Nejvyšší soud Usnesení trestní

4 Tdo 187/2022

ze dne 2022-03-24
ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.187.2022.1

4 Tdo 187/2022-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 o dovolání obviněného P. G., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 6 To 387/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 5 PP 70/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 5 PP 70/2012, bylo podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007, a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1992, sp. zn. 1 T 10/1992, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 1 PP 179/2006, a ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 1 PP 179/2006, z jejichž výkonů byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 PP 70/2012.

2. Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 6 To 387/2021, a to tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 6 To 387/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tvrdí, že v předmětném řízení byla porušena ustanovení o povinnosti přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V dané souvislosti, jen na okraj, je nutno zmínit, že obviněný nerespektoval novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., podle které je obviněným zvolený dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v současnosti (od 1. 1. 2022) zakotven v písmenu h) téhož ustanovení. Správně tak měl v tomto případě uvést dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

4. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný vyjadřuje zásadní nesouhlas, jak s rozhodnutím okresního soudu, tak i soudu krajského, který se s rozhodnutím prvoinstančního soudu ztotožnil. Obviněný předně namítá, že okresní soud zvolil vadnou právní úpravu, nezohlednil zákonnou fikci osvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění a nepředvolal ho k veřejnému zasedání. Obsah tohoto podání však není třeba v této narativní části usnesení podrobněji rozvádět, a to zejména s ohledem na způsob, jakým o něm dovolací soud rozhodl. Lze pouze doplnit, že v závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 5 PP 70/2012, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 6 To 387/2021, jako nezákonná.

III. Přípustnost dovolání

1. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání z hlediska ustanovení § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v tomto případě shledal, že dovolání není přípustné, a to z níže uvedených důvodů.

2. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 písm. a) až písm. h) tohoto ustanovení jsou přitom taxativně uvedena ta rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jelikož jde o taxativní výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do výslovně vyjmenovaného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 6 To 387/2021, jimž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 5 PP 70/2012, kde tento soud vyslovil, že obviněný se ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a vykoná zbývající trest odnětí svobody. To ostatně odpovídá i konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v případě dovolání proti těmto typům rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 168/2019, či ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1256/2016, nebo ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. 4 Tdo 965/2012).

3. Z těchto (jen stručně) uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

4. Zbývá jen dodat, že pokud je obviněný přesvědčen o nesprávném (či dokonce o nezákonném) postupu obou soudů nižších instancí, může se obrátit na ministra spravedlnosti s příslušným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 3. 2022

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu