4 Tdo 351/2025-975
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podala obviněná E. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 7 To 281/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 92/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. S. odmítá.
1. Rozsudkem soudu prvního stupně byla obviněná E. S. uznána vinnou ve vícečinném souběhu přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byla podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden a půl roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1, 3 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku a nad obviněnou byl vysloven dohled. Podle § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozené J. S.
2. Přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku se podle zestručněných skutkových zjištění soudu prvního stupně popsaných ve výroku o vině pod bodem 1 a podrobněji rozebraných v odůvodnění rozsudku obviněná dopustila tím, že od blíže nezjištěné doby první poloviny roku 2021 do 16. 11. 2021 v rodinném domě na adrese XY, XY, stupňujícími se útoky zle nakládala po stránce psychické a fyzické se svojí matkou J. S., se kterou sdílela společnou domácnost. Téměř každý den ji slovně napadala, křičela na ni i několik minut vkuse, velmi vulgárně ji urážela a ponižovala, a své verbální útoky někdy doprovázela drobnými fyzickými ataky a rozbíjením nebo poškozováním věcí v domě. Poškozené kontrolovala telefonickou komunikaci, v mobilním telefonu jí vymazala veškeré kontakty, cíleně narušovala její vztahy s dalšími dcerami, vyhrožovala, že zničí život jí i osobám které jsou jí blízké. Popsané jednání obviněné vedlo u J. S. k oslabení jejích psychických zdrojů a sebevědomí a k podstatnému nárůstu stresu, obav z nevyzpytatelného jednání obviněné a strachu. Poškozená se před obviněnou na noc zamykala v pokoji, schovávala před ní kuchyňské nože a když slyšela obviněnou scházet ze schodů, pociťovala fyzickou nevolnost. Díky svému osobnostnímu nastavení byla poškozená schopna agresivní projevy své dcery lépe tolerovat a snášet, takže následky na její psychice nebyly tak vážné, aby se u ní rozvinul syndrom týrané osoby.
3. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku pod bodem 2 výroku o vině, obviněná spáchala tím, že v době od 10. 1. do 26. 1. 2022 z nezjištěného místa každý den opakovaně telefonicky kontaktovala svoji matku J. S., vulgárně jí nadávala a přesvědčovala ji, aby zařídila zrušení jejího vykázání ze společného bydliště, přestože jí byla předběžným opatřením civilního soudu, které nabylo právní moci 23. 12. 2021 a trvalo do 25. 5. 2022, uložena povinnost zdržet se setkávání se svou matkou, jejího sledování, obtěžování i jejího kontaktování, a to jakýmkoliv způsobem, povinnost zdržet se vstupu do společného obydlí i jeho bezprostředního okolí a povinnost zdržet se přibližování k poškozené na vzdálenost 100 metrů.
4. Rozsudek soudu prvního stupně napadly odvoláním státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Vyškově a obviněná. Prvně jmenovaná brojila v neprospěch obviněné proti výroku o vině pod bodem 1 a proti trestu, obviněná shledávala vadnými všechny výrok odsuzujícího rozsudku. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 7 To 281/2024, obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Pro úplnost je namístě uvést, že se jednalo o druhé meritorní rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, protože usnesením ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 7 To 273/2023, zrušil první odsuzující rozsudek ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. 2 T 92/2022, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s pokynem, aby doplnil dokazování přehráním zvukového záznamu pořízeného obviněnou dne 14. 1. 2022, který obviněná odvolacímu soudu předložila na podporu svého odvolání, a aby k tomuto důkazu znovu vyslechl poškozenou za přítomnosti znalce, který zpracoval znalecký posudek na její duševní stav.
II. Dovolání obviněné
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná E. S. prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Gerly v zákonné lhůtě dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
6. Konkrétní námitky, které jsou v dovolání formulovány velmi chaoticky, několikrát se v nezměněné podobě opakují a některé z nich jsou poměrně nejasné,
7. Obviněná s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že soud prvního stupně bránil opětovnému výslechu poškozené k rozporům v dokazování, zejména k audionahrávce ze dne 1. 12. 2022, která byla provedena jako důkaz soudem prvního stupně v hlavním líčení dne 8. 8. 2024. Brojí i proti tomu, že soud prvního stupně neprovedl obhajobou navrhované výslechy svědků R. H., M. P. a V. H. Odvolacímu soudu obviněná vytýká, že pominul důkaz ručně psaným dopisem datovaným dnem 5. 11. 2024, který tomuto soudu zaslala poškozená před jeho druhým rozhodnutím ve věci a ze kterého vyplývá, že obviněnou nechala vykázat ze společné domácnosti, protože chtěla, ať se osamostatní, nikoli z toho důvodu, že by se jí obávala nebo její chování vnímala jako těžké příkoří.
8. Pod stejný dovolací důvod obviněná podřadila i námitku nedbalých znaleckých posudků zpracovaných psychiatrem MUDr. Petrem Nedomou a klinickým psychologem Mgr. Michalem Perničkou, Ph.D. Poukázala na to, že znalci s obviněnou hovořili jen v řádu desítek minut, že vycházeli primárně z podkladů, které jim dodala policie, a že nezohlednili její dlouhodobé užívání léku Curacné 20mg, který jí byl předepsán proti akné a který může způsobit těžké deprese a má i celou řadu dalších závažných vedlejších účinků, a ani to, že obviněná se aktuálně nachází v ženském přechodu a bere silnou antikoncepci a antidepresiva, konkrétně lék Trittico, přestože i tato medikace mohla mít vliv na její chování vůči poškozené, neboť ovlivňuje náladu a agresivitu člověka. Ve vztahu k uvedené medikaci soudu prvního stupně vytkla i to, že nedůvodně zamítl revizní znalecký posudek na vliv těchto látek na její psychiku.
9. Obviněná vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a konstatovala, že stojí na rozporuplných verzích poškozené. Reálně šlo mezi ní a poškozenou o vyhrocený vztah dvou rovnocenných osob, který nevykazoval známky tzv. mocenské asymetrie (k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 AS 84/2008). Občas se s poškozenou vzájemně verbálně napadaly a uchylovaly se přitom k vulgaritám. Ze strany poškozené docházelo i k cíleným schválnostem, které ale orgány činné v trestním řízení odmítaly prošetřit.
10. Obviněná podrobně rozebrala audionahrávku ze dne 1. 12. 2022, která podle ní prokazuje, že poškozená byla motivována ke zkreslené výpovědi snahou urovnat vztahy mezi svými dcerami na úkor obviněné. Zároveň v ní poškozená narozdíl od předchozích tří výpovědí konstatovala, že nebylo jejím záměrem, aby obviněná byla projednávaná v trestním řízení, že tak daleko zajít nechtěla.
11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná v rozsáhlé části dovolání popsala komplikované rodinné vztahy, plné vzájemných protivenství a naschválů nejen mezi ní a poškozenou, ale také mezi ní a jejími sestrami, které matku vůči ní negativně ovlivňovaly. Připustila, že v jejich rámci docházelo k občasnému verbálnímu napadání a vulgaritám, ale šlo o oboustranné chování. Jednání obviněné vůči poškozené rozhodně postrádalo vyšší stupeň hrubosti a bezcitnosti, jakož i určitou míru trvalosti, která je vyžadována pro naplnění skutkové podstaty přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, a nedosahovalo takové intenzity, aby bylo schopné vyvolat stav, který by poškozená pociťovala jako těžké příkoří. Svá tvrzení obviněná podpořila poukazem na to, že poškozená nerespektovala vážnost soudního jednání a v průběhu hlavních líčení vystupovala proti obviněné, které je již 49 let, nadřazeně z pozice matky.
12. Soudy podle obviněné porušily i procesní pravidla. Především tím, že opakovaně nevyhověly žádosti obviněné o zrušení ustanovení obhájce ex offo JUDr. Petra Machálka, Ph.D., přestože věděly, že jmenovaný advokát nechce z časových důvodů obhajobu obviněné vykonávat. V důsledku toho byl zanedbán prvotní výslech poškozené J. S., protože obhájce za sebe poslal koncipientku, která byla čerstvou absolventkou právnické fakulty a neměla potřebné znalosti o vedení výslechu.
13. Právo obviněné na řádnou obhajobu bylo porušeno i tím, že při závěrečné řeči před soudem prvního stupně jí nebylo umožněno číst z připravených materiálů a ani jí nebylo uděleno poslední slovo. Tento postup soudu vnímá jako šikanózní, neboť jak státní zástupce a zmocněnec, tak i její obhájce připravenou závěrečnou řeč mít mohli. K tomu obviněná podrobně citovala z protokolu o hlavním líčení, který zachycuje jeho průběh podle zvukového záznamu jednání. Obecně proces u soudu prvního stupně obviněná označila za jednostranný, bez zájmu zajistit právo na obou stranách. Soudce Mgr. Karel Menšík podle jejího mínění od počátku chtěl jen prokázat správnost podané obžaloby a nikoli zjistit pravdu. Z tohoto důvodu provedl nedbale výslechy svědkyň M. K. a L. K. a jejich výpovědi pak vadně hodnotil.
14. Nejvyššímu soudu obviněná navrhla, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2024, č. j. 7 To 281/2024-846, zrušil a aby její trestní stíhání zastavil.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
15. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve připomněl, k nápravě jakých vad slouží dovolací důvody, o které obviněná svůj mimořádný opravný prostředek opřela, a shrnul obsah dovolacích námitek, které jim podřadila. Následně zdůraznil, že dovolání obviněné je jen opakováním její obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se oba soudy beze zbytku a podle jeho názoru správně vypořádaly. Už proto s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu připadá v úvahu odmítnout dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
16. Podle státního zástupce byla vina obviněné bez jakýchkoli pochybností prokázána, a to zejména svědeckou výpovědí poškozené, kterou soud označil za věrohodnou s přihlédnutím k výpovědím svědkyň D. N., A. K., M. K. a L. K. a rovněž znaleckého posudku Mgr. Michala Perničky, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, podle kterého je poškozená schopna plně a správně vnímat prožitý děj, zapamatovat si jej a následně ho reprodukovat.
17. Státní zástupce uvedl, že nemůže obstát námitka obviněné o znevěrohodnění výpovědí poškozené zvukovou nahrávkou jejich společné konverzace ze dne 1. 12. 2022, neboť z ní je patrná tendence obviněné, přimět poškozenou odpovídat na její otázky takovým způsobem, aby její odpovědi byly v souladu s požadavkem obviněné, a pokud takovým způsobem poškozená neodpovídá, obviněná si velmi vulgárními narážkami odpovědi pro ni výhodné na poškozené vynucuje.
18. Námitku, že soud prvního stupně měl bránit v provedení opakovaného výslechu poškozené v návaznosti na přehrání zmíněné zvukové nahrávky, státní zástupce označil za nedůvodnou. Z kontextu argumentace obhajoby je zřejmé, že provedením tohoto výslechu obhajoba zamýšlela prokázat jinou motivaci poškozené k vykázání obviněné z domácnosti, avšak motivace k uskutečnění vykázání nepředstavuje zákonný znak skutkové podstaty trestných činů kladených obviněné za vinu. Tato námitka podle státního zástupce tedy nespadá pod namítaný dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Ostatní námitky, které obviněná ve smyslu citovaného dovolacího důvodu uplatnila, státní zástupce označil za zjevně neopodstatněné.
19. Jde-li o obviněnou namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle státního zástupce žádná z námitek pod něj obviněnou subsumovaných nemůže nalézt uplatnění, neboť se opírají o jiné skutkové závěry než ty, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů.
20. Námitka, že obviněné nebylo umožněno číst ze své připravené dokumentace závěrečnou řeč, také neodpovídá žádnému z trestním řádem stanovených dovolacích důvodů, citovaný dovolací důvod podle písm. h) nevyjímaje. Obdobný závěr státní zástupce učinil i ve vztahu k námitce, že JUDr. Petr Machálek, ustanovený obhájce obviněné, údajně vykonával svou obhajobu nedbale, neboť se při některém z úkonů v trestním řízení nechal zastoupit svou koncipientkou. Tento postup je zaprvé v souladu s trestním řádem (§ 35 odst. 1 tr. ř.) a navíc tato námitka obviněné není podřaditelná uplatněným dovolacím důvodům a ani obviněnou nezmíněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., kterým lze namítat, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Ten je totiž dán pouze tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl.
21. S odkazem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné E. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř, případně, aby v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení. Vzhledem k tomu, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který narozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř., přičemž je třeba dbát na to, aby konkrétní námitky obviněných takovému důvodu svým obsahem také odpovídaly, zabýval se Nejvyšší soud následně otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
23. V prvé řadě Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že obviněná v dovolání v podstatě jen opakuje své předchozí námitky z řízení před soudy nižších stupňů, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně přesvědčivým způsobem vypořádaly. Takto koncipovaná dovolání jsou v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu zpravidla odmítána podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jak připomněl už státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání. Dovoláním se lze domáhat přezkumu dokazování provedeného soudem prvního a druhého stupně a Nejvyššímu soudu rozhodně nepřísluší v dovolacím řízení realizovat v pořadí třetí přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů je naopak Nejvyšší soud vázán s výjimkou těch případů, kdy z podnětu dovolatele zjistí extrémní rozdíl mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů nižších stupňů, které jsou určující pro z hlediska právního posouzení věci [viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě], což ale není tento případ.
24. Námitkou obviněné, že soudy nižších stupňů nedůvodně zamítly návrh obhajoby na výslechy svědků R. H., M. P. a V. H., kterou podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě tzv. opomenutých důkazů, aniž by blíže rozvedla, proč považovala zamítnutí navržených důkazů za vadné a jen stejně jako v odvolání zopakovala, že R. H. je zaměstnankyně Městského úřadu obce XY a může vypovídat o událostech v rodině, a že P. a H. jsou advokáti, kteří obviněnou zastupovali a se kterými poškozená údajně manipulovala, se Nejvyšší soud věcně nezabýval.
Za relevantní námitku ve smyslu opomenutého důkazu lze totiž považovat pouze tu, která označí nejen konkrétní důkaz, ale též uvede, co měl tento důkaz prokázat, proč bylo jeho neprovedení nesprávné, a proč se soud s tímto návrhem nevypořádal adekvátně. Jen takto formulovanou námitku lze považovat za způsobilou zpochybnit zákonnost rozhodnutí nižších soudů. K tomu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je striktně vázán argumentací uvedenou v dovolání a není oprávněn si její chybějící obsah domýšlet.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů dostály své povinnosti o vznesených návrzích rozhodnout a vyložit, proč jim nevyhověly. Přiléhavě poukázaly zejména na to, že navržené výslechy svědků nemohou podpořit ani znevěrohodnit obviněnou tvrzené skutečnosti o skutečném průběhu soužití s poškozenou, protože žádný ze jmenovaných svědků nebyl osobně účasten událostí v rodině obviněné a svědci mohou vypovídat jen k tomu, co se dozvěděli zprostředkované od některé ze stran (srovnej odst. 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Ústavní soud už v řadě svých nálezů [nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51), nález sp. zn. III. ÚS 95/97 ze dne 12. 6. 1997 (N 76/8 SbNU 231), nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339), nález sp. zn. III. ÚS 139/05 ze dne 20. 10. 2005 (N 200/39 SbNU 117), usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579) a další], podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, konstatoval, že neakceptování důkazního návrhu lze založit i tím, že navrhovaný důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí.
25. Očividně neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud také dovolací námitku opomenutého znaleckého posudku na posouzení vlivu medikace, kterou obviněná užívala, na její psychiku [v dovolání je označen jako posudek revizní, aniž by bylo obviněnou jasně specifikováno, jaké konkrétní znalecké závěry soudních znalců psychiatra MUDr. Petrem Nedomou a klinického psychologa Mgr. Michala Perničky, Ph.D., má revidovat; obviněná namítla jen to, že byla vyšetřena v podle ní krátkém čase, že znalci vycházeli primárně z podkladů, které jim dodala policie, a že nezohlednili medikaci, kterou obviněná užívá (což je v rozporu s tím, že na str. 53 posudku je informace o užívání antidepresiva Trittico 75mg výslovně zaznamenána a na str. 70 zohledněna)].
26. Soudy nižších stupňů řádně odůvodnily, proč další znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a klinické psychologie mají za nadbytečný. Nepominuly přitom skutečnost, že medikace, kterou obviněná užívá, může mít jistý vliv na její psychický stav (např. soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že projevy jednání obviněné jsou ovlivněny hraničním typem emočně nestabilní osobnosti obviněné a léky, které ze svých nepříznivých zdravotních důvodů musí užívat). Za určující pro vyvození trestní odpovědnosti obviněné ale důvodně vzaly to, že i přes užívané léky nebyly její rozpoznávací nebo ovládací schopnosti v době činu zásadnějším způsobem ovlivněny. S odkazem na znalecké posudky MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D., prvoinstanční soud ve vztahu ke skutkům, kterých se obviněná dopustila, uzavřel, že ačkoli obviněná byla schopna korigovat své jednání vůči poškozené, chovala se k ní hrubě, agresivně, bezohledně a manipulativně, a to zejména v době posledních 6–8 měsíců společného soužití, takže útrapy poškozené, která byla většinu času v pasivní a ústupné pozici, gradovaly natolik, že v důsledku své bezvýchodné pozice byla donucena domáhat se ochrany prostřednictvím státní moci (srovnej odst. 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se s argumenty soudu prvního stupně ztotožnil a nad jejich rámec poukázal na to, že znalec Mgr. Michal Pernička, Ph.D., byl u hlavního líčení znovu osobně vyslechnut i poté, co byla věc vrácena soudu prvního stupně k doplnění dokazování, a na svých závěrech i přes všechny nové informace setrval v nezměněné podobě (viz odst. 8 odůvodnění jeho usnesení).
27. Nejvyšší soud připomíná § 116 odst. 1 tr. ř., podle kterého se, je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere znalec z oboru psychiatrie (srovnej i rozhodnutí publikovaná pod č. 2/82 a 29/01 Sb. rozh. tr.). Ze znaleckého posudku zpracovaného psychiatrem MUDr. Petrem Nedomou Nejvyšší soud zjistil, že obviněná trpí tzv. emočně nestabilní poruchou osobnosti hraničního typu, která ale nijak neovlivnila její rozpoznávací nebo ovládací schopnosti v době činu (viz č. l. 163 tr. spisu). Tato porucha se u ní podle znalce klinického psychologa Mgr.
Michala Perničky, Ph. D., projevuje tendencemi k impulzivnímu často zlostnému jednání, k hádavosti a konfliktům s druhými, zvlášť pokud se k ní staví kriticky, a také podstatným osobitým zkreslováním informací pod vlivem aktuálního emočního rozpoložení. Obviněná své emoce méně kontroluje, jedná dramaticky, bojovně, vztahovačně ve vztahu k jiným a jestliže se jí něco příčí, křičí, nadává, vyhrožuje a svůj vztek si vybíjí i fyzicky (např. rozbíjením předmětů). V důsledku své osobnostní struktury má obviněná vyšší náchylnost k agresi než běžná populace.
Z písemného posudku i z výpovědí obou znalců u hlavního líčení (viz č. l. 163 až 166 a č. l. 493 až 496 tr. spisu) plyne, že diagnostikovaná porucha má vliv jen na snížený práh kontroly emocí obviněné v případě negativních impulzů. Soudy nižších stupňů tedy správně uzavřely, že negativní emoce obviněné vedly k jejímu zlostnému chování vůči poškozené, ovšem jednala vždy ve stavu, kdy mohla plně ovládat své chování a chápat jeho důsledky.
28. Z výpovědí obou znalců u hlavního líčení mimo jiné také vyplynulo, že antidepresivní medikace, o které věděli, neměla na ovládací či rozpoznávací schopnosti obviněné ve vztahu k spáchanému skutku žádný vliv. K léku Curacné, který je používaný k léčbě těžkých forem akné, které nereagují na standardní léčbu lokálními přípravky a perorálními antibiotiky, a lze jej zakoupit na lékařský předpis, na jehož vedlejší účinky obviněná v opravných prostředcích také poukázala, se znalci výslovně nevyslovili, ovšem je potřeba připomenout, že informace o zdravotním stavu obviněné čerpali z její zdravotnické dokumentace a z toho, co jim obviněná o svém zdravotním stavu sama sdělila, přičemž ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr.
Radovana Válka vyplynulo jen to, že obviněná trpí na záněty kůže v obličeji, ovšem informace o tom, že by k jejich léčbě dlouhodobě užívala nějaký lék na předpis, zde uvedena není (viz č. l. 140 tr. spisu), a obviněná sama jakákoli sledovaná onemocnění vyloučila a vyjma užívání antidepresiv se o jiných lécích znalcům nezmínila (viz č. l. 157 tr. spisu). Z uvedeného je zřejmé že znalci zkoumající duševní stav obviněné nijak nepochybili, pokud se vlivem jmenovitě tohoto léku na psychiku obviněné nezabývali.
Pochybení znalců nelze dovozovat ani z délky trvání jejich osobního rozhovoru s obviněnou, neboť každé posuzování je individuální a odvíjí se od složitosti a okolností konkrétního případu. V posuzované věci je podstatné, že znalci obviněnou vyšetřili způsobem, který pro své odborné závěry pokládali za potřebný a dostatečný, jak vysvětlili u hlavního líčení.
29. Také dovolací námitka obviněné směřující proti způsobu doplnění dokazování po vrácení věci soudu prvního stupně je zjevně nedůvodná, jak správně konstatoval už odvolací soud. Soud prvního stupně zcela v souladu s pokynem odvolacího soudu přehrál v hlavním líčení konaném dne 8. 8. 2024 audionahrávku, kterou dne 1. 12. 2022 pořídila obviněná, přičemž tak učinil v přítomnosti Mgr. Michala Perničky, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, i poškozené, jak mu to uložil odvolací soud. Poškozenou k předmětnému zvukovému záznamu také znovu vyslechl. Námitka obviněné, že jí bylo znemožněno klást poškozené otázky, je v rozporu s obsahem protokolu zachycujícím průběh předmětného hlavního líčení. Z něj naopak vyplývá, že obhájce měl možnost poškozené i po provedení důkazu zvukovým záznamem klást otázky, soud prvního stupně ovšem některé z nich nepřipustil, protože byly repetitivní ve vztahu k dosavadnímu průběhu, a že samotná obviněná žádný dotaz k poškozené nevznesla, jen se podle § 241 tr. ř. vyjádřila k její výpovědi (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 8. 8. 2024 na č. l. 787–788 tr. spisu). Ze samotného audiozáznamu založeného na č. l. 663 trestního spisu, s jehož obsahem se i Nejvyšší soud seznámil, je pak zřejmé, že obviněná vůči poškozené vystupuje nátlakově, agresivně, užívá hrubé výrazy. Z tónu hlasu poškozené je naopak čitelná úzkost, strach a pasivní přístup. Poškozená obviněné ustupuje a na její hysterické scény reaguje smířlivě (srovnej časový úsek 1:12 až cca 4:40 nahrávky).
30. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněné, že odvolací soud nedůvodně neprovedl ve veřejném zasedání důkaz dopisem napsaným poškozenou dne 5. 11. 2024, jenž byl doručen odvolacímu soudu dne 7. 11. 2024 (v trestním spise je založen na č. l. 839). Obviněná nekonkretizovala, v čem měla být předmětná písemnost, jejíž věrohodnost nebyla nijak doložena, důkazně přínosná z hlediska objasnění projednávaných skutků a jejich právní kvalifikace. Odvolací soud neprovedení tohoto důkazního návrhu odůvodnil jeho nadbytečností a této úvaze nelze nic vytknout, protože z obsahu dopisu údajně psaného poškozenou vyplývá jen to, že vztahy mezi ní a obviněnou se měly poté, co byla obviněná vykázána ze společného bydliště, tj. po spáchání projednávaného skutku pod bodem 1, zlepšit.
31. K dovolací námitce nedbalého hodnocení svědeckých výpovědi L. K. a M. K., Nejvyšší soud znovu konstatuje, že takto podaná námitka nemůže bez dalšího naplnit žádný z dovolacích důvodů stanovených trestním řádem. Pokud tuto námitku zamýšlela obviněná uplatnit podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě tzv. zjevného rozporu, bylo zapotřebí uvést, v čem je hodnocení uskutečněné soudem prvního stupně, které odvolací soud shledal správným, v rozporu s obsahem těchto svědeckých výpovědí. To ale obviněná nijak nekonkretizovala. Nejvyšší soud k tomu zcela nad rámec své povinnosti poznamenává, že soud prvního stupně se oběma výpovědím v odůvodnění svého rozsudku stručně věnuje v odstavci 7 a jeho shrnující závěr o přínosnosti těchto důkazů v zásadě odpovídá obsahu svědeckých výpovědí, jak jsou zachyceny v protokolu z hlavního líčení (viz č. l. 565 tr. spisu). Svědkyně L. K. sice popsala vztah poškozené s obviněnou jako dobrý, ovšem její vyjádření se týkalo doby časově nepříliš recentní. O poměrech v době skutku se vyjádřila: „… teď se dějí takové věci, že nevím, kde je konec … nemám přehled, co se tam děje …“. Obdobně lze nahlížet na posouzení svědecké výpovědi svědkyně M. K., sestry poškozené. Tato svědkyně v hlavním líčení totiž uvedla, že informace o vztahu poškozené s obviněnou má jen sporadické, zprostředkované od poškozené a od své neteře, které ji obě, nezávisle na sobě, sdělily, že obviněná se k poškozené chová, zvlášť v poslední době, nepěkně, že ji slovně napadá a vulgárně se o ní vyjadřuje.
32. K procesním námitkám obviněné, je úvodem nutné zdůraznit, že dovolací řízení není určeno k nápravě „běžných“ chyb ve vedení procesu, které nedosahují intenzity porušení práva na spravedlivý proces (viz § 265b tr. ř.). Nejvyšší soud se jimi může s ohledem na omezený rozsah dovolacích důvodů zabývat jen tehdy, pokud je trestní řízení zatíženo zásadní vadou ve formě porušení nebo zásahu do lidských práv a odvolacím soudem nebyla zjednána náprava.
33. Z pohledu výše uvedeného Nejvyšší soud k dovolací námitce obviněné, že jí v hlavním líčení dne 8. 8. 2024 nebylo umožněno přednést závěrečnou řeč ze svých předem připravených textových podkladů a nebylo jí uděleno poslední slovo, jen stručně poznamenává, že se s touto námitkou vypořádal už soud odvolací, který ji neakceptoval s vysvětlením, že z protokolu o průběhu hlavního líčení ze dne 8. 8. 2024 je zcela zřejmé, že obviněné byl dán široký časový prostor k její závěrečné řeči, ve které formulovala své stanovisko k věci a vyjádřila se k provedeným důkazům (srovnej odst. 12 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud nad rámec řečeného doplňuje, že obviněná hovořila jako poslední po státním zástupci, zmocněnci a obhájci (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 789 až 790 tr. spisu), její projev trval 52 minut a předseda senátu obviněné umožnil vycházet z písemně připravených podkladů, zamezil jen tomu, aby četla doslovný přepis svědeckých výpovědí, které jsou v plném znění obsaženy v trestním spise, přičemž obviněné svůj postup vysvětlil tím, že nejen on ale i soudci přísedící jsou se spisovým materiálem seznámeni.
K výhradě, že jí nebylo uděleno poslední slovo, odkazuje Nejvyšší soud na zvukový záznam o průběhu hlavního líčení uložený na „CD 2“ v čase cca 1:30:25 až 2:22:25. Z něj je narozdíl od písemného protokolu, kde protokolující úřednice uvedla, že obviněná byla vyzvána k závěrečnému slovu, patrné, že předseda senátu vyzval obviněnou v souladu s § 216 a 217 tr. ř. výslovně jak k závěrečné řeči, tak i k poslednímu slovu. Ze skutečnosti, že předseda senátu k oběma úkonům obviněnou vyzval současně, protože obviněná hovořila jako poslední, nelze reálné krácení práva na obhajobu spatřovat.
34. Pokud jde o námitku obviněné vůči tomu, že nebyla spokojena se způsobem, jakým ji JUDr. Petr Machálek, Ph.D., soudem ustanovený obhájce, zastupoval, zejména protože namísto sebe poslal k výslechu poškozené svoji koncipientku, Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka není uplatnitelná pod žádným z trestním řádem stanovených dovolacích důvodů. Vyjma toho obviněná neuvedla relevantní důvody ve smyslu § 40 tr. ř., pro které by měl být ustanovený obhájce zproštěn obhajoby. Skutečnost, že se obhájce JUDr.
Petr Machálek, Ph.D., nechal dne 12. 12. 2022 v řízení před soudem zastoupit advokátkou Mgr. Hanou Zabloudilovou, která je trvale spolupracující advokátkou jeho advokátní kanceláře (viz substituční plná moc na č. l. 416), je plně v souladu s § 35 odst. 1 tr. ř., který takový postup výslovně umožňuje. To, že v průběhu tohoto dne hlavního líčení byl proveden výslech poškozené, a to podle § 209 odst. 1 tr. ř. v nepřítomnosti obviněné, na aplikaci tohoto ustanovení vliv nemá. Navíc obhájkyně v substituci se poškozené v zastoupení obviněné dotázala na skutečnosti, které v daný okamžik byly podstatné z hlediska obhajoby (viz č. l.
419 tr. spisu) a poškozená byla posléze znovu vyslechnuta v hlavním líčení konaném dne 8. 8. 2024, kterého se osobně účastnil ustanovený obhájce Mgr. Daniel Gerla (srov. protokol o hlavním líčení č. l. 786 tr. spisu). Protokoly zachycující průběh hlavního líčení dne 18. 7. 2023 (viz č. l. 565 tr. spisu) a veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 5. 10. 2023 (viz č. l. 680 tr. spisu) pak dokládají osobní aktivní účast JUDr. Petra Machálka, Ph.D., při obhajobě obviněné. Pro úplnost Nejvyšší soud k dokreslení charakteru obhajoby obviněné v této trestní věci uvádí, že obviněná byla po celou dobu přípravného řízení zastupována obhájcem JUDr.
Vojtěchem Hrozou, který jí byl ustanoven dne 1. 2. 2022 (viz č. l. 58 tr. spisu) a osobě se účastnil výslechu poškozené dne 11. 2. 2022 (voz č. l. 67–69 tr. spisu). Po podání obžaloby jmenovaný obhájce informoval soud prvního stupně o tom, že obviněná není spokojena s jeho právními službami, což dává najevo hrubými a znevažujícími přípisy a také tím, že není ochotna se s ním setkat v dohodnutých termínech. Konstatoval, že k obhajobě klientů přistupuje profesionálně a je schopen se oprostit od osobních antipatií, takže je připraven i nadále obhajobu obviněné poskytnout i přes specifické okolnosti tohoto případu dané zejména mentálními dispozicemi obviněné (viz č. l.
310 tr. spisu). Na tento přípis reagoval soud prvního stupně poté, co i obviněná požádala o změnu obhájce, tím, že dne 4. 10. 2022 podle § 39 odst. 1 tr. ř. zrušil ustanovení JUDr. Vojtěcha Hrozy a téhož dne z důvodu § 36 odst. 3 tr. ř. obviněné ustanovil obhájce JUDr. Petra Machálka, Ph.D. Ten posléze přípisem ze dne 24. 11. 2022 rovněž avizoval, že komunikace mezi ním a obviněnou je nadstandardně komplikovaná (klientka ho označuje za „zrůdu“, v písemné komunikaci s ním používá vulgární výrazy a odmítá se s ním setkávat za účelem porady o způsobu vedení obhajoby – viz č. l.
398 tr. spisu).
Protože v tomto soudy už neakceptovaly návrh na změnu ustanoveného obhájce, obviněná ve veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem dne 5. 10. 2023 po řádném poučení v přítomnosti stávajícího obhájce prohlásila, že se výslovně vzdává obhájce ve smyslu § 36b odst. 1 tr. ř. (viz č. l. 680 tr. spisu). Následně si na plnou moc dne 20. 2. 2024 zvolila obhájkyni Mgr. Radku Ježovou (viz č. l. 742 tr. spisu), která ji ale dne 17. 4. 2025 plnou moc vypověděla. Na to reagovala obviněná tím, že chování advokátky označila za zákeřné a dne 10.
5. 2024 požádala soud prvního stupně, aby ji ustanovil obhájce jiného (viz č. l. 759, 760 a 763 tr. spisu). Její žádosti soud prvního stupně vyhověl a dne 16. 5. 2024 jí ustanovil obhájce Mgr. Daniela Gerlu (viz č. l. 764 tr. spisu). Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že komunikace obviněné s ustanovenými obhájci je složitá primárně s ohledem na přístup samotné obviněné a za této situace soudy postupovaly správně, pokud nevyhověly opakovaným žádostem o změnu obhájce, které se opíraly v podstatě jen o skutečnost, že obviněná není spokojena se způsobem poskytované obhajoby.
Z pohledu práva na účinnou obhajobu je namístě ještě připomenout § 37 odst. 2 tr. ř., který umožňuje obviněnému kdykoli a bez uvedení důvodu si zvolit na místo obhájce, který mu byl ustanoven, obhájce jiného.
35. Také dovolací námitky nesprávného hmotněprávního posouzení skutku pod bodem 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě shledal Nejvyšší soud zjevně nedůvodnými. Obviněná vadu právní kvalifikace spatřovala v tom, že její jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty týrání osoby žijící ve společné domácnosti, protože postrádalo znak vyššího stupně hrubosti a bezcitnosti, jakož i určitou mírou trvalosti a současně nedosahovalo takové intenzity, aby bylo schopno vyvolat stav, kdy osoba, která je vystavena takovémuto jednání, jej pociťovala jako těžké příkoří.
Vycházela přitom ale z vlastní skutkové verze a nikoli ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, kterými je vázán i Nejvyšší soud. Podle nich je nutné jednání obviněné posoudit jako zlé nakládaní s poškozenou, které je její matkou, a to téměř po celou dobu jejich mnohaletého společného soužití v rodinném domě poškozené, které započalo v roce 2017 a v jehož rámci je bezpochyby obviněná osobou násilnou, zatímco poškozená je osobou ohroženou. V posledním více než půl roce skryté domácí převážně psychické násilí významně eskalovalo z hlediska četnosti a intenzity a bez důvodných pochybností v této době ve své komplexnosti už vykazovalo vysoký stupeň hrubosti, bezcitnosti a bezohlednosti.
V poškozené vyvolávalo tak tíživé negativní pocity, že se obávala setkání s obviněnou, při zvuku jejích kroků jí bylo fyzicky nevolno a v noci se před ní začala zamykat. U poškozené sice nedošlo k rozvoji tzv. syndromu týrané osoby, ale znalec zkoumající její duševní stav Mgr. Michal Pernička, Ph.D., vysvětlil, že to bylo díky jejímu odolnému osobnostnímu nastavení, nikoliv nedostatečnou intenzitou jednání obviněné, která ve vztahu ke způsobenému následku jednala nejméně ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku (srovnej odst. 24 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), protože musela být srozuměna s tím, že poškozenou dlouhodobě vystavuje hrubému domácímu násilí a způsobuje ji tím psychické utrpení, čímž porušuje zájem na ochraně osob žijících ve společném obydlí před různými formami domácího násilí. Odvolací soud závěry soudu prvního stupně potvrdil a současně vyvrátil tezi obviněné, že by jednání obviněné odpovídalo vyhrocenému vztahu dvou osob bez typických znaků trestného činu, který ji je kladen za vinu.
Tyto hmotněprávní závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud považuje za přiléhavé a logicky odůvodněné, proto i tuto námitku obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
36. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zákonné předpoklady pro aplikaci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. splněny nebyly, nelze přiznat opodstatněnost ani námitkám obviněné uplatněným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, která je naplněna výhradně tehdy, pokud došlo po věcném přezkumu k zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v předchozím řízení existoval důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
37. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání obviněné E. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, vyjma obnovy řízení, žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně