4 Tdo 1546/2019-1485
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2019 v řízení o
dovolání podaném obviněným O. M., nar. XY v XY, bytem XY, o návrhu předsedy
senátu Krajského soudu v Hradci Králové na odklad výkonu rozhodnutí podle §
265h odst. 3 tr. ř., z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp.
zn. 5 To 26/2019, takto:
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se zamítá návrh předsedy senátu Krajského soudu v
Hradci Králové na odklad výkonu rozhodnutí u obviněného O. M. z rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T
2/2014, do doby rozhodnutí o podaném dovolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T
2/2014, byl obviněný O. M. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211
odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve formě pomoci
podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [bod 1)] a trestným činem úvěrového
podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009,
spáchaným formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona [bod 2)]. Za
tyto trestné činy a trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm.
a), b) tr. zákona ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona,
kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T
11/2012 ze dne 4. 12. 2015 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp.
zn. 9 To 45/2016 ze dne 29. 11. 2016, odsoudil uvedený soud obviněného podle §
211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému
úhrnnému trestu ve výměře 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1
tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 4 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 11/2012 ze dne 4. 12.
2015 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 45/2016 ze dne
29. 11. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto rozsudkem bylo dále rozhodnuto o dalších spoluobviněných.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1
T 2/2014, podal obviněný O. M. a ostatní obvinění odvolání směřující do výroku
o vině a trestu. Odvolání podal i státní zástupce a to v případě obviněného O.
M. v neprospěch obviněného směřující do výroku o trestu. O podaných odvoláních
rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019,
tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil
napadený rozsudek v odsuzující části ohledně obviněných O. P. a O. M. ve
výrocích o uložených trestech, v části zprošťující ohledně obviněných J. M. a
R. Š. v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že O. M.
uložil za zločin podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr.
zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a za pomoc
podle § 10 odst. 1 tr. zákona k zločinu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1,
4 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, ohledně kterých zůstal napadený
rozsudek nezměněn, a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zákona ve formě pomoci podle § 10 odst. 1
písm. c) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové sp. zn. 1 T 11/2012 ze dne 4. 12. 2015 ve spojení s rozsudkem Vrchního
soudu v Praze sp. zn. 9 To 45/2016 ze dne 29. 11. 2016, podle § 211 odst. 6 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v
trvání 5 let. Pro výkon trestu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř.
(správně tr. zákoníku) zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok
o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
sp. zn. 1 T 11/2012 ze dne 4. 12. 2015 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v
Praze sp. zn. 9 To 45/2016 ze dne 29. 11. 2016, jakož i všechna další
rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného O. M. pak podle § 256 tr.
ř. zamítl, když dále rozhodl i o odvoláních ostatních spoluobviněných a
státního zástupce týkajících se dalších spoluobviněných.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To
26/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když zároveň podal návrh na odložení výkonu
rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř.
Dne 9. 12. 2019 podal předseda senátu soudu prvního stupně návrh podle § 265h
odst. 3 tr. ř. na přerušení výkonu rozhodnutí. Z návrhu předsedy senátu soudu
prvního stupně se podává, že s ohledem na obsah dovolání, zejména na předložené
důkazy, navrhuje, aby Nejvyšší soud povolil odklad výkonu rozhodnutí.
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. dospěje-li předseda senátu soudu prvního stupně na
podkladě dovolání a obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen
výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na
takový postup Nejvyššímu soudu, který o jeho návrhu rozhodne usnesením
nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů.
Na tomto místě je nezbytné zdůraznit, že k tomu, aby bylo možné takovému návrhu
vyhovět, musí být tento opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnost
o vhodnosti zahájení výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou
pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost dovolání s ohledem na jeho argumenty a
obsah napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud v daném případě neshledal, že by uvedené podmínky pro vyhovění
návrhu byly v této fázi řízení naplněny. Především je třeba uvést, že návrh
předsedy senátu soudu prvního stupně je velmi obecný, tento pouze odkazuje na
předloženého důkazy na č. l. 1276, aniž by blíže nějak specifikoval konkrétní
okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, které vyvolávají
opodstatněné pochybnosti o vhodnosti dalšího výkonu rozhodnutí. Zde je na místě
z pohledu podaného návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně nezbytné uvést,
že tento musí svůj návrh řádně odůvodnit tak, aby skutečně bylo patrno, na
základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že výkon pravomocného
rozhodnutí, napadeného dovoláním, není na místě, a že lze tedy s vyšší mírou
pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podaného dovolání (viz např. rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 243/2002, rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 464/2012, rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1450/2017). Je tomu tak
proto, že takový závažný zásah, jakým je odložení výkonu pravomocně uloženého
trestu, musí být podložen dostatečně závažnými argumenty, které musí předseda
senátu soudu prvního stupně blíže rozvést, nestačí pouze obecný odkaz na seznam
důkazů předložených v rámci podaného dovolání, tak jak to učinil předseda
senátu soudu prvního stupně (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1104/2011).
Z pohledu podaného návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně považuje
Nejvyšší soud za potřebné ještě uvést, že z předloženého spisového materiálu,
byť to předseda senátu ve svém návrhu výslovně neuvádí, se podává, že důvodem
jeho návrhu je vyjádření M., které předložil obhájce obviněného po právní moci
napadeného rozhodnutí (viz úřední záznam na č. l. 1399). Zde považuje Nejvyšší
soud za vhodné zdůraznit, že Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení v souladu
s platnou judikaturou přezkoumává napadené rozhodnutí pouze ex tunc, tedy podle
skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí,
resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo (viz
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 941/2016). Pokud
se po právní moci napadeného rozhodnutí objevily nové důkazy či skutečnosti,
které nebyly známy v době rozhodování soudu prvního a druhého stupně, tak by
takové nové důkazy či skutečnosti mohly odůvodňovat podání návrhu na obnovu
řízení oprávněnou osobou (§ 278 odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle § 265h odst. 3 tr. ř. zamítl návrh předsedy senátu
soudu prvního stupně na odklad výkonu rozhodnutí u obviněného O. M. z rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019 uloženého ve
spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp.
zn. 1 T 2/2014, do doby rozhodnutí o podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová