4 Tdo 41/2026-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání
obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2025, sp.
zn. 5 To 256/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5
T 101/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2025, sp. zn. 5 T
101/2025, byl obviněný M. Z., uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že
dne 4. 4. 2025 ve 3:00 hodin po předchozím požití alkoholu řídil v Brně po
ulici XY osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, přičemž odborným měřením pomocí
testeru na alkohol zn. Dräger u něj byly v 3:07 hodin zjištěny hodnoty 1,55 ‰ a
v 3:14 1,59 ‰ alkoholu v dechu. Za uvedený čin mu byl podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr.
zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 65denních sazeb po 700 Kč (tj. celkem
45 500 Kč) a dále podle § 73 odst. 1 a 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 5 To
256/2025, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Odvolání směřovalo pouze proti výroku o trestu, protože obviněný před soudem
prvního stupně prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř. a soud toto
prohlášení podle § 206c odst. 4, 6 přijal.
II.
Dovolání obviněného
3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání
prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy, a to podáním datovaným dnem
30. 11. 2025, a směřoval ho proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10.
2025, č. j. 5 To 256/2025-74, a současně i proti rozsudku Městského soudu v
Brně ze dne 11. 8. 2025, č. j. 5 T 101/2025-54.
4. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný v části označené jako „III.
Dovolací důvody“ opsal zákonný výčet všech dovolacích důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 tr. ř., aniž by označil, o který z nich dovolání konkrétně opírá. Uvedl
pouze, že „se jedná především o dva okruhy námitek: nesprávné právní posouzení
věci – skutku nebo jiné – konkrétně nesprávnost právního posouzení skutku“ a že
mu byl uložen trest „zcela nepřiměřený či ho zákon nepřipouští“.
5. Obsahově dovolání postavil na tvrzení, že soudy obou stupňů
nepostupovaly v mezích zákona, když nevyhověly jeho návrhu na podmíněné
zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., ačkoli samy konstatovaly jeho
bezúhonnost i to, že se k činu doznal (učinil prohlášení viny) a byl připraven
složit finanční částku na účet soudu pro oběti trestné činnosti a zavázat se,
že po určitou dobu nebude řídit motorová vozidla. Soudu prvního stupně vytkl,
že se možnostem odklonu blíže nevěnoval a odmítl je toliko poukazem na záznamy
v evidenční kartě řidiče.
6. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i
rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí.
III.
Vyjádření státního zástupce
7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství, který nejprve stručně rekapituloval dosavadní průběh
řízení a připomněl, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým
bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o trestu z rozsudku soudu
prvního stupně.
8. Po věcné stránce státní zástupce s dovolací argumentací nesouhlasil.
Konstatoval, že obviněný ji staví především na tvrzení, že soudy nepostupovaly
v mezích zákona, když nevyhověly návrhu obviněného na postup na podmíněné
zastavení trestního stíhání a namísto toho rozhodly o vině a trestu. Dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. ale dopadají na případy, kdy
rozhodnutí spočívá na vadné právní kvalifikaci skutku nebo na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení nebo je obviněnému uložen trest, který zákon nezná nebo
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým
byl obviněný uznán vinným, takže dovolací argumentaci obviněného vzhledem k
její procesní podstatě nelze pod tyto dovolací důvody podřadit. Současně uvedl,
že námitky obviněného nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 tr. ř.
9. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud, nebude-li shledán
důvod k postupu podle § 265i odst. 1 písm. c) či d) tr. ř., dovolání obviněného
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a vyslovil souhlas s rozhodnutím v
neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.
10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému prostřednictvím
jeho obhájce k případné replice, kterou obviněný ve stanovené lhůtě neučinil.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Dovolání bylo podáno obviněným v zákonné lhůtě dané § 265e odst. 1
tr. ř. a prostřednictvím obhájce, jak to ukládá § 265a odst. 2 tr. ř. Je z něj
patrné i přes jeho nestandardní strohost a zjevné nesprávnosti, které obsahuje
(např. je v něm v bodě II uvedeno, že se obviněný dovolává proti všem výrokům
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ačkoli to má jen jeden výrok, nebo že
soudy zamítly návrh obviněného na podmíněné zastavení trestního stíhání, ačkoli
takové negativní rozhodnutí v tomto řízení učiněno nebylo a zákon ho ani
nepředpokládá apod.), že směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
1. 10. 2025, sp. zn. 5 To 256/2025, a opírá se o dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., se slovním vysvětlením, že soudy měly jeho
trestní stíhání podmíněně zastavit, protože pro to byly splněny všechny zákonné
podmínky dané v § 307 tr. ř. Protože tak neučinily, napadené rozhodnutí trpí
jednak vadou právního posouzení skutku a jednak tím, že obviněnému byl uložen
trest nepřiměřeně přísný či trest, který zákon nepřipouští. Obviněný se domáhá
zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k
novému projednání a rozhodnutí.
12. Nejvyšší soud shledal, že lze mít formální předpoklady dovolacího
řízení za splněné, ovšem s velkou tolerancí k tomu, jak je dovolání odbyté ve
svém „rozvolněném“ a neurčitém vymezení dovolacích důvodů a v absenci jasného
podřazení konkrétních námitek pod určitý zákonný dovolací důvod (na což byl
obhájce Mgr. Zdeněk Burda implicitně upozorněn Nejvyšším soudem už v řadě
jiných rozhodnutích o dovoláních, která za obviněné sepsal a podal; srovnej
např. řízení o dovolání vedená Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Tdo 998/2025, sp.
zn. 6 Tdo 1186/2025, 8 Tdo 971/2025 a mnoho dalších). Obviněný měl navíc
výslovně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho
druhé alternativě, jestliže podle jeho mínění bylo rozhodnuto o zamítnutí
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu
předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v písmenech h) a i) § 265b
odst. 1 tr. ř. Tato vada sama o osobě ale odmítnutí dovolání nezpůsobila, jak
bude vzápětí vysvětleno.
13. Nejvyšší soud totiž zjistil, že námitky obviněného nelze podřadit
pod jím uplatněné dovolací důvody nebo pod některý jiný z taxativně vymezených
dovolacích důvodů v § 265b odst. 1 tr. ř. a proto z jejich podnětu nemohl
přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení odvolacího soudu, jak se toho
obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je omezena jen na důvody vymezené v §
265b tr. ř. a dovolací soud je při své přezkumné činnosti zásadně vázán
rozsahem a důvody dovolání (§ 265i odst. 3 tr. ř.), jakož i tím, jak obviněný
naplnění dovolacích důvodů odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
14. Je potřeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě jen kvalifikovaných procesních či hmotněprávních
vad napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího a Nejvyšší soud není
„třetí instancí“ obecného přezkumu a nelze od něj očekávat revizi napadeného
rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší
soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nestanovil by uzavřený katalog
dovolacích důvodů, jimiž je dovolací soud vázán, stejně jako vázaností na
konkrétní námitky, jimiž obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1
tr. ř.). Uvedené restriktivní pojetí dovolání je současně podepřeno procesní
garancí, že odsouzený musí být v dovolacím řízení povinně zastoupen obhájcem–
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Smyslem této úpravy není pouhá formální
podmínka přístupu k dovolacímu soudu, nýbrž zajištění, aby mimořádný opravný
prostředek byl uplatněn právně kvalifikovaně, tj. zejména s řádným označením
konkrétního dovolacího důvodu a s argumentací, která je s ním obsahově souladná.
15. Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované věci obviněný poté, co
reprodukoval zákonný výčet dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až
l) tr. ř. a slovně vymezil, že dovolání opírá především o okruhy označené jako
„nesprávné právní posouzení skutku“ a „trest zcela nepřiměřený či ho zákon
nepřipouští“, svou argumentaci k § 265g odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. nijak
nerozvedl a omezil se na výtku nezákonného procesního postupu soudů obou stupňů
spočívajícího v tom, že neakceptovaly jeho návrh na podmíněné zastavení
trestního stíhání, ačkoli podle jeho mínění pro tento postup byly splněny
podmínky dané v § 307 tr. ř., protože obviněný se k činu doznal (učinil
prohlášení viny podle § 206c tr. ř.), je bezúhonný a byl připraven složit
finanční částku na účet soudu pro oběti trestné činnosti a zavázat se k tomu,
že po určitou dobu nebude řídit motorová vozidla. Soudy namísto toho zveličily
význam počtu záznamů obviněného v evidenční kartě řidiče, odsoudily ho a
uložily mu trest.
16. Taková námitka ale žádný z obviněným uplatněných dovolacích důvodů
nenaplňuje. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr.
ř. lze úspěšně uplatnit jen námitky proti výroku o trestu, a to navíc jen
tehdy, jestliže je obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým
byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 36 až § 39 tr. zákoníku, nelze v dovolání namítat, natož
se skrze tento dovolací důvod domáhat revize pravomocného odsuzujícího rozsudku
pouze s poukazem na to, že soudy měly namísto standartního řízení postupovat
podle § 307 tr. ř. a trestní stíhání obviněného podmíněně zastavit. Dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán jen tehdy, spočívá-li
rozhodnutí na vadné právní kvalifikaci skutku nebo na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V této trestní věci však obviněný prohlásil vinu
skutkem, jak byl vymezen v obžalobě, souhlasil s jeho právním posouzením jako
přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a v
odvolání ani v dovolání neuplatnil výhrady vůči skutkovým zjištěním nebo právní
kvalifikaci. Namítal opětovně jen to, že soudy nevyhověly jeho návrhu na
podmíněné zastavení trestního stíhání, tedy uplatnil typově procesní námitku
mířící proti postupu soudu a jeho diskreci při volbě procesního postupu, kterou
nelze podřadit pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 794/2023, ze dne 12. 12. 2023, sp.
zn. 6 Tdo 1051/2023, nebo ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1335/2013).
17. Ani žádný jiný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. 1
tr. ř. není určen k tomu, aby se jím dovolatel domáhal přezkumu správnosti úvah
soudů nižších stupňů o tom, zda je namístě přistoupit k procesnímu odklonu od
standardního řízení aplikací § 307 tr. ř. Podmíněné zastavení trestního stíhání
podle § 307 odst. 1 tr. ř. je totiž institut fakultativní („soud … může“) a je
mimo jiné podmíněno tím, že vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho
dosavadnímu životu a k okolnostem případu, lze považovat takové rozhodnutí
důvodně za dostačující. Nejde tedy o institut nárokový (srov. opět usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 794/2023). Jestliže soud
prvního stupně návrh na aplikaci § 307 tr. ř. odmítl (např. s odkazem na
přestupkovou minulost) a odvolací soud tento závěr převzal, dovolací přezkum
zpravidla nenabízí procesní prostor k tomu, aby Nejvyšší soud toliko
„přehodnotil“ diskreční úvahu soudů o vhodnosti odklonu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1051/2023).
18. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ani dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. f) tr. ř. nelze vykládat tak, že se jím může obviněný domáhat
odklonu od standardního průběhu trestního řízení. Tento dovolací důvod dopadá
pouze na ty případy, kdy bylo rozhodnuto o některém z odklonů, aniž byly
splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, tj. dopadá na situace, kdy
odklon byl použit, ač použit být neměl (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Tdo 975/2019, publikované pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.).
19. Jelikož Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších
soudů nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích
důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., nemohl být naplněn ani
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. Vycházeje z uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že nemohl přistoupit k
přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť
uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Za
této situace mu nezbylo, než dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř.
21. Obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že v této trestní věci soudy
obou stupňů k podmíněnému zastavení trestního stíhání – i přes iniciativu
obviněného – nepřistoupily s akceptovatelným argumentem respektujícím podmínky
dané v § 307 odst. 1 tr. ř., totiž, že vzhledem k osobě obviněného, s
přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu nelze důvodně
považovat takové rozhodnutí za dostačující. Obviněný je sice osobou netrestanou
a mající dobrou pověst, nicméně nelze odhlédnout od toho, že má v evidenční
kartě řidiče celkem 13 záznamů, ze kterých je patrné, že velmi často při řízení
motorového vozidla závažným způsobem porušuje dopravní předpisy, chová se
výrazně nebezpečně a ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. I přes
sankce mu uložené za tyto přestupky se jeho nezodpovědný přístup k dodržování
předpisů nezměnil, což je zřetelně patrné i z nyní posuzovaného jednání, kdy
řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (srov. obecně k významu
„dostačující“ podmínky a k jejímu hodnotícímu charakteru v rámci § 307 odst. 1
tr. ř. též sp. zn. 5 Tdo 975/2019, publ. pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr.).
V.
Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
22. Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Z., odmítl podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. a rozhodl tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Pavla Augustinová
předsedkyně senátu