4 Tdo 497/2024-2721
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného T. G., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2023 č. j. 6 To 9/2023-2659, v trestní věci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 45 T 2/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. G. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2022 č. j. 45 T 2/2022-2489 byl obviněný T. G. (dále jen „obviněný“ nebo “dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil zkráceně řečeno tím, že
v období nejméně od 2. 2. 20218 do 29. 8. 2018 společně se samostatně trestně stíhanými a již pravomocně odsouzenými M. R. a O. K. v XY a jinde na území ČR se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani z minerálních olejů a na dani z přidané hodnoty a sebe neoprávněně obohatit
ve vztahu ke spotřební dani v rozporu s ustanoveními zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, nesplnili povinnost registrovat se jako osoby nakládající se zvláštním minerálním olejem, neoznámili nakládání se zvláštním minerálním olejem, jako příjemci a dovozci nesplnili povinnost značkování dopravovaného minerálního oleje ještě před jeho vstupem na území ČR, vědomi si toho, že jim vzniká povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň při jeho uvedení do volného oběhu, dopravovali z Polské republiky na území ČR minerální oleje pro údajné odběratele, kterým je však fakticky nikdy nedodali, tyto nejprve vyskladnili v XY a odtud je zčásti prodali na území ČR jako motorovou naftu aniž by sami či jakýkoliv jiný subjekt přiznali a zaplatili spotřební daň, a zčásti je vyvezli nezjištěným odběratelů, za účelem jejich použití k pohonu motorů na území Slovenska, Polska a Itálie, s plným vědomím toho, že z těchto olejů nebudou na místě jejich vyskladnění odvedeny spotřební daně,
ve vztahu k dani z přidané hodnoty vědomi si povinnosti přiznat daň na vstupu ke dni uskutečněného zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty jako prodejci pohonných hmot, za zdaňovací období roku 2018 tuto nepřiznali a nedovedli
ve vzájemné součinnosti, po předchozí domluvě, přípravě a rozdělení úloh, dle kterých obviněný v Polsku dojednal pravidelné dodávky minerálních olejů s vědomím, že tyto budou použity k pohonu motorů, opatřil razítka údajných odběratelů, s M. R. dojednal podmínky přepravy a skladování olejů v areálu XY a jejich vyskladnění, platil za minerální oleje u dodavatele v Polsku, nakládal za pomoci vysokozdvižného vozíku kontejnery s tímto olejem odběratelům v areálu v XY, tyto oleje používal ve svém vozidle, dohlížel na přepravu minerálních olejů a určoval místa jejich vyskladnění v ČR, Polsku, Itálii a na Slovensku, vystavoval fiktivní doklady o přepravě, dával pokyny řidičům, na jakém místě mají oleje skutečně vyložit, nabízel minerální oleje zájemcům, přijímal objednávky a přebíral platby za tyto oleje, řídil činnost M. R. a O. K. při manipulaci s minerálními oleji ve skladu i při následných přepravách konečným odběratelům
a takto se společně s M. R. a O. K. podílel na realizování nejméně 39 přeprav minerálních olejů z Polska nejméně v objemu 1.076.000 litrů, kdy tento na území ČR v areálu H. S. skladovali a překládali na jiná nákladní vozidla či zčásti prodali v rozsudku specifikovaným osobám a takto prodali či spotřebovali nejméně 317.200l minerálních olejů a další vyvezli z území ČR na Slovensko, do Polska a Itálie s fiktivními přepravními doklady a tam je předali neztotožněným osobám, které je použily jako palivo bez řádného odvedení spotřební daně a bez vědomí správce daně
a takto postupovali jednak ve spojení se skupinami s vnitřní organizační strukturou, které na území Polska vyrábějí mícháním motorové nafty s lehkými a těžkými topnými oleji a příměsemi směsi, u kterých manipulují s jejich nomenklaturním celním zařazením a vydávají je za formové, mazací či jiné oleje a rozpouštědla, ačkoliv jsou plně srozuměni s tím, že část těchto olejů bude pokoutně vrácena do Polska a bez řádného odvodu spotřební daně zneužita k pohonu motorů a zčásti použita v jiných členských státech EU také k pohonu motorů bez odvedení spotřební daně a s tímto vědomím ji prodávají,
a jednak takto postupovali ve spojení se skupinami s vnitřní organizační strukturou, které na území Polska, Slovenska a Itálie tyto oleje utajeně objednávají, nechají si je přivážet zpravidla za tmy na odlehlá místa, kde tyto vyskladňují a ukrývají v hangárech, přebírají je bez jakýchkoliv dokladů a hradí jejich odběr zpravidla v hotovosti, následně tyto oleje bez vědomí správce daně a odvedení spotřební daně prodávají nebo sami používají k pohonu motorů a krátí tak ve velkém rozsahu spotřební daň na úkor Polské republiky, Slovenské republiky, Italské republiky
a takto se obviněný společně se samostatně stíhanými a pravomocně odsouzenými M. R. a O. K. podíleli ke škodě České republiky na zkrácení spotřební daně z minerálních olejů ve výši nejméně 3.473.340 Kč a na dani z přidané hodnoty ve výši nejméně 2.261.477 Kč a takto způsobili na obou daních souhrnnou škodu ve výši nejméně 5.734.817 Kč a další škodu na podobných daních na úkor Polské republiky, Slovenské republiky a Italské republiky.
2. Za shora uvedená jednání byl obviněný podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl pak poškozený Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce do výroku o náhradě škody v neprospěch obviněného, poškozený do výroku o náhradě škody a obviněný do všech jeho výroků, což následně specifikoval na výrok o vině i trestu. Vrchní soud v Olomouci o takto podaných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 23. 11. 2023 č. j. 6 To 9/2023-2659 tak, že výrokem v bodě I. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu státního zástupce a poškozeného napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému Finančnímu úřadu Moravskoslezského kraje na náhradě majetkové újmy částku 2.261.477 Kč. Výrokem v bodě II pak odvolání obviněného T. G. podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Toto rozhodnutí odvolacího soudu následně obviněný napadl dovoláním, které směřoval proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, a dále i všechny výroky soudu prvého stupně, zejména výrok o vině a výrok o trestu. Má za to, že jsou naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, rozhodná skutková zjištění obou soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že v řízení, které napadeným rozsudkům předcházelo, byla porušena ustanovení zabezpečující objasnění věci a právo obhajoby, skutková zjištění jsou neúplná a nejasná a soudy se nevypořádaly se všemi důležitými okolnostmi, tudíž vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a bylo namístě provést další dokazování. Obviněný připomněl svoji výpověď z přípravného řízení, kdy skutky kladené mu za vinu označil za nepravdivé.
Pokud některá dílčí jednání konal, byl jimi pověřen jednatelem společnosti GEBAPOL, panem E. Popřel však jakoukoliv povědomost o konkrétních obchodech této společnosti. Nikdy neuzavíral jménem této společnosti obchody ani nevystavoval doklady. Pokud kdy převzal finanční prostředky, pak vždy na pokyn jejího jednatele. Práce s vysokozdvižnými vozíky vykonal, avšak na žádost pana R., jelikož nebyl v tu chvíli k dispozici nikdo jiný schopný je obsluhovat. Tuto obhajobu soudy nepřijaly, a naopak nekriticky vycházely z výpovědi svědka R., který byl ovšem za tuto trestnou činnost pravomocně odsouzen (schválena dohoda o vině a trestu) a byl mu uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby.
Tento svědek má tedy zjevný zájem na této trestní věci, neboť sám pokračoval v trestné činnosti bez účasti dovolatele a je tedy zřejmé, že dovolatel nebyl ten, kdo měl ve věci vedoucí úlohu. Uvedl konkrétní rozpory mezi výpovědí svědka R. a svědka H. (týkající se nájmu areálu v XY) a svědka R. a svědků J., K. a P. (ohledně závozu minerálních olejů na území ČR). Poukázal na absenci písemných dokladů svědčících o tom, že nákup minerálních olejů v Polsku by dojednal právě on sám. Ve světle takto naznačených důkazů s akcentem na skutečnost, že dopravu minerálních olejů zajišťovala společnost XY, označil výpověď svědka R.
za nepravdivou minimálně co do zapojení své osoby a vědomosti o celé věci. I přesto, že dovolatel na tyto skutečnosti upozorňoval, odvolací soud stejně jako soud nalézací rezignoval na hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech a dospěl k neodpovídajícím skutkovým závěrům. Za další pro soud zásadní důkaz označil záznam o sledování osob a věcí, neboť z něj nelze dovodit trestní odpovědnost obviněného či jeho vědomost o obsahu kontejnerů, se kterými na záznamech manipuloval. Zdůraznil, že ke zkoumání kontejnerů došlo až se značným odstupem po této manipulaci.
V rámci prohlídek byl zajištěn počítač svědka R. a taktéž doklady k přepravám, což je v rozporu se závěrem, že tyto vyhotovoval právě dovolatel. Za stěžejní pak označil zjištění, o jaký konkrétní druh zboží se v každém konkrétním případě jednalo, a to pro správné určení, zda toto zboží podléhalo spotřební dani, neboť toto se nepodává z žádného důkazu. Stejně tak nelze dospět k závěru, že přepravované zboží bylo užito k pohonu motorových vozidel, natož pak, že o tomto obviněný věděl. Soudu prvního stupně vyčetl, že se nezabýval jeho důkazními návrhy, respektive, že poté, kdy svědky předvolal a tito se nedostavili, konstatoval nadbytečnost jejich výslechu.
Takový postup považuje dovolatel za zcela nesprávný.
Zdůraznil, že osoba svědka E. je klíčová, neboť byl jednatelem společnosti, která měla s minerálními oleji obchodovat. Soud prvního stupně však nepřípustně předjímá, že si svědek nebude nic pamatovat a nebude schopen se vyjádřit ke konkrétním otázkám. Stejně tak svědek P. S. se mohl vyjádřit k otázce, kdo dodávky olejů dojednal. Obviněný vyčetl soudu prvního stupně, že považoval vinu za paušálně prokázanou bez konkretizace, jak k těmto závěrům dospěl. Stejně tak není zřejmé, kdo má tvořit organizovanou skupinu působící ve více státech a proč. Rozsudek soudu prvního stupně je tedy nepřezkoumatelný a v rozporu s § 125 tr.
ř. Toto pochybení nenapravil ani odvolací soud. I pokud obviněný připustil některá dílčí jednání, nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, minimálně z hlediska subjektivní stránky. Současně je obviněný přesvědčen, že jej odvolací soud zkrátil na jeho právu účastnit se veřejného zasedání, když nepřijal jeho žádost o odročení z důvodů pracovní neschopnosti, kterou doložil. Odvolací soud si u ošetřující lékařky ověřil toliko fyzickou schopnost účastnit se veřejného zasedání, aniž by pamatoval na možnost uplatňovat v plném rozsahu svá práva a tuto kautelu spravedlivého procesu tak zúžil toliko na otázku schopnosti setrvat v jednací síni.
Vyjádřil přesvědčení, že tento postup byl nesprávný a veřejné zasedání mělo být k jeho žádosti z důvodů jeho zdravotního stavu odročeno. Za vadný pak považuje i výrok o náhradě škody, kdy vzhledem k naznačeným výtkám nebyla výše škody zjištěna správně a o jeho vině vznikají významné pochybnosti. S ohledem na shora uvedené vady obviněný navrhl podle §
265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2023 č. j. 6 To 9/2023-2659 zrušit ve všech výrocích a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázat Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení a dovolací argumentace obviněného uvedl nejprve obecná východiska k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jakož i k možnosti konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného s akcentem na zachování jeho obhajovacích práv. Vycházeje proto z podrobného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (spis neměl v době sepisu vyjádření k dispozici) dospěl k závěru, že dovolací námitky subsumované pod tento dovolací důvod jsou zjevně neopodstatněné.
Obviněný deklaroval zdravotní potíže, přičemž ovšem jeho ošetřující lékařka sdělila, že nebyly takového rázu, aby mu zabránily v účasti na hlavním líčení. Co se pak týče medikace, tuto obviněný nikterak nekonkretizuje a lék zmíněný v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze považovat za lék, jehož vedlejší účinky by měly obviněnému zabránit v obhajobě. Zároveň měl obviněný možnost plně využít všech obhajovacích práv v hlavním líčení, což i učinil. Ve veřejném zasedání nebyly prováděny žádné důkazy, takže nebyla dotčena ani kontradiktornost dokazování a ze strany vrchního soudu se tedy nejednalo o jakoukoliv svévoli, která by byla způsobilá zasáhnout do práva dovolatele.
Dlužno doplnit, že postoj obviněného lze označit až za obstrukční. Co se pak týče dalšího z uplatněných dovolacích důvodů /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, státní zástupce nejprve připomněl obecná východiska jeho první eventuality (tzv. extrémního rozporu). Jejich aplikací na dovolací argumentaci obviněného však dospěl k závěru o její neopodstatněnosti, neboť všechny námitky svojí povahou dosahují toliko prostého jiného hodnocení důkazů, a to jak ve vztahu k výpovědi svědka R., tak záznamů o sledování osob a věcí.
Zároveň připomněl, že tyto byly již posouzeny odvolacím soudem. Stejně tak i u druhé varianty uplatněného dovolacího důvodu /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, tedy tzv. opomenutých důkazů, neshledal v posuzovaném případě jakékoliv opodstatnění. Soudy se řídily všemi postuláty zavazujícími je k řádnému objasnění věci bez důvodných pochybností. V odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, z jakých důvodů nepovažovaly provedení výslechu svědků E. a S. za nezbytné, když byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nebyly dány pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
K poslednímu uplatněnému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl obecné postuláty pro jeho uplatnění, přičemž tyto ovšem podle jeho názoru argumentace obviněného nenaplnila. Dovolatel totiž tento dovolací důvod uplatnil výlučně v návaznosti na požadavek změny skutkových zjištění. S ohledem na shora uvedené tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r.
odst. 1 písm. a).
7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležit,osti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) tr. ř., neboť směřuje proti odsuzujícímu rozsudku, jímž byl zároveň zamítnut řádný opravný prostředek obviněného.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí i zjistit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Na tomto místě je třeba ponejprv uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání výslovně uvedl, že brojí i proti rozsudku soudu prvého stupně, čemuž odpovídala i formulace jím vznesených dovolacích námitek. Odvolacímu soudu pak vyčítal jejich aprobaci. Přesto opomněl v rámci svého mimořádného opravného prostředku označit i odpovídající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který jediný připouští ve spojení s některým z předchozích dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. zásah i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházejícím řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídá druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněného zamítl, avšak ten setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku, která by zabraňovala provedení dovolacího řízení, neboť se jedná o zcela obvyklou (pro některé subjekty zřejmě málo seznatelnou) a tudíž běžně se vyskytující chybu v podávaných dovoláních, jíž tak lze označit za formální.
10. Zároveň nelze přehlédnout, že námitky obviněného jsou v zásadě shodné s jeho obhajobou v předchozích fázích řízení, dokonce v podstatné části i formulačně zcela identické. Jeví se tedy nutným připomenout, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné výhrady, které vznesl již v řízení před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408). O takovou situaci se v dané věci jedná, neboť jak Krajský soud v Ostravě, tak i Vrchní soud v Olomouci se podstatou všech nyní vznesených dovolacích námitek zabývaly již v předchozím řízení v rámci svých rozhodnutí, přičemž své závěry patřičně odůvodnily. Nejvyšší soud přesto uvede ke konkrétním námitkám obsaženým v jednotlivých dovolacích podáních stručný komentář.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán za situace, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. Jinak řečeno tento dovolací důvod předpokládá, že obviněný byl nezákonným postupem soudu zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit k prováděným důkazům.
12. V nyní projednávané věci spatřuje dovolatel naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že odvolací soud konal veřejné zasedání, ačkoliv se obviněný řádně omluvil a doložil zdravotní potíže, které mu v účasti bránily. Respektive odvolací soud pochybil, když posouzení řádnosti této omluvil, zúžil toliko na schopnost obviněného setrvat v jednací síni. Nejvyšší soud se s takovými výhradami dovolatele neztotožnil, naopak dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.
13. Ze spisu vyplynulo, že veřejné zasedání konané dne 23. 11. 2023 bylo v pořadí třetím nařízeným jednáním odvolacího soudu. V případě prvních dvou termínů byla veřejná zasedání odročena z důvodů zdravotních indispozic obviněného vždy den, respektive dva dny před konáním veřejného zasedání. Vrchní soud oběma žádostem o odročení vyhověl s upozorněním, že zdravotní stav obviněného bude v případě další omluvy ze zdravotních důvodů podrobně zkoumán. Termín uskutečněného veřejného zasedání byl pak nařízen s odstupem 13 dnů od propuštění obviněného z pozorování v nemocnici a 7 dnů od kontroly s extrakcí stehů, jak vyplývá z lékařské zprávy předložené obviněným. Z té současně vyplývá, že pacientovi nebyly předepsány při propuštění z nemocnice žádné tlumící léky, pouze pro případ bolesti hlavy doporučeno užití běžných analgetik. Pokud tedy soud vycházel z podkladů dodaných samotným obviněným, pak nepochybil, pokud dospěl k závěru, že zde nejsou dány objektivní důvody bránící mu v účasti na veřejném zasedání. Tento závěr následně ověřil i telefonickým dotazem u ošetřující lékařky dovolatele, která tuto skutečnost potvrdila. Prohlášení obviněného, že jeho schopnost vnímat a reagovat byla značně omezena nasazenou medikací, nemá žádnou oporu ve spise a jím předložených lékařských zprávách. V této souvislosti lze plně souhlasit se státním zástupcem, že poslední omluva obviněného se jeví jako ryze obstrukční. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozumíván, v jeho rámci pak nebylo prováděno žádné dokazování a zúčastnil se jej jeho obhájce. Z tohoto pohledu byla tedy veškerá práva obviněného zachována, a v postupu odvolacího soudu nelze spatřovat jakékoliv pochybení, a tedy ani naplnění proklamovaného dovolacího důvodu.
14. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze stručně v obecnosti uvést, že explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro
skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
15. Pod tento dovolací důvod je možno zařadit námitky obviněného ve dvou kategoriích: zaprvé ty, které směřují vůči hodnocení důkazů a z nich vyplývajícím skutkovým zjištěním (tzv. extrémní rozpor) a zadruhé ty, které vytýkají soudu prvního stupně opomenutí navrhovaných důkazů.
16. K prvně uvedenému okruhu námitek obviněného lze podřadit ty, jež se zabývají výpovědí svědka M. R., záznamu o sledování osob a věcí, výstupů z prohlídky jiných prostor a taktéž povahou přepravovaného zboží. Ve skutkových zjištěních vzešlých z hodnocení výpovědi svědka M. R. však dovolací senát žádné tvrzené rozpory neshledal. Taktéž konkrétní výtky obviněného nikterak nekolidují se závěry učiněnými soudem prvního stupně. Pokud svědek H. uvedl, že uzavřel smlouvu se svědkem R. a osobu obviněného nezná, není to nikterak v rozporu s tvrzením svědka R., že si skladovací prostory pronajal na pokyn a za peněžní prostředky poskytnuté obviněným.
Stejně tak je odmítavý postoj třeba zaujmout i k tvrzeným rozporům mezi výpovědí svědka R. a svědků J., K. a P. Je pravdou, že ve svých výpovědích tito svědci popřeli jakoukoliv spojitost s řešenou kauzou či jakoukoli vědomost o prodeji minerálních olejů, zároveň ovšem tyto důkazy nejsou způsobilé zvrátit skutková zjištění vzešlá z ostatního dokazování, neboť skutečnost, že svědci uvedli, že o trestném jednání nic neví, neznamená, že se nestalo. Na tomto místě se jeví jako vhodné poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bod 9, který na v zásadě totožné námitky obviněného trefně reaguje.
Ke snaze obviněného zpochybnit věrohodnost svědka M. R. nutno uvést, že se zcela míjí se zvoleným i jakýmkoliv dovolacím důvodem, neboť ji lze označit za pouhou polemiku s hodnocením důkazu. Zejména naznačená motivace svědka R. nedává smysl, neboť tento již byl pravomocně odsouzen rozsudkem schvalujícím dohodu o vině a trestu uzavřenou se státním zástupcem a není tak logické tvrzení prezentované obviněným, že byl při své výpovědi veden vidinou nižšího trestu odnětí svobody. Co se pak týče mezinárodních nákladních listů nalezených v počítači M.
R. ani tyto nikterak nevyvrací podíl obviněného na trestné činnosti, neboť mu není kladeno za vinu přímo jejich vyhotovování, ale právě to, že udílel pokyny ke koordinaci celé činnosti (blíže viz bod 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Stejně tak nebylo možné uvěřit obhajovací verzi obviněného, že manipuloval s vysokozdvižnými vozíky pouze proto, že nebyl k dispozici nikdo jiný. Tuto námitku je třeba kategoricky odmítnout mimo jiné i s poukazem na výpověď samotného dovolatele, který nikterak nerozporoval účast na dílčích úkonech trestné činnosti, pouze se pokoušel vyvinit odkazem na jinou řídící osobu.
Verze, že by byl přítomen toliko ojedinělé manipulaci s kontejnery je proto vyloučena i samotnou výpovědí obviněného a ve světle celé šíře provedeného dokazování je až absurdní. Za nedůvodný lze označit požadavek obviněného, aby byl přezkoumán obsah každého dodaného kontejneru, aby bylo postaveno najisto, že veškeré takto přepravované zboží podléhalo spotřební dani. Obviněný tím opětovně zcela izolovaně a účelově zpochybňuje skutkový stav vyplývající ze souhrnu všech provedených důkazů. O obsahu kontejnerů nevznikly nikdy pochybnosti, bylo prokázáno, že od dodavatele v Polsku byl odebrán minerální olej, který měl být na základě fiktivních listin dodán fakticky nefungujícím společnostem.
Následně bylo s těmito kontejnery manipulováno v areálu XY, kdy část byla odčerpána, část převezena na další místa v České republice a část pak dodána do zahraničí. Ani sám obviněný pak nepředkládá konkrétní tezi, co jiného mělo v kontejnerech být, případně co si myslel, že v nich je za obsah. Tato námitka tak nemohla do jinak uceleného řetězce důkazů a z něj vyplývajících skutkových zjištění vnést obviněným vytoužené pochybnosti, a bylo ji tak třeba odmítnout, neboť se jedná toliko o selektivní a v zásadě i nekonkrétní polemiku s hodnocením provedených důkazů.
17. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce opomenutých důkazů, a to výslechů svědka M. E. S. a K. E. Obecně lze připomenout, že za opomenutý důkaz je považován takový důkaz, který nebyl proveden nebo hodnocen způsobem stanoveným zákonem. Případně také takový konkrétní důkaz, který byl stranou navržen a soud jej bez náležitého odůvodnění zamítl nebo o něm nerozhodl. Z toho a contrario vyplývá, že za opomenutý nelze považovat takový důkaz, kterým se soudy zabývaly, rozhodly o jeho zamítnutí a toto své rozhodnutí náležitě odůvodnily (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
7. 2015 sp. zn. 11 Tdo 778/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. 4 Tdo 843/2019). V nyní posuzovaném případě tak vada opomenutých důkazů, jak je obecně připomenuta shora, shledána nebyla, neboť soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil důvody, které jej vedly k zamítnutí návrhů na výslech svědků M. S. a K. E. (bod 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; srovnej s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1370/2016). Totožnou námitkou se zabýval i soud odvolací, který též zamítnutí těchto důkazních návrhů aproboval s odkazem na nadbytečnost a hospodárnost řízení.
K tomu lze doplnit snad jen tolik, že není úkolem soudů rozkrýt celou trestnou činnost všech zúčastněných osob, ale rozhodnout o skutku (skutcích) a osobě na základě podané obžaloby. Tomu Krajský soud v Ostravě plně dostál. Obdobně pak nelze spatřovat vadu řízení v tom, že soud nevyhověl návrhu na doplnění výslechu svědka P. S., neboť z něj vyplynulo, že z důvodů daňové kontroly nemá bližší podklady ke spolupráci s odběrateli, že ke kontaktům se zákazníky byly oprávněné různé osoby, mimo jiné referentky, a že byla dodávána i informace o spotřební dani.
Skutečnost, kdo dojednával objednávky a jakým způsobem jej stíhala povinnost přiznat a zaplatit daň, proto tento svědek již objasnil. Zároveň by pak soukromý právní názor svědka k dané problematice nebyl pro rozhodnutí soudu relevantní. I tato námitka tudíž postrádá své opodstatnění.
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Obviněný v rámci své dovolací argumentace opakovaně zdůrazňoval, že nevěděl o protiprávností svého jednání. Formálně tedy zpochybnil subjektivní stránku spáchaného trestného činu, avšak učinil tak toliko na základě odlišného hodnocení důkazů a vlastní verze skutkového děje, bez jakékoliv reflexe skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem. Takto formulované výtky tudíž tento ani žádný jiný dovolací důvod nenaplňují.
20. Obdobně nebylo možné vyhovět námitce vůči výši soudy zjištěné škody, neboť ta zaprvé zcela postrádá specifikaci a je pouhým konstatováním nesouhlasu a za druhé zjevně vychází z alternativních skutkových zjištění učiněných obviněným, a nikoli z ustáleného skutkového stavu vzešlého z procesu dokazování před soudem prvního stupně. Ani tato námitka tak nebyla způsobilá naplnit žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
21. Jedinou námitkou, kterou bylo možné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, je námitka nesprávného právního posouzení kvalifikačního znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Současně je ovšem nutno konstatovat, že obviněný se toliko omezil na konstatování, že není zřejmé, kdo měl tuto skupinu tvořit a proč. Odpovědi na tyto otázky jsou přitom vyjádřeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 10 a dále pak v bodě 28 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Není pak úkolem Nejvyššího soudu pátrat, s čím konkrétním v závěrech těchto soudů v uvedeném směru obviněný nesouhlasí, případně čemu nerozuměl. V dovolání přitom musí být mj. uvedeno i z jakých důvodů je ten či onen výrok napadán /§ 265f odst. 1 tr. ř./. V důsledku toho se pokládá za nadbytečné již jednou formulované závěry těchto soudů opakovat, když zároveň postačí na příslušné části jejich odůvodnění odkázat.
22. Na základě všech výše uvedených zjištění, úvah a závěrů Nejvyšší soud podané dovolání obviněného T. G. odmítl v konečném výsledku podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím vznesené námitky posoudil dílem jako míjející se s uplatněnými dovolacími důvody a dílem jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu