U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. dubna 2014 o
dovolání obviněného A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.
11. 2013, sp. zn. 5 To 350/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Karviné pod sp. zn. 1 T 73/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. s e dovolání obviněného A. Z. o
d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 1 T
73/2010, byl obviněný A. Z. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným
ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2
trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále
jen „tr. zák.“/) dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §
8 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného
rozsudku dopustil tím, že
„1.
dne 25. 6. 2003 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Audi A3, m.
barvy, pojištěného a majitele P. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít v K. – R. před kruhovým objezdem poblíž hypermarketu Tesco mezi
uvedeným vozidlem zn. Audi A3, které měl sám jako viník řídit, a vozidlem zn.
Opel Omega, barvy s. metalízy, které měl řídit poškozený a majitel vozidla J.
P., přestože účastníkem takové nehody nebyl, a nahlášením této pojistné
události dne 14. 7. 2003 bez vědomí shora uvedeného účastníka nehody J. P. bylo
uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, kdy za tímto účelem
obžalovaný zajistil na základě jiné škodní události vystavení nepravdivé
faktury za provedení opravy vozidla zn. Opel Omega, kterou následně předložil
pojišťovně při likvidaci pojistné události společně s nepravdivě vyplněnými
tiskopisy Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla pro pojištěného a poškozeného a dalšími doklady, přičemž
Allianz pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů vyplatila v rámci
likvidace této pojistné události částku ve výši 38.780,- Kč, a to převodem na
účet majitele P. Z., k němuž má A. Z. dispoziční právo, a svým jednáním
způsobil společnosti Allianz pojišťovna, a. s., škodu ve výši 38.780,- Kč,
2.
dne 27. 9. 2003 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Favorit
136 L, č. barvy, majitele G. P. a pojištěného D. G., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v K. – N. M. před restaurací B. mezi uvedeným
vozidlem zn. Škoda Favorit 136 L, které měl řídit viník D. G., a vozidlem zn.
Audi Coupé GT, které měla řídit poškozená a majitelka vozidla M. H., která však
toto vozidlo nikdy neužívala, a nahlášením této pojistné události dne 8. 10.
2003 bez vědomí G. P. a M. H. bylo uplatněno pod číslem pojistné události
2003061212 pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě
jiné škodní události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla
zn. Audi Coupé GT, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události společně s dalšími doklady a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy
Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem
vozidla pro pojištěného a poškozeného, přičemž Allianz pojišťovna, a. s., na
základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události
částku ve výši 17.170,- Kč, a to převodem na účet, majitele F. R., a svým
jednáním způsobil společnosti Allianz pojišťovna, a.s., škodu ve výši 17.170,-
Kč,
3.
dne 31. 12. 2003 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB
Pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Favorit
136 L, údajného majitele J. Š. a pojištěné L. Š., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v H. L. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda Favorit
136 L, které měla řídit jako viník nehody L. Š., která však vozidlo nikdy
neužívala, a vozidlem zn. Audi A3, které měl řídit majitel vozidla a poškozený
P. Z., a nahlášením této pojistné události dne 6. 1. 2004 bez vědomí shora
uvedené účastnice nehody L. Š. bylo uplatněno pod číslem pojistné události
pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě jiné škodní
události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Audi A3,
kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události společně s
dalšími doklady a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení škodné události,
přičemž ČSOB Pojišťovna, a. s., , na základě předložených dokladů vyplatila v
rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 21.210,- Kč, a to
převodem na účet majitele P. Z., k němuž má A. Z. dispoziční právo, a svým
jednáním způsobil společnosti ČSOB Pojišťovna, a. s., škodu ve výši 21.210,- Kč,
4.
dne 9. 2. 2004 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Favorit
136 LS, údajného majitele T. K. a pojištěného R. B., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v K. – N. M. před restaurací B. mezi uvedeným
vozidlem zn. Škoda Favorit 136 LS, které měl řídit jako viník nehody R. B.,
který však toto vozidlo nikdy neužíval, a vozidlem zn. Ford Transit, jehož měl
být obviněný majitelem a které měla řídit poškozená M. M., která však toto
vozidlo nikdy neužívala, a nahlášením této pojistné události dne 18. 2. 2004
bez vědomí shora uvedených účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě
jiné škodní události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla
zn. Ford Transit, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události společně s dalšími doklady a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy
Oznámení škodné události pojištěným a Uplatnění nároku poškozeným, přičemž
Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů vyplatila v
rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 21.504,- Kč, a to
převodem na účet majitele P. Z., k němuž má A. Z. dispoziční právo, a svým
jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši
21.504,- Kč,
5.
dne 8. 3. 2004 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 105 L,
údajného majitele a pojištěného R. M., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. – H. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda 105 L, které měl
řídit viník R. M., který s vozidlem nehodu neměl, a vozidlem zn. Audi A3,
majitele P. Z., které měl řídit on sám, a nahlášením této pojistné události dne
8. 3. 2004 bez vědomí shora uvedeného údajného účastníka nehody R. M. bylo
uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný
zajistil na základě jiné škodní události vystavení nepravdivé faktury za
provedení opravy vozidla zn. Audi A3, které následně spolu s nepravdivě
vyplněnými tiskopisy Oznámení škodní události k pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla pro pojištěného a poškozeného a dalšími doklady
předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události, přičemž Allianz
pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace
této pojistné události částku ve výši 13.176,- Kč, a to převodem na účet, jehož
je majitelem, a svým jednáním způsobil společnosti Allianz pojišťovna, a. s.,
škodu ve výši 13.176,- Kč,
6.
dne 13. 10. 2004 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Favorit
136 LS, majitele a pojištěného R. B., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. – R. na ul. N. P. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda
Favorit 136 LS, které měl řídit jako viník nehody R. B., který však vozidlo
neřídil, a vozidlem zn. Fiat Croma, údajného majitele T. K., které měl řídit
poškozený D. G., a nahlášením této pojistné události dne 19. 10. 2004 bez
vědomí shora uvedeného účastníka nehody R. B. bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil na základě jiné
škodní události vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn.
Fiat Croma, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události společně s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodné události
pojištěným a uplatnění nároku poškozeným, v jiné věci zapůjčenými doklady
viníka nehody a poškozeného a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna,
a. s., na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této
pojistné události částku ve výši 16.152,- Kč, a to převodem na účet majitele D.
G., a svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., škodu ve
výši 16.152,- Kč,
7.
dne 5. 1. 2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 105 L,
údajné majitelky a pojištěné E. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít v K. na parkovišti u nádraží Českých drah mezi uvedeným vozidlem zn.
Škoda 105 L, které měla řídit viník P. K., a vozidlem zn. VW Golf, které měl
řídit uživatel vozidla a poškozený D. Š., který však vozidlo neřídil a
nahlášením této pojistné události dne 31. 1. 2005 bez vědomí shora uvedených
údajných účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění ve výši 20.000,- Kč, k čemuž obžalovaný pojišťovně při likvidaci
pojistné události předložil v jiné věci zapůjčené doklady viníka nehody a
poškozeného a nepravdivě vyplněné tiskopisy Oznámení škodní události k
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro pojištěného a
poškozeného, přičemž pojistné plnění mělo být vyplaceno převodem na účet,
majitele D. G., přičemž k vyplacení pojistného plnění společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., nedošlo, když nebyly předloženy požadované doklady nezbytné
k likvidaci pojistné události,
8.
dne 17. 2. 2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Generali
Pojišťovna, a. s., P. pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Audi A3,
majitele P. Z. a pojištěného A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít v K. na hlavní silnici ve směru na Č. T. mezi uvedeným vozidlem zn.
Audi A3, které měl sám řídit jako viník nehody, a vozidlem zn. Peugeot 605,
které měl řídit údajný majitel a poškozený A. N., který však toto vozidlo nikdy
nevlastnil a neužíval, a nahlášením této pojistné události dne 17. 2. 2005 bez
vědomí údajného účastníka nehody A. N., bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, k čemuž si obžalovaný opatřil nepravdivou fakturu za
opravu vozidla zn. Peugeot 605 a tuto předložil spolu v jiné věci zapůjčenými
doklady poškozeného a s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení pojistné
události z pojištění motorových vozidel a Prohlášení poškozeného k uplatnění
nároku na náhradu škody a dalšími doklady pojišťovně při likvidaci pojistné
události, přičemž Generali Pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů
vyplatila V rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 11.337,- Kč,
a to převodem na účet majitele D. G., a svým jednáním způsobil společnosti
Generali Pojišťovna, a. s., škodu ve výši 11.337,- Kč,
9.
dne 2. 3. 2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Generali
Pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Audi A3,
majitele P. Z. a pojištěného A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít na blíže neurčeném místě v K. – N. M. mezi uvedeným vozidlem zn.
Audi A3, které měl sám řídit jako údajný viník nehody, a vozidlem zn. Renault
Laguna, které měl řídit údajný majitel vozidla a poškozený J. J., který však
toto vozidlo neřídil, a nahlášením této pojistné události dne 15. 3. 2005 bez
vědomí účastníka nehody J. J., bylo uplatněno pod číslem pojistné události
pojistné plnění, k čemuž si obžalovaný opatřil nepravdivou fakturu za opravu
vozidla zn. Renault Laguna a tuto předložil spolu s nepravdivě vyplněnými
tiskopisy Hlášení pojistné události z pojištění motorových vozidel a Prohlášení
poškozeného k uplatnění nároku na náhradu škody a dalšími doklady pojišťovně
při likvidaci pojistné události, přičemž Generali Pojišťovna, a. s., na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 20.205,- Kč, a to převodem na účet, jehož je majitelem, a svým jednáním
způsobil společnosti Generali Pojišťovna, a. s., škodu ve výši 20.205,- Kč,
10.
dne 1. 3. 2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Favorit
135, údajné majitelky M. C. a pojištěného V. Š., předstíral malou dopravní
nehodu, ke které mělo dojít v O. na ul. O. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda
Favorit 135, které měl řídit jako viník nehody V. Š., který však toto vozidlo
neřídil, a vozidlem zn. Opel Corsa, které měla řídit uživatelka vozidla a
poškozená K. T., která však vozidlo neřídila, a nahlášením této pojistné
události dne 17. 3. 2005 bez vědomí shora uvedených účastníků nehody bylo
uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný
zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Opel
Corsa, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události
společně s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodné události pojištěným
a Uplatnění nároku poškozeným, v jiné věci zapůjčenými doklady viníka nehody a
poškozeného a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a. s., na
základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události
částku ve výši 21.727,- Kč, a to převodem na účet, jehož je majitelem, a svým
jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši
21.727,- Kč,
11.
dne 25. 9. 2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Peugeot 206,
údajné majitelky a pojištěné P. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít v K. na silnici ve směru na H. mezi uvedeným vozidlem zn. Peugeot
206, které měla řídit jako viník nehody P. K., a vozidlem zn. Audi A4 Avant,
majitelky K. A., nyní D., které měl řídit poškozený V. A. N., který však
vozidlo neřídil, a telefonickým nahlášením této pojistné události dne 12. 10.
2005 bez vědomí shora uvedených účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný pojišťovně předložil při
likvidaci pojistné události nepravdivou fakturu za provedení opravy vozidla zn.
Audi A4 Avant spolu s dalšími doklady, mimo jiné v jiné věci zapůjčenými
doklady údajného viníka nehody a poškozeného, nepravdivě vyplněným zápisem o
poškození motorového vozidla, přičemž Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 8.613,- Kč, a to převodem na účet majitele P. Z., k němuž má dispoziční
právo, a svým jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s.,
škodu ve výši 8.613,- Kč,
12.
dne 1. 11. 2005 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Peugeot 206,
údajné majitelky a pojištěné P. K., která však toto vozidlo nikdy nevlastnila,
předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo dojít v K. – R. na ul. B. mezi
uvedeným vozidlem zn. Peugeot 206, které měl řídit jako viník nehody P. K., a
vozidlem zn. VW Passat, které měl řídit majitel vozidla a poškozený L. R., a
telefonickým nahlášením této pojistné události dne 28. 11. 2005 bez vědomí
shora uvedených účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné události
pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé faktury za
provedení opravy vozidla zn. VW Passat, kterou následně předložil pojišťovně
společně s nepravdivě vyplněným Zápisem o poškození motorového vozidla, v jiné
věci zapůjčenými doklady údajného viníka nehody a poškozeného a dalšími
doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a. s., , na základě předložených
dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši
19.491,- Kč, a to převodem na účet, majitelky P. K., přičemž svým jednáním
způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši 19.491,- Kč,
13.
dne 6. 2. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 105 L,
údajného majitele a pojištěného D. G., předstíral malou dopravní nehodu, ke
které mělo dojít v K. před restaurací P. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda 105
L, které měl řídit jako viník nehody D. G., který však toto vozidlo neřídil, a
vozidlem zn. Mazda 626, údajného majitele J. P., které měl řídit poškozený M.
H., který však toto vozidlo nikdy neužíval, a telefonickým nahlášením této
pojistné události dne 14. 2. 2006 bez vědomí shora uvedených účastníků nehody
bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný
nezjištěným způsobem získal doklady údajného viníka nehody a poškozeného a
zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Mazda
626, které následně předložil s nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis o
poškození motorového vozidla a dalšími doklady pojišťovně při likvidaci
pojistné události, přičemž Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě
předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku
ve výši 19.493,- Kč, a to převodem na účet, majitele P. Z., s jehož účtem může
disponovat na základě plné moci, a svým jednáním způsobil společnosti
Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši 19.493,- Kč,
14.
dne 3. 3. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda Fabia,
majitelky a pojištěné I. F., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojít v K. – N. M. na ul. Z. na parkovišti u společnosti K., kde sice k nehodě
došlo, ale v menším rozsahu poškození, mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda Fabia,
které měl řídit jako viník nehody J. F., a vozidlem zn. Audi A3, majitele P. Z.
a poškozeného T. K., který však toto vozidlo nikdy neužíval, a telefonickým
nahlášením této pojistné události dne 10. 3. 2006 bez vědomí údajného účastníka
nehody T. K. poté, kdy nezjištěným způsobem byl zajištěn větší rozsah poškození
vozidla zn. Audi A3, bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení
opravy vozidla zn. Audi A3, kterou následně předložil spolu s nepravdivě
vyplněným tiskopisem Zápis o poškození motorového vozidla a dalšími doklady
pojišťovně při likvidaci pojistné události, přičemž Kooperativa pojišťovna, a.
s., na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné
události částku ve výši 17.510,- Kč, a to převodem na účet majitele P. Z., s
jehož účtem může disponovat na základě plné moci, a svým jednáním způsobil
společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši 17.510,- Kč,
15.
dne 3. 5. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a.s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. VW Vento, majitele a
pojištěného J. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo dojít v K. –
D. u odbočky u D. B., mezi uvedeným vozidlem zn. VW Vento, které měl řídit jako
viník nehody J. K., který však toto vozidlo neřídil, a vozidlem zn. Renault
Mégane, majitele P. Z., které měl sám řídit jako poškozený, a nahlášením této
pojistné události dne 18. 5. 2006 bez vědomí shora uvedeného účastníka nehody
J. K. bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, kdy za tímto
účelem obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy
vozidla zn. Renault Mégane, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci
pojistné události společně v jiné věci zapůjčenými kopiemi dokladů pojištěného
a poškozeného, s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení škodné události a
dalšími doklady, přičemž ČSOB Pojišťovna, a. s., na základě předložených
dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši
15.219,- Kč, a to převodem na účet majitele P. Z., k němuž má dispoziční právo,
a svým jednáním způsobil společnosti ČSOB Pojišťovna, a. s., škodu ve výši
15.219,- Kč,
16.
dne 8. 7. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Renault Mégane,
jehož byl majitelem a pojištěným, předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít na blíže neurčeném místě na hlavní silnici ve směru z O. do H. mezi
uvedeným vozidlem zn. Renault Mégane, které měl jako viník nehody sám řídit, a
vozidlem zn. Renault Laguna, majitelky M. T., které měl řídit poškozený J. S.,
který však toto vozidlo neřídil, a telefonickým nahlášením této pojistné
události dne 10. 7. 2006 bez vědomí údajného účastníka nehody J. S. bylo
uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný
zajistil vystavení nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Renault
Laguna, které následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události
spolu s kopií svého řidičského průkazu a kopií řidičského průkazu J. S.,
získané v jiné věci, s nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis o poškození
motorového vozidla a dalšími doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a. s., na
základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události
částku ve výši 38.546,- Kč, a to převodem na účet, jehož je majitelem, a svým
jednáním způsobil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši
38.546,- Kč,
17.
dne 28. 6. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 135 LS Favorit,
údajného majitele R. B. a pojištěného M. H., který sepsal pojistnou smlouvu na
toto vozidlo na žádost A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojít v K. – H. ve směru na P. před spol. Jäkl, a. s. mezi uvedeným vozidlem
zn. Škoda 135 LS Favorit, které měl řídit jako viník nehody P. R., a vozidlem
zn. Renault Mégane Coupe, které měl řídit sám obžalovaný a jehož byl majitelem,
přesvědčil M. H. k vypsání a podepsání Hlášení škodné události pojištěným podle
jeho pokynů, a nahlášením této pojistné události dne 18. 7. 2006 bez vědomí
shora uvedeného účastníka nehody P. R., bylo uplatněno pod číslem pojistné
události pojistné plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil na základě
jiné škodní události vystavenou fakturu za provedení opravy vozidla zn. Renault
Mégane Coupe, kterou následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné
události spolu s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášeni škodné události a
dalšími doklady, přičemž ČSOB Pojišťovna, a. s., na základě předložených
dokladů vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši
14.098,- Kč, a to převodem na účet majitelky P. K., a svým jednáním způsobil
společnosti ČSOB Pojišťovna, a. s., škodu ve výši 14.098,- Kč,
18.
dne 11. 7. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Generali
Pojišťovna, a s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Renault
Laguna, majitelky a pojištěné M. T., předstíral malou dopravní nehodu, ke které
mělo dojít v Ž. na parkovišti u Ž. přehrady mezi uvedeným vozidlem zn. Renault
Laguna, které měl řídit jako viník nehody J. S., který však toto vozidlo
neřídil, a vozidlem zn. Renault Laguna, které měl řídit údajný majitel a
poškozený M. P., který však toto vozidlo nikdy nevlastnil a neužíval, a
nahlášením této pojistné události dne 19. 7. 2006 bez vědomí shora uvedených
účastníků nehody, bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné plnění,
k čemuž si obžalovaný opatřil nepravdivou fakturu za opravu vozidla zn. Renault
Laguna a tuto předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události spolu v jiné
věci zapůjčenými doklady poškozeného, s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení
pojistné události z pojištění motorových vozidel a Prohlášeni poškozeného k
uplatnění nároku na náhradu škody a dalšími doklady, přičemž Generali
Pojišťovna, a.s., na základě předložených dokladů vyplatila v rámci likvidace
této pojistné události částku ve výši 19.322,- Kč, a to zasláním M. P.
složenkou, a svým jednáním způsobil společnosti Generali Pojišťovna, a. s.,
škodu ve výši 19.322,- Kč,
19.
dne 10. 7. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti ČSOB Pojišťovna,
a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda 135 LS Favorit,
údajného majitele R. B. a pojištěného M. H., který sepsal pojistnou smlouvu na
toto vozidlo na žádost A. Z., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojit v K. – R. na parkovišti u ul. B. mezi uvedeným vozidlem zn. Škoda 135 LS
Favorit, které měl řídit jako viník nehody P. R., a vozidlem zn. Peugeot 605,
údajného majitele A. N., které měla řídit poškozená V. P., která však toto
vozidlo nikdy neužívala, a nahlášením této pojistné události dne 1. 8. 2006 bez
vědomí poškozené V. P. bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění, kdy za tímto účelem obžalovaný zajistil vystavení nepravdivé faktury za
provedení opravy vozidla zn. Peugeot 605, a M. H. přesvědčil k vypsání a
podepsání Hlášení škodné události pojištěným podle jeho pokynů, přičemž fakturu
následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události spolu s
nepravdivě vyplněnými tiskopisy Hlášení škodné události a dalšími doklady,
přičemž ČSOB Pojišťovna, a. s., , na základě předložených dokladů vyplatila v
rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 27.910,- Kč, a to
zasláním V. P. složenkou, a svým jednáním způsobil společnosti ČSOB Pojišťovna,
a. s., škodu ve výši 27.910,- Kč,
20.
dne 10. 12. 2006 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy č. 869217996 o povinném
smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Škoda
135 L Favorit, majitele Autobazar C. – P. M., P. u K. a pojištěného M. K.,
předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo dojít v Č. T. – S. mezi
uvedeným vozidlem zn. Škoda 135 L Favorit, které měl řídit viník nehody M. K.,
který však toto vozidlo nikdy neužíval, a vozidlem zn.. Renault Twingo, které
měla řídit majitelka a poškozená J. K., která však toto vozidlo neřídila, a
nahlášením této pojistné události dne 4. 1. 2007 bez vědomí shora uvedených
údajných účastníků nehody bylo uplatněno pod číslem pojistné události pojistné
plnění, k čemuž obžalovaný zajistil na základě jiné škodní události vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Renault Twingo, a tyto
předložil s nepravdivě vyplněnými tiskopisy Oznámení škodní události k
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro pojištěného a
poškozeného a s dalšími doklady pojišťovně při likvidaci pojistné události,
přičemž Allianz pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů vyplatila v
rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 18.951,- Kč, a to
převodem na účet majitelky P. K., a svým jednáním způsobil společnosti Allianz
pojišťovna, a. s., škodu ve výši 18.951,- Kč,
21.
dne 10. 1. 2007 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Renault Twingo,
majitelky a pojištěné J. K., předstíral malou dopravní nehodu, ke které mělo
dojít v K. – N. M. na ul. Z. mezi uvedeným vozidlem zn. Renault Twingo, které
měla jako viník nehody řídit J. K., která však toto vozidlo neřídila, a
vozidlem zn. Renault Mégane, majitele P. Z., kdy jako poškozená byla v rámci
likvidace pojistné události uvedena I. B., které měl řídit poškozený Z. B.,
který však toto vozidlo neřídil, a nahlášením této pojistné události dne 11. 1.
2007 bez vědomí údajných účastníků nehody telefonicky bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Renault Mégane, kterou
následně předložil pojišťovně při likvidaci pojistné události spolu s kopiemi
řidičských průkazů údajných účastníků nehody, které získal v jiné věci, s
nepravdivě vyplněným tiskopisem Zápis o poškození motorového vozidla a dalšími
doklady, přičemž Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů
vyplatila v rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 27.105,- Kč,
a to převodem na účet, jehož je majitelem, a svým jednáním způsobil společnosti
Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši 27.105,- Kč,
22.
dne 15. 5. 2007 v K. a jinde se záměrem vylákat od společnosti Kooperativa
pojišťovna, a. s., pojistné plnění z pojistné smlouvy o povinném smluvním
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla zn. Opel Omega,
majitele a pojištěného M. M., na základě malé dopravní nehody, ke které došlo
dne 25. 4. 2007 v H. na příjezdové silnici k OD TESCO mezi uvedeným vozidlem
zn. Opel Omega, které měl jako viník nehody řídit M. M., a vozidlem zn. Škoda
Fabia, majitele A. Z. a poškozeného J. P., který vozidlo řídil, telefonickým
nahlášením této pojistné události dne 15. 5. 2007 bylo uplatněno pod číslem
pojistné události pojistné plnění, k čemuž obžalovaný zajistil vystavení
nepravdivé faktury za provedení opravy vozidla zn. Škoda Fabia, ve které jsou
fakturovány i levé přední a zadní dveře v hodnotě 15.116,- Kč, přestože tyto
dveře nebyly vyměněny, ale byly pouze opraveny, kterou následně předložil
pojišťovně při likvidaci pojistné události spolu s nepravdivě vyplněným
tiskopisem Zápis o poškození motorového vozidla a dalšími doklady, přičemž
Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě předložených dokladů vyplatila v
rámci likvidace této pojistné události částku ve výši 23.403,- Kč, a to
převodem na účet, jehož je majitelem, přičemž svým jednáním způsobil
společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu ve výši 15.116,- Kč,
přičemž jednáním uvedeným pod body 1) – 22) měl záměr způsobit škodu ve výši
442.635,- Kč a způsobil celkovou škodu ve výši 422.635,- Kč“.
Za tento trestný čin a za sbíhající se dva přečiny ohrožení pod vlivem návykové
látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl obviněný pravomocně uznán
vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2011, č. j. 70 T
229/2009-131, jenž nabyl právní moci dne 29. 11. 2011, byl podle § 250 odst. 2
tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl
výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle
§ 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl také uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle § 53
odst. 1 tr. zák. za použití § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý
trest ve výměře 100.000,-- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že
by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest
odnětí svobody na dobu čtyř měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu zákazu
činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel z rozsudku Okresního
soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2011, č. j. 70 T 229/2009-131, který právní moci
nabyl dnem 29. 11. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Rozsudek dále obsahuje i výroky o náhradě škody.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné podal obviněný odvolání, o kterém
rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 5 To
350/2013, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal následně
obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že skutek,
kterým byl uznán vinným, byl vyhodnocen jako trestný čin podvodu podle § 250
odst. 1, odst. 2 tr. zák., ač měl ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného
obohatit tím, že uvedl v omyl konkrétní pojišťovny, a měl tak způsobit škodu
nikoliv malou. Podvodné jednání tedy mělo spočívat ve vylákání pojistného
plnění na základě uvedení nepravdivých skutečností stran pojistných událostí.
Takové jednání tak mělo být kvalifikováno jako trestný čin pojistného podvodu
podle § 250a tr. zák. Stěžejní námitka však spočívá v tom, že jeho jednání
nemělo být kvalifikováno ani jako pojistný podvod ani jako podvod obecný, neboť
ve všech útocích je uvedeno, že nahlášením pojistné události bylo uplatněno
pojistné plnění, aniž by soud konstatoval, že to učinil on. Po celou dobu
trestního řízení se bránil tím, že žádnou z pojistných událostí na pojišťovnu
neoznamoval a žádný nárok na pojistné plnění neuplatňoval. Žádnou hlášenku
pojistné události nevypsal ani nepodepsal, k čemuž navrhoval vypracování
písmoznaleckého posudku. Ve skutkových větách je pouze uvedeno, že měl zajistit
podklady pro uplatnění nároku na pojistné plnění, což by mohlo být
kvalifikováno jen jako pomoc k pojistnému podvodu. Tato kvalifikace by však
vyžadovala konkretizaci hlavního pachatele, bez něhož účastenství v širším
slova smyslu není možné, a také by byla vyloučena kvalifikace pokračujícího
trestného činu, ale jednalo by se o samostatné útoky.
Obviněný jako další námitku uplatnil nepoužitelnost výslechu P. B. z
přípravného řízení, neboť obhájce, který byl o tomto úkonu vyrozuměn, se řádně
omluvil, neboť měl hlavní líčení u Krajského soudu v Ostravě. Vyšetřovatelka
však postupovala protizákonně, dokonce do spisu nezaložila písemnou žádost o
přeložení výslechu, ani následné faxové podání. Svědek P. B. u hlavního líčení
odmítl vypovídat, a jestliže soud vycházel z jeho výpovědi z přípravného řízení
i přes jeho opakované námitky, jde o zjevné svévolné jednání a porušení práva
na spravedlivý proces. Výslech tohoto svědka je přitom stěžení k důkazům u bodů
1. - 6., 8., 10., 11., 13., 16., 18. - 22., bez něhož by v důkazní nouzi muselo
dojít k vydání zprošťujícího výroku.
Obviněný dále poukázal na to, že i když se opomine výslech P. B., tak
nemůže obstát výrok o vině ani v jednom z vytýkaných útoků. Zdůraznil, že proti
němu neexistuje žádný přímý důkaz, neboť nikdy sám žádnou fiktivní pojistnou
událost vědomě pojišťovně neoznamoval, vyplacení pojistného plnění neuplatňoval
a žádné podklady k takovému jednání nepřipravoval. Ničeho protiprávního se
nedopustil. Jde tak o extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2013, jakož i
předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 6. 2013, a věc
vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil
státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“), který poukázal na to, že dovolatel se žádného jednání soudu osobně
neúčastnil, a jeho obhájce uplatnil v podaném dovolání totožné námitky, jak je
uplatňoval v průběhu přípravného řízení, před nalézacím soudem i ve svém
odvolání. Těmito se zabýval nalézací i odvolací soud. Novou námitkou, kterou
obviněný v podaném dovolání uplatnil je, že jednání mělo být kvalifikováno jako
trestný čin pojistného podvodu podle § 250a tr. zák., a nikoliv jako obecný
podvod podle § 250 tr. zák. Státní zástupce konstatoval, že v tomto s podaným
dovoláním souhlasí, neboť trestný čin pojistného podvodu podle § 250a tr. zák.
je speciálním trestným činem k trestnému činu podvodu podle § 250 tr. zák.
Jedná se však o pochybení nevýznamné. K další argumentaci stran právní
kvalifikace poukázal na vývoj judikatury i právní nauky, z nichž vyplývá, že i
ten, kdo není smluvní stranou pojistné smlouvy, se může dopustit pojistného
podvodu podle § 250a tr. zák. Jelikož v obou ustanoveních jde o totožnou
trestní sazbu, je v této části dovolání zjevně neopodstatněné. K námitce
dovolatele, že nalézací soud ve skutkové větě uvedl, že při nahlášení pojistné
události „bylo uplatněno pojistné plnění“ a takový popis skutku předmětné
právní kvalifikaci neodpovídá a soud měl povinnost zjistit, která konkrétní
osoba pojistnou událost nahlásila, státní zástupce uvedl, že postup soudu
prvního stupně považuje za správný. V provedeném dokazování totiž nebylo
zjištěno, kdo jednotlivá hlášení pojistných událostí vypsal, ani kdo pojistné
události telefonicky ohlašoval. Bylo však zjištěno, že obviněný poskytoval
pojišťovnám sám nebo prostřednictvím jiných osob nepravdivé údaje týkající se
fiktivních dopravních nehod, a že tak dosáhl, aby pojistné plnění bylo placeno
na jeho účet nebo na účty jeho známých či příbuzných. V popisu skutku je u
všech 22 útoků uvedeno konkrétní jednání obviněného ohledně nepravdivých
podkladů (zejména faktur), a to slovy „zajistil“ a „předložil pojišťovně“.
Státní zástupce také poukázal na platnou judikaturu, a to rozhodnutí č. 49/2009
Sb. rozh. tr., které se zabývá jednáním pachatele a účastníka trestného činu,
přičemž z něj vyplývá, že popsané jednání obviněného není jednáním pouhého
pomocníka. I kdyby existoval ještě další nezjištěný pachatel, na trestní
odpovědnosti dovolatele by to nic neměnilo.
K procesní nepoužitelnosti výslechu svědka P. B. státní zástupce uvedl, že se
ztotožňuje s názorem odvolacího soudu uvedeným v odůvodnění na str. 5 až 6 jeho
usnesení, tedy že způsob omluvy obhájce byl obstrukční. Dodal, že tvrzení
dovolatele o „obecně známé věci“, že listovní zásilka bývá doručena
následujícího dne, je v hrubém rozporu s obecnými zkušenostmi se spolehlivostí
doručování listovních zásilek na území České republiky. To, že obhájce zvolil
ze všech možných způsobů komunikace cestu nejpomalejší (ačkoliv nejdražší, když
se mělo jednat o zásilku doporučenou), nasvědčuje jeho snaze klást překážky
plynulému běhu trestního řízení. Navíc není zřejmé, že by přitom sám obhájce
navrhl konkrétní termíny předmětného výslechu, které mu vyhovují. Jestliže se
tedy jednalo o obstrukci a nebylo vyhověno žádosti obhájce o odročení
předmětného úkonu trestního řízení, je to v souladu s dovolatelem citovaným
nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08.
K poslední uplatněné námitce, že došlo k extrémnímu rozporu skutkových zjištění
s provedenými důkazy, tedy k naprosté svévoli soudní moci, dovolatel pouze
uvedl, že se trestné činnosti nedopustil, aniž by specifikoval, u kterých
konkrétních důkazů a kterých konkrétních skutkových zjištění se jednalo o
případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného, racionálního a logického základu. K této námitce státní
zástupce konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí obou soudů takový žádný
extrémní rozpor patrný není. Hodnocení důkazů se jeví jako pečlivé a logické. I
tyto námitky dovolatele označil jako zjevně neopodstatněné.
Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně
neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním
dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.] a v
souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu
§ 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z dikce
citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možno
dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Vedle těchto vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která přímo nespočívá v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat
postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen
vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný
skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se
totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu
srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a
teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní
posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska
nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky,
a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Nejvyšší soud však opakovaně připustil, že v ústavněprávní rovině se výše
zmíněná zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí
uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního
řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení
zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých nálezů či usnesení
Ústavního soudu se totiž rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže
ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně
garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech
opravných prostředcích (srov. například nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS
125/04 a sp. zn. I. ÚS 55/04).
V judikatuře Ústavního soudu (srov. například nálezy ve věcech
vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje
i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v
rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho
právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními
(včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění).
Z pohledu ústavněprávního tak lze podle ustálené praxe Ústavního soudu
vymezit zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace
důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu
dotčení postulátů spravedlivého procesu. Co do ústavněprávní relevance
pochybení v procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu,
lze podle Ústavního soudu vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů
získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a
konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán
ochrany ústavnosti však též zdůrazňuje, že i on je v daném ohledu povolán
korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp.
zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03, a další).
Nejvyšší soud nemá v daných souvislostech žádný důvod tyto postuláty
zpochybňovat, ostatně k tomu ani není povolán. Musí však znovu připomenout, že
rovina přezkumu vymezená zákonnou úpravou dovolání coby mimořádného opravného
prostředku a rovina ústavněprávní nejsou již z povahy věci rovinami totožnými.
Upozorňuje-li Ústavní soud, že je v daném ohledu povolán korigovat pouze
případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se
přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně
uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci (k tomu srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 8 Tdo 373/2009).
Jako relevantně uplatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitky, že rozhodnutí se opírá o
procesně nepoužitelný důkaz - výslech svědka P. B., a že jeho jednání bylo
nesprávně právně posouzeno jako trestný čin podvodu.
K prvé části relevantně uplatněných námitek stran výslechu svědka P. B.
Nejvyššímu soudu nezbývá, než podotknout, že tato námitka byla uplatněna jak v
přípravném řízení, tak v řízení před soudem prvního stupně, a zabýval se jí
opakovaně i odvolací soud. Lze tak na příslušné pasáže v odůvodnění těchto
rozhodnutí odkázat, neboť ani Nejvyšší soud neshledal procesní nepoužitelnost
výslechu tohoto svědka z přípravného řízení a v postupu soudu prvního stupně,
který za situace, kdy svědek P. B. odmítl u hlavního líčení vypovídat, neboť by
si svojí výpovědí mohl přivodit trestní stíhání, v souladu s ust. § 211 odst. 3
tř. ř. výpověď z přípravného řízení přečetl. Nejvyšší soud připomíná, že
uvedený svědek vypovídal jen k některým bodům trestné činnosti obviněného,
která je prakticky celá totožná (vylákání pojistného plnění od jednotlivých
pojišťoven), a i bez jeho výpovědi by provedené důkazy postačovaly k rozhodnutí
o vině obviněného, a to i v bodech, ke kterým tento svědek vypovídal.
K další uplatněné námitce týkající se právní kvalifikace považuje Nejvyšší soud
alespoň ve stručnosti za potřebné uvést, že trestného činu podvodu podle § 250
odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného
obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné
skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Odstavec
druhý tohoto ustanovení pak stanoví, že odnětím svobody na šest měsíců až tři
léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným
v odstavci 1 škodu nikoli malou.
Trestní zákon s účinností do 31. 12. 2009 však obsahoval i skutkovou podstatu
trestného činu pojistného podvodu podle § 250a, kterého se dopustí ten, kdo při
sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové
smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje
zamlčí. Podle odstavce druhého pak platí, že stejně bude potrestán, kdo úmyslně
vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v
úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Odstavec třetí pak stanoví, že odnětím svobody na
šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-
li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Jednočinný souběh trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. s
trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák. je vyloučen, neboť trestný čin
pojistného podvodu podle § 250a je ve vztahu speciality k trestnému činu
podvodu podle § 250.
Při aplikaci těchto teoretických východisek na tento konkrétní případ nezbývá,
než konstatovat, že se soudy obou stupňů dopustily pochybení, pokud jednání
obviněného kvalifikovaly jako trestný čin podvodu a ne jako trestný čin
pojistného podvodu, neboť podstatou trestné činnosti obviněného bylo vylákání
pojistného plnění způsobem a v částkách uvedených ve výroku rozhodnutí soudu
prvního stupně.
K další části dovolání, v níž obviněný namítl, že se nemohl dopustit trestného
činu jako pachatel, neboť nalézací soud ve skutkové větě uvedl, „bylo uplatněno
pojistné plnění, aniž by konstatoval, že to učinil on“, Nejvyšší soud podotýká,
že uvedenou námitkou se zabýval již odvolací soud, neboť byla uplatněna již v
podaném odvolání, a na str. 4 zrekapituloval provedené důkazy tak, „že
neoprávněný příjem fiktivního pojistného plnění vyžadoval poměrně složitou a
skrytou manipulaci, kterou mohla provést toliko osoba mající z takové činnosti
prospěch.“ Je nepochybné, že takovou osobou byl právě obviněný. Krajský soud
pak konstatoval, že „jednotliví svědci podrobně popsali kontakty s obviněným,
jakož i okolnosti, za který mu přenechali do jeho dispozice svá motorová
vozidla, případně se vyjádřili, že na žádost obviněného uzavírali pojistné
smlouvy, přenechávali mu osobní doklady ke sjednání pojistných smluv. Část
svědků pak potvrdila, že to byl obviněný, kdo se jim zavázal vyřídit jinou
pojistnou událost, která nesouvisela s projednávanou trestnou činností“ apod.
Ze skutkových zjištění obou stupňů, kterými je Nejvyšší soud ze shora uvedených
důvodů vázán, vyplynulo, že obviněný předkládal jednotlivým pojišťovnám
zapůjčené doklady údajného viníka nehody, nepravdivě vyplněné tiskopisy
Oznámení škodní události, opatřoval nepravdivé faktury, fingoval dopravní
nehody, a pak inkasoval pojistné plnění. Nejednal tak jen jako účastník ve
formě pomoci k trestnému činu různých pachatelů, ale byl přímo pachatelem,
popřípadě spolupachatelem trestného činu. Ani tato uplatněná námitka tak není
důvodná.
K poslední uplatněné námitce obviněným, že v řízení došlo k extrémnímu
nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, Nejvyšší soud ze
spisového materiálu zjistil, že soudy obou stupňů se velmi pečlivě zabývaly
předmětnou trestní věcí a soud prvního stupně provedl obsáhlé a vyčerpávající
dokazování, důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající právní závěry.
Hodnocení důkazů se jeví jako pečlivé a logické. Obviněný v průběhu řízení
procesním způsobem nevypovídal, trestnou činnost nepopřel a jeho vztah k ní je
tak možné dovodit jen z podání a opravných prostředků sepsaných jeho obhájcem.
Nejvyšší soud tak v postupu soudů obou stupňů neshledal žádný, natož pak
extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které soudy
učinily. Nakonec dovolatel ani nespecifikoval, u kterých důkazů a u kterých
konkrétních skutkových zjištění se mělo jednat o případ svévolného hodnocení
důkazů.
Lze tak zrekapitulovat, že jedinou důvodnou námitkou obviněného je námitka, že
jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin podvodu, neboť podstatou
trestné činnosti, kterou byl uznán vinným, bylo vylákání pojistného plnění od
pojišťoven. Jednání obviněného tedy mělo být kvalifikováno jako trestný čin
pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., neboť při uplatnění
nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje a
způsobil takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Tyto závěry nasvědčují tomu, že dovolání obviněného je v tomto směru důvodné,
což by mělo vést ke zrušení rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k novému
projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud je však při svém rozhodování v dovolacím
řízení povinen také zvažovat, zda zjištěná vada napadeného rozhodnutí je tak
podstatná, aby odůvodnila průlom do právní moci napadeného rozhodnutí.
Odůvodněné je zrušení rozhodnutí v případech, lze-li důvodně očekávat, že v
navazujícím řízení dojde k takové změně v posouzení věci, která se podstatným
způsobem projeví v postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu
dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud v daných souvislostech zvažoval, zda by bylo možné reálně
očekávat, že by řízení provedené po zrušení rozsudku odvolacího soudu vedlo k
takové změně, která by měla za následek výrazně příznivější výsledek pro
obviněného. Trestní sazba ustanovení § 250 odst. 1, 2 tr. zák., podle které byl
obviněnému ukládán trest, činí od šesti měsíců do tří let nebo peněžitý trest,
přičemž trestní sazba v ustanovení § 250a odst. 1, 3 tr. zák., kterou měl být
obviněný uznán vinným a podle ní uložen trest, je stejná. Uvedené právní
pochybení prakticky tak nemělo na obviněného žádný dopad a nemělo vliv ani na
uložený trest.
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li
zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení
obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní
stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že projednání dovolání by nemohlo
zásadně ovlivnit postavení obviněného, a že otázka, která má být z podnětu
dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť praxí soudů
byla vyřešena, a ani z jiného důvodu její řešení nečiní potíže.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší
soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Učinil tak
v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal