U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2014 o
dovolání obviněného J. C. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4.
2014, sp. zn. 8 To 34/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Domažlicích pod sp. zn. 2 T 162/2013, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 2
T 162/2013, byl obviněný J. C. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán
vinným výroky ad 1. přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku a ad 2.
přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3
tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
1. v době od 22. 5. 2013 do 31. 7. 2013 v obci S., okres D., v místě svého
tehdejšího bydliště v domě čp., bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve
smyslu ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
pěstoval pro svoji potřebu nejméně 15 kusů rostlin Konopí - Cannabis o výšce
mezi 18-50 cm, 209 kusů rostlin Konopí - Cannabis o výšce mezi 110-128 cm za
použití umělého osvětlení, ventilace, vytápění a speciálních hnojiv, z čehož
vzešlo nejméně 23,85 gramů v sušeném stavu s obsahem 2,8% D-9-THC v množství
0,67 gramu D-9- THC, 3.873,47 gramů v sušeném stavu s obsahem 14% D-9-THC v
množství 542,29 gramu D-9-THC, celkem tedy 3.897,32 gramu sušiny s celkovým
obsahem D-9-THC nejméně 542,96 gramů, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3
zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné
úmluvy o omamných látkách (vyhláška 47/1965 Sb.) a D-9-tetrahydrokanabinol je
uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená
do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.),
2. v době od 22. 5. 2013 do 31. 7. 2013 v obci S., okres D., v místě svého
tehdejšího bydliště v domě, bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu
ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, měl uschován
suchý rostlinný materiál a to: 35,9 gramu s obsahem D-9 tetrahydrokanabinolu v
množství 13,6%, což představuje 4,88g čistého D-9 tetrahydrokanabinolu 29,0
gramu s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 2,9%, což představuje 0,84g
čistého D-9-tetrahydrokanabinolu; 0,71 gramu s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu
v přesně nezjištěné výši 171,7 gramu s obsahem D-9 tetrahydrokanabinolu v
množství 6,5%, což představuje 11,16 g čistého D-9-tetrahydrokanabinolu; 980
gramu s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu v přesně nezjištěné výši, celkem tedy
1217,31 gramů sušiny s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu o celkové váze 16,88
gramu, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako
omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách
(vyhláška č. 47/1965 Sb.) a D-9-tetrahydrokanabinol je uveden v příloze č. 5
zákona č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látky
zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č.
62/1989 Sb.).
Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 284 odst. 3 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
sedmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst.
1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí
specifikovaných na straně 3 a 4 výroku rozsudku.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud
v Plzni rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 8 To 34/2014, tak, že podle § 258
odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a za podmínek § 259
odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného nově uznal
vinným ve výroku ad 1) přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, částečně
dokonaného a částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 285
odst. 3 tr. zákoníku a ve výroku ad 2) přečinem přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého
se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
od 22. května 2013 do 31. července 2013 v domě v S. v okrese D.
1) pro sebe bez povolení záměrně pečoval o zasazených rostoucích 224 rostlin
konopí ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c) Jednotné úmluvy o omamných látkách
vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., z nichž nejméně v pěti bylo více než 0,3 %
D-9-tetrahydrokanabinolu a ohledně zbylých musel předpokládat, že tomu bude
také tak,
2) měl pro sebe bez povolení 1217, 31 gramu sušiny z konopí ve smyslu čl. 1
odst. 1 písm. b) Jednotné úmluvy o omamných látkách vyhlášené pod č. 47/1965
Sb., v němž bylo 16, 88 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, který je uveden jako
psychotropní látka v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod
č. 62/1989 Sb.
Za výše uvedené jednání byl obviněný podle § 284 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve
výměře sedmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 70 odst.
1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí
specifikovaných na straně 2 a 3 výroku rozsudku.
Proti výroku o vině i trestu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 30. 4. 2014, sp. zn. 8 To 34/2014, podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když podle jeho názoru napadený rozsudek
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V rámci své dovolací argumentace obviněný předně namítl, že z žádné
legislativní úpravy České republiky nevyplývá, co je možné pro účely aplikace §
285 tr. zákoníku považovat za množství větší než malé a větší množství. Uvedl,
že z ust. § 289 odst. 3 tr. zákoníku sice vyplývá, že vláda nařízením (vl. nař.
č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny
nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní
látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku)
stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující
omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku a jaké je jejich
množství větší než malé ve smyslu § 285 tr. zákoníku, ovšem předmětné nařízení
v žádné své části nestanovuje počet rostlin, jejichž pěstování je nutné pro
naplnění definice množství většího než malého, když Ústavní soud nálezem ÚS
13/2012 ze dne 23. 7. 2013 zrušil § 2 a přílohu 2 nařízení vlády č. 455/2009,
kterým byly výše uvedené pojmy popisovány. Obecné soudy se tak nevypořádaly s
tím, zda byly naplněny znaky množství většího než malého, většího množství a
spáchání činu ve větším rozsahu a na základě jakých právních předpisů. Pokud
soud přes nález Ústavního soudu vycházel ze zrušeného ust. § 2 nař. vlády
455/2009 Sb. a přílohy 2 tohoto nařízení, porušil ust. čl. 39 a čl. 40 odst. 6
ústavního zákona č. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod, neboť se
nezabýval otázkou, zda právní úprava po zrušení uvedených ustanovení
předmětného nařízení vlády není pro něj příznivější. Je totiž nesporné, že i po
vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů České republiky je pěstování
rostliny konopí v množství větším než malém na území České republiky pořád
trestné, ale již nelze konstatovat, že toto množství větší než malé je dosaženo
tím, že pachatel pěstuje více než 5 kytek rostliny konopí mající obsah více než
0,3% THC. Protože legislativní úprava přesně nestanoví, co se považuje za
množství větší než malé, je určení této veličiny otázkou posouzení soudu, který
musí vycházet z provedeného dokazování a s právním závěrem, že se jedná o
množství větší než malé, se náležitě vypořádat. Odvolací soud však v rámci
svého hodnocení postupoval podle zrušeného nařízení vlády tak, jako by bylo i
nadále platné.
Obviněný dále napadl závěr odvolacího soudu v tom směru, že přečin nedovoleného
pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285
odst. 1, 3 tr. zákoníku byl spáchán zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, když u většiny jím pěstovaných rostlin není možno zaviněním
policejního orgánu vůbec zjistit obsah THC, neboť tento selektivně vybral
určitou malou část ze zajištěných kytek dle svého uvážení, z nichž učinil
rozbor (navíc zcela nesprávně udělaný, když policejní orgán zajištěné rostliny
konopí vysušil a pak bral vzorky jen z určité části rostliny, což i
samotný odvolací soud označil za neadekvátní postup) a zbytek
zajištěných rostlin konopí zničil, čímž znemožnil zjištění, jaké množství THC
zbývající část rostlin skutečně obsahovala. Vzhledem k tomu, že legislativa již
neurčuje, co se považuje za množství větší než malé, a že větší množství je
násobkem množství většího než malého, soud nesprávně jednání obviněného
posoudil ve smyslu § 285 odst. 3 tr. zákoníku, jelikož toto množství není možné
určit již na základě násobku pěti kytek obsahující více než 0,3% THC.
Nevypořádal se tak s otázkou spáchání činu ve větším rozsahu, resp. vypořádal
se s touto právní otázkou analogickým použitím neplatné legislativy.
V další části podaného dovolání týkající se přečinu přechovávání
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku
obviněný zdůraznil, že zajištěná sušina nebyla samostatným artiklem, ale pouze
vedlejším produktem pěstování rostliny konopí, kdy se jednalo o vysušené
opadané listy, které sklidil a hodlal vyhodit. V návaznosti na to namítl, že
pokud se jednalo o odpad z pěstování, nešlo o samostatný skutek, ale o skutek
totožný se skutkem, za který byl odsouzen a potrestán podle § 285 tr. zákoníku.
Předmětná sušina totiž nebyla držena jako samostatná komodita, ale byla přímým
důsledkem a produktem pěstování rostliny konopí (jedná se o fakticky balastní
derivát těchto rostlin). Shledal tedy absurdním, aby toto jednání bylo
považováno za samostatný skutek, jelikož byl fakticky dvakrát potrestán za
stejnou činnost, což je v příkrém rozporu s Listinou základních práv a svobod
(čl. 40 odst. 5 Listiny). Z tohoto důvodu je aplikace tohoto ustanovení tr.
zákoníku zcela nesprávným právním posouzením a je namístě rozsudek v tomto
rozsahu zrušit.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4.
2014, sp. zn: 8 To 34/2014, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu
projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“) využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve
vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedl, že za
zásadní právní pochybení obecných soudů obviněný považuje skutečnost, že byl
uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo
psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným zčásti ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za situace, kdy neexistuje
zákonná úprava toho, co je možno v případě pěstování rostliny konopí považovat
za množství větší než malé.
Ve shodě s obviněným státní zástupce označil za pochybení zákonodárce, pokud
trestní zákoník nebo jiný zákon neobsahuje jasné zákonné vymezení tak
základních pojmů, jako je v případě drogových deliktů „množství větší než
malé“. Námitku obviněného, že nemůže být odsouzen, pokud pojem „množství větší
než malé“ neupravuje zákon, však podle jeho mínění přijmout nelze. Podotkl, že
byť soudní judikatura není v českém právním řádu pojímána jako jeden z pramenů
práva, je soudní praxí akceptovanou zvyklostí, že v celé řadě otázek jsou
zákonné předpisy rozvíjeny a zpřesňovány právě soudní judikaturou. Zde se
nejedná o to, že by se rozhodovalo mimo zákon, soudní judikatura je pouze
výkladový prvek k dílčím otázkám, které jsou v základu upraveny zákonem.
Poté, co připomněl zákonné vymezení ust. § 285 tr. zákoníku a § 289 odst. 3 tr.
zákoníku státní zástupce dále konstatoval, že pokud na základě rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12 došlo ke zrušení § 2 a
přílohy 2 předmětného nařízení vlády č. 455/2009 Sb., které problematiku
množství většího než malého upravovalo, pak legálně posoudit otázku množství
většího než malého lze ve smyslu aktuální soudní judikatury. To také obecné
soudy ve svých rozhodnutích učinily, když za množství větší než malé považovaly
nejméně pět rostlin, které ve své hmotnosti obsahovaly nejméně 0,3% THC a
takovému postupu není co vytknout. Pokud obviněný bez ohledu na výše uvedené
dále vytýká odvolacímu soudu, že jeho jednání právně kvalifikoval jako přečin
nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku zčásti dokonaného, zčásti spáchaného ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za situace, kdy byl zkoumán obsah
THC pouze pěti náhodně vybraných rostlin a ohledně dalších zajištěných rostlin
nebyl vůbec obsah THC zjištěn, pak takový postup shledal státní zástupce
správný, neboť z ekonomických důvodů není v možnostech policejního orgánu, aby
v případě drogových deliktů byly vždy zkoumány veškeré zajištěné rostliny. Je
proto běžnou praxí, že jsou zkoumány reprezentativní, náhodně vybrané vzorky
zajištěných rostlin. K námitce obviněného, že jím pěstované rostliny konopí
pochází z různých druhů semen z různých zdrojů, státní zástupce uvedl, že
právní kvalifikace jednání obviněného byla změněna z původní právní kvalifikace
jako přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo
psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterou užil nalézací
soud, na přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo
psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku zčásti dokonaného,
zčásti spáchaného ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když
obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že jím pěstované rostliny mohou
nadlimitní obsah THC obsahovat.
Ve vztahu ke spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky
a jedu podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněný namítl, že sušinu z konopí
nalezenou při domovní prohlídce neskladoval, ale jednalo se o odpad z jím
pěstovaných rostlin vzniklý samovolným odpadáváním listů rostliny, který pouze
zametl do saků za účelem likvidace odpadu, z čehož dovozuje, že přečin
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3 tr.
zákoníku nespáchal, když se jedná o totožný skutek, který je mu kladen za vinu
v rámci přečinu pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V tomto směru státní zástupce konstatoval,
že tato námitka obviněného je sice formálně námitkou právní, ve skutečnosti
však směřuje do hodnocení skutkového stavu provedeného obecnými soudy. Námitky
směřující do hodnocení důkazního stavu však není možno v rámci dovolacího
řízení uplatnit, vždy je nutno vycházet ze skutkových závěrů a jejich hodnocení
tak, jak je učinily soudy obou stupňů. Pokud tedy dospěly na základě
provedeného dokazování k závěru, že nalezenou sušinu z konopí obviněný
skladoval za účelem dalšího využití, je nutno takový závěr akceptovat. Tento
závěr obou soudů přitom vychází jak z vyjádření samotného obviněného ve
výpovědi z přípravného řízení, že nalezenou sušinu chtěl přidávat do jím
vyráběných mastí, tak i z okolností nálezu sušiny z konopí, kdy zejména s
ohledem na množství nalezené sušiny z konopí a rozdílného obsahu THC v
jednotlivých vzorcích je možno obhajobu obviněného považovat za vyvrácenou.
Podle státního zástupce tedy jednáním obviněného došlo ke spáchání přečinu
nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku částečně dokonaného, částečně spáchaného ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž obecné
soudy ve věci činné se nedopustily žádného z obviněným vytýkaných pochybení.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně
neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v
neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil
souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby případně i jiné
rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1
tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným
uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů
vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné
ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a
odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním
posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán
k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou
argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem –
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento
závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění ? skutkové větě. V odůvodnění
rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal
za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se
řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z
odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč
nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se
řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona
v otázce viny a trestu.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu
ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního
nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a
námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v
intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v
případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění
rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich
vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
V dané věci se avšak o takovou situaci nejednalo.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že
obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích
trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v
podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující
soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto
případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že
„opakuje-li obviněný v dovolání jen námitky uplatněné již v řízení před soudem
prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v
dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně
neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č.
408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Kromě toho, že obviněný ve svém dovolání uplatnil prakticky totožné námitky
jako v podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, je třeba zdůraznit, že
sice ve svém mimořádném opravném prostředku převážně deklaroval důvod dovolání
podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve
skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadal
soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se
úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jeho výtky
ohledně neúplného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení provedených
důkazů. Je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným
způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Je tomu tak tehdy, pokud ve
vztahu ke spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku namítl, že sušinu z konopí nalezenou při
domovní prohlídce neskladoval za účelem jejího dalšího využití, ale jednalo se
o odpad z jím pěstovaných rostlin vzniklý samovolným odpadáváním listů
rostliny, který pouze zametl do saků za účelem likvidace odpadu. Z toho
dovozuje, že předmětný přečin nespáchal, když se jedná o totožný skutek, který
je mu kladen za vinu v rámci přečinu pěstování rostlin obsahujících omamnou
nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Uvedené
skutečnosti však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný. Obviněný zaměňuje dovolání
jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že
dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě
námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedených v § 265b tr. řádu.
Pokud by obviněný uplatnil jen tyto dovolací námitky, nezbylo by než jeho
dovolání odmítnout podle 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, jako dovolání podané
z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit pouze námitky, jimiž obviněný
zpochybňoval naplnění znaků množství většího než malého a ve větším
rozsahu u přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a rovněž
že byl tento přečin spáchán zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku.
Přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3
tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v
množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo
psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho
stereochemickou variantu (THC) a tento čin spáchá ve větším rozsahu.
Přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní
látku podle § 285 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně pro
vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, a spáchá-
li tento čin ve větším rozsahu.
Podle ust. § 289 odst. 3 tr. zákoníku vláda nařízením stanoví, které rostliny
nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní
látku podle § 285 a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285.
Podle § 21 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání
trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je
pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Nejvyšší soud konstatuje, že v otázce, zda v konkrétním případě byly naplněny
znaky skutkové podstaty přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku a znaky
kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 předmětného ustanovení, pokud se
týká množství drogy, je možné vycházet z kritérií, která byla vymezena v
usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo
1003/2012, a Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014,
sp. zn. Tpjn 301/2013. Těmito rozhodnutími Nejvyšší soud sjednotil jistou
dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu
spočívajících v jeho spáchání „ v rozsahu větším než malém“, „ve větším
rozsahu", „ve značném rozsahu" a „ve velkém rozsahu".
Nejvyšší soud uvedl, že rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání
tohoto trestného činu je množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž
dále nakládal způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění
určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat
i z dalších okolností. Například z výše peněžní částky, kterou za takto
vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či
mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z
okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel
nakládal s uvedenými látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně
nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných
skutečností. Byť tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit
naplnění určitého rozsahu spáchání tohoto trestného činu i v případě, že hlavní
kritérium spočívající v množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jiným
způsobem nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další
okolnosti považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví
pouze v případě, že množství drogy, jakožto hlavní kritérium pro naplnění
určitého rozsahu spáchání, se v konkrétním případě skutečně dostatečně
přibližuje oné stanovené množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný,
velký) spáchání tohoto trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého
množství drogy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně
diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání
činu, a tím i jeho závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé
vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání
tohoto trestného činu, a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti
při odlišování jednotlivých rozsahů spáchání tohoto trestného činu.
Z toho rozhodnutí vyplývá, že znaky přečinu nedovoleného pěstování rostlin
obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 2, 3 tr.
zákoníku „v množství větším než malém“, ve „větším rozsahu“ a „ve značném
rozsahu“, tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky,
psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku,
které lze označit jako „množství větší než malé“. Za „větší rozsah“ se považuje
desetinásobek množství většího než malého. O „značný rozsah“ se jedná tehdy,
jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je
desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu. Základem by měl
být násobek množství účinné látky (drogy).
Přílohou zmiňovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.
3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které bylo publikováno pod č. 15/2014 Sb. rozh.
trest., se za „množství větší než malé“ považuje více než 10 g sušiny konopí,
které musí obsahovat 1 g účinné psychotropní látky. Z tohoto množství drogy je
při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet, byť soudní judikatura není
v naší republice pramenem práva. Jak je již shora uvedeno Ústavní soud nálezem
ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, rozhodl, že dnem jeho vyhlášení ve
Sbírce zákonů (23. 8. 2013) pozbývá platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb., které problematiku množství většího než malého upravovalo. Je
třeba podotknout, že účinky nálezu se odvíjí ex nunc – nosné důvody lze proto
uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o
skutcích, k nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy. Shora uvedená
judikatura Nejvyššího soudu pro stanovení množství nikoli malého atd. vychází z
toho, že takto stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné
lékařské vědy o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský
organismus, způsob zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na
lidskou společnost jako takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušená příloha
nařízení vlády se při stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opírala
o výsledky činnosti široké meziresortní expertní skupiny (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013).
Soudy obou stupňů se v této trestní věci dopustily několika pochybení, které
však s ohledem na to, že opravné prostředky podával jen obviněný, nešlo
napravit, neboť by to bylo v jeho neprospěch. Jak správně konstatoval odvolací
soud, soud prvního stupně nesprávně posoudil jednání obviněného jako přečiny
nedovolené pěstování rostlin obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §
285 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť přisvědčil obhajobě obviněného, že
rostliny konopí pěstoval a přechovával pro svoji potřebu. V provedeném
dokazování však bylo nepochybně zjištěno, že rostlinu konopí pěstoval obviněný
„v profesionální pěstírně“, a to v množství, které rozhodně nebylo ani nemohlo
být jen pro jeho potřebu, ale pro obchodní účely. Jelikož odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně podal pouze obviněný, jak přiléhavě konstatoval
odvolací soud, nemohl toto pochybení napravit, neboť tomu bránilo ustanovení §
259 odst. 4 tr. řádu. Jednání obviněného tedy mělo být kvalifikováno podle §
283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, případně některou z forem jeho vývojových
stadií, se sazbou od dvou do deseti let.
Na druhé straně však odvolací soud nesprávně poukazoval, argumentoval a také
vycházel z odkazu § 289 odst. 2 tr. zákoníku na části Ústavním soudem zrušených
ustanovení nařízení vlády č. 467/2009 Sb., publikovaným pod číslem 259/2013
Sb., které mimo jiné upravovalo, co je množství nikoli malé atd. Jak je již
shora uvedeno v současné době upravuje tuto oblast soudní judikatura. Pokud se
od ní chtěl odvolací soud odchýlit, měl svůj postup dostatečně zdůvodnit, což
neučinil, ale rozhodně nemohl vycházet z Ústavním soudem zrušené části předpisu.
Nejzávažnějšího pochybení se odvolací soud dopustil tehdy, pokud jednání
obviněného pod bodem 1) kvalifikoval jako přečin nedovoleného pěstování rostlin
obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 3 tr.
zákoníku, částečně dokonaného a částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku. Takto postupoval proto, že za dokonaný přečin považoval pouze pět
rostlin konopí, které bylo zkoumáno odborem kriminalistické techniky a expertiz
Krajského ředitelství Policie České republiky, Plzeňského kraje a ve zbytku s
odůvodněním, že obviněný musel předpokládat, že i tyto (nezkoumané) rostliny ve
své hmotnosti musely obsahovat více než 0,3% THC, a že taková situace nastala,
je jeho jednání pouze ve stadiu pokusu. S ohledem na to, kolik bylo zajištěno
rostlin, jaké množství nepovolené látky zkoumané části rostlin obsahovaly, je
beze vší pochybnosti, že i rostliny, které nebyly podrobeny znaleckému
zkoumání, obsahují natolik účinné psychotropní látky, že se jedná o nepovolenou
držbu či pěstování, jak to nakonec uvedl soud prvního stupně. Jiná situace by
mohla nastat tehdy, pokud by byly v tomto směru nějaké pochybnosti, případně
zkoumané rostliny by obsahovaly hraniční množství účinné psychotropní látky
atd. Tak tomu však v daném případě nebylo.
Uvedená pochybení však nemohla být napravena dovolacím soudem, neboť tomu
bránilo ustanovení § 265p odst. 1 tr. řádu.
Z uvedených důvodů Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání
bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v
neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 15. října
2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal