4 Tdo 435/2024-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2024 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 6 To 238/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 23/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 13 T 23/2019, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 20. 4. 2018 v době od 15:17 hodin do 17:20 hodin jako zaměstnanec přepravní společnosti Maja Trans s.r.o., IČ 26928019, v rámci své pracovní činnosti jako řidič nákladního automobilu značky MAN, registrační značky XY, v průběhu přepravy zásilkového zboží na trase XY - XY, které nejprve převzal a naložil v provozovně společnosti T. s.r.o., IČ 05036119, v obci XY a dále přepravoval do depa společnosti PPL CZ s.r.o., IČ 25194798, v obci XY, během této přepravy na nezjištěném místě s vozidlem zastavil, vyměnil obsah převážené zásilky č. 50690073984 určené pro kupujícího Z. P., kdy z krabice vyjmul elektrokotel značky Protherm RAY 14K, do krabice vložil bezcenný plastový barel naplněný hlínou, staré textilie a prázdné PET lahve, elektrokotel si ponechal a naložil s ním nezjištěným způsobem, čímž způsobil společnosti T. s.r.o. škodu ve výši 15 190 Kč.“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti T., s. r. o., částku ve výši 14.497 Kč.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 13 T 23/2019, podal obviněný J. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 6 To 238/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestu a o náhradě škody a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému J. K. podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost T., s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 6 To 238/2021, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je vzhledem k jeho nevinně přesvědčen, že v projednávané věci došlo k naprosto nesprávným závěrům Okresního soudu v Uherském Hradišti a Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, které nebylo možné z provedeného dokazování dovozovat a které zapříčinily rozpor mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy pro absenci vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.
Uvádí, že z rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, na čem, tedy na kterých důkazech staví svůj závěr, že záměna elektrokotle za barel plný hlíny obviněným je „jediným možným vysvětlením,“ což činí odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelným. K napadenému rozhodnutí dodává, že naprosto respektuje právo soudu dospět na základě doplněného důkazního materiálu k odlišným, i třeba zcela opačným závěrům, v tomto případě však nelze rezignovat na vysvětlení, tedy uvedení tezí či úvah, jak konkrétně doplněné důkazy a z nich učiněná zjištění přispěly ke změně skutkových zjištění, což je skutečnost, kterou odvolací soud naprosto nedocenil.
Soudem prvního stupně, stejně jako následně odvolacím soudem také nebylo vůbec přihlédnuto ke skutečnosti, že to nebyl obviněný, kdo vyvážel z nákladního prostoru vozidla paletu se dvěma krabicemi, s tím, že v jedné měl být předmětný kotel. Z kamerového záznamu je zcela zřejmé, že tyto dvě krabice vyváží osoba neznámá. Obviněný má za to, že se rozhodně nedá vyloučit, že by i tato osoba při vykládce mohla manipulovat s jednotlivými krabicemi v nákladovém prostoru. Dodává, že soudy nepracovaly ani s možností, že by k záměně obsahu krabice došlo např. již před jejím dodáním do XY a neuvedly, proč by měla být taková možnost naprosto vyloučena.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud na základě podaného dovolání dle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadaná rozhodnutí a poté věc vrátil prvostupňovému soudu k novému rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný dovolací argumentaci vystavěl – shodně jako v předchozích stadiích trestního řízení – na přesvědčení, že soudy tvrzené a ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně popsané jednání nespáchal. Státní zástupkyně k podanému dovolání konstatuje, že toto je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku – a podle jejího názoru také správně vypořádaly.
Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupkyně dodává, že Okresní soud v Uherském Hradišti realizoval pokyn odvolacího soudu na v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů.
Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, který opakovaně podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Z provedeného dokazovaní vyplynulo, že předmětného dne došlo k přepravě elektrokotle, přičemž část této přepravy realizoval i obviněný J. K. a je nesporné, že konečnému odběrateli Z. P. nebyl objednaný kotel dodán a zásilka byla místo toho naplněna odpadem. V podrobnostech státní zástupkyně odkazuje na bod 10 až 14 rozhodnutí soudu druhého stupně, jakož i na bod 12 až 13 rozhodnutí soudu prvoinstančního a má za to, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
9. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
10. Obviněný J. K. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
11. Obviněný J. K. v rámci uvedeného dovolacího důvodu namítl, že v projednávané věci došlo k naprosto nesprávným závěrům soudů obou stupňů, které nebylo možné z provedeného dokazování dovozovat a které zapříčinily rozpor mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy. Obviněný popírá spáchání trestné činnosti s tím, že oba soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy.
12. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Uherském Hradišti, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného.
Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Svá skutková zjištění opřel zejména o kamerové záznamy, na nichž lze zpozorovat změnu jak podoby, tak uložení krabic při nakládce a vykládce z vozu obviněného. Z kamerových záznamů vyplývá, že do XY byl balík obsahující kotel dopraven ve standartním stavu, byl tedy obalen v průhledné fólii.
Následně jej pracovnice v XY obalila černou fólií a polepila jej. Obviněný jej poté naložil do nákladního vozidla a za necelé dvě hodiny přijel do skladu v XY. Z kamerových záznamů vykládky v depu PPL v XY však jednoznačně vyplývá, že při srovnání stavu při nakládce do vozu v XY je zásilka zabalena jinak, má zčásti staženou strečovou fólii a navíc je jedna z krabic oproti nakládce při vyložení otočena o 180 stupňů. Lze tedy usuzovat, že k takovému způsobu uložení krabice došlo poté, co obviněný obsah krabice vyměnil.
Navíc z fotografií od svědka P. je zřejmé, že jemu doručený balík má stejnou podobu jako balík zachycený kamerovými záznamy v depu v XY a ve Zlíně, z čehož plyne, že k záměně či výměně zásilky mohlo dojít pouze v době od nakládky v XY do vykládky v XY, kdy s tímto balíkem jako jediná osoba disponoval právě obviněný, který se orientoval v přepravě, znal způsob balení a nutné dokumentace k zásilce (ponechal přepravní dokumenty nutné k další přepravě nalepeny na krabici, byť v jiné části a již ne na strečové fólii).
K tomu přistupují časové souvislosti přepravy, kdy při přepravě zboží obviněným došlo k odpovídající prodlevě, která odpovídá výměně obsahu zásilky v blízkosti jeho bydliště. Je vhodné upozornit na skutečnost, že věcí se oba soudy zabývaly opakovaně a že k pokynu odvolacího soudu soud prvoinstanční zmapoval zodpovědně a dostatečně celý převoz zásilky, doplnil dokazování o všechny dostupné důkazy a při logickém a přesvědčivém zhodnocení provedených důkazů včetně relevantně významných kamerových záznamů a fotodokumentace z přepravy soudy obou stupňů správně dospěly na základě řetězce důkazů k odpovídajícímu a podloženému závěru, že obviněný byl jedinou osobou, která mohla zásilku zaměnit.
13. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Skutkové námitky obviněného tak nejsou v žádném případě podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.
14. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 6. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu