4 Tdo 316/2023

4 Tdo 316/2023-1485

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného J. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 11. 2021 č. j. 55 To 227/2021-1313, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 42/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 1. 2021 č. j. 4 T 42/2017-1230 byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustil spolu s dalšími spoluobviněnými V. Č. a L. M. (z nichž nikdo dovolání nepodal) jednáním označeným ve skutkové větě rozsudku pod bodem 1) tím, že

v XY, okres XY, dne 18. 1. 2010 v úmyslu vylákat pojistné plnění obžalovaní L. M. a J. S. přistavili poškozené vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XY, VIN: XY, a poškozené nákladní vozidlo Mercedes Vito, registrační značky XY, VIN: XY, na místní komunikaci v obci XY, okres XY, před domem č. p. XY, kdy majitelem vozidla Škoda Octavia, registrační značky XY, byl obžalovaný V. Č., přivolaným příslušníkům Policie České republiky, Dopravního inspektorátu XY, na místě tvrdili, že řidič L. M. při průjezdu levotočivou zatáčkou nepřizpůsobil rychlost stavu a povaze vozovky, při vyhýbání s protijedoucím nákladním vozidlem Mercedes Vito dostal smyk, vjel do protisměru a došlo ke střetu přední částí vozidla Škoda Octavia s levou přední částí vozidla Mercedes Vito a dne 19. 1. 2010 na základě plné moci udělené od V. Č. oznámil telefonicky na zákaznickou linku pojišťovny Allianz V. M., narozený XY tuto nehodu, která byla téhož dne zaevidována jako pojistná událost č. 2010007036, pojistné plnění bylo na základě pojistné smlouvy č. 879389781 vyplaceno dne 5. 3. 2010 na bankovní účet č. XY Autoservisu S. M., XY, ve výši 162 889 Kč, ke škodě Allianz pojišťovny a.s., se sídlem Ke Štvanici 6565/3 Praha 8, IČO 471 15 971, dále na základě plné moci udělené J. S. bylo vyplaceno pojistné plnění z pojistné události č. 2010007024 na bankovní účet č. XY Autoservisu S. M., XY, ve výši 89 775 Kč, ke škodě Allianz pojišťovny a.s., se sídlem Ke Štvanici 6565/3 Praha 8, IČO 471 15 971, protože obžalovanými L. M. aj. S. tvrzený vznik a průběh dopravní nehody je technicky nepřijatelný a tudíž i poškození vozidel.

Za to byl obviněný J. S. podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku, za užití § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto sedmdesáti (170) hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému spolu s obviněnými L. M., V. Č. a S. M. uložena povinnost nahradit poškozené Allianz pojišťovně, a. s., IČO 471 15 971, se sídlem Ke Štvanici 6565/3 Praha 8, společně a nerozdílně škodu ve výši 252 664 Kč.

Kromě toho byli obvinění V. Č., V. F., K. L. a S. M. odsouzeni za další skutky, jež byly soudem kvalifikovány jako přečiny pojistného podvodu podle § 210 tr. zákoníku v různých stádiích dokonání, příp. formy účastenství a byly jim za to uloženy tresty.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci podali obvinění včetně obviněného J. S. a taktéž státní zástupkyně odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. 11. 2021 č. j. 55 To 227/2021-1313 tak, že ve vztahu k obviněnému J. S. upravil výrok o náhradě škody, když k povinnosti nahradit poškozené Allianz pojišťovně, a. s., IČO 471 15 971, se sídlem Ke Štvanici 6565/3 Praha 8, škodu ve výši 252 664 Kč, byl společně a nerozdílně zavázán s obviněnými uvedenými v rozsudku nalézacího soudu, ale též s V. M., který již byl pravomocně odsouzen v jiném, předchozím trestním řízení. Pokud jde o samotné odvolání do výroku o vině a trestu obviněného J. S., tak toto krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítl.

3. Na uvedené rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný J. S. podáním dovolání, v němž označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný především brojil proti závěrům znaleckého posudku Ing. Andreje Haringa, s nímž nesouhlasil. Naopak se dožadoval provedení znaleckého posudku vypracovaného Ing. Jiřím Hauem na základě požadavku obhajoby. Tomuto požadavku však ani jeden ze soudů nevyhověl, neboť zpracovatel nebyl v době konání hlavního líčení zapsán v seznamu soudních znalců. Současně vytkl nalézacímu soudu, že neprovedl tento znalecký posudek alespoň jako listinný důkaz, ani nezadal vypracování revizního znaleckého posudku.

Obviněný poukazoval na rozpory znaleckého posudku vypracovaného Ing. Andrejem Haringem – nesprávné označení místa střetu (podle obviněného má toto vliv na závěry znaleckého posudku), nedostatečné zohlednění ochranného rámu vozidla Mercedes Vito a jeho vlivu na deformační proces (podle obviněného měl být zohledněn při zadání do simulačního programu, a nikoliv v rámci jiné nespecifikované metody, kterou použil Ing. Andrej Haring), nesprávné odmítnutí možnosti úniku provozních kapalin (podle názoru obviněného tyto nebyly s ohledem na krátkou dobu jízdy dostatečně nahřáté, aby zanechaly stopy ve sněhu).

Obviněný vyjádřil přesvědčení, že soudy nepostupovaly v souladu s trestním řádem, neboť rozhodly pouze na základě jednoho důkazu (znalecký posudek), který trpí vadami a je nepřezkoumatelný, jejich závěry jsou v rozporu se závěry znaleckého posudku Ing. Andreje Haringa a odvolací soud se nevypořádal s námitkami obviněného a sám vyhodnotil odborné otázky. Dále uvedl, že znalec nemohl řádně zohlednit vliv ochranného rámu a nemohl tedy ani řádně zjistit průběh nehody, neboť pokud by počáteční podmínky zadávané do simulačního programu byly jiné, ať již v místech (obviněný zmínil o posunutí o 3 m, které by i podle Ing.

Andreje Haringa výsledky ovlivnily) nebo ve veličinách odhadovaných znalcem, byl by jiný i průběh nehodového děje. Z těchto důvodů měl být zadán revizní znalecký posudek, neboť znalec Ing. Andrej Haring nevysvětlil řádně všechny dotazy a existovaly tak pochybnosti o správnosti znaleckého posudku podle § 109 tr. ř. Obviněný opětovně namítl, že se znaleckým posudkem vypracovaným Ing. Jiřím Hauem, který předložila obhajoba, mělo být zacházeno jako s kterýmkoliv jiným znaleckým posudkem, neboť splňoval všechny náležitosti.

K tomu připomněl znění § 110a tr. ř. a usnesení Nejvyššího soudu 5 Tz 100/2007, podle kterého shledal-li soud formální vady posudku, měl znalce vyzvat k jejich odstranění. Dále pak citoval usnesení Nejvyššího soudu 5 Tdo 359/2019, podle kterého soud musí znalecký posudek vyhodnotit, jak pokud jde o jeho konečný výsledek, tak pokud jde o proces utváření, přičemž podle názoru obviněného toto vyhodnocení zahrnuje i zabývání se námitkami obhajoby a soudy je tak nemohly opomenout. Obviněný pak citoval další pasáž shora uvedeného rozhodnutí zabývající se možnostmi neakceptování důkazního návrhu, přičemž ve své trestní věci žádná z uvedených variant naplněna nebyla.

Obviněný uzavřel, že pokud v řízení existovaly dva posudky s rozdílnými závěry, měl být zadán posudek revizní a soudy pochybily, pokud tak neučinily. Za absurdní pak označil výklad soudů, že Ing.

Jiří Hau nemůže být vyslechnut jako znalec, neboť byl vyškrtnut ze seznamu soudních znalců, neboť by to znamenalo, že veškeré jím vpracované znalecké posudky by najednou přestaly být znaleckými posudky a staly by se pouhými listinami. K tomu poukázal na řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 678/2018, ve které bylo provedeno odborné vyjádření znalce, a poté co byl tento vyškrtnut ze seznamu znalců, byl přesto vyslechnut u hlavního líčení. V této souvislosti pak poukázal i na své opětovné návrhy pro ustanovení Ing.

Jiřího Haua jako znalce ad hoc. Dovolatel měl za to, že znalecký posudek předložený obhajobou nebyl připuštěn proto, aby nemusel být vyhotoven revizní znalecký posudek a současně vyjádřil podiv nad tím, že i 10 let po spáchání skutku je upřednostněna rychlost řízení před zjištěním skutkového stavu věci, za situace, kdy jde o jediný důkaz. Připomněl, že ostatní důkazy skutková zjištění nepotvrzovaly, dovolatel se s nikým neznal, neměl ani žádný kontakt, což by ovšem „v případě fingované nehody muselo být.“ Dále zpochybnil i určení rychlosti obou účastníků nehody s poukazem na časový odstup, když se skutek stal v roce 2010.

Současně připomněl, že většina lidí nekouká při nehodě na rychloměr, a proto určení rychlosti je ošidné, zejména pokud s nimi počítá znalec, neboť když mu výsledek nevyjde, neznamená to, že se nehoda nestala. K tomu, pokud je špatně zakreslen i plánek, tak znalecký posudek již se skutečností neměl nic společného a jednalo se o pouhé akademické cvičení, na jejichž základě neměl být obviněný odsouzen. Obviněný pak zdůraznil, že některé simulační hodnoty dodával znalec Ing. Andrej Haring podle vlastního uvážení a pokud by došlo k dosazení jiných hodnot, mohlo dojít i k jiným závěrům znaleckého posudku; simulační program užitý uvedeným znalcem byl již překonán a současně neumožňoval zohlednit ochranný rám vozidla; znalec sám určoval bod nárazu a je možné, že pokud by byl určen jiný, tak posudek potvrdil reálnost nehodového děje; nelze apriori předpokládat správnost posudku za existence výše uvedených námitek, k čemuž uvedl spisovou značku řízení, ve kterém byl znalecký posudek vypracovaný Ing.

Andrejem Haringem shledán nesprávným, a dále také poukaz na jiné znalecké posudky užité u jiných obviněných v nyní posuzované věci, které ačkoliv se spoluobvinění doznali a nemají proto důvod lhát, také popisují nehodový děj odlišně od těchto doznání. To vše spolu se závěry znaleckého posudku Ing. Jiřího Haua, který označil nehodový děj popsaný obviněným za technicky přijatelný, svědčí pro závěr, že měl být vypracován revizní znalecký posudek. Obviněný má tedy za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

S ohledem na shora uvedené proto navrhuje, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, kterým zruší rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec č. j.

4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjádří.

5. Obviněný J. S. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo odvolání obviněného J. S. proti rozsudku ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, zamítnuto.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro

konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Z argumentace obviněného J. S. vyplynulo, že jeho výtky směřovaly vůči závěrům Okresního soudu v Liberci, jakožto nalézacího soudu, ačkoliv formálně napadaly usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jakožto soudu odvolacího. Takto formulované námitky by správně měly být uplatněny i pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného zamítl, avšak obviněný setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě - ačkoliv nebylo sporu o tom, že jeho neuplatnění je formálním pochybením – jako jediný dovolací důvod umožňuje v řízení před dovolacím soudem napadnout i rozhodnutí prvostupňového soudu, a to právě ve spojení s jiným dovolacím důvodem jakožto nositelem samotné dovolací argumentace určující rozsah dovolacího přezkumu. Odmítnutí projednání takto podaného dovolání by bylo přepjatým formalismem s potencionálním dopadem do právního postavení obviněného, a proto s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud i přes toto pochybení přistoupil k posouzení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a potažmo i prvostupňového rozsudku Okresního soudu v Liberci.

6. Obecně lze konstatovat, že veškeré konkrétní námitky obviněného jsou založeny na nesouhlasu se závěry znaleckého posudku vypracovaného Ing. Andrejem Haringem, který byl přibrán jako znalec orgány činnými v trestním řízení. S tím úzce souvisí i požadavek na provedení znaleckého posudku předloženého obhajobou, vypracovaného Ing. Jiřím Hauem a poté i na zadání vypracování revizního znaleckého posudku, neboť závěry obou znalců se rozcházejí.

Nejvyšší soud se nejprve vyjádří k námitkám vůči závěrům znaleckého posudku Ing. Andreje Haringa. Veškeré takto vznesené výtky shledal zjevně neopodstatněnými. Obviněný těmito námitkami opakoval svoji obhajobu před nalézacím i odvolacím soudem, se kterou se oba jmenované soudy náležitě vypořádaly a své závěry řádně a pečlivě hodnotily (okresní soud v bodě 79 odůvodnění svého rozsudku a krajský soud v bodě 15 odůvodnění svého rozsudku), přičemž na jejich odůvodnění lze beze zbytku odkázat. Znalec přibraný policejním orgánem v přípravném řízení měl dostatečné množství podkladů, náležitě osvětlil použití jednotlivých metod, zodpověděl otázky položené mu v hlavním líčení a soudy nižších stupňů neshledaly mezi jeho závěry a skutkovými zjištěními žádné rozpory či pochybnosti.

Jím vypracovaný znalecký posudek řádně hodnotily, včetně fáze přípravy, podkladů, použitých metod, apod. a proto jim nelze ničeho vytýkat. Konečně sama obhajoba kladla znalci otázky, kdy svými odpověďmi částečně reagoval i na nyní opakovaně předložené výtky – v hlavní líčení konaném dne 21. 5. 2020 znalec náležitě osvětlil, jakým způsobem zahrnul do svého znaleckého zkoumání i ochranný rám vozidla Mercedes Vito, z čeho usuzuje, že k úniku kapalin na místě nehody nedošlo, kdy zmiňuje i nedosaženou hranici 90 stupňů Celsia (na tomto místě nelze nepoznamenat, že pouhá elementární znalost přírodních zákonů postačuje k závěru, že pokud by došlo k úniku kapaliny na sněhovou pokrývku, tato by zanechala stopy minimálně s ohledem na své skupenství, tudíž přesné zjištění teploty není pro dostatečně fundovaný závěr nutné), a konečně odůvodnil, proč vycházel z náčrtku policie, tedy, že tento korespondoval s fotodokumentací pořízenou po nehodě, včetně polohy vozidel.

Všechny tyto závěry znalce nalézací soud a potažmo i krajský soud náležitě hodnotily a své hodnotící úvahy pečlivě odůvodnily v rámci svých rozhodnutí (bod 58 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 15 uprostřed odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud pouze stručně připomíná, že účelem hodnocení znaleckého posudku není zpochybnění dílčích závěrů, tak aby tyto odpovídaly vstupním hodnotám vyhovujícím obviněnému. Úkolem znaleckého zkoumání pak není ani účelové dosazování hodnot tak, aby závěry stvrdily verzi obviněného.

Znalec vycházel s množiny dostupných podkladů, které v něm (ani v nalézacím soudu) nevyvolávaly pochybnosti o tom, že jsou relevantním zachycením polohy a stavu vozidel po ohlášené nehodě. Skutečnost, že závěr znalce nekoresponduje s tvrzeními obviněného, pak ovšem odbornost a správnost jeho závěrů nikterak nesnižuje. Argumentace obviněného tak zůstala toliko v rovině polemiky s odbornými závěry znalce a následně pak s hodnocením důkazů a jako taková i mimo meritorní dovolací přezkum.

Nelze přisvědčit ani námitce, že soudy založily odsuzující rozsudek toliko na jediném (podle názoru obviněného nepřezkoumatelném) důkazu – znaleckém posudku. K tomu se sluší připomenout, že nalézací soud se podrobně zabýval všemi důkazy i jejich hodnocením, přičemž ve vztahu k obviněnému tak učinil v bodech 58 až 60 odůvodnění svého rozsudku, z kterých plyne, že vedle znaleckého posudku, (který byl jako jediný ze své podstaty a odbornosti schopen po technické stránce prokázat, zda se nehodový děj udál, jak jej popisuje obviněný či nikoliv), svědčily v neprospěch obviněného též rozpory mezi jednotlivými výpověďmi aktérů tvrzené nehody, svědků obývajících dům, v jehož bezprostřední blízkosti se tzv. nehoda udála a způsob vyúčtování škody vůči pojišťovně a autoservisu.

Co se týče druhého okruhu námitek dovolatele, tyto jsou zaměřeny spíše do procesní stránky věci, konkrétně do postupu nalézacího soudu, který neprovedl jako důkaz znalecký posudek předložený obhajobou vypracovaný Ing. Jiřím Hauem, a ani nevyhověl návrhu na zadání revizního znaleckého posudku. Ze spisového materiálu vyplynulo, že návrh na provedení znaleckého posudku vypracovaného na objednávku obviněného byl učiněn při podání odporu proti trestnímu příkazu, kterým byl obviněný v této věci shledán vinným.

V hlavních líčeních konaných dne 17. 10. 2019 a 25. 10. 2019 navrhoval obhájce obviněného provedení znaleckého posudku vypracovaného Ing. Jiřím Hauem a alternativně zadání revizního znaleckého posudku; v hlavním líčení konaném dne 16. 1. 2020 pak požadoval přečtení předmětného znaleckého posudku jako listiny a vypracování revizního znaleckého posudku; k dotazu na návrhy na doplnění dokazování v hlavním líčení konaném dne 25. 2. 2020 pak obhájce konstatoval následující: „co jsem se díval do znaleckého posudku pana Ing.

Haua, tak žádné návrhy asi nemáme, ale navrhuji, aby byl vyslechnut osobně znalec, aby mohl ztvrdit osobně svůj znalecký posudek a následně mohl být proveden revizní znalecký posudek.“ V závěru hlavního líčení konaného dne 25. 2. 2020 oznámil předseda senátu, že jednomu z přísedících končí funkční období a bude proto nutné dále postupovat v jiné složení senátu a výslovně požádal strany o vyjádření, zda budou souhlasit se čtením podstatného obsahu protokolů o hlavních líčeních, k čemuž však nebyl dán všemi obviněnými souhlas a hlavní líčení tak muselo být v souladu s § 219 odst. 3 poslední věta tr.

ř. provedeno znovu. V následujících hlavních líčeních ze dnů 21. 5. 2020, 14. 8. 2020, 21. 10. 2020 nebyl učiněn žádný návrh na doplnění dokazování. V hlavním líčení konaném dne 21. 1. 2021 pak byly předsedkyní senátu zkonstatovány důkazní návrhy, mimo jiné návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, o nichž bylo rozhodnuto tak, že se pro nadbytečnost zamítají. Bezprostředně poté byl dán prostor obviněným a jejich obhájcům ke sdělení, zda mají další důkazní návrhy, přičemž obviněný J. S. ani jeho obhájce nevznesli nad rámec zamítnutých důkazních návrhů žádné další.

Stejně tak ve veřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2021 před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci nebyl vznesen žádný návrh na doplnění dokazování. Podle § 219 odst. 3 poslední věta za středníkem, není –li souhlas (se čtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení) dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu. K tomu blíže viz PÚRY, František. § 219 [Důvody, postup soudu a stran]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2714. Nebyl-li dán souhlas státního zástupce nebo obžalovaného podle § 219 odst.

3 věty druhé, postupuje se dále tak, jako by před odročením vůbec nebylo hlavní líčení konáno, a je třeba ho celé provést od počátku znovu, včetně úkonů souvisejících se zahájením hlavního líčení (§ 205 a 206) a s celým potřebným dokazováním (§ 207 a násl.), v jehož rámci se – jestliže je to nezbytné a možné – zopakují důkazy již provedené v dřívějším hlavním líčení a případně se provedenou i nové důkazy potřebné pro rozhodnutí. Ze shora uvedené anabáze důkazních návrhů činěných v rámci hlavního líčení vyplývá, že obviněný ani jeho obhájce v hlavních líčeních bezprostředně předcházejících - a tedy těch rozhodných s ohledem na složení senátu - vyhlášení odsuzujícího rozsudku žádný důkazní návrh provedením znaleckého posudku vypracovaného Ing.

Jiřím Hauem neučinili, ačkoliv tak učinit mohli (v předcházejících hlavních líčeních tak činili) a na své důkazní návrhy byli výslovně tázáni soudem před skončením dokazování v hlavním líčení dne 21. 1. 2021. Nelze tedy přisvědčit obviněnému, že by soud jím či obhajobou navrhovaný důkaz opomněl, či bezdůvodně neprovedl, neboť návrh na provedení takového důkazu nebyl formálně ani vznesen.

V souvislosti se shora uvedeným nelze přejít mlčením ani skutečnost, že ačkoliv nebyl v rámci „nového“ hlavního líčení požadavek na provedení předmětného znaleckého posudku vznesen, nalézací soud si byl jeho závěrů vědom a konfrontoval s nimi při jeho výslechu znalce Ing. Andreje Haringa (protokol o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2020, str. 15, č. l. 1083). Výpovědní hodnotu znaleckého posudku Ing. Jiřího Haua tak vzal nalézací soud při svém rozhodování do úvahy. Současně pak v rámci rekapitulace provedených důkazů i srozumitelně formuloval postoj policejním orgánem přibraného znalce Ing.

Andreje Haringa, který uvedl, že znalecký posudek vypracovaný Ing. Jiřím Hauem nemohl jeho závěry jakkoliv ovlivnit, když nebyl nikterak odůvodněn, měření byla provedena na suché silnici, oproti jeho měřením provedeným na sněhu, tedy za stejných podmínek, za kterých mělo k nehodě dojít. Krajský soud pak – s ohledem na shora uvedenou procesní situaci již poněkud nadbytečně –konstatoval jisté nedostatky, které v tomto znaleckém posudku spatřuje (neobsahuje náležitosti znaleckého posudku, použité metody, hodnocení střetové rychlosti), a kvůli kterým se ztotožnil s odmítavým postojem k jeho závěrům zaujatým Ing.

Andrejem Haringem. S ohledem na to pak odvolací soud námitky obviněného neakceptoval a jeho odvolání zamítl.

7. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který byl dovolatelem rovněž uplatněn, tak nelze než konstatovat, že kromě pouhé citace tohoto ustanovení trestního řádu, nebyla v učiněném podání zmíněna jakákoli faktická a konkrétní argumentace na jeho podporu. V takovém případě se Nejvyšší soud validitou tohoto důvodu dovolání nezabýval, neboť za takové procesní situace k tomu není povinován ale ani oprávněn.

8. Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyšší soud po zvážení všech podstatných skutečností a argumentů podané dovolání obviněného J. S. v konečném výsledku odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uvedené dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud své rozhodnutí vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 4. 2023

JUDr. František Hrabec předseda senátu