způsobem relevantnost tvrzení těchto dvou osob, když v dané fázi řízení připadalo v úvahu použití méně závažných způsobu zásahu do základních práv a svobod navrhovatele, tedy méně invazivních.

Teprve poté mohlo být postaveno s větším mírou pravděpodobnosti na jisto, že skutečně existuje důvodné podezření, že se navrhovatel tvrzené trestné činnosti dopouští a teprve poté mohlo být zvažováno, zda je na místo podání návrhu na vydání příkazu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jinak řečeno, policejní orgán měl nejprve ověřit relevantnost tvrzení těchto dvou osob, které neměly kladný vztah k navrhovateli jinými důkazními prostředky. Tedy měl se pokusit ověřit, zda navrhovatel je znám v drogové komunitě, jako osoba, která drogy poskytuje jiným osobám, či je znám jako pouhý uživatel, neboť podle záznamu o zahájení úkonu trestního řízení měl navrhovatel předmětnou trestnou činnost páchat od roku 2010, tedy po dobu skoro 10 let, takže bylo možno i důvodně očekávat jistou známost jeho osoby mezi osobami, které užívají drogy.

V úvahu také připadalo vyžádání si fotek, které by měly dokládat tvrzení L. K. ohledně užívání drog navrhovatelem a jejich množství, o kterých hovořila jmenovaná v rámci podání vysvětlení ze dne 28. 2. 2020 nebo popř. ověření tvrzení o odebrání řidičského průkazu navrhovateli (viz úřední záznam o podaném vysvětlení M. D.). Na místě bylo také zvážit např. sledování osob a věci podle § 158d tr. ř., když M. D. v rámci podání vysvětlení sdělil, odkud má navrhovatel drogy získávat a jak často drogy nakupuje.

V této souvislosti je třeba akcentovat, že tento operativně pátrací prostředek nepochybně představoval méně závažný zásah do základních práv a svobod navrhovatele, což vyplývá i z porovnání předpokladů pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. (např.

vyjmenované trestné činy, v přípravném řízení vždy nutný souhlas soudce, omezení doby odposlechu, přísnější způsob prodlužování doby odposlechu, možnost přezkumu Nejvyšším soudem) a sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř (např. neexistence určitého přesně stanoveného okruhu trestných činů, vztahuje se jen na úmyslné trestné činy, v přípravném řízení povoluje státní zástupce, jen u porušení nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství a obsahu jiných písemnosti povoluje soudce, delší doba maximální o povolení sledování než u odposlechu).

Tímto postupem bylo možno ověřit, zda se vůbec navrhovatel stýká s osobami, které prodávají či vyrábějí drogy, ale zejména zda je skutečně někomu prodává, popř. předává. Teprve poté mohlo být zvažováno, zda je na místě postup podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Z pohledu tohoto závěru nelze také pominout, že ani samotný policejní orgán nepovažoval L. K. a M. D. za věrohodné, neboť přes jejich podané vysvětlení dospěl k závěru, že jejich samotné výpovědi nemohou být dostačující pro sdělení obvinění a to právě z důvodu jistého specifického vztahu těchto osob k osobě navrhovatele.

31. Lze tedy konstatovat, že v dané věci nebyla při povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splněna podmínka, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené zakotvena v § 88 odst. 1 tr. ř. Je tomu tak proto, že v posuzovaném případě existovaly jiné důkazní prostředky, jimiž bylo možné objasnit skutečnosti významné pro trestního řízení bez použití tak invazivního institutu, kterým bezpochyby odposlech a záznam telekomunikačního provozu je. Tento závěr je souladný i s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 5.2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006, uveřejněný pod č. 88 ve sv. 45 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že v příkazu musí být alespoň v minimální míře konkrétně uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto zjištěny, a z čeho je to vyvozováno a že z hlediska ústavně chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle § 158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření. Proto je třeba mít za to, že předmětný příkaz nebyl vydán v souladu se zákonem.

32. Nad rámec těchto závěrů je třeba ještě konstatovat, že Nejvyšší soud si je vědom skutečnosti, že ve spise PČR 2. OOK Přerov, sp. zn. KRPM-26379/TČ-2020-140872, se nachází usnesení o zahájení trestního stíhání navrhovatele pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem ve své podstatě tato skutečnost pouze odůvodňovala podezření, že navrhovatel je uživatelem omamných látek, ovšem nemohla vést k závěru, že navrhovatel tyto omamné látky poskytuje ať již zadarmo či za úplatu dalším osobám. Navíc je nutné zdůraznit, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze páchání přečinu podle § 274 odst. 1 tr. ř. byl do předmětného spisu založen až po podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (15. 9. 2020), stejně tak jako usnesení o zahájení trestního stíhání navrhovatele pro přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (1. 9. 2020). Tedy v době rozhodování soudu o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly ani tyto listiny součástí předkládaného spisového materiálu.

33. Zároveň lze připustit, že i odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsahuje velmi strohé a spíše formalistické odůvodnění, proč se jedná o úkony neodkladné ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., když ovšem je třeba akcentovat, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených v § 160 odst. 4 tr. ř., může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. Zde je třeba ovšem konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony či nikoliv – jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupkyně a rozhodnutí soudce formálně obsahují pasáž, která se výslovně věnuje neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nemusí vždy postačovat. Je tomu tak proto, že z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08) vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07).

34. Z pohledu shora naznačených východisek je možno uzavřít, že rozhodující soudce před vydáním příslušného příkazu musí nejen bedlivě zkoumat, zda v té, které věci jsou pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splněny všechny formální zákonné podmínky, ale musí také v příkazu, jímž odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje, věnovat náležitou pozornost tomu, aby své rozhodovací důvody v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložil. Tím ovšem nelze rozumět, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím – a v čem – pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06, uveřejněn pod č. 100 ve sv. 53 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Nejvyšší soud v projednávané věci musí konstatovat, že odůvodnění ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. soudcem je zcela formálního charakteru bez konkrétního zdůvodnění okolnostmi případu. V projednávané věci se jedná pouze o formální neurčité konstatování bez hlubší argumentace, přičemž neodkladnost úkonu nevyplývá ani ze spisového materiálu.

35. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020), nebyl vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění není dostatečné, neboť z formálně- materiálního hlediska nesplňuje všechny náležitosti vymezené v § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu nelze dospět ani po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněného návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a spisového materiálu.

36. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly v přezkoumávané věci splněny.

37. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud akcentuje stran námitky směřující proti zákonnosti dalších úkonů provedených v předmětném trestním řízení policejním orgánem, že přezkum zákonnosti provedení těchto úkonů nemůže být předmětem řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 314l a násl. tr. ř. Nejvyšší soud není oprávněn se zabývat ani námitkou vztahující se k plnění povinností policejního orgánu podle § 88 odst. 3 tr. ř. v rámci přezkumného řízení zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

38. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkaz soudkyně Okresního soudu v Přerově k odposlechu a záznamu telekomunikačního ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 2009/2020 (V 40/2020), zákon porušen byl, což ve svém rozhodnutí podle § 314m odst. 1 tr. ř. vyslovil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314m odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 26. 4. 2022

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu